„Socialista“ Bernie Sanders – co vlastně chce?

Když jste v Americe hodně nalevo, tak není cool nazývat se socialistou. Říkáte si liberál. To dobře věděl Obama. Jenže Bernie je jiný a Amerika s ním. Zdá se, jako by už nebyla tou zemí liberalismu a demokracie, ale spíše oligarchií, v níž si lidé napojení na politiky prosazují svá privilegia na úkor ostatních.
Obrovské výdaje na zbrojení, zadlužení studenti, vysoká nezaměstnanost, nízký ekonomický růst, velké nerovnosti, stěhování pracovních míst do chudších zemí, převládající rasismus, nízká sociální mobilita, zneužívání veřejných prostředků, divoké finanční spekulace a legislativa nakloněná spíše na stranu zaměstnavatelů a korporací. I to jsou důvody Bernieho rostoucí popularity.
A do toho vidina protikladu – severozápadní Evropa či Kanada, v nichž lze mít ekonomický růst, ale zároveň takový, kde mohou růst všichni bez ohledu na svůj sociální původ. A především Skandinávie, kde lze mít sociální stát, a zároveň prosperovat. Tohle vidí část Američanů. A těmto asi nestačí jen to, že Hillary je žena. Možná vědí něco o jejích luxusních a drahých domech, o jejím odtržení od života obyčejných lidí, o jejích drahých projevech, o jejích sponzorech z minulé kampaně atd.
Těm dost možná nevadí, že se Bernie prohlašuje za demokratického socialistu vzývajícího sociální demokracii skandinávského typu. Tito možná považují Hillary za pokryteckou neoliberálku, která je nedůvěryhodná, která se pro své zvolení jen výrazně posunula doleva, a které nelze věřit. Elizabeth Warrenová odmítla kandidovat, a tak je progresivní alternativou právě 73letý Bernie.
Jaký má program?
Nejdříve k jeho rétorice. Tvrdí, že už 40 let v Americe upadá střední třída a zvyšují se nerovnosti mezi velmi bohatými a všemi ostatními. Chtěl by vytvářet pracovní místa, zvyšovat mzdy, chránit životní prostředí a poskytnout zdravotní péči pro všechny. Rád by vzal ekonomickou a politickou moc z rukou “třídy miliardářů” a zařídil, aby Amerika přestala být zemí ekonomické a politické oligarchie. Až na detaily se jeho kritika příliš neliší od Tea Party nebo z jiného pohledu od rétoriky evropské pravice. Ale o tom později. Jak to Bernie navrhuje řešit?
Vytváření slušně placených pracovních míst
• investovat během 5 let 1 bilion dolarů do modernizace infrastruktury, a tím vytvořit alespoň 13 milionů dobře placených pracovních míst, a učinit tak zemi produktivnější, efektivnější a bezpečnější
• být proti NAFTA, TPP a dalším dohodám o volném obchodu, které podle něj likvidují americká pracovní místa a odvádějí práci do zámoří, do zemí, které selhávají v poskytování ochrany zaměstnancům a platí jim extrémně nízké platy
• poskytnout 5,5 miliardy dolarů na zaměstnání 1 milionů mladých Američanů a stovkám a tisícovkám dalších poskytnout pracovní výcvik
Rasová spravedlnost
• je potřebná společenská transformace – vyjasnění si, že i na černošských životech záleží a rasismus nesmí být v civilizované zemi tolerován
• demilitarizovat policii
• investovat do komunitní policie a zvýšit civilní dohled nad policejními odděleními
• mít nový model policejního tréninku na federální úrovni
• federálně financovat a vyžadovat, aby policisté nosili na svých tělech kamery
• nová pravidla na použití síly, např. pro humánní interakci s mentálně nemocnými
• státy a oblasti, které v tom dělají pokrok, více federálních peněz – ty, které ne, naopak
• používání federálních zdrojů na rázné zakročení proti ilegálním aktivitám a nenávistným skupinám
• zajistit, aby i menšiny mohly svobodně volit
• učinit ze dne voleb federální svátek, a tím zvýšit možnost participovat
• každý nad 18 let musí získat automatickou registraci k volbám
• zajistit, aby byl všude dostatek volebních místností
• skončit s praxí soukromých věznic
• investovat do drogových soudů a také do zdravotní pomoci závislým – aby nekončili ve vězení, ale dostali potřebnou léčbu
• skoncovat s válkou proti drogám, která dle něj selhala
• investovat do programů, které pomáhají lidem, kteří se dostali do vězení, přeměnit své životy skrze vzdělání a pracovní výcvik
• dát dětem bez ohledu na rasu nebo příjem férovou možnost chodit na vysokou – proto by měly být veřejné univerzity zdarma
• prosadit federální legislativu na stanovení platové rovnosti pro ženy
• zabránit zaměstnavatelům, aby uchazeče diskriminovali na základě jejich kriminální historie
• zajistit přístup pracujících rodin k dostupné kvalitní péči o děti
Životní minimum (a living wage)
• federální minimální mzda 15 dolarů na hodinu do roku 2020 (dnes je 7,25)
• posílit roli odborů
• placené přesčasy
Skutečné rodinné hodnoty
• garantovat každému zaměstnanci 20 týdnů rodinné a zdravotní dovolené skrze pojistný program podobný dnešní Social Security – kde by lidé týdně platili z každého platu částku přibližně v ceně jednoho šálku kávy
• vyžadovat po zaměstnavatelích, aby poskytli alespoň 10 dní placené dovolené ročně zaměstnancům, kteří u nich pracovali více než rok – tak jako to činí téměř každá vyspělá země na světě
• garantovat zaměstnancům 7 dní placené nemocenské
Klimatická změna a životní prostředí
• Amerika má být lídr v boji proti změnám klimatu
• daň z uhlíku a z emisí metanu
• odpor vůči plynovodu Keystone XL
• ekonomický stimulační balíček za 3,2 miliardy dolarů na granty na snížení emisí skleníkových plynů, modernizaci budov a instalaci solárních panelů
Reforma Wall Street
• rozpustit velké banky a zakázat jim přístup ke slevám od centrální banky (Federal Reserve’s discount facilities) a zakázat jim používání pojištěných vkladů pro rizikové aktivity
• zákon zakazující (převážně velkým – “too big to fail”) bankám používat peníze svých zákazníků pro gambling (navržený spolu s Warrenovou a McCainem)
• daň z finančních transakcí na snížení rizikového a neproduktivního vysokorychlostního obchodování a další formy spekulací – a výtěžek z toho použít na poskytnutí veřejného vysokého vzdělání bez dluhů
• zákon, který by skončil s vyplácením obrovských bonusů bankovním manažerům, kteří pak získávají vládní pracovní místa
• stropy na úroky na kreditních kartách na 15 %
• omezit možnost bankéřů bohatnout ze záchranných balíčků poskytnutých jejich instituci z peněz daňových poplatníků
Velké peníze mimo politiku
• změnit rozhodnutí Nejvyššího soudu, který tehdy řekl, že korporace mají stejná práva jako lidé – a že jimi neomezené financování kampaní je svobodou projevu
• slibuje, že do něj bude nominovat jen takové soudce, kteří se zavážou ke zvrácení tohoto rozhodnutí
Ekonomika
Tolik z jeho programu. To pochopitelně není všechno a důležité je zmínit i další věci. Je proti těm daňovým odpočtům, z nichž profitují hedgeové fondy a korporace. Zvýšil by daně z kapitálových zisků a pro 2 % nejbohatších Američanů. Zároveň s tím by snížil daně pro střední a nižší třídu. Taktéž je kritikem daňových rájů a investice do infrastruktury by financoval mj. ukončením mezer (loopholes) v korporátním a mezinárodním daňovém systému.
Podporuje družstva ve vlastnictví zaměstnanců a podpořil zákon, který by státům poskytl financování center na podporu a trénink programů propagujících zaměstnanecké vlastnictví. V minulosti prohlásil, že jednou by měly být klíčové podniky ve veřejném vlastnictví a měly by být kontrolovány zaměstnanci.
Místo škrtů v Social Security, Medicare, Medicaid a nutričních programech volá po jejich rozšíření. Zároveň je dle něj potřeba mít progresivní daňový systém, který bude založen na schopnosti platit. Považuje za nepřijatelné, že velké ziskové korporace neplatí nic na federální dani z příjmu. I to, že jejich vedení má efektivní sazbu daně nižší než jejich sekretářky.
Zahraničně-bezpečnostní politika
Ve věci izraelsko-palestinského konfliktu kritizuje obě strany za bombardování obydlených civilních oblastí. Březnového vystoupení izraelského premiéra v Kongresu se nezúčastnil a zároveň jej kritizoval a podporuje Obamovu dohodu s Iránem. Na rozdíl třeba od Clintonové byl proti válce v Iráku. Válka podle něj musí být posledním, nikoliv prvním nástrojem v mezinárodních vztazích. ISIS považuje za barbarskou organizaci a sílící hrozbu, ale je přesvědčen, že by USA neměly být lídrem v boji proti němu. Měly by ale stát po boku zemím, které ten boj povedou, a největší úsilí musejí vést právě muslimské země.
Je také kritikem vládního sledování, hlasoval proti Patriot Actu a NSA se podle něj ocitla mimo kontrolu a působí protiústavním způsobem. Kritizuje i neoprávněné odposlechy a sledování telefonů, e-mailů či prohlížečů amerických občanů bez řádného procesu. Podpořil taktéž zákony na podporu veteránů a jejich rodin.
Vzdělávání, zdravotní péče, životní prostředí a volební reforma
Představil zákon, který by dětem starým již šest týdnů poskytl péči a ranou výchovu. Již zmíněné zdanění finančních transakcí by zahrnovalo 0,5 % spekulační poplatek účtovaný na investiční domy, hedgeové fondy a další obchody s akciemi, 1% poplatek účtovaný na dluhopisech a 0,005 % na derivátech.
Sanders podporuje univerzální zdravotní péči a zasazuje se o tzv. single-payer systém, v němž by vláda platila zdravotní náklady a služby by mohly poskytovat např. soukromé organizace jako v Kanadě. Zároveň se zasazuje o snížení cen léků, které jsou vysoké, protože podléhají patentům po mnoho let. Taktéž volá po lepším zabezpečení jaderných elektráren a je proti jejich vládnímu financování. Ve Vermontu podporoval přechod na volební systém alternativního hlasování.
Společenská témata a imigrace
Podpořil také zavedení 12 týdnů placené rodičovské. Ve věci umělých potratů je přesvědčen, že to jsou ženy, kdo má kontrolovat své tělo, ne vláda. Podporuje zákaz semi-automatických zbraní a ověření uživatelů zbraní. Zároveň je ale kritikem obou extrémů v oblasti regulací zbraní a prohlásil, že 99,9 % z těch milionů lidí, kteří v Americe vlastní zbraně, dodržují zákony.
Již na začátku 70. let jako kandidát na guvernéra Vermontu volal pro zrušení všech zákonů proti homosexualitě. Zároveň hlasoval proti zákonu na ochranu manželství podepsaný tehdy prezidentem Clintonem. Taktéž vyjádřil podporu letošnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci rovnosti homosexuálních manželství napříč celými státy.
Společně s Warrenovou, McCainem ale třeba i Rubiem hlasoval pro imigrační reformu, která by ilegálním imigrantům po provedení opatření na hranicích, umožnila cestu k občanství. Zároveň je ale skeptický k tomu, aby tisíce zahraničních imigrantů pracujících za minimální mzdu soutěžily s americkými dětmi a otevřené hranice by podle něj snížily mzdy a byly hrozbou pro americká pracovní místa.
Socialista jen pro vyvolené?
Všechno je to sice hezké a s velkou částí jeho kritiky současného amerického sytému se dá souhlasit. Zejména tam, kde poukazuje na fakta a statistiky. Jenže z mého pohledu jsou problémem často jeho řešení a zároveň to, že mu jde o zlepšení životní úrovně pouze těch chudých a středně-příjmových lidí, kteří žijí v Americe.
Ostatně, řekl bych, že to je obecně problém západní levice. Tím, že je v opozici vůči dohodám o volném obchodu (nemyslím teď ty jejich části, které by snížily sociální, ekologické či spotřebitelské standardy nebo umožnily rozsáhlejší arbitráže, ale ty umožňující globální soutěž pracovních míst), a tím, že jsou pro vysoké minimální mzdy (navíc ještě naprosto nelogicky požadující stejnou pro drahý New York a chudou Alabamu), tak jdou dle mého ve skutečnosti proti chudým celého světa.
Argument, který používá Sanders, že je třeba vzít si zpět pracovní místa z rozvíjejících se zemí, protože mají slabou pracovně-právní ochranu a extrémně nízké mzdy, zní z levicových úst docela neuvěřitelně. Logičtější by asi bylo požadovat, aby se to zlepšilo, a aby ty země mohly bohatnout, ne jim sebrat práci a učinit je ještě chudšími, aby tak americké děti měly na lepší iPhony.
Ostatně v tomto protekcionismu se od některých republikánů s win-lose mentalitou, např. typu Trumpa příliš neliší. Možná v tom, že někteří z nich by ty lepší podmínky pro zaměstnance nechtěli ani v Americe. Ale s Donaldem má Bernie společné i další věci. Ten je taky proti škrtům v sociálních programech, pro single-payer zdravotní systém, proti TPP a TTIP atd.
Otázkou zůstává, zda je Sanders socialista. Jeho názory z mládí naznačují, že jím možná býval. Ostatně část života strávil v izraelském kibucu, ale naopak je zase kritikem totalitní komunistické Číny. Lepší označení pro něj by tedy asi bylo, že je na Ameriku velmi levicový protekcionistický sociální liberál, maximálně sociální demokrat skandinávského typu a zcela určitě levicový intelektuál. Ve své kampani ale nevolá po znárodňování, nemluví o tom, že je třeba svrhnout kapitalismus, že je třeba socialisticky plánovat ekonomiku ani nic podobného.
Jen s populistickou rétorikou proti neúměrně bohatým upozorňuje na to, že současný americký systém zvýhodňuje právě nejvyšší vrstvy společnosti, a že by Ameriku asi nezničilo, kdyby v umírněné podobě zavedla některé sociální prvky, které jsou v Evropě a jinde na Západě dávno standardem. Ostatně v rámci evropské pravice (mezi lidovci a liberály) bychom asi našli jen málo těch, kteří by ve svých zemích byli výrazně proti věcem, které Sanders pro Ameriku navrhuje.
Může vyhrát?
Jsou dvě nevýhody, které má oproti Obamovi. První je to, že se sám označuje za socialistu, a to už by v Americe spíše zvolili ateistu. Je to zkrátka velký handicap. A druhou je to, že – a snad to nebude znít příliš nekorektně – na rozdíl od Baracka není Afroameričan. A řekl bych, že když už zrušení otroctví tehdy prosadili republikáni, tak mají demokrati nyní potřebu dokazovat si, že historicky to jsou oni, kdo je tou progresivní silou. Proto je teď na řadě žena a tipuju, že příště to bude homosexuál nebo ten ateista.
Jsou tady ale i náznaky, které naopak ukazují, že tak jako se zdálo neuvěřitelné, že se prezidentem stane mladý a neznámý afroamerický senátor, tak by se to mohlo podařit i Berniemu. Na začátku července totiž ve své kampani nasbíral 15 milionů od 250 tisíců dárců, zatímco Obama toho času před 8 lety pouze od 180 tisíců.
Zároveň je zajímavé se podívat i na volební průzkumy z této doby, kdy Obama měl se suverénní Clintonovou na začátku července podobná čísla, jako měl letos Sanders. Tedy 21–26 %, zatímco ona měla 37–42 %. Nyní to bylo pro Sanderse 21–24 % a pro ni 52–55 % a čísla za srpen a začátek září kopírují podobný trend. Nemluvě o tom, že v důležitých státech New Hampshire či Iowa ji už v průzkumech předstihl. Jeho veřejná vystoupení zároveň lákají daleko větší pozornost než ta od Hillary. Na plné stadiony chodí tisíce lidí. Nyní se chlubí dokonce tím, že v Portlandu jich bylo až 28 000. A tím, že se svým jměním 330 000 dolarů patří mezi nejméně bohaté senátory, je lidem asi blíže než Hillary se svými drahými domy a jměním za desítky milionů dolarů. Nemluvě o tom, že většina peněz v jeho kampani je od drobných dárců.
Bernieho popularitu ale podtrhují i jeho chytlavé citáty – jako například: “Nikdo v této zemi, kdo pracuje 40 hodin týdně, by neměl žít v chudobě.” Nebo: “Zdravotní péče je právo všech, ne privilegium.” Případně: “Američtí lidé obecně chtějí změnu – chtějí lepší dohodu. Férovější dohodu. Novou dohodu (A new deal). Chtějí Ameriku se zákony a politikami, které skutečně odměňují tvrdou práci společně s ekonomickou mobilitou. Chtějí Ameriku, která umožňuje všem svým občanům s ekonomickým zabezpečením podstupovat rizika a mít možnost plně realizovat svůj potenciál.” Ostatně i to dokazuje, že mu jde spíše o sociálně-liberální rovnost šancí, než o socialistickou rovnost výsledků.
Další informace:

Psáno pro Evropský rozhled

Dále čtěte:

Cesta pro českou sociální demokracii

Příští vládu povede ČSSD. Ať už se nám to líbí nebo ne, naší zemi by těžko prospělo, kdyby ji další čtyři roky vedly nereformované, korupcí prorostlé a ideově vyprázdněné ODS a TOP 09 s partou přeběhlíků. Vláda antilídra a neprozíravého exministra financí Bohuslava Sobotky, řízena z Hradu Zemanem s účastí nebo minimálně podporou komunistů nezní, pravda, o moc lépe. Jak by to ale mohla česká sociální demokracie zahrát, aby to bylo pro demokraticky smýšlející občany v naší zemi přijatelné? Na čem to naopak může selhat? A jakou vidím cestu pro demokratickou část české levice vůbec?

Pozitivní program demokratické levice 21. století v českém kontextu?

1) Skandinávie jako vzor – vize České republiky jako moderního, vyspělého a demokratického státu západního (severského) stylu, kde stát zajišťuje sociální služby a řeší za občany problém solidarity; prosazování sociálně-tržního hospodářství, jak je chápáno dnes

2) Vyšší, ale jednodušší daně – obecně větším problémem jsou složité a nesrozumitelné daně, než daně vysoké – založeno na vizi, že chceme platit vysoké daně, a tím stát, který bude o občany pečující

3) Sociální stát na základě subsidiarity – vize sociálního státu, který pomáhá těm, kteří si sami pomoci nemohou (postižení, nemocní, staří atd.) – ale dělá to na co nejnižší možné úrovni – obecní, krajské rozpočty; řešení důchodové reformy, řešení problémů s vyplácením sociálních dávek atd.

4) Evropská politika decentralizované federace – neignorování současných problémů EU, pokoušení se o nalezení řešení, konstruktivní spolupráce a nepřijímaní bezhlavě každé regulace z Bruselu; snaha o federaci, která ale bude silně decentralizovaná

5) Zastavení zadlužování – vize oddlužení skrze vyšší příjmy a menší výdaje – nabídnutí řešení, jak zajistit oddlužení veřejných rozpočtů pro budoucí generace – zřejmě skrze vyšší daně, mírně progresivní zdanění, podporou produkce a spotřeby

6) Ne korupci a silný právní stát – pokračování v boji proti korupci, přijímání zákonů, které ji pomohou omezit, hledání silných osobností do veřejných funkcí atd.

7) Reforma státní správy a profesionalizace úřednictva – zákon o státní službě v praxi, pokud do té doby stále nebude; vize, že úředník je někdo, kdo slouží vlasti, a ti dobří by měli být taky kvalitně odměněni, aby místo do soukromého sektoru šli vlastenecky do státní správy

8) Startovací byty pro mladé, státem garantované půjčky pro studenty, finanční podpora rodiny – vize, že nebude školné na vysokých školách; daňové úlevy pro rodiny s dětmi, nižší sazby DPH na základní potraviny, léky a především vzdělávací potřeby, kulturu, věci podporující životní prostředí atd.

9) Zavádění prvků přímé demokracie – prosazování referend na více úrovních; dost možná i jejich občasné vyhlášení na určité zákony (např. důležité reformy pro delší časový rámec)

10) Zvýšení zaměstnanosti – podpora živnostníků a malých podnikatelů, daňové úlevy pro poctivé zaměstnavatele atd.; investiční pobídky ze strany státu

Kritika zprava

Myslím, že nemluvím pouze za sebe, pokud řeknu – kdybychom tady čtyři až osm let měli takovouto sociálně-demokratickou vládu, asi by se svět nezbořil. Možná bychom se ohlédli a řekli si, že udělala spoustu dobré práce. Podobně jako si to za čas řekneme u té Nečasovy. Nutno ale podotknout, že z hlediska pravice jsou to většinou věci, se kterými nebudeme souhlasit, které často považujeme za principiálně nespravedlivé a z dlouhodobého hlediska sociálně neudržitelné.

Spíše než Švédsko, by českým vzorem mohlo být poválečné Německo. Solidarita je z nadčasového hlediska lepší na bázi dobrovolnosti. Moc v rukou spousty úředníků (přerozdělování na daních vybraného majetku) dle mého vede k vyšší míře korupce a sociální stát často řeší věci, které si lidé dokážou, resp. měli by zařídit sami, plete se do záležitostí, které jsou doménou jednotlivce a likviduje skutečnou svobodu.

Daně by měly být co nejnižší a motivaci by nemělo svobodným jednotlivcům brát ani – dle mého nespravedlivé – progresivní zdanění. Sociální dávky ze strany státu (krajů či obcí) vedou k mentální závislosti občana na státu, k nárokové mentalitě, k přetrhávání přirozených solidárních vazeb v rámci společnosti (rodina, občanská společnost, církve).

Je pak otázkou, zda by stát měl mladým pomáhat ve vytváření si závislosti na něm, zda by v nich spíše neměl budovat nezávislost a osobní odpovědnost. Pravicové zavedení (byť odloženého) školného by zase mohlo vést k vyřešení problému, že mladí lidé v západním světě nepromýšlejí své budoucí uplatnění, a pak s několika tituly dělají práce, které by dělat určitě nechtěli.

U nás spíše Řecko než Skandinávie

Funkční sociální stát je pro mnoho lidí hezká vize a věřím, že spousta středových a levicových mladých demokratů o ní přemýšlí a klidně by ji prosazovala. Pro nás napravo je v rámci demokratického systému do jisté míry přijatelná, jakkoliv se proti ní budeme snažit ideově soutěžit a argumentovat, proč máme vizi lepší. Jak ale bude příští vláda ČSSD spíše vypadat? A na čem to nejspíše selže?

Mafiánská aliance kmotrů se z ODS ze dne na den přeorientuje na ČSSD (nemluvě o té, která již musí být dobře zorientovaná z krajské úrovně). Vládu bude de facto řídit Zeman (byť určitě prosadí i dobré věci, ale Ústava bude trpět), vláda se bude opírat o podporu stalinských komunistů nebo s nimi bude přímo vládnout.

Velké státní výdaje nebude levicová vláda řešit pouze zvýšením daní, ale bude pokračovat v nekonečném a nezodpovědném zadlužování. Spíše než Skandinávii se bude její vládnutí podobat řádění v Řecku. Své voliče bude uplácet různými dávkami, přídavky, třináctými důchody atp.

Bude podlézat také bankám a nadnárodním korporacím. Ty první ráda podpoří (bude zachraňovat) z daní poctivě pracujících, podnikajících či investujících občanů. Těm druhým půjde na ruku, protože jí budou pomáhat s řešením nezaměstnanosti – montovny, nepříliš ducha rozvíjející a ne tak moc placené pozice.

V čele se Zemanem se nebude zdráhat podlézat pouze Bruselu a jeho byrokraticko-regulačním nesmyslům všeho druhu, ale i Moskvě a Číně. Možná se dočkáme i pokusů a znovuznárodňování církevního majetku. Ve jménu boje proti korupčníkům třeba i toho podnikatelského. A na co už si nepůjde půjčit, na to se uvalí extrémně progresivní daň a davová závist a nenávist vůči boháčům bude využita podobně jako téma vyhnání sudetských Němců v Zemanově kampani.

Mentální rozpor českého kontextu

Vidím ale ještě jednu věc, která stojí v cestě pozitivní vizi naznačené výše. Je to především problém filozoficko-psychologický. Uvažování českého levicového člověka je spíše fatalistické, destruktivní, nezodpovědné a negativně pesimistické. Tato země ale potřebuje více lidí proaktivních, osobně zodpovědných, optimistických a hledajících konstruktivní řešení. A tak spíše než projevy – půjde to, uděláme to tak a tak, pokusíme se dohodnout, najdeme celospolečensky přijatelné řešení – budeme slýchat odevzdané nesmysly typu – já nic nemůžu změnit, bude hůř, to oni za to můžou, někdo by s tím měl něco udělat, ti před námi taky kradli atp.

Celkově bych české demokratické levici pak doporučil jednu věc, která by pro český kontext (a současný poměrný volební systém s 5% hranicí pro vstup do sněmovny) mohla být volebně úspěšná. A tedy rozdělení se na dvě sociálně demokratické strany – na liberálně-kosmopolitní, kterou by vedl Jiří Dienstbier, cílila by na mladé, na intelektuály, na část pravdolásky (i s integrací části zelených, humanistů atd.) a poté druhá – sociálně panelákovsko-venkovská, která volila především Zemana, která bude trošku šovinistická a nacionalistická, které půjde o přirozenost a rodinu, která bude útočit na příjmově i intelektově nižší vrstvy společnosti.

A na závěr jen pár otázek pro duši a svědomí poctivého sociálního demokrata: Co myslíte? Jaká bude příští sociálně-demokratická vláda? A jakými způsoby uvnitř české demokratické levice dokážete zajistit, aby se prosadila především ona první vize? Jak zařídíte, abyste nás vedli demokratickou cestou Skandinávie, ne mafiánsky nezodpovědnou cestou Řecka? Zvládnete to?

Psáno pro Evropský rozhled.

Antikomunismus – co uniká levicovým intelektuálům?

V poslední době ze strany levicových intelektuálů slýcháme, že antikomunismus je něco špatného, používají se přívlastky typu primitivní antikomunismus či zastydlý antikomunismus. Míní se tím zřejmě to, že pravicově orientovaným lidem uniká, že zatímco jimi volené „pravicové“ vlády kradou, zvyšují daně, likvidují střední třídu, malé a střední podnikatele a vymýšlejí jednu regulaci za druhou, osvícená KSČM 23 let slušně sedí v parlamentu, nekorumpuje, nekrade a dokonce bojuje proti nesmyslným regulacím z Bruselu. Ano, myslíte si, že nám toho uniká ještě víc, já vím. Co ale uniká vám a proč si myslím, že dost možná dojedete na svou naivitu?

 

Zesměšnění jako argument
Milan Kohout na konferenci Demokracie versus totalita v 21. století pořádané Hnutím za přímou demokracii (HzPD) sedí vedle předsedy komunistů Vojtěcha Filipa. Předsedy strany, která přímo vychází z organizace, která je dle platných českých zákonů prohlášena za zločineckou. Řada z nás by si vedle něj veřejně asi nesedla, ale to nechme stranou a pojďme se věnovat obsahu Kohoutova sdělení.
Český antikomunismus nazval zastydlým. Odkazuje se tak na podobně nazvanou část puberty. Nebudu se teď pouštět do psychologického rozboru osobnosti pana Kohouta, kde bychom jistě našli nějakou tu projekci a pubertální zastydlost. Budu se spíše ptát a poukazovat na určité detaily.
Zdá se mi, že levicoví intelektuálové tohoto typu nechápou podstatu současných problémů západního světa. Za vše podle nich může totalitní kapitalismus a bájný neoliberalismus, ke kterému se sice nikdo nehlásí, ale jako nálepka slouží zřejmě dobře. Uniká jim, že to je absence morálky, přebujelý „sociální“ stát způsobující nepřítomnost dobrovolné solidarity, stát a jeho populističtí politici a nenasytní byrokrati, kteří se pasovali do rolí spasitelů, že je to korupce vytvářející se u všemožných dotací a státních zakázek, že je to nesmyslná regulace každého aspektu lidského života, která ničí individuální iniciativu, a která na mentální úrovni snímá osobní a věčnou odpovědnost každého jednotlivce.
.
Ne kapitalismus, ale jeho absence je problém
Co si představuji pod tím, když člověk žije v kapitalismu? Je to svobodný trh, nízké a jednoduché daně, malý stát, který se občanům do života plete co nejméně, právní podmínky umožňující volnou konkurenci a naopak znemožňující podvádění a porušování pravidel.
V tomto my žijeme? Ne! Žijeme v něčem, co Roman Joch nazval socialismem pro bohaté, ale toto pojmenování není přesné – nazval bych to spíše socialismem pro vychcané. Na systému, který zde máme, parazitují buď pseudopodnikatelé, kteří díky svým pseudoporadcům vědí, jak se dá ze státních či unijních peněz vytěžit co nejvíce. Dále ten typ nezodpovědných byrokratů, kteří si přijdou ke svým – z hlediska snahy a výsledku – neúměrně vysokým platům (které jsou navíc placené z daní poctivě pracujících zedníků či dělníků v továrnách) díky korupci na další velké a nepoctivé peníze.
Parazitují na něm také bezcharakterní a neschopní či všehoschopní politici, ta část bankéřů, která ze svého života vytěsnila morálku, ale také spousta tzv. sociálně potřebných lidí, kteří kdyby platili nižší daně, měli lepší pracovně-právní a podnikatelské prostředí, tak by žádnou podporu od státu vůbec nepotřebovali. Ostatně z hlediska světové chudoby ji stejně nepotřebují. Určitě nás napadnou další skupiny občanů, kteří by se ve zdravě a přirozeně nastaveném prostředí museli živit jinak.
.
Occupy humanismus?
Hezký pojem. Milanu Kohoutovi připadá, že mladí lidé na českých univerzitách místo s antikapitalistickými hnutími, jak je sám nazývá, typu Occupy Wall Street spíše sympatizují s hypotetickými hnutími Occupy humanismus, Occupy solidaritu či chartu lidských práv. „Pravičákům“ mezi studenty se budu věnovat níže, ale ti pravicově orientovaní studenti, jejichž ideová příslušnost k pravici pochází z něčeho víc, než z házení vajíček na Paroubka či z nošení placky s Karlem, nemají nic proti humanismu, solidaritě ani skutečným lidským právům a svobodám.
Ti naopak podporují kapitalismus, ideje osobní a ekonomické svobody a volného trhu právě proto, že jsou přesvědčeni, že ty – jakkoliv jsou si vědomi jejich nedokonalostí – ze všech známých ekonomických, politických či společenských systémů nejlépe vedou k prosazování humanismu, nejlépe vedou k elementární lidské slušnosti ve společnosti. Nejsou ani proti solidaritě, ale jsou přesvědčeni, že solidarita, která je na jedné straně vynucená, na straně druhé nároková, nemá se solidaritou nic společného. Že naopak solidarita dobrovolná, spontánní a přirozená vede ke skutečně sociálně vyspělé společnosti. A lidská práva a osobní svobody? K rozdílu mezi osobními svobodami a tzv. kolektivními „právy“ bych opět odkázal na texty kolegy Jocha.
.
Neoliberální tlak na svobodné univerzitní studenty
Milana Kohouta přímo šokovalo, když viděl, jak jsou u nás studenti na univerzitách pravicoví. Odkazuje se přitom na Spojené státy, kde zřejmě totalitní neoliberálové tlačí na chudáky svobodomyslné americké studenty, kteří si to vůbec nenechají líbit, a i přesto jsou levicoví a o studium marxismu či anarchismu se v žádném případě nenechají připravit. Detail, který jsem od něj neslyšel – že jaksi establishmenty většiny amerických univerzit jsou již desítky let na americké poměry extrémně levicové a nějaký emočně-sociální tlak tam tedy probíhá spíše z této strany.
A čeští univerzitní studenti jsou prý podle něj pravicoví. No, pravda. Asi to odvozuje z těch vajíček a placky s Karlem. Nebo z toho, že studenti volili „konzervativní“ TOP 09 či „pravicovou“ ODS. Pravicový konzervatismus, podobně jako klasický liberalismus (tedy pravicové ideje) u českých studentů jsou skutečně asi na podobné úrovni jako u jimi volených politiků.

Takže zatímco tito „pravicoví“ politici zvyšují daně, dělají je složitějšími, přijímají do českého právního řádu jednu nesmyslnou regulaci za druhou, rapidně pokračují v zadlužování dalších generací a každou chvíli přicházejí s novými návrhy, jak by mohli život znepříjemnit živnostníkům, malým podnikatelům či prostě tvrdě pracujícím daňovým poplatníkům, tak oni „pravicoví“ studenti neznají elementární západní slušnost a zdvořilost (tedy základní občanské ctnosti jak klasického liberalismu, tak konzervatismu).

Ve chvíli, kdy se střetnou s realitou, že by se museli sami živit, tak jsou jejich pravicové ideje ty tam. Vymýšlejí, v kterých úřednických strukturách by se mohli zachytit, spekulují, že by jim vláda ČSSD a komunistů až tak nevadila, protože ještě studují a nechtějí platit školné. A ano, největší studentský neklid, pochody a demonstrace nebyly kvůli komunistům na krajských radnicích, nebyly kvůli zvyšujícím se daním, nebyly ani kvůli nekonečnému zadlužování jejich budoucích potomků, ale byly – počkejte si – kvůli školnému. Tak se ptám – kde je ta pravicovost českých studentů?

Demagogické prohlášení Milana Kohouta bez dalšího vysvětlení této světoborné myšlenky o tom, že pokud se antikomunismus prosadí v celé české společnosti, tak dojde k restauraci nejen totalitního kapitalismu, ale dokonce přímo totalitního feudalismu, již pouze zmiňuju.
.
Proč na to levicoví intelektuálové ZASE dojedou?
Je to hezké – léčit si svou frustraci ze zmatení pojmů hlásáním boje proti bájnému neoliberalismu po pravici předsedy zločinecké organizace. Takový intelektuální dýchánek. Zatím o nic nejde, zatím se nikomu nezabavují majetky, zatím není nikdo popravován, zatím to neřídí oni. Co se ale stane, až jednou tito – samozřejmě nijak neškodní a v žádném případě ne nebezpeční komunisté vyhrají volby?
Budu trochu ironický. Určitě nebudou lhát, určitě budou dodržovat nejen své demokratické mechanismy, určitě dají prostor pro realizaci geniálních intelektuálních nápadů o tom, jak ještě lépe řídit lidskou společnost a jak ještě více dobra v ní prosadit.
Ne. Tipuju následující postup – a ať při nás stojí všichni svatí, abych nemusel mít pravdu – radikální stalinistické křídlo společně s psychopaty z frustrované komunistické mládeže sejme dosud dobře sloužící a sympatické Filipy a Dolejše. Řada z nich, tzv. Fischerové se často po důkladné, ale občas i včasné analýze přizpůsobí a někde se uchytí. Však těch státních firem ještě máme dost a těch, co budou do poslední chvíle čekat na znárodnění o to víc.
Ti ale nebudou těmi, kteří by páchali ta největší svinstva. Těmi budou pánové typu Janoušek, Hrdlička, Bém a všichni ti kmotři, kteří již 23 let – stejně jako to dělali před Listopadem – pouze sprostě a neoprávněně parazitují na české společnosti. Nebudou to senilní a nostalgičtí dědečkové a babičky z vesnic se špatně sloužící pamětí, kdo bude vraždit, pronásledovat, znárodňovat, věšet naivní intelektuály, kteří je dostali k moci, a likvidovat vše, co jim přijde pod ruku, budou to právě tito. Ti, kteří v tom mají praxi. Ti, kteří se dokážou přizpůsobit každému režimu. Ti, kteří chtějí jen ničit a parazitovat na hodnotách, které vytvářejí jiní. Těšte se. Být komunistou totiž není ani tak o ideologii, ale spíše o stavu mysli, o vyspělosti charakteru.
A že je to blbost, protože tady dnes komunisti za zády nemají Sovětský svaz? Vzhledem k mocenským ambicím Ruska na našem území v poslední době, vzhledem k aktuálním aktivitám Číny na evropské půdě je to velice odvážné tvrzení. Ano, můžete namítnout – ale tyto země mají ten váš kapitalismus. Skutečně? V těchto zemích je určitý druh kapitalismu, ale na takový nejsme ve vyspělém západním prostoru zvědaví. Kapitalismus bez právních jistot, bez morálky, bez solidárních občanů. A můžete říct – ale ten se tu právě prosazuje, proti tomu my bojujeme. V tom případě si uvědomte, že máme stejného nepřítele, jen my jej spíše nazýváme socialismem a fašismem, vy pro něj vymýšlíte nesedící nálepky onoho neoliberalismu.
.
Závěr
Nebuďte tedy naivní, neskákejte komunistům na to. Je známo, že komunismus je 10 % ideologie a 90 % taktiky. Vzpomeňte na Grebeníčkův výrok, že „my máme čas.“ Vzpomeňte na to, co prohlašovala soudružka Semelová o údajném přes 20 let trvajícím přepisování historie. Berte na vědomí, že za pár dní bude na Hradě sedět člověk, který volby vyhrál podobným způsobem, jakým je již desítky let po celém světě vyhrávají komunisti – tedy pomocí lží, primitivní demagogie a porušováním základních pravidel jakékoliv férové soutěže.
A nakonec snad jen kousek Karla Čapka – „Proč nejsem komunistou? Protože mé srdce je na straně chudých.“