Archiv rubriky: Společnost

Sním o zemi, kde hrdinové nebudou nazýváni vrahy

Hrdinové odcházejí, zločinci zůstávají i nadále ve sněmovně a ještě jim rostou preference. Je to mu již rok, co zemřel československý hrdina Milan Paumer a nyní zemřel další ze skupiny bratří Mašínů Ctirad (Radek) Mašín. Český velvyslanec v USA i ministr obrany budou účastni na jeho pohřbu. Komunistická a socialistická opozice nesouhlasí, ale nejen ona. Společnost je rozdělena. A neměli bychom se stydět, že náš hrdina na vlastní přání nebude pohřben v naší zemi?

Ano, účastníci třetího odboje, odvážní chlapci ze skupiny bratří Mašínů jsou hrdinové! Můžete prskat, můžete manipulovat, můžete nesouhlasit, ale to je tak všechno, co na tomto faktu změníte.

Dokonce demokratická strana – ČSSD – má problém s tím, že vláda chce této skupině – jedněm z mála našich hrdinů – udělit vyznamenání. Tuto odvahu již před časem projevil bývalý premiér Topolánek. Naopak zbabělost v této věci projevili oba čeští prezidenti Václav Havel i Václav Klaus. Ale není to jen česká komunisty zmanipulovaná nebo věc jinak nechápající levice, která nesouhlasí s tím, že se jedná o hrdiny. Někteří sice nemají tu drzost nazývat je vrahy, ale poměrně často se setkáme i s tím, že příznivci pravice jejich odboji nerozumí a nedokážou jej ocenit.

A teď se zeptám těch, kteří jste o jejich činnosti něco četli – např. Odkaz od Barbary Masin, kteří jste na toto téma mnohokrát diskutovali a četli různá fakta a různé názory, kteří jste jejich čin pochopili, kteří si uvědomujete, že svoboda je důležitější než život – nestydíte se – tak jako já – za český národ, že jeden z mála našich hrdinů nebude pohřben v jeho rodné zemi, bývalé vlasti – a to na vlastní přání?

Za to americká společnost si svých hrdinů vážit umí – a jedním z amerických hrdinů byl i Ctirad Mašín – protože bojoval v americké armádě a bude tak pohřben jako válečný veterán se všemi poctami.

Divíte se, proč se vlastně Mašíni odmítají vrátit zpátky do České republiky? I za cenu, že už svou vlast nikdy neuvidí? Pojďme se třeba zamyslet nad tím, proč je v české justici 70 % soudců s komunistickou minulostí – včetně předsedy soudu ústavního, proč komunistům neustále stoupají preference, proč vládnou v několika krajích, proč slušnost je v naší zemi slabostí a malost a podfukářství naopak ctností, proč se ohledně činů skupiny bratří Mašínů odvíjejí hysterické diskuze?

Řeknu to tedy znovu – a věřím, že se všemi svobodnými lidmi – sním o zemi, kde hrdinové nebudou nazýváni vrahy.

Proč podporuji Pochod pro rodinu?

V sobotu 13. srpna máme v našem hlavním městě na výběr hned dva pochody – jsou jimi českou LGBT komunitou pořádaný Prague Pride – pochod hrdosti homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů a tím druhým je Pochod pro rodinu pořádaný Mladými křesťanskými demokraty a Hnutím pro život. A který si vybrat? A proč?

Osobně jsem se minulý rok – jako člen Mladých křesťanských demokratů – zúčastnil právě prvního ročníku Pochodu pro rodinu, který se konal v Brně. Bylo na něm přes 100 lidí – od mladých křesťanských demokratů, konzervativních členů KDU-ČSL, přes rodiny s dětmi až po aktivisty konzervativního hnutí Akce D.O.S.T.

Vnímal jsem tento pochod jako podporu tradiční rodiny (tedy ne jako akci namířenou proti homosexuálům – byť z podstaty věci zastánci homosexuálního manželství z jejich řad by mohli propagaci tradiční rodiny (muž, žena a děti) vnímat jako útok na sebe). Ve chvíli, kdy se k pochodu přidala skupinka mladíků s (pro homosexuály pravděpodobně) urážlivými obrázky, požádal je předseda MKD Petr Jurčík, aby odešli. A odešli. Po Brně se tehdy scházela také řada holohlavých neonacistů s logy Dělnické strany. Je tedy Pochod pro rodinu fašistickou akcí?

Ano, pochodu se zúčastní i nacionalisté (či národní konzervativci) typu Ladislava Bátory, kterého osobně po prostudování si všech možných informací a faktů (nikoli názorů levicových extrémistů) nepovažuji za ztělesněného Hitlera a ani si nemyslím, že by byl (např. v porovnání se svého času váženým místopředsedou dolní komory našeho parlamentu V. Filipem, jeho kolegou J. Paroubkem nebo jejich socialistickým kolegou T. Vandasem) výrazným nebezpečím pro českou demokracii – a to i přesto, že s ním v mnoha věcech – jako postsekulární konzervativec – velmi nesouhlasím. Takže stejně jako to, že se k lidové iniciativě Tea Party v USA přihlásila i zanedbatelná skupinka jednotlivců z řad extrémistů – neznamená to, že akce konzervativců různého druhu na podporu rodiny by byla akcí českých maloměsťáckých fašounů z druhé republiky, jak se i někteří středoví liberálové obávají.

A proč se vůbec Pochodu pro rodinu zúčastním? Možná máte na dění v České republice a její budoucnost podobný názor. Naše země vymírá. Rodí se strašně málo dětí. Mladí lidé si je nechtějí pořizovat. A pokud, tak nejlépe ze zkumavky. Je to totiž nepohodlné. Plínky a tak. Polovina manželství je rozvedených. Nejen mladá generace je nevychovaná, dnes už i nevzdělaná. Mladí lidé se čím dál častěji párují mezi sebou navzájem – než aby hledali partnery opačného pohlaví (to pod vlivem „tolerantní“ výchovy o homosexualitě na školách – možná i tímto je myšlen ten homosexualismus). Když už do něčeho tak zvrhlého, jako je heterosexuální vztah (o absurditě tohoto dobře pojednává seriál Will a Grace, kde je nenormální nebýt homosexuál) anebo se dokonce chtějí vzít, tak už jen čekají až (nebo spíše kdy) je ten druhý podvede. Děti bychom nejraději dali do státních nápravných zařízení – tedy jeslí a staré rodiče do obdobného zařízení pro seniory.

Rodina je základem vyspělého státu západní civilizace. A rodina že není ohrožena? Možná ji až tak neohrožuje homosexualismus (i když při pozorování nejen svých vrstevníků si tím nejsem tak jistý), ale podpora Pochodu pro rodinu je – si myslím – morálně správnou věcí, protože to, o co by nám v naší společnosti do budoucna mělo jít, je spokojená rodina tvořená manželským párem – mužem a ženou – a aspoň 4 dětmi. Není totiž od věci vnímat to, že někteří muslimové se vyjadřují v tom smyslu, že tentokrát Evropu dobyjou dělohami svých žen.

Úsměvem na ulici změníte víc než v politice

Zhruba před třemi lety jsem se rozhodl, že přestanu jen nadávat na poměry a začnu věci taky aktivně měnit – vstupem do politiky. Zhruba před rokem jsem došel k názoru, že tím, že se na někoho usmějete na ulici, změníte svět k lepšímu více než tím, že jste v politice.

Ano, měli bychom jako občané vstupovat do politiky – stávat se zaměstnanci ostatních občanů, abychom je tak mohli reprezentovat a spravovat naše společné akcie – veřejné rozpočty. Jde mi ale o něco jiného.

Kdysi jsem psával politikům, co by měli změnit, protože jsem si myslel, že je jejich prací se o nás občany a naše blaho starat. Dnes jsem však jiného názoru. O své životy se máme starat my sami – politici jsou pouze našimi zaměstnanci, které si volíme, aby spravovali věci, u kterých je efektivnější, když je dělají naši zástupci. Přesně podle principů svobody a demokracie.

Když tedy chcete změnit špatné věci v naší zemi nebo ve světě vůbec, efektivnější cestou je to, že změníte sami sebe, že začnete měnit své návyky, své okolí – zkrátka věci, které můžete ovlivnit a které je třeba měnit (pokud je).

Snažme se tedy – více než politiku (to děláme ve volbách a při dalších příležitostech) měnit spíše společnost – tím, že na ni budeme aktivně působit všude, kam přijdeme!

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=198222