V našem životě je jen málo chvil, kdy si sami nemůžeme něco zvolit. Tou hlavní je nejspíš to, jestli se chceme narodit. Na to se nás opravdu nikdo neptal. Alespoň si na to tedy nevzpomínám. Dobrovolnou smrt si již zvolit můžeme – obávám se ale, že takový člověk bude hodně překvapen, až v nebi, v příštím životě, na vyšší úrovni bytí nebo jinde po fyzické smrti zjistí, že svoboda ukončit svou vlastní existenci není k dispozici.
Velké dilema vidím v tom, když je člověk postaven před jasnou volbu – svoboda nebo život. Přestože by většina lidí asi neváhala, tak z historie víme, že byli odvážní hrdinové, kteří dali přednost svobodě. Pro mne je to tak těžká volba, že nejsem v současnosti schopen sdělit, co bych v možná nejtěžší životní zkoušce preferoval. Mohu jen říct, že každý člověk má tu možnost se do takové situace nedostat a já proto rád udělám maximum.
Myslím, že dospělý člověk si „musí“ uvědomit, že je stoprocentně svobodný a stoprocentně zodpovědný za svůj život. Já si to ještě plně neuvědomuji – není to totiž tak jednoduché. Často si stěžujeme, že musíme chodit do školy, do práce, že se to musíme naučit, že musíme udělat maturitu, dostat se na vysokou školu, platit účty, dodržovat zákony, žít v této zkorumpované zemi, nebýt bohatý, být dobrý člověk, musíme to a to. Já říkám, že nemusíme. Nemusíme vůbec nic. V každém okamžiku svého života (a někdy si to i uvědomujeme) si volíme, co uděláme, jak se zachováme, jací budeme nebo čím budeme. Záleží jen na nás, zda přijmeme tu zodpovědnost za naše konání nebo nekonání.
Je dobré si někdy zkusit, že můžeme a hlavně nemusíme, uvědomit si, že se na ten test učit nemusím, ale když to udělám, tak budu šťastnější, protože dostanu pěknou známku, že nemusím stát na červené, ale když to udělám, bude můj život kvalitnější, protože nezaviním ošklivou dopravní nehodu. Už jste poznali tu krásu – synergii svobody a zodpovědnosti?
Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=108886
