Rozlučkový dopis členům KDU-ČSL

Dobrý den,

tento polootevřený dopis bych rád věnoval všem členům KDU-ČSL. Přestože se to při pohledu na skvělý a zasloužený úspěch v krajských a senátních volbách může zdát nelogické, rozhodl jsem se již před volbami ukončit své členství v KDU-ČSL, a to hned z několika důvodů.

Tím prvním je můj dlouhodobý vnitřní ideový boj. Neustálé napětí mezi tím, co si myslí KDU-ČSL, co má v programu a co je životní filozofií jejích členů vs. to, čemu věřím já, co po zralých úvahách považuji za správné. Na české poměry je KDU-ČSL jistě stabilní středová strana (v něčem trochu doprava, v něčem trochu doleva), ale já jsem středový pravičák v Americe, ne u nás ani v Evropě. Osobně se považuji za amerického konzervativce, v České republice se pod tím dá rozumět liberální konzervatismus, příp. konzervativní liberalismus. Jsou pro mě například nepřijatelné progresivní daně z příjmu, jako symbol trestání snahy a úspěchu, jako nástroj závisti, socialistické mentality a násilím vynucené solidarity. To prostě není pravicové, to prostě není správné. Jsou to věci, s kterými nesouhlasím, a ve volbách jde především o ekonomická témata.

Tím druhým je potom moje kariéra. Rád bych byl mj. komentátorem nadčasových politických a společenských témat a zároveň nezávislým poradcem, a s tím je členství v jakékoliv politické straně – nejen dle mého názoru – neslučitelné.

A samozřejmě, ptáte-li se, zda mé rozhodnutí závisí i na kauze, která se vyrojila v naší krajské organizaci, tak toto zdaleka není hlavní důvod pro mé rozhodnutí, ale spíše pomyslná poslední kapka, kdy pohár už přetekl. Síla charakteru některých čelních představitelů naší krajské organizace (včetně neslavné reakce vedení KDU-ČSL na vzniklou situaci) je pro mě velkým zklamáním. Ptáte-li se, koho tím myslím, nebudu jmenovat, jen snad řeknu, že dle svého nejlepšího vědomí a svědomí (po přečtení krajského programu, přístupu k občanovi a zvážení osobností) jsem v našem kraji volil Pirátskou stranu.

Nadále však budu KDU-ČSL volit v těch volbách, kde mi její program a konkrétní osobnosti přijdou nejlepší. Budu ji podporovat i v těch tématech a idejích, na kterých se shodneme. Rád budu spolupracovat s nadějnými a slušnými politiky a členy KDU-ČSL. A než někde něco řeknu nebo napíšu, uvědomím si, zda to není informace, kterou bych považoval za interní.

Netajím se tím, že jsem příznivcem většinového systému, kde volíme osobnosti v jednotlivých okrscích, máme dvě hlavní strany, které mezi sebou soupeří, pak jsou schopny přijmout plnou zodpovědnost za svou čtyřletou službu ve vládě, jsou vnitřně daleko pluralitnější, než naše iluze o pluralitě v poměrném systému, kde strany fungují spíše jako dogmatické klientelistické sekty, a ne jako ideová sdružení svobodných občanů, v nichž jednání podle vlastního svědomí a vědomí není považováno za rebelií či vnější poškozování strany, ale jako svobodné vyjádření vlastního (mnohdy od mainstreamu vzdáleného) názoru.

Mým heslem je, že „pomáhám vytvářet novou generaci politiků.“ Rád bych tomuto mému mottu zůstal věrný i nadále. Myslím si, že za své zhruba již čtyřleté aktivní působení v politických organizacích se mi podařilo nějakým způsobem naplnit a budu velmi rád, když se mi podaří objevovat nové a nadějné politiky, kteří věří, že věci mohou být lepší, že to jde dělat slušně a poctivě, že politika je dočasná služba občanům, ne doživotní stavovské koryto.

Bratři a sestry, na závěr mi dovolte Vám za společně strávený čas poděkovat. Právě při setkání s Vámi, členy KDU-ČSL, s křesťany, jsem poznal, jak jinak může vypadat slušný život a vzájemný respekt mezi lidmi, který vidíme při návštěvě západních zemí. Mnoho jsem se toho naučil a určitě se o tom ještě někdy rozepíšu. Bylo mi ctí pomáhat společně s Vámi zlepšovat naši politiku a českou společnost a věřím, že na tom různými způsoby budeme spolupracovat i nadále. Věřím, že KDU-ČSL se dostane v příštích volbách do sněmovny a stane se pozitivní středovou alternativou pro obyčejného voliče.

Jmenovitě bych také rád poděkoval všem, s kterými jsem v KDU strávil nejvíce času, od nichž jsem se toho mnoho naučil a kteří významným způsobem ovlivnili můj život. Děkuji tedy Jiřímu Carbolovi, Petru Drábkovi, Martě Kolegové, Liboru Kovalovi, Jarce Liškové, Vladimíru Liškovi, Marcelu Sikorovi, Petru Lebedovi, Aleši Hanslíkovi, Jiřímu Čunkovi, Lucii Kmentové, Vaškovi Davidovi, Pavlu Horáčkovi, Pavlu Bělobrádkovi, Marianu Jurečkovi, Alexandře Alvarové, Zuzaně Roithové, Janu Bartoškovi, Tomáši Zdechovskému, Marii Cinařové, Vojtěšce Gavlasové, Michalu Novákovi, Petru Adamcovi, Lukáši Curylovi, Václavu Pomikálkovi, Jaroslavu Šulovi, Jiřímu Navrátilovi, Jaroslavu Suchému, Honzovi Novotnému, Petru Jurčíkovi, Tondovi Homolovi, Davidu Mackovi, Marii Jílkové, Františku Tesařovi, Kamilu Janu Svobodovi, Mikuláši Vochozkovi a spoustě dalších, které jsem zde z úsporných důvodů nejmenoval.

Děkuji a s přáním všeho dobrého,

Návrat Miroslav

Otevřený dopis Janu Fischerovi

Vážený pane premiére, nejdříve Vám chci opravdu poděkovat za překvapení, jímž jste se pro mě stal. Když jsem se dozvěděl, že premiérem naší země bude člověk, který byl v 80. letech v KSČ, byl jsem zděšen a nechápal jsem. Během těch pár měsíců jste si dokázal získat obrovské sympatie nejen mé, ale i celé veřejnosti – a nesouhlasím s řečmi o tom, že je to proto, že nemusíte nic řešit. Dokázal jste to svou nezkažeností, charakterností, nezapojováním se do primitivních hádek zakomplexovaných jedinců. Dokážete si uvědomovat, co je potřeba udělat a snažíte se to prosazovat.

Po 20 letech formální svobody je naše země v mnoha ohledech opět na podobné úrovni jako před Listopadem. Lidem začíná docházet, že k nabytí svobody není možné pouze zacinkat klíčemi a nechat staré garnitury v jiných barvách na těch samých místech. Naši zemi fakticky ovládá organizovaný zločin a na vzestupu je za hlasitého a nepochopitelného potlesku médií pravicový extremismus.

To by nebylo nejhorší, kdyby koupené výzkumy veřejného mínění neukazovaly, že po jarních volbách vše zůstane při starém, ba co víc, že se dvě strany (KDU-ČSL a SZ), které mají skutečnou vůli bojovat proti zlu, do sněmovny a příští vlády nemusí dostat. Hrozí velká koalice nebo vláda komunistů s populistickou ČSSD.

Pane premiére, chci Vás proto vyzvat – zvažte své rozhodnutí a kandidujte prosím s osobnostmi jako je Jan Švejnar, Tomáš Sedláček, Radim Vančura, majitel Student Agency, Vladimír Kovář, majitel společnosti Unicorn a dalšími schopnými lidmi v této zemi a ukažte, že tato země má velkou budoucnost! Když si vzpomenu na zemětřesení na Haiti, tak má naše země velmi výhodnou geografickou polohu a byla by velká škoda nechat ji vyplenit mafiánskými barbary. Nazvěte to např. OF 2010, ale hlavně si nenechte, jako např. Karel Schwarzenberg, pošpinit své jméno mafiánskou agenturou typu TOP 09.

Přeji Vám mnoho úspěchů, síly a především nekonečnou odvahu

Návrat Miroslav,

student, 19 let

P.S. Vezměte prosím v úvahu, že Vám toto sice píšu, jako člen strany, která zatím nemá ambice zvítězit ve volbách, ale především jako občan své země.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=119402

Otevřený dopis panu ministrovi spravedlnosti

Vážený pane ministře,

ohledně této záležitosti píši Vám, protože věřím, že nejste přímo pošpiněn bývalým režimem.

Jsem mladý člověk, žák prvního ročníku gymnázia, a tak trochu se zajímám o věci veřejné, politiku a další. Není mi ale jasné, jak je možné, že máte pod sebou lidi, soudce, soudkyně, předsedu ústavního soudu, státní zástupce a další, kteří byli členové zločinecké a zavrženíhodné organizace KSČ. Můžete mně, prosím, nějak hodnověrně vysvětlit, jakožto občanu naší republiky a zástupci mladé generace, proč Vám nevadí, že jste nadřízeným lidí s takto pokřivenou minulostí? Mohu Vám říct, že být na Vašem místě, dělám vše proto, aby takovíto lidé nemohli pošpiňovat můj resort, nebo bych ihned podal demisi.

Tento dopis berte, prosím, jako otevřený s tím, že si jej zveřejním na svých webových stránkách.

Přeji co nejúspěšnější dny ve Vaší funkci.

S pozdravem Návrat Miroslav, 17 let.