Obešli bychom se bez práce?

Umíte si to představit? Ráno vstanete a… nemusíte do práce. Nemusíte jít podnikat. Nemusíte ani řešit, kolik peněz vydělávají vaše akcie nebo nemovitosti. Pokud jste se narodili do chudších poměrů, nemusíte se ani starat, jestli dnešní boj o kousek zbytků pro vaše děti přežijete. Nemusíte se stresovat kvůli penězům. Potravin, oblečení či nejnovější elektroniky si můžete pomocí automatu vyrobit, kolik jen chcete. Nemyslím to teď technicky ale společensky – šlo by to? Fungovala by společnost, kdybychom nemuseli pracovat? A co bychom vlastně celé dny dělali?

A tak si to představte – ráno se vzbudíte a co teď? Víte vy osobně, co byste rádi dělali? Zapnuli byste televizi a až do večera se dívali na zábavné pořady, filmy a seriály? Večer se podívali, co je nového ve zprávách? Během dne byste zavolali na svého osobního robota, aby vám vždy přinesl vaše oblíbené nezdravé jídlo a pití. Byli byste tak zpohodlnělí, že na přátele, rodinu či sousedy byste si neudělali ani chvilku času? Děti byste taky neměli, protože jestli je vláda chce, tak ať si je vyrobí ve zkumavce nebo naklonuje? Skutečně by to takto muselo v případě nenutnosti pracovat pro vydělávání peněz vypadat?

Nebylo by to spíše tak, že byste konečně měli více času na své blízké? Na budování vztahů ve svých rodinách, se svými přáteli, na lepší výchovu vašich dětí? Na četbu pro všechny dostupných knih o tom, jak je nejlépe vychovávat? Neměli byste konečně čas na svou zahrádku? Neměli byste konečně čas na svůj osobní rozvoj? Na to, abyste si mohli oblékat oblečení, které vám padne, nechat si udělat účes, který vám sluší, aniž byste se museli obávat, že vás to zruinuje? Nenašli byste si konečně čas na objevení svých silných stránek, svého talentu, na možnosti, jak co nejlépe svou osobností pomoci světu? Jak se naplno projevit? Nechtěli byste se konečně naučit hrát na váš oblíbený hudební nástroj? Co cizí jazyky? Zajímala vás někdy filozofie a historie? Co objevování nových krajin? Nechtěli byste cestovat? Nechtěli byste zažívat všechny ty skvělé věci, na které kvůli nutnosti chodit do práce a vydělávat peníze nyní nemáte čas a pravděpodobně ho ani nikdy mít před svou smrtí nebudete?

Jak se vám to líbí? Abych předešel nedorozuměním, nemluvím tady o žádné utopii. Člověk je dobrý a zlý, a tak to zůstane a je správné, aby to tak zůstalo. Tedy dobro i zlo bude v takové realitě existovat. I politika. Jsem přesvědčen, že kapitalismus, svoboda a demokracie dokáže tomu, kdo chce a kdo bude skutečně usilovat o své sny, přiblížit se k nim – ba je i překonat – nejlépe ze všech systémů, které jsme kdy měli a vyzkoušeli. Jenže. Měli jsme také všelijaké mory, hladomory (ty máme ve většině světa pořád), různé nemoci – ale toto všechno se zlepšuje, na tom všem pracujeme, s tím vším bojujeme. Proto se ptám – neměli bychom přijít na něco, jak můžeme z hmotných statků vytvořit ty neomezené, jako je například vzduch? Vždyť už se nám podařilo vymyslet tolik objevů!

Možná namítneme – ale práce je jediný smysl života pro většinu lidí. Co by potom dělali? Jak by vyplnili svůj čas? Neutopili bychom se v konzumu a plytké zábavě? Je dost možné, že spousta lidí by – především zezačátku – začala ze svých neomezených automatů (replikátorů) vyrábět spousty a spousty zbytečností, přejídali by se atd. (Jen ještě upozorním, že všechnu nutnou práci za nás dělají roboti – ano pracují pro nás, zneužíváme je pro své potřeby, jsou to jen věci, které nemají svá práva – přestože neomarxistická levice by jim je beztak chtěla udělit, avšak toto bychom nesměli dopustit, jinak by to byl náš konec – umělá inteligence bude chytřejší, my jí však musíme vládnout). Pracovali bychom tedy jen pro zábavu. Někoho baví stavět domy, má na to zrovna chuť, chce se to naučit, tak vypne pár robotů a pustí se do práce. A potom ještě k myšlence, zda by naprostý dostatek základních i nadstandardních materiálních potřeb neznamenal konec dějin, přikládám na konci článku video k zamyšlení, že i tak máme ještě co dělat.

A já se vás tedy ptám (třeba se jen zamyslete nebo klidně napište do komentářů), dokázali byste najít smysl života, i kdybyste nemuseli pracovat pro peníze? Jaký by byl? Neutopili byste se v bezedném konzumu? Na co byste konečně měli čas? Je to podle vás dosažitelné? Myslíte si, že by to bylo lepší? Těšíte se?

Investoři – vlastenectví, etika a solidarita

Investování je úžasná věc. Je to nástroj, jak se stát bohatším člověkem, jak si zajistit dostatečné pasivní příjmy a pak už se jen dívat na to, jak bohatneme. Existují různé druhy investování, z nichž některé jsou takové, že vyhrávají obě strany (investice do rozjíždějících se firem, realit), nebo i takové, které už připomínají spíše gembling (spekulace u tradingu).

Věděli jste, že si můžete „vsadit“ na to, že vaše země začne nyní krachovat? Že důležitá firma ve vaší zemi zažije silný pokles? Udělali byste to? Osobně mi takový způsob investování připadá jako nechutný, byť se na něm dá určitě velice dobře a bezpečně vydělat. Trošku se tam v takových případech vytrácí ten občanský rozměr. Mám pocit, že někteří investoři si neuvědomují právě to, že jsou zároveň i občany své země (a konec konců i obyvateli této planety).

A jak je to se vztahem investora k solidaritě? Bohatí bohatnou a chudí chudnou. Toto je nejen přírodní zákon, ale i spočítatelný fakt. Jak se k tomu může postavit mladý člověk žijící ve střední Evropě s vyhlídkou důchodové almužny od 70 let svého života? Pokud má alespoň základní vzdělání – tedy umí číst, psát a počítat (nebo používat kalkulačku), jestliže má k dispozici internet nebo ví, kde je knihovna, tak se může vzdělávat dál. Může zjistit, že je docela snadné se stát bohatým (samozřejmě je jednodušší si chodit pro podporu na sociálku) a může se to začít učit.

Ano, mnoho z nás tato vize našeho budoucího života zaujme a mnoho z nás to tak udělá a zařídí se podle toho. Ale co ten zbytek? Co ta většina, která buď neumí ani to první, nebo nehodlá pokračovat v tom druhém, nebo prostě neuspěje? Mohli bychom se zachovat jako sociální darwinisté a říct – silnější a chytřejší přežije. Jenže o tom není člověk. Tak se chovají některá zvířata.

Jakou tedy může bohatý investor zvolit strategii, aby pomáhal těm méně bohatým, méně chytrým či méně informovaným, ale stejně jako on také hladovým a s chutí po důstojném životě? Měl by přesvědčit vládu, aby mu vzala 90 % jeho právem a těžce nabytých peněz a majetku a přerozdělila to mezi ty ostatní? Je toto ta správná cesta?

Osobně si myslím, že toto je silně nespravedlivá cesta, byť bude stále prosazována a mnohdy ke konečné smůle těch méně bohatých i prosazena. Vidím ale lepší cestu. Cestu toho, že my bohatší (pokud se tedy nenecháme odradit a staneme se jimi) budeme část svých peněz dávat na charity ve svém okolí, konkrétním lidem, kteří to budou potřebovat a kde budeme vidět konkrétní výsledky a budeme mít zpětnou vazbu. Že budeme mít své nadace, a jejichž pomocí budeme přispívat na projekty, které zvýší finanční inteligenci a všeobecnou vzdělanost dalších a dalších lidí.

Věřím, že řada z nás ráda a dobrovolně do svého investování a podnikání zapojí i ten patriotistický, morální a sociální rozměr a dokážeme všem falešným socialistům, že kapitalismus bez zbytečných regulací a neúměrného přerozdělování může fungovat a funguje, když jsou v něm morálně a sociálně zdatní lidé.