Kapitalismus je kolektivistický a práce nám bere individuální svobodu

Písemná příprava – Smith*

Četba Smithova textu ve mně po nějaké době opět probudila některé prvky pravicového myšlení či snad náklonnosti k tržním a dobrovolným řešením společenských problémů, a naopak odklon od přílišného přerozdělování skrze státní donucení. Je tomu tak asi i proto, že ve společnosti je sice spousta neférových nerovností, ale na druhé straně za vytvořením většího bohatství často stojí návyky a úsilí.

Obecně pak moje kritika tržního kapitalismu asi není marxistická, ale spíše ultraliberální. Problém totiž vidím v tom, že abychom mohli pokračovat ve své kvalitní existenci, tak musíme obětovat svoji svobodu pro naplnění tržních potřeb společnosti. Kapitalismus z tohoto pohledu považuju za značně kolektivistický.

Beru ale na vědomí, že dosud nikdo nepřišel na nic, co by bylo pro svobodu jednotlivce menším zlem. A právě skrze možnost specializace a dělbu práce se můžeme od společnosti osvobodit alespoň ve svém mimopracovním čase. Díky rozmanitým příležitostem na trhu dokonce řada lidí i v tom pracovním/výdělečném.

I Smith se zde ale podle mě dopouští chyby, když tvrdí, že domácí dělník se má lépe, než král afrických divochů. Z materiálního hlediska to může být pravda, ale problém je v tom, že ti první musejí pro svůj blahobyt desítky hodin týdně pracovat, zatímco např. tehdejší aristokracie pro něj nemusela hnout prstem.

Státní opatření typu snižování pracovní doby pak mohou zlepšit životy prostých lidí i do budoucna. Pokud by navíc většinu práce jednou převzaly stroje, tak by mohlo být velmi praktické, kdyby se její délka několikanásobně snížila. Tomu ale může bránit právě jak nutnost specializace, tak přechodné období, kdy by došlo ke snížení platů. Navíc je otázkou, zda by nemohla být kratší už dávno, protože lidé dnes často vyrábějí zbytečnosti, které si kupují jen proto, že jsou v nich skrze důmyslnou reklamu vyvolávány umělé potřeby.

Problém vidím ale i ve Smithově základní ideji, že lidé svým sobeckým úsilím na trhu nakonec konají dobro pro celou společnost. Ta je sice až na výjimky stále pravdivá, nicméně psychologické výzkumy dnes zjišťují, že činnost čistě pro egoistický prospěch člověka nenaplňuje, ale naopak ho činí šťastným to, pokud dělá něco pro druhé.

V jeho textu je ale řada dalších zajímavostí typu nástřelu voucherového systému, aby mohly školy soutěžit, nebo dilema amerických otců zakladatelů s jeho doporučením, že by civilizovaná země měla mít stálou profesionální armádu, ale i to, že se sice vyslovuje pro volný obchod, ale tam kde není, se má dle něj zavádět pomalu, aby nepoškodil investice domácích podnikatelů a pracovní místa.

*Psáno 27.4.2016. Text vznikl jako písemná příprava v rámci kurzu Klasická britská politická filosofie na FSS MU v Brně a reaguje na dílo A. Smitha – Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, Kniha V, kap. I, část III, odd. 1–3., s. 641–651, 674–724.

Obešli bychom se bez práce?

Umíte si to představit? Ráno vstanete a… nemusíte do práce. Nemusíte jít podnikat. Nemusíte ani řešit, kolik peněz vydělávají vaše akcie nebo nemovitosti. Pokud jste se narodili do chudších poměrů, nemusíte se ani starat, jestli dnešní boj o kousek zbytků pro vaše děti přežijete. Nemusíte se stresovat kvůli penězům. Potravin, oblečení či nejnovější elektroniky si můžete pomocí automatu vyrobit, kolik jen chcete. Nemyslím to teď technicky ale společensky – šlo by to? Fungovala by společnost, kdybychom nemuseli pracovat? A co bychom vlastně celé dny dělali?

A tak si to představte – ráno se vzbudíte a co teď? Víte vy osobně, co byste rádi dělali? Zapnuli byste televizi a až do večera se dívali na zábavné pořady, filmy a seriály? Večer se podívali, co je nového ve zprávách? Během dne byste zavolali na svého osobního robota, aby vám vždy přinesl vaše oblíbené nezdravé jídlo a pití. Byli byste tak zpohodlnělí, že na přátele, rodinu či sousedy byste si neudělali ani chvilku času? Děti byste taky neměli, protože jestli je vláda chce, tak ať si je vyrobí ve zkumavce nebo naklonuje? Skutečně by to takto muselo v případě nenutnosti pracovat pro vydělávání peněz vypadat?

Nebylo by to spíše tak, že byste konečně měli více času na své blízké? Na budování vztahů ve svých rodinách, se svými přáteli, na lepší výchovu vašich dětí? Na četbu pro všechny dostupných knih o tom, jak je nejlépe vychovávat? Neměli byste konečně čas na svou zahrádku? Neměli byste konečně čas na svůj osobní rozvoj? Na to, abyste si mohli oblékat oblečení, které vám padne, nechat si udělat účes, který vám sluší, aniž byste se museli obávat, že vás to zruinuje? Nenašli byste si konečně čas na objevení svých silných stránek, svého talentu, na možnosti, jak co nejlépe svou osobností pomoci světu? Jak se naplno projevit? Nechtěli byste se konečně naučit hrát na váš oblíbený hudební nástroj? Co cizí jazyky? Zajímala vás někdy filozofie a historie? Co objevování nových krajin? Nechtěli byste cestovat? Nechtěli byste zažívat všechny ty skvělé věci, na které kvůli nutnosti chodit do práce a vydělávat peníze nyní nemáte čas a pravděpodobně ho ani nikdy mít před svou smrtí nebudete?

Jak se vám to líbí? Abych předešel nedorozuměním, nemluvím tady o žádné utopii. Člověk je dobrý a zlý, a tak to zůstane a je správné, aby to tak zůstalo. Tedy dobro i zlo bude v takové realitě existovat. I politika. Jsem přesvědčen, že kapitalismus, svoboda a demokracie dokáže tomu, kdo chce a kdo bude skutečně usilovat o své sny, přiblížit se k nim – ba je i překonat – nejlépe ze všech systémů, které jsme kdy měli a vyzkoušeli. Jenže. Měli jsme také všelijaké mory, hladomory (ty máme ve většině světa pořád), různé nemoci – ale toto všechno se zlepšuje, na tom všem pracujeme, s tím vším bojujeme. Proto se ptám – neměli bychom přijít na něco, jak můžeme z hmotných statků vytvořit ty neomezené, jako je například vzduch? Vždyť už se nám podařilo vymyslet tolik objevů!

Možná namítneme – ale práce je jediný smysl života pro většinu lidí. Co by potom dělali? Jak by vyplnili svůj čas? Neutopili bychom se v konzumu a plytké zábavě? Je dost možné, že spousta lidí by – především zezačátku – začala ze svých neomezených automatů (replikátorů) vyrábět spousty a spousty zbytečností, přejídali by se atd. (Jen ještě upozorním, že všechnu nutnou práci za nás dělají roboti – ano pracují pro nás, zneužíváme je pro své potřeby, jsou to jen věci, které nemají svá práva – přestože neomarxistická levice by jim je beztak chtěla udělit, avšak toto bychom nesměli dopustit, jinak by to byl náš konec – umělá inteligence bude chytřejší, my jí však musíme vládnout). Pracovali bychom tedy jen pro zábavu. Někoho baví stavět domy, má na to zrovna chuť, chce se to naučit, tak vypne pár robotů a pustí se do práce. A potom ještě k myšlence, zda by naprostý dostatek základních i nadstandardních materiálních potřeb neznamenal konec dějin, přikládám na konci článku video k zamyšlení, že i tak máme ještě co dělat.

A já se vás tedy ptám (třeba se jen zamyslete nebo klidně napište do komentářů), dokázali byste najít smysl života, i kdybyste nemuseli pracovat pro peníze? Jaký by byl? Neutopili byste se v bezedném konzumu? Na co byste konečně měli čas? Je to podle vás dosažitelné? Myslíte si, že by to bylo lepší? Těšíte se?