Investoři – vlastenectví, etika a solidarita

Investování je úžasná věc. Je to nástroj, jak se stát bohatším člověkem, jak si zajistit dostatečné pasivní příjmy a pak už se jen dívat na to, jak bohatneme. Existují různé druhy investování, z nichž některé jsou takové, že vyhrávají obě strany (investice do rozjíždějících se firem, realit), nebo i takové, které už připomínají spíše gembling (spekulace u tradingu).

Věděli jste, že si můžete „vsadit“ na to, že vaše země začne nyní krachovat? Že důležitá firma ve vaší zemi zažije silný pokles? Udělali byste to? Osobně mi takový způsob investování připadá jako nechutný, byť se na něm dá určitě velice dobře a bezpečně vydělat. Trošku se tam v takových případech vytrácí ten občanský rozměr. Mám pocit, že někteří investoři si neuvědomují právě to, že jsou zároveň i občany své země (a konec konců i obyvateli této planety).

A jak je to se vztahem investora k solidaritě? Bohatí bohatnou a chudí chudnou. Toto je nejen přírodní zákon, ale i spočítatelný fakt. Jak se k tomu může postavit mladý člověk žijící ve střední Evropě s vyhlídkou důchodové almužny od 70 let svého života? Pokud má alespoň základní vzdělání – tedy umí číst, psát a počítat (nebo používat kalkulačku), jestliže má k dispozici internet nebo ví, kde je knihovna, tak se může vzdělávat dál. Může zjistit, že je docela snadné se stát bohatým (samozřejmě je jednodušší si chodit pro podporu na sociálku) a může se to začít učit.

Ano, mnoho z nás tato vize našeho budoucího života zaujme a mnoho z nás to tak udělá a zařídí se podle toho. Ale co ten zbytek? Co ta většina, která buď neumí ani to první, nebo nehodlá pokračovat v tom druhém, nebo prostě neuspěje? Mohli bychom se zachovat jako sociální darwinisté a říct – silnější a chytřejší přežije. Jenže o tom není člověk. Tak se chovají některá zvířata.

Jakou tedy může bohatý investor zvolit strategii, aby pomáhal těm méně bohatým, méně chytrým či méně informovaným, ale stejně jako on také hladovým a s chutí po důstojném životě? Měl by přesvědčit vládu, aby mu vzala 90 % jeho právem a těžce nabytých peněz a majetku a přerozdělila to mezi ty ostatní? Je toto ta správná cesta?

Osobně si myslím, že toto je silně nespravedlivá cesta, byť bude stále prosazována a mnohdy ke konečné smůle těch méně bohatých i prosazena. Vidím ale lepší cestu. Cestu toho, že my bohatší (pokud se tedy nenecháme odradit a staneme se jimi) budeme část svých peněz dávat na charity ve svém okolí, konkrétním lidem, kteří to budou potřebovat a kde budeme vidět konkrétní výsledky a budeme mít zpětnou vazbu. Že budeme mít své nadace, a jejichž pomocí budeme přispívat na projekty, které zvýší finanční inteligenci a všeobecnou vzdělanost dalších a dalších lidí.

Věřím, že řada z nás ráda a dobrovolně do svého investování a podnikání zapojí i ten patriotistický, morální a sociální rozměr a dokážeme všem falešným socialistům, že kapitalismus bez zbytečných regulací a neúměrného přerozdělování může fungovat a funguje, když jsou v něm morálně a sociálně zdatní lidé.

Potřebujeme školné? Jako v Plzni?

Vláda se údajně chystá zavést školné na veřejných vysokých školách. Zpočátku to znělo docela rozumně – budou studentské půjčky, které si budou studenti splácet, až si začnou ve svém oboru později vydělávat. Jaký má ale školné na veřejných vysokých školách v naší zemi smysl? A co na to méně bohatí?

Argumenty pro školné – že když nás bude stát určité peníze, začnou si studia mladí lidé více vážit a vůbec se tím celkově zvýší úroveň vysokých škol u nás – jsou celkem rozumné. Mají však jedno velké ale – totiž českou realitu. Podívejme se např. na plzeňská práva – jsou snad studenti a celková úroveň vzdělanosti v tomto případě lepší tím, že si za ně „studenti“ zaplatí?

Druhým aspektem je, že komunisti zničili v této zemi inteligenci (oni to před nimi důsledně dělali už jiní), tudíž dnes je docela běžné, že ti chytří, vzdělaní a nadějní mladí lidé v této zemi (mí vrstevníci) nepocházejí z bohatších rodin (na české poměry). Ostatně se to stává i ve vyspělejších zemích, že někteří bohatí lidé si myslí, že peníze jsou více než morálka, vzdělanost či schopnost se učit – a jejich děti pak podle toho vypadají. U nás je to ale ještě několikrát znásobené. A čest výjimkám!

Proč bychom tedy my z méně bohatých rodin měli vyhazovat zbytečné peníze za školné, které má ten hlavní problém – že nemá žádný smysl? Určitě by vláda byla v lepší pozici, kdyby stát jako instituce dokázal zabránit rozkrádaní našich těžce vydělaných peněz (korupce, státní zakázky), zbytečnému plýtvání (nesmyslná a přebujelá byrokracie) a rozhazování (sociální oblast). Pak bychom se mohli bavit o tom, jestli je správné, aby se mladí lidé takto zadlužovali. Ono je to asi jedno, protože většina z nich se potom stejně zadluží všude možně a celý zbytek života budou finančně zápasit, protože to tak mají v hlavě nastavené.

Ale nyní jsem zaznamenal, že snad vláda nechce ani odložené, ale přímé školné – což by bylo jistě velice zajímavé – i když možná by na to banky chytře zareagovaly nějakou zvýhodněnou půjčkou, což je docela pro-tržní a možná to je i jejich lobby.

Závěrem – jako člověk, který věří, že kapitalismus je lepší systém než socialismus, bych byl pro školné – a ono na soukromých školách je a je-li jejich nabídka lepší než nabídka veřejných škol, tak tam pojďme (jakože u nás není). Ovšem jako člověk, který se snaží hledat zdravý rozum a zdravě pragmatická řešení, jsem proti němu, protože – jak už jsem zmiňoval výše – nemá v této zemi pro veřejné vysoké školy žádný smysl a zřejmě by bylo i kontraproduktivní.

Proč komunismus nefunguje – důkaz z praxe

„Prvního člověka, který vzal plot, ohradil si kousek území a řekl – toto je moje – toho měli rovnou zabít“ řekl jeden filozof. Úvahy o komunismu – a o tom, že bychom měli mít vše společné, jsou jistě intelektuálně zajímavé – nicméně, na krátkém příkladu z reality bych chtěl ukázat, proč je společné vlastnictví nesmysl (byť důkazy z historie by mohly stačit :-)).

Nacházím se právě na jedné farmě na sbírání malin ve Skotsku (kde jsou mj. většinou Češi, občas nějaký Polák, Slovák, výjimečně Lotyš), kde je kolem pár desítek lidí ubytovaných v karavanech v jednom kempu a záchody, společenská místnost, kuchyňky i sprchy jsou společné (a každý den má někdo službu na jejich částečný úklid).

Jak si jistě umíte představit, tyto místnosti používají všichni, ale nepatří nikomu (skoro komunistický ideál o odstranění toho zlého osobního vlastnictví, které je přece kořenem všeho zla). A teď malá hádanka – v jakém stavu si myslíte, že tyto místnosti jsou? Ano, možná jste uhodli. Jsou měsíce, možná roky špinavé a nemyté, často mimo mnohde rozbité atd. Zkrátka – proč by se o to někdo staral, když to nikomu nepatří?

A ano, je docela možné, že mnohá malá společenství, třeba skupina slušných křesťanů, kteří mají něco k něčemu společné, se mohou o tyto věci starat dobře – to je dost možné. Nicméně i já osobně (a pokud křesťanství, tak kapitalistické a individualistické protestantství), když například pomáhám mamce s umýváním nádobí, tak svůj vlastní hrnek, ze kterého piju po celé dny, si oplachuju třikrát důkladněji než všechno ostatní – zkrátka proto, že je to moje, mám k tomu nějaký vztah – je to mé osobní – duševní – vlastnictví.

Máte více důkazů nebo podnětů?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=200628