Archiv pro štítek: Vlastnictví

Jedinec nebo stát – komu patří soukromý majetek?

Písemná příprava – Locke I*

V případě Lockova textu mě opět zaujalo několik věcí. Než se dostanu k tomu hlavnímu, tak bych jen připomenul jeho názor z odstavce 82, kde prohlásil muže za silnějšího a schopnějšího než ženu. Možná je to i mými zahraničními pobyty na dvou výrazně levicových univerzitách, ale když čtu tyto názory, tak mívám větší pochopení pro emancipační a feministické úsilí. To asi ale není jediná pasáž, s níž by u Locka měli dnešní liberálové problém. Tou bude asi i jeho přesvědčení, že legislativa by měla být s určitou samozřejmostí podřízena přirozenému zákonu, jímž míní mj. to, co se dá odvodit z bible.

Klíčovými argumenty, které mě u Locka zaujaly, jsou ale ty o vztahu osobního vlastnictví a státu. Na rozdíl od Hobbese se v odstavci 138 domnívá, že státní moc je nemůže jednotlivci vzít, protože podobně jak tvrdí v odstavci 94, tak vláda nemá jiný účel, než právě zachovávání vlastnictví. V souvislosti s tím mě ale zaujala pasáž v odstavci 120, kde se zabývá vlastnictvím z hlediska toho, že se člověk stane občanem jiného státu. Přivedlo mě to k myšlence, že pokud člověk má sice nějaké vlastnictví, ale přestěhuje se do jiné země, a přestane být občanem té původní, v níž to vlastnictví má, tak mu již nemůže být garantováno, že bude toto jeho vlastnictví jeho (novou) vládou chráněno, a tedy ani nemusí být automaticky chráněno ani vládou předchozí. Tudíž je v této situaci možné, že tím konečným majitelem jeho vlastnictví je pouze ta vláda, která mu je dokáže ochránit, tak jako to zřejmě v předchozím textu zamýšlel Hobbes.

Přestože tedy Locke uznává nedotknutelnost vlastnictví, tak mě zaujaly jeho úvahy v odstavcích 31 či 46 o omezenosti a spíše morálním nároku na osobní vlastnictví – tedy, že by člověk neměl vlastnit víc, než je schopen spotřebovat a než by se mohlo zkazit. Kromě jiného mě ale zaujalo i jeho vysvětlení legitimity zdanění z odstavce 140 na základě argumentu souhlasu většiny, s nímž by někteří liberálové (libertariáni) dnes asi nesouhlasili.

*Psáno 30.3.2016. Text vznikl jako písemná příprava v rámci kurzu Klasická britská politická filosofie na FSS MU v Brně a reaguje na dílo J. Locka – Druhé pojednání o vládě, kap. 1-5, 7-13 a 18-19.

Proč komunismus nefunguje – důkaz z praxe

„Prvního člověka, který vzal plot, ohradil si kousek území a řekl – toto je moje – toho měli rovnou zabít“ řekl jeden filozof. Úvahy o komunismu – a o tom, že bychom měli mít vše společné, jsou jistě intelektuálně zajímavé – nicméně, na krátkém příkladu z reality bych chtěl ukázat, proč je společné vlastnictví nesmysl (byť důkazy z historie by mohly stačit :-)).

Nacházím se právě na jedné farmě na sbírání malin ve Skotsku (kde jsou mj. většinou Češi, občas nějaký Polák, Slovák, výjimečně Lotyš), kde je kolem pár desítek lidí ubytovaných v karavanech v jednom kempu a záchody, společenská místnost, kuchyňky i sprchy jsou společné (a každý den má někdo službu na jejich částečný úklid).

Jak si jistě umíte představit, tyto místnosti používají všichni, ale nepatří nikomu (skoro komunistický ideál o odstranění toho zlého osobního vlastnictví, které je přece kořenem všeho zla). A teď malá hádanka – v jakém stavu si myslíte, že tyto místnosti jsou? Ano, možná jste uhodli. Jsou měsíce, možná roky špinavé a nemyté, často mimo mnohde rozbité atd. Zkrátka – proč by se o to někdo staral, když to nikomu nepatří?

A ano, je docela možné, že mnohá malá společenství, třeba skupina slušných křesťanů, kteří mají něco k něčemu společné, se mohou o tyto věci starat dobře – to je dost možné. Nicméně i já osobně (a pokud křesťanství, tak kapitalistické a individualistické protestantství), když například pomáhám mamce s umýváním nádobí, tak svůj vlastní hrnek, ze kterého piju po celé dny, si oplachuju třikrát důkladněji než všechno ostatní – zkrátka proto, že je to moje, mám k tomu nějaký vztah – je to mé osobní – duševní – vlastnictví.

Máte více důkazů nebo podnětů?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=200628