„Socialista“ Bernie Sanders – co vlastně chce?

Když jste v Americe hodně nalevo, tak není cool nazývat se socialistou. Říkáte si liberál. To dobře věděl Obama. Jenže Bernie je jiný a Amerika s ním. Zdá se, jako by už nebyla tou zemí liberalismu a demokracie, ale spíše oligarchií, v níž si lidé napojení na politiky prosazují svá privilegia na úkor ostatních.
Obrovské výdaje na zbrojení, zadlužení studenti, vysoká nezaměstnanost, nízký ekonomický růst, velké nerovnosti, stěhování pracovních míst do chudších zemí, převládající rasismus, nízká sociální mobilita, zneužívání veřejných prostředků, divoké finanční spekulace a legislativa nakloněná spíše na stranu zaměstnavatelů a korporací. I to jsou důvody Bernieho rostoucí popularity.
A do toho vidina protikladu – severozápadní Evropa či Kanada, v nichž lze mít ekonomický růst, ale zároveň takový, kde mohou růst všichni bez ohledu na svůj sociální původ. A především Skandinávie, kde lze mít sociální stát, a zároveň prosperovat. Tohle vidí část Američanů. A těmto asi nestačí jen to, že Hillary je žena. Možná vědí něco o jejích luxusních a drahých domech, o jejím odtržení od života obyčejných lidí, o jejích drahých projevech, o jejích sponzorech z minulé kampaně atd.
Těm dost možná nevadí, že se Bernie prohlašuje za demokratického socialistu vzývajícího sociální demokracii skandinávského typu. Tito možná považují Hillary za pokryteckou neoliberálku, která je nedůvěryhodná, která se pro své zvolení jen výrazně posunula doleva, a které nelze věřit. Elizabeth Warrenová odmítla kandidovat, a tak je progresivní alternativou právě 73letý Bernie.
Jaký má program?
Nejdříve k jeho rétorice. Tvrdí, že už 40 let v Americe upadá střední třída a zvyšují se nerovnosti mezi velmi bohatými a všemi ostatními. Chtěl by vytvářet pracovní místa, zvyšovat mzdy, chránit životní prostředí a poskytnout zdravotní péči pro všechny. Rád by vzal ekonomickou a politickou moc z rukou “třídy miliardářů” a zařídil, aby Amerika přestala být zemí ekonomické a politické oligarchie. Až na detaily se jeho kritika příliš neliší od Tea Party nebo z jiného pohledu od rétoriky evropské pravice. Ale o tom později. Jak to Bernie navrhuje řešit?
Vytváření slušně placených pracovních míst
• investovat během 5 let 1 bilion dolarů do modernizace infrastruktury, a tím vytvořit alespoň 13 milionů dobře placených pracovních míst, a učinit tak zemi produktivnější, efektivnější a bezpečnější
• být proti NAFTA, TPP a dalším dohodám o volném obchodu, které podle něj likvidují americká pracovní místa a odvádějí práci do zámoří, do zemí, které selhávají v poskytování ochrany zaměstnancům a platí jim extrémně nízké platy
• poskytnout 5,5 miliardy dolarů na zaměstnání 1 milionů mladých Američanů a stovkám a tisícovkám dalších poskytnout pracovní výcvik
Rasová spravedlnost
• je potřebná společenská transformace – vyjasnění si, že i na černošských životech záleží a rasismus nesmí být v civilizované zemi tolerován
• demilitarizovat policii
• investovat do komunitní policie a zvýšit civilní dohled nad policejními odděleními
• mít nový model policejního tréninku na federální úrovni
• federálně financovat a vyžadovat, aby policisté nosili na svých tělech kamery
• nová pravidla na použití síly, např. pro humánní interakci s mentálně nemocnými
• státy a oblasti, které v tom dělají pokrok, více federálních peněz – ty, které ne, naopak
• používání federálních zdrojů na rázné zakročení proti ilegálním aktivitám a nenávistným skupinám
• zajistit, aby i menšiny mohly svobodně volit
• učinit ze dne voleb federální svátek, a tím zvýšit možnost participovat
• každý nad 18 let musí získat automatickou registraci k volbám
• zajistit, aby byl všude dostatek volebních místností
• skončit s praxí soukromých věznic
• investovat do drogových soudů a také do zdravotní pomoci závislým – aby nekončili ve vězení, ale dostali potřebnou léčbu
• skoncovat s válkou proti drogám, která dle něj selhala
• investovat do programů, které pomáhají lidem, kteří se dostali do vězení, přeměnit své životy skrze vzdělání a pracovní výcvik
• dát dětem bez ohledu na rasu nebo příjem férovou možnost chodit na vysokou – proto by měly být veřejné univerzity zdarma
• prosadit federální legislativu na stanovení platové rovnosti pro ženy
• zabránit zaměstnavatelům, aby uchazeče diskriminovali na základě jejich kriminální historie
• zajistit přístup pracujících rodin k dostupné kvalitní péči o děti
Životní minimum (a living wage)
• federální minimální mzda 15 dolarů na hodinu do roku 2020 (dnes je 7,25)
• posílit roli odborů
• placené přesčasy
Skutečné rodinné hodnoty
• garantovat každému zaměstnanci 20 týdnů rodinné a zdravotní dovolené skrze pojistný program podobný dnešní Social Security – kde by lidé týdně platili z každého platu částku přibližně v ceně jednoho šálku kávy
• vyžadovat po zaměstnavatelích, aby poskytli alespoň 10 dní placené dovolené ročně zaměstnancům, kteří u nich pracovali více než rok – tak jako to činí téměř každá vyspělá země na světě
• garantovat zaměstnancům 7 dní placené nemocenské
Klimatická změna a životní prostředí
• Amerika má být lídr v boji proti změnám klimatu
• daň z uhlíku a z emisí metanu
• odpor vůči plynovodu Keystone XL
• ekonomický stimulační balíček za 3,2 miliardy dolarů na granty na snížení emisí skleníkových plynů, modernizaci budov a instalaci solárních panelů
Reforma Wall Street
• rozpustit velké banky a zakázat jim přístup ke slevám od centrální banky (Federal Reserve’s discount facilities) a zakázat jim používání pojištěných vkladů pro rizikové aktivity
• zákon zakazující (převážně velkým – “too big to fail”) bankám používat peníze svých zákazníků pro gambling (navržený spolu s Warrenovou a McCainem)
• daň z finančních transakcí na snížení rizikového a neproduktivního vysokorychlostního obchodování a další formy spekulací – a výtěžek z toho použít na poskytnutí veřejného vysokého vzdělání bez dluhů
• zákon, který by skončil s vyplácením obrovských bonusů bankovním manažerům, kteří pak získávají vládní pracovní místa
• stropy na úroky na kreditních kartách na 15 %
• omezit možnost bankéřů bohatnout ze záchranných balíčků poskytnutých jejich instituci z peněz daňových poplatníků
Velké peníze mimo politiku
• změnit rozhodnutí Nejvyššího soudu, který tehdy řekl, že korporace mají stejná práva jako lidé – a že jimi neomezené financování kampaní je svobodou projevu
• slibuje, že do něj bude nominovat jen takové soudce, kteří se zavážou ke zvrácení tohoto rozhodnutí
Ekonomika
Tolik z jeho programu. To pochopitelně není všechno a důležité je zmínit i další věci. Je proti těm daňovým odpočtům, z nichž profitují hedgeové fondy a korporace. Zvýšil by daně z kapitálových zisků a pro 2 % nejbohatších Američanů. Zároveň s tím by snížil daně pro střední a nižší třídu. Taktéž je kritikem daňových rájů a investice do infrastruktury by financoval mj. ukončením mezer (loopholes) v korporátním a mezinárodním daňovém systému.
Podporuje družstva ve vlastnictví zaměstnanců a podpořil zákon, který by státům poskytl financování center na podporu a trénink programů propagujících zaměstnanecké vlastnictví. V minulosti prohlásil, že jednou by měly být klíčové podniky ve veřejném vlastnictví a měly by být kontrolovány zaměstnanci.
Místo škrtů v Social Security, Medicare, Medicaid a nutričních programech volá po jejich rozšíření. Zároveň je dle něj potřeba mít progresivní daňový systém, který bude založen na schopnosti platit. Považuje za nepřijatelné, že velké ziskové korporace neplatí nic na federální dani z příjmu. I to, že jejich vedení má efektivní sazbu daně nižší než jejich sekretářky.
Zahraničně-bezpečnostní politika
Ve věci izraelsko-palestinského konfliktu kritizuje obě strany za bombardování obydlených civilních oblastí. Březnového vystoupení izraelského premiéra v Kongresu se nezúčastnil a zároveň jej kritizoval a podporuje Obamovu dohodu s Iránem. Na rozdíl třeba od Clintonové byl proti válce v Iráku. Válka podle něj musí být posledním, nikoliv prvním nástrojem v mezinárodních vztazích. ISIS považuje za barbarskou organizaci a sílící hrozbu, ale je přesvědčen, že by USA neměly být lídrem v boji proti němu. Měly by ale stát po boku zemím, které ten boj povedou, a největší úsilí musejí vést právě muslimské země.
Je také kritikem vládního sledování, hlasoval proti Patriot Actu a NSA se podle něj ocitla mimo kontrolu a působí protiústavním způsobem. Kritizuje i neoprávněné odposlechy a sledování telefonů, e-mailů či prohlížečů amerických občanů bez řádného procesu. Podpořil taktéž zákony na podporu veteránů a jejich rodin.
Vzdělávání, zdravotní péče, životní prostředí a volební reforma
Představil zákon, který by dětem starým již šest týdnů poskytl péči a ranou výchovu. Již zmíněné zdanění finančních transakcí by zahrnovalo 0,5 % spekulační poplatek účtovaný na investiční domy, hedgeové fondy a další obchody s akciemi, 1% poplatek účtovaný na dluhopisech a 0,005 % na derivátech.
Sanders podporuje univerzální zdravotní péči a zasazuje se o tzv. single-payer systém, v němž by vláda platila zdravotní náklady a služby by mohly poskytovat např. soukromé organizace jako v Kanadě. Zároveň se zasazuje o snížení cen léků, které jsou vysoké, protože podléhají patentům po mnoho let. Taktéž volá po lepším zabezpečení jaderných elektráren a je proti jejich vládnímu financování. Ve Vermontu podporoval přechod na volební systém alternativního hlasování.
Společenská témata a imigrace
Podpořil také zavedení 12 týdnů placené rodičovské. Ve věci umělých potratů je přesvědčen, že to jsou ženy, kdo má kontrolovat své tělo, ne vláda. Podporuje zákaz semi-automatických zbraní a ověření uživatelů zbraní. Zároveň je ale kritikem obou extrémů v oblasti regulací zbraní a prohlásil, že 99,9 % z těch milionů lidí, kteří v Americe vlastní zbraně, dodržují zákony.
Již na začátku 70. let jako kandidát na guvernéra Vermontu volal pro zrušení všech zákonů proti homosexualitě. Zároveň hlasoval proti zákonu na ochranu manželství podepsaný tehdy prezidentem Clintonem. Taktéž vyjádřil podporu letošnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci rovnosti homosexuálních manželství napříč celými státy.
Společně s Warrenovou, McCainem ale třeba i Rubiem hlasoval pro imigrační reformu, která by ilegálním imigrantům po provedení opatření na hranicích, umožnila cestu k občanství. Zároveň je ale skeptický k tomu, aby tisíce zahraničních imigrantů pracujících za minimální mzdu soutěžily s americkými dětmi a otevřené hranice by podle něj snížily mzdy a byly hrozbou pro americká pracovní místa.
Socialista jen pro vyvolené?
Všechno je to sice hezké a s velkou částí jeho kritiky současného amerického sytému se dá souhlasit. Zejména tam, kde poukazuje na fakta a statistiky. Jenže z mého pohledu jsou problémem často jeho řešení a zároveň to, že mu jde o zlepšení životní úrovně pouze těch chudých a středně-příjmových lidí, kteří žijí v Americe.
Ostatně, řekl bych, že to je obecně problém západní levice. Tím, že je v opozici vůči dohodám o volném obchodu (nemyslím teď ty jejich části, které by snížily sociální, ekologické či spotřebitelské standardy nebo umožnily rozsáhlejší arbitráže, ale ty umožňující globální soutěž pracovních míst), a tím, že jsou pro vysoké minimální mzdy (navíc ještě naprosto nelogicky požadující stejnou pro drahý New York a chudou Alabamu), tak jdou dle mého ve skutečnosti proti chudým celého světa.
Argument, který používá Sanders, že je třeba vzít si zpět pracovní místa z rozvíjejících se zemí, protože mají slabou pracovně-právní ochranu a extrémně nízké mzdy, zní z levicových úst docela neuvěřitelně. Logičtější by asi bylo požadovat, aby se to zlepšilo, a aby ty země mohly bohatnout, ne jim sebrat práci a učinit je ještě chudšími, aby tak americké děti měly na lepší iPhony.
Ostatně v tomto protekcionismu se od některých republikánů s win-lose mentalitou, např. typu Trumpa příliš neliší. Možná v tom, že někteří z nich by ty lepší podmínky pro zaměstnance nechtěli ani v Americe. Ale s Donaldem má Bernie společné i další věci. Ten je taky proti škrtům v sociálních programech, pro single-payer zdravotní systém, proti TPP a TTIP atd.
Otázkou zůstává, zda je Sanders socialista. Jeho názory z mládí naznačují, že jím možná býval. Ostatně část života strávil v izraelském kibucu, ale naopak je zase kritikem totalitní komunistické Číny. Lepší označení pro něj by tedy asi bylo, že je na Ameriku velmi levicový protekcionistický sociální liberál, maximálně sociální demokrat skandinávského typu a zcela určitě levicový intelektuál. Ve své kampani ale nevolá po znárodňování, nemluví o tom, že je třeba svrhnout kapitalismus, že je třeba socialisticky plánovat ekonomiku ani nic podobného.
Jen s populistickou rétorikou proti neúměrně bohatým upozorňuje na to, že současný americký systém zvýhodňuje právě nejvyšší vrstvy společnosti, a že by Ameriku asi nezničilo, kdyby v umírněné podobě zavedla některé sociální prvky, které jsou v Evropě a jinde na Západě dávno standardem. Ostatně v rámci evropské pravice (mezi lidovci a liberály) bychom asi našli jen málo těch, kteří by ve svých zemích byli výrazně proti věcem, které Sanders pro Ameriku navrhuje.
Může vyhrát?
Jsou dvě nevýhody, které má oproti Obamovi. První je to, že se sám označuje za socialistu, a to už by v Americe spíše zvolili ateistu. Je to zkrátka velký handicap. A druhou je to, že – a snad to nebude znít příliš nekorektně – na rozdíl od Baracka není Afroameričan. A řekl bych, že když už zrušení otroctví tehdy prosadili republikáni, tak mají demokrati nyní potřebu dokazovat si, že historicky to jsou oni, kdo je tou progresivní silou. Proto je teď na řadě žena a tipuju, že příště to bude homosexuál nebo ten ateista.
Jsou tady ale i náznaky, které naopak ukazují, že tak jako se zdálo neuvěřitelné, že se prezidentem stane mladý a neznámý afroamerický senátor, tak by se to mohlo podařit i Berniemu. Na začátku července totiž ve své kampani nasbíral 15 milionů od 250 tisíců dárců, zatímco Obama toho času před 8 lety pouze od 180 tisíců.
Zároveň je zajímavé se podívat i na volební průzkumy z této doby, kdy Obama měl se suverénní Clintonovou na začátku července podobná čísla, jako měl letos Sanders. Tedy 21–26 %, zatímco ona měla 37–42 %. Nyní to bylo pro Sanderse 21–24 % a pro ni 52–55 % a čísla za srpen a začátek září kopírují podobný trend. Nemluvě o tom, že v důležitých státech New Hampshire či Iowa ji už v průzkumech předstihl. Jeho veřejná vystoupení zároveň lákají daleko větší pozornost než ta od Hillary. Na plné stadiony chodí tisíce lidí. Nyní se chlubí dokonce tím, že v Portlandu jich bylo až 28 000. A tím, že se svým jměním 330 000 dolarů patří mezi nejméně bohaté senátory, je lidem asi blíže než Hillary se svými drahými domy a jměním za desítky milionů dolarů. Nemluvě o tom, že většina peněz v jeho kampani je od drobných dárců.
Bernieho popularitu ale podtrhují i jeho chytlavé citáty – jako například: “Nikdo v této zemi, kdo pracuje 40 hodin týdně, by neměl žít v chudobě.” Nebo: “Zdravotní péče je právo všech, ne privilegium.” Případně: “Američtí lidé obecně chtějí změnu – chtějí lepší dohodu. Férovější dohodu. Novou dohodu (A new deal). Chtějí Ameriku se zákony a politikami, které skutečně odměňují tvrdou práci společně s ekonomickou mobilitou. Chtějí Ameriku, která umožňuje všem svým občanům s ekonomickým zabezpečením podstupovat rizika a mít možnost plně realizovat svůj potenciál.” Ostatně i to dokazuje, že mu jde spíše o sociálně-liberální rovnost šancí, než o socialistickou rovnost výsledků.
Další informace:

Psáno pro Evropský rozhled

Dále čtěte:

Komu chce ČSSD vlastně pomáhat?

Spřízněným oligarchům, nadnárodním korporacím a privilegovaným byrokratům? Nebo tvrdě a poctivě pracujícím obyčejným lidem a rodinám s dětmi? Jaká chce naše sociální demokracie ve skutečnosti být?

Mnohé hodnoty máme společné. Humanitní ideály, osobní svobodu, solidaritu, rovnost před zákonem, úsilí o snižování nerovností, přesvědčení o nutnosti co největší sociální mobility, úctu k poctivé práci, snahu o to, aby každý člověk mohl žít důstojný a kvalitní život, aby se zlepšovaly životní podmínky nízkopříjmových a těch nejchudších, aby v zemi existovala silná a vzdělaná střední vrstva, abychom pomáhali rodinám s dětmi, aby lidé mohli žít důstojné stáří.

Teď jde ale o to, že se často neshodneme na tom, jak se tyto hodnoty dají nejlépe prosazovat. Jako obdivovatel staré dobré Ameriky, v níž se dařilo skloubit ideje klasického liberalismu s morálně vyspělou společností, bych byl rád, kdybychom to co nejvíce nechali na jednotlivci, jeho rodině, občanské společnosti, svobodném trhu a co nejštíhlejším státu. Jenže dnes stát zasahuje na mnoha místech, řada lidí je na něm závislá, žijeme v postkomunistické České republice a v Evropě a je docela dobře možné, že k naplnění těchto hodnot stát musí nebo může udělat něco více, než jen plnit právní a obrannou funkci.

Samozřejmě, že tento text nemá smysl pro ty sociální demokraty, kteří jsou spíše socialisty, a kteří by si přáli rovnost výsledků nebo snad svržení kapitalismu a svobody. Nicméně pro ty, kteří v sobě mají liberalismu více, a kteří prosazují spíše rovnost příležitostí, dodávám, že v určité rovině s nimi souhlasím. Myslím si například, že určitá míra pozitivní svobody je nutná v tom smyslu, že každý člověk by měl mít přístup ke kvalitnímu vzdělání, k univerzální zdravotní péči, k čistému životnímu prostředí atp.

Že by zároveň zaměstnanci měli mít kvalitní pracovně-právní ochranu, spotřebitelé právo na kontrolu potravin a dalšího zboží. A především si myslím, že by český stát měl zvýhodňovat rodinu a v rámci demokratického konsensu taky podporovat morální hodnoty. Možná jste si ale všimli, že v těchto věcech se od klasického liberalismu neposunuju nutně ani tak k sociální demokracii, jako spíše ke konzervatismu či křesťanské demokracii.

Kdo je nepřítel obyčejného člověka?

Asi se shodneme na tom, že to jsou často velké nadnárodní korporace, případně i čeští a východní oligarchové. Kde už ale asi budete mít problém souhlasit, je to, když řeknu, že je to i velká vláda, byrokracie a vydávání veřejných peněz na cokoliv, co by bylo možné zajistit efektivněji na svobodném trhu nebo v rámci občanské společnosti.

Možná se totiž domníváte, že je v pořádku pomáhat středním vrstvám tím, že se vytvářejí tisíce umělých pracovních míst ve veřejném sektoru, že je v pořádku vytvářet jiná umělá pracovní místa skrze státní stimuly a kvůli tomu se zadlužovat, a že je v pořádku pomáhat nízkopříjmovým a chudým tím, že je uvrhneme do závislosti na sociálních dávkách, přestože by většina z nich žádnou státní podporu nepotřebovala.

Problém je totiž v tom, že na toto přerozdělování jak k chudým, tak ke středním vrstvám, ale konec konců někdy i k bohatým, se musejí někomu vzít peníze. Musíme vybírat daně. Zbytečné daně. Od těch, kteří tvrdě a pod velkým stresem pracují na tom riskantním a nejistém volném trhu, před nímž chcete obyčejného člověka co nejvíce chránit. A tito tak musejí pracovat ještě tvrději a déle, aby jiní měli pohodlnější život. Vše s posvěcením státní nespravedlnosti.

A já se vás ptám – jste si jistí, že víte, jak funguje trh? Že tím, že koláč spíše přerozdělujeme, nevytváříme větší koláč? Že pokud máme vysoké daně pro firmy, tak máme taky menší platy pro obyčejného člověka? Že pokud je velké daňové zatížení na jeho mzdu, tak jej činíme chudším? Že pokud máme vysokou DPH, daň z nemovitostí, vysoké zdanění pohonných hmot atp., tak to opět jeho materiální podmínky nezvyšuje?

Skutečně jste přesvědčeni, že je morálně správné obyčejnému člověku brát někdy i více než polovinu jeho peněz skrze zdanění, a následně velkou část z toho utrácet za věci, které by mohly být efektivněji učiněny skrze svobodnou směnu? Nemluvě o tom, jaký potenciál pro další plýtvání nebo přímo pro korupci vytváří jakékoliv státní přerozdělování vůbec.

Ale pojďme dál. Nejhorším způsobem, jak (nejen) sociálně-demokratické vlády v naší zemi bojují proti obyčejným lidem a nízkopříjmovým rodinám s dětmi, je ten, že zemi zadlužují. A každý si umí domyslet, že dluhy nejsou nic jiného, než další zbytečné budoucí daně a další státem posvěcené okrádání – i proto, že se jednou budou řešit hyperinflací, znehodnocováním měny, a tedy i úspor a majetku širokých vrstev.

Další věc je státní přeregulovanost a přebujelost byrokracie. Ano, určitá regulace je nutná, ale abychom ji ospravedlnili, měli bychom dělat vše pro to, aby byla skutečně jen tam, kde nemůže nebýt. Uvědomte si, že velké nadnárodní korporace si mohou dovolit najmout drahé poradce a právníky, kteří jim s tím vším poradí. Ale co malí, střední a rodinní podnikatelé? Skutečně si myslíte, že zlepšení životních podmínek pro obyčejné lidi dosáhneme tím, že pozornost podnikatele budeme od vytváření přidané hodnoty a bohatství odvádět k vyřizování byrokracie, kterou by vyřizovat nemusel?

Kdy už sociální stát škodí?

A snad nejhorší věc, která bývá důsledkem dobře míněné sociálně-demokratické politiky, je široký sociální stát. Ke kvalitě života obyčejného člověka nepatří pouze to, že je dobře materiálně zajištěn, že mu stát poskytuje určitou rovnost příležitostí, že má dostatek volného času. Patří k tomu – a chtělo by se říci, že především – to, že je soběstačný a nezávislý.

Že si je vědom své osobní odpovědnosti, a že jeho smysl pro pospolitost a solidaritu není nastaven tak, že druzí (rodina, stát, korporace) jsou tu od toho, aby mu všechno zajistily (protože na to má přece právo, tedy nárok). Ale má být nastaven tak, že on sám má morální povinnost se v rámci svých sil postarat sám o sebe způsobem, který považuje za čestný a poctivý, a následně se dívá, komu všemu by mohl ještě pomoci. Je to tedy individualismus ve spojení s altruismem. Ne kolektivismus projevený v egoismu.

Potřebujeme totiž společnost svobodných, soběstačných a morálně vyspělých jedinců rovných před zákonem, nikoliv stádo nesvéprávných, nedospělých, nesoběstačných a zadlužených přerostlých dětí s nárokovou mentalitou, které na každém kroku hledají, co by mohly vyždímat ze státu skrze sociální dávky, daňové úlevy nebo dotace.

Mohl bych dál rozebírat další aspekty toho, na čem se shodneme, nebo neshodneme. Mohl bych se dotknout i témat, jako je přehnaný konzum (a že je to dost možná spíše levice, které vyhovuje, protože činí lidi méně svobodnými, a tedy lépe manipulovatelnými). Mohl bych se zeptat, proč by na sociální stát měli mít nárok jen čeští občané, proč ne všichni Evropané, a konec konců – proč ne všichni lidé – v sociálně-demokratickém pojetí světa dost možná – občané planety. Mohli bychom se bavit, jaké nerovnosti jsou prospěšné, a jaké nebezpečí v tomto smyslu představují nové technologie.

A nebo taky o tom, zda chce být naše ČSSD stranou pro obyčejné rodiny, pro velký byznys, stranou lůzoidního populismu či snad stranou pro privilegované intelektuální elity napojené na státní rozpočet. O tom ale někdy příště.

Budoucnost ČSSD? Rozumná, zodpovědná a pro-rodinná

Jestli tedy chcete skutečně pomáhat obyčejným lidem, nízkopříjmovým rodinám a domácím malým a středním podnikatelům, jestli vám skutečně více záleží na nich, než na zájmech velkých korporací, oligarchů a byrokratů, pak se prosím při svých politikách držte následujících zásad.

Nezadlužujte zemi. Nevytvářejte takovou byrokracii, která je zbytečná. Nezavádějte nové daně, ty stávající nezvyšujte, nekomplikujte je a vytvořte jednoduchý, přehledný a transparentní elektronický systém na jejich výběr. Chcete-li progresivní zdanění, učiňte na jeho rozumné a nedemotivující míře dohodu napříč celým politickým spektrem, nebo si přiznejte, že i rovná daň už je z absolutního hlediska progresivní. Nedělejte opatření na buzeraci slušných lidí. Neposunujte naši zemi směrem na východ a na Balkán.

V oblasti sociálního státu podporujte jen taková opatření, která pomohou rodinám s dětmi, zvýší soběstačnost jednotlivců, přenesou odpovědnost na občanskou společnost a dobrovolnou solidaritu tam, kde je to možné. Nedopusťte, abychom opakovali chybné politiky západoevropských zemí, například v oblasti kulturně nekompatibilní imigrace či vytváření nových pseudopráv typu kvóty. Především taky začněte zodpovědně řešit problém s průběžným důchodovým systémem.

A nezapomeňte si číst Burka, Tocquevilla, Bastiata, Misese, Hayeka, Euckena, Röpkeho, Friedmana, Reada, Boaze či Jocha. Já se taky pokusím číst si více Meyera, Keynesse, Marxe, Pikettyho, Rawlse, Žižega, Kellera nebo vaši čítanku. Hodnoty můžeme mít podobné, věřím, že nám všem záleží na tom, aby naše země byla tím nejlepším místem k životu. Jen musíme věnovat značné úsilí v rozpoznávání toho, jaká politická opatření nás tam skutečně dovedou.

Související články:

Cesta pro českou sociální demokracii

Příští vládu povede ČSSD. Ať už se nám to líbí nebo ne, naší zemi by těžko prospělo, kdyby ji další čtyři roky vedly nereformované, korupcí prorostlé a ideově vyprázdněné ODS a TOP 09 s partou přeběhlíků. Vláda antilídra a neprozíravého exministra financí Bohuslava Sobotky, řízena z Hradu Zemanem s účastí nebo minimálně podporou komunistů nezní, pravda, o moc lépe. Jak by to ale mohla česká sociální demokracie zahrát, aby to bylo pro demokraticky smýšlející občany v naší zemi přijatelné? Na čem to naopak může selhat? A jakou vidím cestu pro demokratickou část české levice vůbec?

Pozitivní program demokratické levice 21. století v českém kontextu?

1) Skandinávie jako vzor – vize České republiky jako moderního, vyspělého a demokratického státu západního (severského) stylu, kde stát zajišťuje sociální služby a řeší za občany problém solidarity; prosazování sociálně-tržního hospodářství, jak je chápáno dnes

2) Vyšší, ale jednodušší daně – obecně větším problémem jsou složité a nesrozumitelné daně, než daně vysoké – založeno na vizi, že chceme platit vysoké daně, a tím stát, který bude o občany pečující

3) Sociální stát na základě subsidiarity – vize sociálního státu, který pomáhá těm, kteří si sami pomoci nemohou (postižení, nemocní, staří atd.) – ale dělá to na co nejnižší možné úrovni – obecní, krajské rozpočty; řešení důchodové reformy, řešení problémů s vyplácením sociálních dávek atd.

4) Evropská politika decentralizované federace – neignorování současných problémů EU, pokoušení se o nalezení řešení, konstruktivní spolupráce a nepřijímaní bezhlavě každé regulace z Bruselu; snaha o federaci, která ale bude silně decentralizovaná

5) Zastavení zadlužování – vize oddlužení skrze vyšší příjmy a menší výdaje – nabídnutí řešení, jak zajistit oddlužení veřejných rozpočtů pro budoucí generace – zřejmě skrze vyšší daně, mírně progresivní zdanění, podporou produkce a spotřeby

6) Ne korupci a silný právní stát – pokračování v boji proti korupci, přijímání zákonů, které ji pomohou omezit, hledání silných osobností do veřejných funkcí atd.

7) Reforma státní správy a profesionalizace úřednictva – zákon o státní službě v praxi, pokud do té doby stále nebude; vize, že úředník je někdo, kdo slouží vlasti, a ti dobří by měli být taky kvalitně odměněni, aby místo do soukromého sektoru šli vlastenecky do státní správy

8) Startovací byty pro mladé, státem garantované půjčky pro studenty, finanční podpora rodiny – vize, že nebude školné na vysokých školách; daňové úlevy pro rodiny s dětmi, nižší sazby DPH na základní potraviny, léky a především vzdělávací potřeby, kulturu, věci podporující životní prostředí atd.

9) Zavádění prvků přímé demokracie – prosazování referend na více úrovních; dost možná i jejich občasné vyhlášení na určité zákony (např. důležité reformy pro delší časový rámec)

10) Zvýšení zaměstnanosti – podpora živnostníků a malých podnikatelů, daňové úlevy pro poctivé zaměstnavatele atd.; investiční pobídky ze strany státu

Kritika zprava

Myslím, že nemluvím pouze za sebe, pokud řeknu – kdybychom tady čtyři až osm let měli takovouto sociálně-demokratickou vládu, asi by se svět nezbořil. Možná bychom se ohlédli a řekli si, že udělala spoustu dobré práce. Podobně jako si to za čas řekneme u té Nečasovy. Nutno ale podotknout, že z hlediska pravice jsou to většinou věci, se kterými nebudeme souhlasit, které často považujeme za principiálně nespravedlivé a z dlouhodobého hlediska sociálně neudržitelné.

Spíše než Švédsko, by českým vzorem mohlo být poválečné Německo. Solidarita je z nadčasového hlediska lepší na bázi dobrovolnosti. Moc v rukou spousty úředníků (přerozdělování na daních vybraného majetku) dle mého vede k vyšší míře korupce a sociální stát často řeší věci, které si lidé dokážou, resp. měli by zařídit sami, plete se do záležitostí, které jsou doménou jednotlivce a likviduje skutečnou svobodu.

Daně by měly být co nejnižší a motivaci by nemělo svobodným jednotlivcům brát ani – dle mého nespravedlivé – progresivní zdanění. Sociální dávky ze strany státu (krajů či obcí) vedou k mentální závislosti občana na státu, k nárokové mentalitě, k přetrhávání přirozených solidárních vazeb v rámci společnosti (rodina, občanská společnost, církve).

Je pak otázkou, zda by stát měl mladým pomáhat ve vytváření si závislosti na něm, zda by v nich spíše neměl budovat nezávislost a osobní odpovědnost. Pravicové zavedení (byť odloženého) školného by zase mohlo vést k vyřešení problému, že mladí lidé v západním světě nepromýšlejí své budoucí uplatnění, a pak s několika tituly dělají práce, které by dělat určitě nechtěli.

U nás spíše Řecko než Skandinávie

Funkční sociální stát je pro mnoho lidí hezká vize a věřím, že spousta středových a levicových mladých demokratů o ní přemýšlí a klidně by ji prosazovala. Pro nás napravo je v rámci demokratického systému do jisté míry přijatelná, jakkoliv se proti ní budeme snažit ideově soutěžit a argumentovat, proč máme vizi lepší. Jak ale bude příští vláda ČSSD spíše vypadat? A na čem to nejspíše selže?

Mafiánská aliance kmotrů se z ODS ze dne na den přeorientuje na ČSSD (nemluvě o té, která již musí být dobře zorientovaná z krajské úrovně). Vládu bude de facto řídit Zeman (byť určitě prosadí i dobré věci, ale Ústava bude trpět), vláda se bude opírat o podporu stalinských komunistů nebo s nimi bude přímo vládnout.

Velké státní výdaje nebude levicová vláda řešit pouze zvýšením daní, ale bude pokračovat v nekonečném a nezodpovědném zadlužování. Spíše než Skandinávii se bude její vládnutí podobat řádění v Řecku. Své voliče bude uplácet různými dávkami, přídavky, třináctými důchody atp.

Bude podlézat také bankám a nadnárodním korporacím. Ty první ráda podpoří (bude zachraňovat) z daní poctivě pracujících, podnikajících či investujících občanů. Těm druhým půjde na ruku, protože jí budou pomáhat s řešením nezaměstnanosti – montovny, nepříliš ducha rozvíjející a ne tak moc placené pozice.

V čele se Zemanem se nebude zdráhat podlézat pouze Bruselu a jeho byrokraticko-regulačním nesmyslům všeho druhu, ale i Moskvě a Číně. Možná se dočkáme i pokusů a znovuznárodňování církevního majetku. Ve jménu boje proti korupčníkům třeba i toho podnikatelského. A na co už si nepůjde půjčit, na to se uvalí extrémně progresivní daň a davová závist a nenávist vůči boháčům bude využita podobně jako téma vyhnání sudetských Němců v Zemanově kampani.

Mentální rozpor českého kontextu

Vidím ale ještě jednu věc, která stojí v cestě pozitivní vizi naznačené výše. Je to především problém filozoficko-psychologický. Uvažování českého levicového člověka je spíše fatalistické, destruktivní, nezodpovědné a negativně pesimistické. Tato země ale potřebuje více lidí proaktivních, osobně zodpovědných, optimistických a hledajících konstruktivní řešení. A tak spíše než projevy – půjde to, uděláme to tak a tak, pokusíme se dohodnout, najdeme celospolečensky přijatelné řešení – budeme slýchat odevzdané nesmysly typu – já nic nemůžu změnit, bude hůř, to oni za to můžou, někdo by s tím měl něco udělat, ti před námi taky kradli atp.

Celkově bych české demokratické levici pak doporučil jednu věc, která by pro český kontext (a současný poměrný volební systém s 5% hranicí pro vstup do sněmovny) mohla být volebně úspěšná. A tedy rozdělení se na dvě sociálně demokratické strany – na liberálně-kosmopolitní, kterou by vedl Jiří Dienstbier, cílila by na mladé, na intelektuály, na část pravdolásky (i s integrací části zelených, humanistů atd.) a poté druhá – sociálně panelákovsko-venkovská, která volila především Zemana, která bude trošku šovinistická a nacionalistická, které půjde o přirozenost a rodinu, která bude útočit na příjmově i intelektově nižší vrstvy společnosti.

A na závěr jen pár otázek pro duši a svědomí poctivého sociálního demokrata: Co myslíte? Jaká bude příští sociálně-demokratická vláda? A jakými způsoby uvnitř české demokratické levice dokážete zajistit, aby se prosadila především ona první vize? Jak zařídíte, abyste nás vedli demokratickou cestou Skandinávie, ne mafiánsky nezodpovědnou cestou Řecka? Zvládnete to?

Psáno pro Evropský rozhled.