Proč Češi potřebují volit tatíčka prezidenta?

Přestože máme parlamentní systém, prosadili jsme si, že budeme svého prezidenta volit přímo. Říká se, že lidé byli znechuceni tím, jak probíhaly poslední dvě prezidentské volby, že si myslí, že volba bude důstojnější, když si prezidenta zvolí sami. Je to možné. Nicméně, já se domnívám, že ty důvody, proč bychom měli v naší zemi mít přímo voleného prezidenta, jsou i jiné, psychologické.

Lidé si již v dětském věku vybírají své vzory. A právě prezident (nebo třeba policista atd.) je hlavním z nich. Snad každé aspoň trochu ambiciózní malé dítě si někdy přálo být prezidentem. „Až vyrostu, budu pan prezident,“ říkají rodičům. Prezidenta u nás i dospělá populace do značné míry bere jako vzor. Češi si až naivně myslí, že prezident je nějaký spasitel, a když tam bude slušný a morálně vyspělý člověk, i druzí se snad začnou chovat tak, jak by se na vyspělou a demokratickou zemi slušelo. Určitě je to i námět pro nějaký výzkum, v němž by se zkoumaly korelace mezi morálními kvalitami prezidenta a morální vyspělostí daného národa během jeho pobytu ve funkci, případně i krátce po ní.

Prezident podle mého názoru tedy musí být spíše takový „volený král“ (nebo královna). Zkrátka ctnostný člověk, který půjde celému národu (a třeba i těm ostatním) příkladem. Měl by to být ten nejslušnější, nejkvalitnější a nejschopnější člověk v zemi. A toho bychom si z nás 10,5 milionů měli vybrat. A je pak otázkou, proč se zrovna Češi tak moc potřebují upínat k onomu tatíčkovi prezidentovi. Někdo by za tím hledal Freuda, jiný zase chybějícího Boha. Ale třeba je za tím jen ona tradice vycházející z naší historie – sv. Václav, Karel IV., Jiří z Poděbrad, Tomáš G. Masaryk či Václav Havel.

Otázka je, nakolik je výběr toho nejctnostnějšího z nás, té skutečné hlavy (ale snad i srdce) našeho národa jen marketingovou bitvou zákulisních hráčů za spolupráce médií a výzkumných agentur. Nicméně máme před sebou ty nejúspěšnější z vybraných a teď půjdeme volit…

Publikováno v Psychologii dnes 1/2013.

Jak by měl vypadat Facebook prezidentského kandidáta?

Máme jich 9 a každý z nich má svůj profil na Facebooku. Ale umějí své profily využívat? Co by měli zlepšit? Jak by měl vypadat facebookový profil úspěšného politika v roce 2013? A kdo z kandidátů to zvládá nejlépe?
Úvodní fotka
– zabírá velkou plochu, může silně působit na emoce; zde patří hlavní motto, v pozadí barvy kampaně, logo; graficky by to mělo být na úrovni
– naopak zde nepatří fotografie kandidáta, zejména stejná jako profilová; nepatří zde ani webová adresa
Profilová fotka
– tady by měla být nejlepší fotka, jakou kandidát má; v průběhu kampaně se může střídat; měl by na ní být vidět celý obličej – takový, jakým chcete při prvních dojmech působit na voliče
Základní informace
– v této kolonce by mělo být napsané něco chytrého a originálního (třeba motto, hlavní heslo programu, vtipná hláška), něco, co kandidáta vystihuje, něco, čím na první pohled přesvědčí lidi, kteří rádi analyzují písmenka
– to, že je to stránka, to, kým je spravována, že umíte používat CAPS LOCK, že za vámi stojí iniciativa nebo jakou máte funkci nebo, že nevíte, co tady vyplnit, volič buď už ví, nebo ho to nezajímá
– co zde ale nesmí chybět -> funkční odkaz na vaši oficiální webovou stránku
Fotky
– držte se několika pravidel – fotky dávejte často, aktuální, z každé akce, na které se ukážete, dávejte je tam hned a hlavně s rozmyslem – přemýšlejte stylem – co by mohlo voliče zajímat, na které fotce vypadáte dobře, kterou tam radši nedávat, s kým se raději vůbec nefotit atd.
Fanoušci
– mějte co nejvíce fanoušků, dostanete se tak co nejblíže k lidem, můžete lépe cílit své reklamy zase na jejich přátele, ti zase uvidí, že se jim líbíte atd. Jak je zvýšit? Sdílejte – obrázky, fotky, názory, ankety
Události
– používejte i tento nástroj, lidé jej mají rádi, Facebook jim připomíná, že tehdy a tehdy budete tam a tam, dejte vědět o každé akci, na které se ukážete, navíc se to opět zobrazí i přátelům vašich fanoušků
Aplikace
– youtube – propojte si svůj účet
– volební mapa – usnadněte vaším voličům a fanouškům, aby vás našli
– poznámky – můžete použít i jako další způsob sdílení vašeho textu na webu či na blogu
– placky na profil a další aplikace – není lepší reklamy než osobní doporučení a to, když vás bude váš fanoušek nosit na své profilové fotce
Frekvence a obsah sdílení
– sdílejte denně, ale hlavně nebuďte otravní a buďte autentičtí – ty věci musí vyjadřovat vás, může to tam za vás sice dávat někdo z týmu, ale bylo by dobré, abyste o tom věděli, aby to nebylo něco, co byste nikdy neudělali
– a co všechno sdílet – fotky, videa, citáty, vlastní slova, články, tiskové zprávy a prohlášení, vystoupení v médiích, události, vtipy atd. – prostě to, co byste sdíleli se svými nejbližšími přáteli, abyste je pobavili a získali si jejich náklonnost
Nejnovější příspěvky ostatních uživatelů
– tuto funkci zde můžete nechat, ale počítejte s tím, že ji lidé budou využívat, že se vás budou ptát, že vás budou chválit, že vás budou kritizovat a nadávat vám
– odpovídejte co nejrychleji – není nic trapnějšího, než několik dní tam neodpovídat – volič si pak řekne – on se o mě vůbec nezajímá – a nejen on, ale řekne to známým, a nejen těm, uvidí to i všichni ostatní, a ty můžete odradit
To se mi líbí
– ukažte svým voličům a fanouškům, co se vám líbí – zde je obrovský způsob si zase přes emoce získat sympatie – lajkujte to, co vás baví, co se vám líbí, co vám chutná, čemu fandíte, čemu věříte
O mně
– využijte maximálně všechny položky – ať se o vás voliči dozví co nejvíc – nikdy nevíte, která drobnost může u toho kterého voliče rozhodnout, nikdy nevíte, který volič může být ten rozhodující – a opět – buďte struční, věcní a sympatičtí
Duplicitní profily
– nemějte více profilů, zrušte ty ostatní; a abyste neztratili fanoušky, můžete je sloučit
Uživatelské jméno
– za adresou facebook.com/ bylo něco jednoduchého a výstižného, níže lze vidět, jak to vypadá, když tam vhodné uživatelské jméno nemáte
Váš Facebook je opravdu něco jako vaše tvář, jeho prostřednictvím dáváte podvědomě najevo, jaký jste profesionál, jak dobrý tým si kolem sebe umíte zvolit, jak dokážete reagovat na výzvy 21. století a jak dobře a s jakým zájmem umíte komunikovat s těmi, které chcete již za pár měsíců reprezentovat ve funkci prezidenta. Řekl bych, že za rozhodnutím zejména mladých voličů bude i to, že si otevřou do jednoho prohlížeče všech devět facebookových profilů a budou porovnávat.
A jaké bych vašim profilům dal hodnocení od nejlepšího po nejhorší?
4. Vladimír Franz prezidentem – http://www.facebook.com/VladimirFranzPrezidentem
6. Jana Bobošíková – http://www.facebook.com/bobosikova
7. Prezidentka Táňa Fischerová – http://www.facebook.com/PrezidentkaTanaFischerova
Ještě je pár dnů pro zlepšení… Jak to vidíte vy? Mohl by vás nekvalitní Facebook odradit od volby kvalitního kandidáta?

Odpovědi na důležitá témata: Rut Kolínská

Další z uchazečů o funkci prezidenta, kteří zatím nemají nutných 50 000 podpisů pro svou kandidaturu, zakladatelka sítě Mateřských center v České republice, Rut Kolínská odpověděla na několik mých otázek, které zasílám všem uchazečům. Ti tak mohou sdělit občanům a svým voličům odpovědi na otázky, na kterých v této funkci skutečně záleží.

Jaký je Váš postoj k Evropské unii? Měli bychom jít cestou větší integrace a federalizace, nebo naopak? A jak? Jste spíše eurofederalistou, eurorealistou, euroskeptikem či přímo euronihilistou?

Do Evropy patříme, model ideální pospolitosti a spolupráce v Evropě spatřuji v obraze rodiny, kdy má každý svoji identitu a zároveň mu jde o sounáležitost nejen v dobách pohody, ale rovněž v krizových situacích.

Jaký je Váš postoj ke zřízení globální vlády? Byli byste ochotni v zájmu údajné záchrany planety přistoupit i na zeleně-socialistickou totalitu? Jak by měla vůbec globální spolupráce probíhat? Mělo by být spíše globální vládnutí, nebo naopak pouze globální spolupráce nezávislých a suverénních států?

Je třeba hledat globální spolupráci a porozumění, ne vládu. Státy by měly jít cestou dobrého a planetě Zemi vstřícného hospodaření ve prospěch budoucích generací.
Co Vy a ESM (Evropský stabilizační mechanismus)? Vetovali byste jej? Jak se vůbec stavíte k řešení evropské dluhové krize?

Nelze se vydělovat ze zodpovědnosti. Avšak vzájemná pomoc by měla být postavena na skutečné vzájemnosti a na podpoře systému ekonomiky, která se nezadlužuje. To nejde ze dne na den a je také třeba revidovat představu nekonečného ekonomického růstu.

Koho byste jmenovali do rady České národní banky? (Pokud ne jména, pak alespoň typově či ideově – ekonomy jaké ekonomické školy?)

Jmenování členů rady ČNB musí předcházet široká diskuse, osobnosti by měly, být zárukou dlouhodobé strategie promyšlených kroků, které nevedou ke krátkodobému efektu, ale k perspektivě udržitelnosti.

Koho byste jmenovali do čela Ústavního soudu? Nejvyššího soudu? Nejvyššího kontrolního úřadu? Byl by Váš výběr lidí do čela veřejných univerzit ovlivněn ideově?

Jmenování osobností z řad soudců, rovněž přepokládá širokou diskusi. Hlavní kritérium by měla být odborná a morální kvalita.

Jak často se chystáte udělovat milosti? Souhlasíte vůbec s tímto institutem? Budete jej brát jako obchod pro své kamarády, sponzory?

V právním státě by mělo docházet ke spravedlivým soudům. Milost by mohla sehrát roli v situaci, kdy soudy selžou – to však znamená řádné odborné posouzení. Pro udělení milosti v jiných případech, bych vyžadovala vyjádření nezávislých odborníků. Důvody musí být zcela transparentní a v každém případě musí být hlavním kritériem spravedlnost.
Jak často budete vetovat zákony? Budete se snažit prosadit tímto způsobem i svůj pohled na jednotlivá témata schvalována parlamentem?

Myslím si, že je důležité z pozice prezidenta sledovat proces projednávání a schvalování zákonů, pak nejspíš nemusí dojít k vetu, nebo pouze výjimečně.
Jaký je Váš postoj k USA, Číně, Rusku? Jak by měla vypadat česká zahraniční politika ve vztahu k těmto zemím?

Vztahy ke všem zemím by měly být konzistentní. Zahraniční politika musí vycházet z jasného hodnotového žebříčku, kde je dodržování lidských práv na nejvyšším stupni. Jakkoliv jsme malá země, měli bychom si udržovat postoj rovnocenného partnera.

Jakým směrem by se měla orientovat česká ekonomika? Co proto ve své funkci hodláte podniknout?

Je nutné hledat cesty udržitelnosti ne stálého rozvoje za každou cenu, i rozvoj má své limity. Správný hospodář žije jako cestář z lidové pohádky: tedy z jedné třetiny, druhou vrací jako dluh předkům (sociální oblast) a poslední třetinu šetří pro potomky. V naší zemi je třeba více rozvíjet společenskou zodpovědnost firem. Hlava státu by měla povzbuzovat k takovému chování oceňováním příkladů dobré praxe.

Jak by se podle Vás měla řešit demografická krize? Měli bychom nedostatek obyvatel řešit imigrací? Pokud ano, měli bychom si vybírat, tedy např. diskriminovat imigranty z islámských zemí, kteří nemají blízko k naší kultuře?

Migrace není řešením problémů v zemi, odkud člověk odchází, ani v zemi, kam přichází. Ve spoléhání na řešení natality u nás imigrací spatřuji alibismus. Na druhou stranu, je třeba vnímat každého člověka jako rovnocennou lidskou bytost, která si zaslouží humánní přístup v případě nouze.

Nakolik si myslíte, že by měly mezinárodní organizace (OSN, NATO, jednotlivé vlády) zasahovat do záležitostí cizích států? Kdy to podle Vás je, a kdy není přijatelné?

Zasahování do vnitřních záležitostí vyžaduje velmi citlivé zvažování. Rozhodně považuji mezi důležité kroky, které je třeba podnikat, šíření objektivních informací a podpora místních organizací, které se snaží prosazovat dodržování lidských práv v dané zemi. Zásah nesmí být motivován ekonomickými zájmy.
Jako reprezentant České republiky, jaká je podle Vás optimální míra politické korektnosti?

Úcta a respekt k druhému při zachování vlastní identity.

Jak se postavíte k pronásledování křesťanů ve světě, zj. v islámských zemích? Je to podle Vás dobře, nebo budete v této věci podnikat nějaké kroky?

Každé pronásledování kvůli přesvědčení vyžaduje citlivou empatii vůči pronásledovaným a jasné stanovisko vůči pronásledovatelům.
Uvědomujete si, že nejste pouhými kladeči věnců, že máte reálné pravomoci a za svá rozhodnutí a vyjádření ponesete reálnou politickou odpovědnost?

Vědoma si toho jsem víc než jasně. Jinak bych do toho nemohla jít. Ráda bych poznamenala, že i kladení věnců může sehrát velmi důležitou roli jak pro občany tak směrem k politikům a navíc i v rámci zahraniční politiky.