„Prvního člověka, který vzal plot, ohradil si kousek území a řekl – toto je moje – toho měli rovnou zabít“ řekl jeden filozof. Úvahy o komunismu – a o tom, že bychom měli mít vše společné, jsou jistě intelektuálně zajímavé – nicméně, na krátkém příkladu z reality bych chtěl ukázat, proč je společné vlastnictví nesmysl (byť důkazy z historie by mohly stačit :-)).
Nacházím se právě na jedné farmě na sbírání malin ve Skotsku (kde jsou mj. většinou Češi, občas nějaký Polák, Slovák, výjimečně Lotyš), kde je kolem pár desítek lidí ubytovaných v karavanech v jednom kempu a záchody, společenská místnost, kuchyňky i sprchy jsou společné (a každý den má někdo službu na jejich částečný úklid).
Jak si jistě umíte představit, tyto místnosti používají všichni, ale nepatří nikomu (skoro komunistický ideál o odstranění toho zlého osobního vlastnictví, které je přece kořenem všeho zla). A teď malá hádanka – v jakém stavu si myslíte, že tyto místnosti jsou? Ano, možná jste uhodli. Jsou měsíce, možná roky špinavé a nemyté, často mimo mnohde rozbité atd. Zkrátka – proč by se o to někdo staral, když to nikomu nepatří?
A ano, je docela možné, že mnohá malá společenství, třeba skupina slušných křesťanů, kteří mají něco k něčemu společné, se mohou o tyto věci starat dobře – to je dost možné. Nicméně i já osobně (a pokud křesťanství, tak kapitalistické a individualistické protestantství), když například pomáhám mamce s umýváním nádobí, tak svůj vlastní hrnek, ze kterého piju po celé dny, si oplachuju třikrát důkladněji než všechno ostatní – zkrátka proto, že je to moje, mám k tomu nějaký vztah – je to mé osobní – duševní – vlastnictví.
Máte více důkazů nebo podnětů?
Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=200628