Reakce na Zemanův projev

Za to, že jsme neslyšeli tak dobrý projev, jaký bychom slyšet mohli, nemůže pouze Zeman. Taky jsme nemuseli zavádět přímou volbu nebo kdysi dávno rušit království.
To dobré z výročního projevu hlavy státu:
– zdůraznil, že máme 2. nejnižší nezaměstnanost a 2. nejvyšší ekonomický růst v EU a našim zaměstnancům a zaměstnavatelům za to poděkoval
– řekl, že ne všechny sociální dávky jsou dobré, že např. příspěvek na bydlení je nesmysl
– představil svou vizi pro ČR – směřovat směrem ke skandinávským zemím – modelu na dvou pilířích – vysokých (a progresivních) daních + to, že se jejich výnos nerozkrade, ale investuje do lidí – do zdravotnictví, vzdělání, vědy, výzkumu atp.
– zkritizoval velkou část blízkovýchodních uprchlíků za to, že jsou to většinou zdraví mladí muži, kteří místo toho, aby se zbraní v ruce bojovali za svou zem, tak jen odlévají schopné lidi, a tím islámskému státu pouze pomáhají
– připomněl taky důležitou věc – že tahle země je naše a nemůže patřit všem (jinými slovy – o imigrační a integrační politice si máme rozhodovat v Praze)
To horší:
– jeho projev trošku působil i jako snaha přesvědčit Babiše, aby získal jeho podporu v příštích prezidentských volbách
– naše nynější (a dočasné) ekonomické úspěchy přisoudil mj. současné vládě, která se o ně ale asi nijak nezasloužila, spíše dělá vše pro to, abychom zase začali rapidně klesat
– zároveň s tím kritizoval předchozí pravicové vlády, nicméně je dost pravděpodobné, že jsou to právě ony a jejich nepopulární (sice ne vždy ideální) politika, jimž za současný stav vděčíme
– jeho vychvalování skandinávského modelu je problematické, protože nelze ignorovat to, že se od jeho přehnané verze v posledních letech spíše ustupuje, a zároveň s tím i to, že třeba takové Švýcarsko se svými nízkými daněmi je na tom patrně daleko lépe
– kritizovat masovou imigraci je sice na místě, ale bylo by vhodné, aby hlava státu říkala i to B – tedy, že naše země je sice naše a nemůže patřit všem, ale kvůli tomu nemusíme a nesmíme být primitivními rasisty
– ostatně ta generalizace, že uprchlíci utíkají do Evropy za sociálními dávkami a konspirace o tom, že je to řízená invaze, zní z úst hlavy státu poněkud přehnaně
– zábavné bylo ovšem i to, že když začal mluvit o letošním 17. listopadu, tak jsem čekal, že se v souvislosti s tím za něco omluví, ale místo toho nám řekl, že jej zpravodajské služby sice informovaly o tom, co bude na transparentech, ale zapomněl se zmínit, jak je možné, že už mu neřekly, kdo že to je ten Konvička
Obecně byla jeho řeč spíše výběrem osobních politických názorů, a nikoliv státnickým projevem hlavy státu. Chyběla tam inspirace v tom, v čem všem bychom mohli být lepší společností, a jak toho může každý z nás svou mravenčí prací dosáhnout.
Ale nenechme se otrávit, za pár dní máme ještě slovenského prezidenta a jeho projev.
Odkaz na ten Zemanův je zde.

Zajímavosti z politického systému Rakouska

– federativní parlamentní republika
– po válce rozdělena do čtyř okupačních zón pod vlastní správou
– komunisté zpočátku i ministry ve vládě, ve volbách tehdy pouze cca 5 %, od roku 1959 se již nedostali do parlamentu; v posledních volbách v roce 2008 pouze 0,8 %
– Figl, Klaus, Kreisky, Vranitzky, Klima; Jonas, Klestil – jména vybraných rakouských kancléřů a prezidentů…
– možnost volit i odvolat prezidenta přímo
– systém tzv. sociálního partnerství – povinné členství obyvatel v profesních komorách
– až na výjimky neustále velké koalice
– volební právo od 16 let
– vysoká volební účast (od 79 do 96 %)
– v referendu občané odmítli vstoupit do EU (50,5 % proti), podruhé již byli pro (66,6 %)

Zdroj: Říchová, B., Strahalová, Š.: Rakouská republika: systém sociálního partnerství v praxi. In: Říchová, B. a kol.: Západoevropské politické systémy. Praha 2009

Spasitel a Ďábel – proč si nezvolíme ty nejlepší?

Obě strany byly přesvědčeny, že volí někoho, kdo výrazně změní českou politiku. Obě strany měly za to, že pokud bude zvolen ten druhý, bude to katastrofa. Češi za největší problém naší politiky považují korupci, klientelismus i špatnou politickou kulturu. Proto si zvolili Zemana. Nelogické?

Po složitých úvahách jsem před prvním kolem došel k závěru, že nejlepší prezidentkou z devíti zbylých kandidátů by byla Zuzana Roithová. Proto jsem ji volil a doporučoval ostatním. I lidé v mém okolí často říkali, že by ji volili, ale nikdo ji nezná, a tak nemá šanci. Bylo by zajímavé udělat průzkum, kolik lidí nakonec volilo někoho jiného jen z této iracionální obavy. Po poslední debatě v show Václava Moravce jsem nabyl přesvědčení, že se nemusíme bát, že by „Karel“ v druhém kole nebyl, protože koncovka kampaně byla geniální a Fischer to prostě totálně projel. Inu, když chybí osobnost a vlastní názory, těžko to zakryjí falešné pohyby v reklamě.

Proč ale Karel Schwarzenberg nevyhrál? Vždyť po první debatě před druhým kolem, ve které Miloš Zeman předvedl vrchol nevkusu, jaký česká veřejná debata již dlouho nezažila, se zdálo, že nikdo soudný nemůže „důchodce z Vysočiny“ volit, a volba minimálně menšího zla je hotovou věcí. Volba bájného marketingového Karla. Pankáč coby konzervativec. Středový liberál coby kandidát pravice. Celebrita mladých. Ano, jsem toho názoru, že hodnotíme-li vyspělost Zemanova typického voliče číslem jedna na škále od 1 do 10, kde jedna je zaostalost a desítka západní demokratická vyspělost, zapálení fanoušci Karla by dostali pouze dvojku. Tedy o něco lepší, ale nic moc.

My, co jsme volili Karla Schwarzenberga jako menší zlo vůči Miloši Zemanovi s vědomím všech Karlových chyb, nedostatků, ale často i spíše levicových životních postojů, jsme tak nečinili bez obav. Tušili jsme, že onu západní vyspělost, intelektuálnost, úctu k tradicím, demokratičnost, slušnost či snad i ten konzervatismus si do něj spíše projektujeme. Že bychom to v něm spíše chtěli vidět, než že by to skutečně představoval. Byl to mýtus, ale ne tak velký jako u voličů Miloše Zemana. A přece u nich to mýtem být – bohužel – nemusí.

Ti jej volili, protože věřili, že snad hlasují o konci Kalouska a Nečase. O konci německé nadvlády v české vlasti. O člověku, který konečně zarazí korupci, který bude osvíceným vládcem, jenž nikdy nekradl a za jehož vlády byl jen růst a nebyla nezaměstnanost. Že hlasují o zastavení zdražování, o snižování daní, o zlepšení svého osobního přístupu k životu, o věčném vykoupení z nekonečného utrpení na tomto světě.

Přitom jim uniklo, že nic takového není v pravomocích prezidenta. Už neřešili, že Schwarzenberg se o svobodu v naší vlasti zasloužil více než kdokoliv jiný. Bylo jim jedno, že vyhnání německy mluvících občanů z naší země na principu kolektivní viny byl prostě zločin, který byl asi největší zhovadilostí, které se český národ kdy dopustil (snad tedy až na kolaboraci části českého obyvatelstva s nacisty či zvolení si katů z vlastních řad – komunistů).

Nechtěli vidět ani slyšet to, že z řad českých politiků je Zeman zřejmě největším zastáncem zvyšování daní (až na nižší sazbu DPH), že je napojen na lidi, kteří používají mafiánské praktiky, že jeho účet byl nejméně transparentní ze všech. Nevadilo ani to, že jeho arogance, demagogie, opakované lhaní, primitivní urážení, porušování slíbeného a hraní na ty nejprimitivnější lidské pudy byly tím, na čem byla postavena celá jeho kampaň, a co jej také dovedlo k vítězství. Konec konců nepomohly ani argumenty, že jeden člověk – k tomu s tak špatným charakterem – nebude spasitelem jejich života, že to musejí být oni sami, kdo změní svůj životní postoj z negativně destruktivního na pozitivně konstruktivní, že své spasení musejí minimálně z logiky věci hledat mimo tento svět.

Nakonec to jsme ale my, kdo se ve výše popsaném mýlí. Zemanovi voliči – ať už nějak podvědomě či snad s „výhodou“ neznalosti ústavy – tušili, že Zeman si s nějakými pravidly, které si on sám s nikým nedohodl, hlavu lámat nebude. Že za rok a půl tady pravděpodobně budeme mít oranžovo-rudou vládu, které on bude z Hradu šéfovat podobně (ale z přímého pověření lidu ještě o to více), jako to v uplynulých letech dělal Václav Klaus. Že bude agresivní, že bude přes svoje lidi navrhovat svoje zákony, že se bude pasovat do role tribuna lidu, který má velkou moc, který to tady pro svůj lid všechno změní.

A tak přemýšlím nad tím, zda jsme při vědomí stavu zralosti české občanské společnosti skutečně neměli nejdříve omezit prezidentovy pravomoci, a až pak udělat přímou volbu, zda skutečně nedojde k tomu, před čím mnoho demokratů a konzervativců varovalo. A zda již nenastal čas začít uvažovat nad znovuzavedením volby nepřímé.

Obecně jsem ale spíše toho názoru, že prezidenta bychom měli volit přímo s tím, že bude mít výrazně nižší pravomoci. Měl by být spíše takovým morálním vzorem pro českou společnost, ten nejlepší z nás, náš reprezentant ve světě. A příklad si můžeme vzít třeba z Finska, které nedávno do své ústavy zakotvilo, že prezident je volen přímo, ale jeho funkce je primárně ceremoniální.

 Psáno pro Konzervativní listy.