Tož kraje bychom měli, teď by to chtělo ještě nějaké ty okresy

7 min čtení

Zemské zřízení by sice bylo přirozenější, ale kraje není nutné rušit. Zároveň k nim by pro naši demokracii bylo dobré, kdybychom si zavedli i samosprávné okresy.

Osobně jsem zastáncem subsidiarity, tedy toho, že politické záležitosti se mají rozhodovat na co možná nejnižší úrovni, která je občanům nejblíže. Dnes máme problém s demokratickým deficitem. Lidé mají pocit, že věci nemohou ovlivnit, a že si své vlastní záležitosti nemohou spravovat sami.

To vůbec není překvapivé, protože o řadě lokálních věcech se rozhoduje někde daleko v krajských městech, nebo v cizích obcích s rozšířenou působností, jejichž zastupitelstvo si občané, o nichž se rozhoduje, nemohou zvolit. Tento problém by mohly vyřešit samosprávné okresy.

Volby do okresních zastupitelstev by se měly konat buď zároveň s těmi krajskými, nebo lépe s těmi komunálními, a to především ze dvou důvodů. První je ten, aby nedocházelo k odvrácení pozornosti k celostátním tématům, a druhý je praktický – funkci okresů by plnila řada větších mimookresních měst.

Co vše by mohly dělat naše okresy?

Samotný princip by byl jednoduchý – nic navíc, co si mohou jednotlivé obce či jejich dobrovolná sdružení udělat samy, a všechno to, co nemusí dělat kraje, stát či nadnárodní orgány. Co to bude konkrétně, je záležitostí jak věcné a odborné, tak politické diskuze, postupného zavádění a učení se ze zahraniční i vlastní zkušenosti. Pro představu by to mohlo být třeba toto:

– starost o silnice III. a II. třídy
– zřizování středních a odborných škol
– zodpovědnost za určitou část sociální politiky
– starost o podobu krajiny na území okresu
– podpora místního turismu
– záštita nad lokálními kulturními a sportovními akcemi
– stipendia pro sociálně znevýhodněné, ale nadané studenty
– vydávání pasů, občanských průkazů atp.
– posuzování vlivu na životní prostředí
– ochrana přírody, památek, významných lokalit atd.
– správa lesů, myslivosti; starost o zemědělství, rybářství atp.

Jaké by byly výhody zavedení samosprávných okresů?

– princip subsidiarity
– posílení přirozeného lokálního patriotismu
– větší pocit odpovědnosti občanů za něco blízkého a vlastního
– vyšší politická angažovanost místních občanů s dobrou pověstí
– a tedy i volba kvalitních politiků, které lidi znají ze svého okolí
– příležitost pro růst lokálních politických osobností
– řešení problému demokratického deficitu v obcích s rozšířenou působností
– totéž v případě krajů a jejich vzdálených krajských měst
– větší a průhlednější kontrola nakládání s veřejnými prostředky
– řešení českého problému se spoustou malých obcí, aniž by se musely nepřirozeně slučovat
– tak jako na komunální úrovni větší angažovanost žen v politice

Jaké by ale byly nevýhody?

– zvýšení administrativy a byrokracie
– komplikace daňového systému
– větší náklady na další politiky a úředníky
– více koryt pro regionální kmotry a rodinné příslušníky politiků
– větší prostor pro politickou korupci a politizaci rozhodování
– další prostor pro plýtvání veřejnými prostředky
– hrozba vytváření neférových dotací a pobídek místním firmám
– marginalizace krajů
– obce s rozšířenou působností jsou lidem dnes blíže než okresní města
– hrozba diskriminace a porušování práv v sociální politice
– zvýšení nerovností mezi okresy
– komplikace už tak víceúrovňového politického systému

Proč by to i přesto bylo lepší?

Ano, demokracie a kvalitní samospráva něco stojí. Jenže máme dost dobrý důvod se domnívat, že čím blíže si o svých záležitostech budou občané rozhodovat, tím lépe si dohlédnou na to, aby se s jejich veřejnými prostředky hospodařilo lépe. Taktéž budou mít větší možnost to reálně ovlivnit – jak ve volbách, tak mezi nimi.

Zároveň je možné nastavit jasná celostátní pravidla, aby všechny okresy byly spravovány transparentně a měly jasně vymezené pravomoci. Do toho lze vše elektronizovat a redukovat tím zbytečnou byrokracii na minimum. Navíc bude na občanech v každém okresu, jak si ten svůj budou spravovat.

Nutno také připomenout, že řada úředníků přejde společně s pravomocemi z krajů a obcí s rozšířenou působností na okresy, takže těch nových tolik vznikat nemusí. Pokud budou někde řádit místní kmotři, tak se to lidé snáze dozvědí a v dalších volbách s nimi budou moci zúčtovat. Navíc budou mít méně výmluv, že to nejde, protože brzy jim aktivní občané i z jiných okresů předvedou, že to jde. Případné neférové křivení hospodářské soutěže skrze pobídky a dotace by se dalo zakázat celostátně.

Co by se dále muselo vyřešit?

Otázkou je, jak by se okresy měly financovat. Moje představa je, že efektivní a zároveň sociálně spravedlivé by bylo dvojí daňové financování. A to zaprvé určit procento z rozpočtového určení daní, a zadruhé mít vlastní okresní daně. Tedy část daně z příjmů fyzických osob by si okresy každoročně určovaly samy formou procentuální přirážky, podobně jako to obce a kantony dělají ve Švýcarsku, které má i přesto paradoxně daleko přívětivější daňový systém. Celé je to ale k diskuzi.

Taktéž je otázkou, jak by se nazývala pozice toho, kdo by byl v čele daného okresu. I z historických důvodů se jako nejlepší možnost nabízí – okresní hejtman. Naopak okresní rada, okresní guvernér či přednosta okresního úřadu mi nepřijdou vhodné. Pak je tu otázka, zda by měl být volen přímo. O tom by si podle mě měl mít možnost rozhodnout každý okres (ostatně i kraj) sám. Podobně asi i o počtu svých volených zastupitelů, i když tam mohou být na místě rovná celostátní pravidla, alespoň z hlediska minimálního a maximálního možného počtu.

Pak je tu ale i problém s tím, jak to udělat, aby hranice okresů byly co nejpřirozenější, aby se s nimi lidé co nejvíce ztotožňovali a aby jim byly co nejblíže. Taky aby ideálně respektovaly již zavedené okresy, ale i původní zemské hranice či přirozené historické oblasti typu Lašsko, Chodsko atp. A zda by nebylo dobré vytvořit je v rámci území dnešních obcí s rozšířenou působností.

Co by ale zůstalo krajům?

Může se jevit, že při takovém zavedení okresů by kraje již byly zbytečné. Jenže to si úplně nemyslím. Stále zde existuje řada věcí, které by byly příliš velké pro okresy a příliš malé pro stát. Mezi krajské kompetence by (nadále) mohlo patřit například toto:

– starost o silnice I. třídy
– zodpovědnost za integrovanou veřejnou dopravu, především vlakovou
– strukturální fondy a evropské dotace
– další dnešní věci i ty, které dosud zbytečně řeší stát či EU

Pak jsou tu ale i věci, které by se možná daly převést na okresy:

– integrovaný záchranný systém
– správa krajských nemocnic
– řešení povodní a přírodních katastrof
– vodovody a kanalizace
– kontrola ve školství

Krajská témata by se sice výrazně redukovala, ale nezmizela by úplně. Proto má smysl, aby nadále existovaly i samosprávné kraje. A to i z toho důvodu, aby občané mohli dohlížet na transparentnost výdajů, využívání veřejných prostředků a správné hospodaření.

Asi by pak bylo možné nejen zeštíhlit krajské úřady, ale i snížit počet krajských zastupitelů. Taktéž můžeme vést diskuzi o tom, zda by nemohli být voleni spíše okresními zastupiteli, a ne přímo. Chceme-li ale odstraňovat pocit demokratického deficitu, tak bychom krajské volby měli ponechat.

Dle mého je tedy pro naši zemi vhodné, abychom si samosprávné okresy zavedli. Hlavní výhodu vidím v tom, že budou blíže občanům, budou rozhodovat o specifických lokálních věcech a vytvoří dnes chybějící most pro přechod kvalitních místních politiků do krajské a celostátní politiky.


Author: Mirek Návrat

Politolog a blogger. Píšu o politice, společnosti, budoucnosti a osobním rozvoji. Můj Twitter: @mireknavrat.