Tak co, poučíme se?

Ve dnech voleb se bude naše země blížit dvacátému jubileu své demokracie. Na ulicích, v hospodách, na internetových diskuzích, ale i na dalších místech máme možnost slyšet rezignované, pasivní a beznadějné hlasy našich občanů. Dovídáme se, že nemá cenu jít k volbám, že jsou to stejně všichni stejní mafiáni a prospěcháři, že jeden hlas stejně nic nezmění, že přece nebudeme podporovat někoho, kdo bere tak nehorázné peníze a stejně nic nedělá, že jsou to všichni bývalí komunisti, co se akorát rozprchli do ostatních stran a další podobné nesmysly. Ano, všechno z toho je i není pravda. Z pohledu běžného občana to tak skutečně může vypadat.

Lidé v této zemi ale stále nepochopili jednu věc, což je vzhledem k historickému podhoubí pochopitelné. Totiž, že už nejsou bezhlavými otroky a žádní tam nahoře už dvacet let neexistují (ano existují – v našich hlavách), že ti nahoře jsme my všichni, protože máme demokracii a už navždy ji budeme mít, protože si ji nenecháme nikým vzít. Počet lidí, kteří to začínají chápat, už bude jen stoupat.

V těchto sněmovních volbách hrozí několik možností. Za prvé velká koalice ČSSD a ODS. Už jsme si ji vyzkoušeli a víme, že v podobě těchto dvou postkomunistických mafiánských stran to zatím není šťastné řešení. A o tom, že jsou mafiánské, nás přesvědčují každý den.

Druhou možností je vládní spolupráce ČSSD a KSČM. Na to, kam by to tuto zemi přivedlo, nechci ani pomýšlet.

Já tu ale vidím i třetí možnost. Ta je naopak pozitivní. Ne pro zvolené, ale pro Vás, pro občany této země. Je to volba nemafiánských a skutečně občanských stran. Já takové vidím minimálně tři, které se do parlamentu nejenže dostanou, ale i uspějí. Těmi jsou KDU-ČSL (ve spolupráci s EDS Jany Hybáškové), SZ (ve spolupráci se Stranou pro otevřenou společnost) a Věci veřejné (ve spolupráci s SNK ED a Alternativou).

Na kandidátkách těchto tří stran jsou skutečné osobnosti, lidé (skuteční lidé, ne papaláši), kteří nasazují spoustu svého času, energie a mnohdy i svůj holý život. Dávají zkrátka tu svou oběť, aby sloužili (nikoliv vládli) Vám, Vašim rodinám, Vašim obcím, městům, krajům, Vaší zemi a celému našemu světu.

A já Vás prosím, dejte si ten čas, podívejte se na ty kandidátky, seznamte se s těmi lidmi, vezměte si od nich na ulici letáčky, přečtěte si je a ověřte si, že je to pravda a nezapomeňte se v říjnu rozhodnout.

Já Vám za ně ručím. Důkazem Vám může být i to, že jsem v tom společně s Vámi.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=96831

KDU-ČSL jako moderní konzervativní strana

http://www.kdu.cz/default.asp?page=83&ID_Prispevek=25851&ID_Tema=60&pg=1Po čase konečně věcná diskuze. KDU-ČSL jsem si zvolil, protože ji považuji za moderní konzervativní stranu (resp. byl bych rád, pokud by to byla její role). Je třeba si ale přestat hrát na liberální pragmatiky a na křesťanské sociály, protože moderní konzervativec je nad tím vším.
Chci takovou KDU-ČSL, která bude skutečně pravicovou stranou (tou ODS není ani zdaleka) a zároveň nebude zapomínat na skutečně potřebné (viz Hnanické artikuly).
Od této chvíle se budu vlastním příkladem snažit odmítat vnitřní spory a hodlám se soustředit na volby do EP, které jsou za chvíli tady. Je ale třeba, aby si všichni členové a politici z KDU-ČSL uvědomili, že chceme-li v eurovolbách uspět, musíme plně podporovat naše stávající i budoucí europoslance, i když s nimi třeba nesouhlasíme a máme s nimi třeba osobní spory – toto si řešme uvnitř našich hlav a uvnitř naší strany.

Volební preference v roce 2012

Bude v té době systém dvou stran? Nebo snad tří? Nebo zůstane vše při starém a vzniknou nové strany? Koho budou volit konzumní barbaři, na kterých teď ČSSD populisticky vydělává, až je ta strana omrzí nebo až jim dojde, že jim lhala? Vznikne potom další masová populistická strana? A kdo v ní bude? Schopní manažeři a podnikatelé, nebo ještě větší žumpa než jsou Paroubkové a Rathové?

Zase to není nic potřebného pro svět, ale mě toto prostě strašně baví. Varianty mohou být zcela jiné, protože kombinací je nespočet, ale vybral jsem čtyři možné modely, jak to za čtyři roky může vypadat.

1) Vše při starém a vznik nových proudůVznik nových směrů
a) Vznikne nová strana pánů Havlíka, Macha či Ganleyho, kde budou tito „radikální“ „pravičáci“, Železný, Bobošíková, vše bude podporovat Klaus, zhrezení a rebelující poslanci z ODS – tedy strana bude už u vzniku parlamentní, přestože ji nikdo nevolil. Strana zároveň zhltne voliče DS, NS a další extrémní „pravičáky“. Volební barva by mohla být tmavě zelená – jako trička europoslanců protestujících za uznání irského NE v EP.
b) ODS bude přijatelnější pro skutečné pravičáky, pro „pravdoláskaře“, bude jakousi Unii svobody, ztratí aroganci a nastane její relativní vzestup.
c) KDU-ČSL – uvidíme, co prosadíme, ale předpokládejme, že vsadí na to být středem a stranou pro slušné lidi, kteří se nebojí vzít za sebe a své rodiny zodpovědnost a zároveň dobrovolně pomáhat potřebným.
d) SZ – Bursíkovci by možná odešli do ODS (US), strana vypadne z parlamentu, ale s nástupem nové generace, která bude mít určitě sympatie pro extrémně levicové zelené názory se v té době může do parlamentu opět dostat.
e) Centrističní liberálové typu Putinovy strany – podpora komerce, konzumu – vše pod hesly liberalismu; a však víme, jak to vypadá v Rusku – barva asi světle modrá, azurová.
f) ČSSD – bude pokračovat v populistických lžích a demagogii a v této době se jí to ještě bude stále dařit, procenta stále vysoká i při vládnutí (třeba i s komunisty), kterým ovšem sebere část voličů.
g) KSČM – předpokládejme, že ji nedokážeme zakázat nebo se přetransformuje do nové strany. Postupné ztráty kvůli ČSSD, ale zároveň „díky“ ekonomické krizi budou opět úspěchy a reálné šance pro socialisticko-komunistickou demagogii.
Preference by vypadaly asi takto:
Nová pravice: 5 %
ODS: 18 %
KDU-ČSL: 12 %
SZ: 5 %
Centr.: 10 %
ČSSD: 40 %
KSČM: 10 %

2) Systém dvou stran (donedávna se zdálo jako nejpravděpodobnější):Verze 2
ODS a ČSSD by se dělila o 70% elektorát dle nálady ve společnosti. Malé strany by sice byly v parlamentu, ale volební systém by byl upraven tak, že by vítězná strana měla třeba na úkor té druhé více křesel a mohla vládnout sama.
a) ODS se vzpamatuje a nerozdrolí. Bude plnit funkci pravice.
b) KDU-ČSL se nevzpamatuje, bude moravskou a venkovskou stranou pro věřící.
c) SZ bude zelenou Unií svobody.
d) ČSSD stejně jako v případu č. 1.
e) KSČM bude ztrácet.
f) Ostatní strany by byly roztříštěné a nedokázaly by se nijak dohodnout, aby mohly být volitelné.
Preference:
ODS: 15 % (potenciálně 35)
KDU-ČSL: 5 %
SZ: 5 %
ČSSD: 55 % (potenciálně 35)
KSČM: 5 %
(Ostatní: 15 %)

3) Systém tří stran (to by se mi líbilo)Varianta 3
ODS by byla pravicí, KDU-ČSL nad středem, ČSSD levicí a SZ a KSČM mají specifické voliče. Tři velké strany by se dle nálady ve společnosti dělily o 75% elektorát (tedy potenciálně každá 25 %)
Preference:
ODS: 15 %
KDU-ČSL 15 %
SZ: 5 %
ČSSD: 45 %
KSČM: 10 %
(Ostatní: 10 %)

4) Nová schopná strana

Varianta 4
Lidé přestanou věřit stávajícím stranám. Což ale v ČR asi není moc pravděpodobné, protože Češi jsou závislí na jistotách a mají strach (je to tak i v ostatních zemích – i když u švějkovského národa?!). Ostatní strany by asi moc neměly, kdyby voliči vsadili na novou alternativu.
ODS: 20 %
KDU-ČSL: 5 %
SZ: 5 %
Nová strana: 35 %
ČSSD: 20 %
KSČM: 15 %

Ale uvidíme, jak preferencemi zamíchá vládní, finanční, ekonomická, sociální, morální a další krize. Toto období bychom mohli nazvat Krizí konzumismu, nikoliv kapitalismu, jak si přejí ti nalevo. Ale ta nastane dle mého odhadu asi až tak za pět, deset nebo dvacet let.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=62580