Ruďoši v čele studentských protestů

Tak jsme si zaprotestovali. Podle pořadatelů policie odhadla, že nás bylo v Brně kolem 6000. Na vysoké škole se mi líbí čím dál více jedna věc – tudíž nutnost používat kritické myšlení a dohledávat zdroje. Je to sice otravné, ale má to svůj smysl. Mají studenti skutečně nárok (privilegium) na neomezené vzdělávání z veřejných rozpočtů zdarma? A kdo to platí? A mají do toho tito co mluvit?
Asi je to logické – když někdo ze studentů, kteří mají pravicové smyšlení (a kde jsou ty časy mladých voličů TOPky, VV, ODS), už s prosazovanou reformou vysokých škol souhlasí, asi se nebude účastnit protestů proti ní. A pak se to asi nutně stane, že právě do čela těch protestů se dostanou ti největší levicoví radikálové, budoucí odboráři, budoucí ministři financí, kteří nás budou zadlužovat v době růstu, budoucí premiéři krachujících zemí, sočuasní i budoucí anarchisté, ale taky možná úředníci zelenorudé globální vlády. (Ta si sice bude říkat svobodná a demokratická, ale všichni víme, že tou nejdemokratičtější zemí je přece KLDR).
Je trošku zvláštní, že zastánci reformy z řad studentů nezahájí protesty právě proti těmto protestům, které protestují proti reformě VŠ. Ale nenechme se mýlit. Skandovalo se „nechceme reformy“ – nikoliv „nechceme reformu“ – a člověk, vysokoškolák, který má nějaké kritické myšlení (a já věřím, že právě za tuto schopnost jsou s námi někteří lidé, kterým by mohl být osud VŠ jedno a platit by nám nemuseli, že právě toto očekávají, že nás vysoké školy naučí), tak by mu to mělo být minimálně podezřelé.
Hesla typu „reforma smrdí,“ „Dobeše do koše,“ a tak dále už přeci nejsou v racionální rovině. Ale vím – dav není racionální, dav nehledí na následky, dav nereflektuje, v davu se ztrácí jedinec a dav málokdy přinesl něco dobrého.
Někteří studenti si myslí, že „vzdělání není zboží,“ že „titul není zboží“ atp. No, je to přinejmenším sporné. Je dost pravděpodobné, že mnozí studenti si nevšimli, že žijeme ve světě volného trhu a především práva na osobní vlastnictví a na následování vlastního štěstí (no dobře, to poslední mají Američané). Že jaksi tím, že mám diplom z vysoké školy, že jsem zvýhodněn na trhu práce (i když!), tak tím získávám něco, něco, co je v můj vlastní osobní prospěch. Hezké jsou fráze, že peníze nejsou všechno, ale lépe znějí od lidí, kteří je mají, než od těch, kteří je ostatním závidí, protože je někdo přesvědčil, že mají být chudí, že chudoba je správná věc.
Takže vzdělání je minimálně statek smíšený, ani čistě veřejný, ani čistě soukromý. Potřebujeme ve společnosti filozofy, potřebujeme sociální vědce, umělce atd. Jenže je třeba, aby je někdo platil. A já nemám nic proti tomu, aby je platili daňoví poplatníci, ostatně je to v jejich zájmu (ale toto je můj názor, který bych jim jako ten elitář neměl vnucovat), ale měli by k tomu dojít sami, resp. by s tím měli souhlasit, že nám chtějí to vzdělání platit – a my bychom se neměli těmto absolventům učilišť posmívat, ale měli bychom jim být vděční, vděční za to, že můžeme studovat to, na co máme talent, že nás neposlali do uranových dolů jako se to dělo předchozích generacích.
Řádně odložené školné se zvýhodněnými půjčkami a za jasných podmínek možná není úplně špatný nápad. Někteří lidé prostě nepochopí, proč je v celospolečenském zájmu, abychom tu ty filozofy, společenské vědce nebo umělce měli. Avšak kompromis pro ně by mohl být takový, že studenti, kteří na sebe vezmou ten risk – a půjdou tyto prestižní (avšak nejistě uplatnitelné obory) studovat, tak si na ně přispějí. A školné by možná opravdu mohlo být i takové, aby si na něj student mohl sám vydělat o letních prázdninách, jak říkal předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek.
Abych to shrnul. Jsem rád, že studenti vyšli do ulic. Jsem vždycky rád, protože si myslím, že občanská společnost v této zemi se musí probudit, resp. vytvářet. Jsem proti reformě VŠ tak, jak ji navrhuje tato (pro mě socialistická, v žádném případě ne pravicová) vláda. Velice nerad vidím omezování akademických svobod, ač s jejich úžasnou výhodou a důležitostí se teprve seznamuji. Ale osobní útoky, demagogické výlevy, marxistické proklamace, všechno ještě skrytě, manipulativně a promyšleně – tomu říkám NE! A jsem rád za gesto, které nyní udělal prezident, protože se asi bohužel naplňuje můj předpoklad od minulých voleb – že jsou-li mí vrstevníci  schopni nechat se nachytat na populární marketing TOP 09 nebo VV, v příštích volbách budou horlivě volit extrémisty zelené, oranžové a hlavně rudé.
A možná ještě takto – vzdělanost není zboží; vzdělání nebo diplom jím být může.

Proč pořád žijeme v tomto Matrixu?

Budík, vstávání, snídaně, laciná zábava v rádiu bez možnosti si vybrat seznam písniček, cesta v zácpě nebo v davu, několik hodin v práci, jasná pravidla, minimální možnosti, chvilka na rodinu, zprávy, růžovka, na zájmy, na koníčky, na umění, na moudrost a filozofii nemáte čas. Co měsíc pár korun na živobytí. Žijete tento průměrný nalinkovaný život? Baví vás to?
Osobně tak žít nehodlám. Je mi celkem jedno, jak toho dosáhnu – jestli si to zařídím sám (třeba pasivními příjmy), nebo se společnost posune k větší vyspělosti nebo ještě nějak jinak, ale prostě promarnit život přežíváním mi přijde marné a zbytečné.
Jsem člověk, který bude velice bránit kapitalismus před horšími možnostmi. Neexistuje totiž lepší systém. Prý. Zatím. Možná. Pravděpodobně. Volný trh a svobodné podnikání, obojí podepřené vládou práva, spravedlností a svobodnou solidaritou a silnou morálkou ve společnosti, je skvělý systém, který se v mnoha zemích ukázal po staletí jako funkční. Ten tu ale nemáme. Nemáme ho dnes asi nikde. Neexistuje svobodná kapitalistická země. Máme zde socialismus pro bohaté nebo pro parazity, nadvládu korporací, bank a mafií na jedné straně, na druhé vládu lůzy, nevzdělanosti, průměrnosti, bulvárnosti a příživnictví. To není kapitalismus! A teď se nabízí otázka – bude vše docela dobře fungovat, když se ke kapitalismu, morálním hodnotám a svobodné solidaritě vrátíme, nebo dokážeme vymyslet ještě nějaký lepší systém (a tu se zase nabízejí dvě připomínky – je kapitalismus vymyšlený, nebo přirozený? A opravdu nedokážeme nic lepšího vymyslet?)…
Ono je velice pravděpodobné, že se věci změní. Tedy nejen pod tíhou globální mediální propagandy o velkých změnách v roce 2012, ale prostě se změní, protože jinak to nepůjde. Šílená nezaměstnanost v jihoevropských zemích, totální ekonomický kolaps Řecka, nehorázná zadluženost, totálně rozvrácená morálka nejen v západním světě atd. To logicky a nutně povede ke změně. A ty změny mohou být dobré, ale i špatné. Nebo něco mezi tím. Třeba to bude pokus o zavedení základního příjmu, třeba to budou násilné komunistické, socialistické, nacistické nebo jiné fašistické revoluce. Jaká je ale ta nejlepší cesta? Nechci odpovídat. Chci klást otázky a dávat podněty k zamyšlení.
Proč jezdíme na drahou, ekologicky nepřijatelnou a neudržitelnou ropu, když už dávno máme jiné zdroje energie? A mohli bychom mít ještě větší? Opravdu se necháme zatáhnout do půl století světových válek o poslední zbytky ropy? Nemyslím si to, a pokud někdo předpokládal, že si k tomu západní mládež vycvičí v agresivních počítačových hrách nebo filmech, tak se podle mě hodně spletl – jsme líní – a lenost vede mj. také ke kreativitě. Vymyslíme něco lepšího, najdeme jiné způsoby. Tedy možná – pokud to uděláme.
Proč jíme nekvalitní potraviny? Proč nemáme v každé domácnosti na světě přijatelnou životní úroveň, přestože bychom mohli mít? (Jak to zařídit je věcí druhou). Proč žijeme zavřeni v betonu a skle, když příroda je pro naši duševní pohodu evidentně lepší? A proč se vůbec tolik stresujeme? Zbytečně. Pro někoho jiného. A zase zbytečně. Proč chodíme dnes do práce spíše proto, abychom mohli mít nějaké peníze, ne proto, že by bylo potřeba tam něco skutečně dělat? Vždyť se podívejme na to, kolik existuje zbytečných povolání, která ani nikdo dělat nechce – především proto, že nemají smysl – telefonní operátoři, přímí prodejci, exekutoři, pokladní v supermarketech, dělníci, makléři atd. atd.
K čemu to je? Proč promarníme třetinu svého života spánkem, polovinu toho života vydělávaním peněz? A mnoho lidí takovým, které je nebaví, které je nudné, nemá smysl, a bylo by potřeba dělat daleko důležitější věci – filozofovat, vzdělávat se, poslouchat hudbu, trávit čas se svými blízkými, cestovat, číst si, psát, kreslit, tvořit, hrát si, objevovat planetu a poznávat vesmír, duchovně růst, žít náboženský život, věnovat se politice – veřejným a občanským záležitostem, starat se o svůj osobní rozvoj, o kvalitní životní styl – jak fyzicky, tak psychicky! Proč už jsme dávno ty zbytečné činnosti nepředali robotům? Vždyť toho jsme schopni! Opravdu jen proto, že lidská pracovní síla je levnější?
Ano, pořad Planeta Země 2012 na ČT 24 byl velice zájímavý, přínosný, měl by být častěji, a měli bychom se na děj dívat a zapojovat se do něj všichni! Stejně tak zajímavý byl čtvrteční Hyde Park s Petrem Václavkem. Ale objevujte i jiné zdroje – třeba web peoplecomm.cz.
A hlavně to chce evoluci, ne revoluci! Člověk, ten je důležitý – naším smyslem není sledovat reklamy, laciné filmy plné jedu, primitivní zprávy na Nově, promarnit život v práci, která nás nebaví, která nás nenaplňuje, která nám bere, ne dává! Nevím, jak to zařídit, ale dejme hlavy dohromady, přemýšlejme, diskutujme, vytvářejme. A když to nepochopí celé lidstvo, vždy to můžete pochopit aspoň vy sami, jako svobodní jednotlivci se schopností vlastního kritického myšlení a zařídit si svůj život podle sebe. Byť si myslím, že by nám mělo jít o víc, ale zase s vědomím citátu, který nedávno koloval na Facebooku – „všichni chtějí vaše dobro, nenechte si ho vzít.“

Všichni jsme vlastně socialisti – někdo globálně, někdo činy

Asi se všichni shodneme na tom, že solidarita je lidsky správná věc. Že bychom měli v rámci možností pomáhat chudým, nemocným, méně šťastným, zkrátka těm, co si sami pomoci nemohou. Už se však neshodneme na poměru v rozměru a intenzitě té pomoci. A do toho se ještě můžeme hádat, jestli je třeba takové křesťanství více levicové nebo pravicové.
Pojem socialisti v titulku jsem použil pro zjednodušení – zkrátka myslím tím levičáky. Jak se tedy můžeme stát levičákem? Tak třeba na úrovni jednotlivých států – třeba jako je Česká republika. Jak se to bude projevovat? Budeme chtít, aby byly vysoké daně, a stát tedy zajišťoval mnoho služeb, které si sice občané jsou schopni zajistit sami, ale z nějakého důvodu se dohodli, že to budou dělat přes stát, v rámci veřejných rozpočtů (samozřejmě ti prozíravější, ne ti méně matematickými schopnostmi obdaření či bankami zlobbovaní, kteří se budou chtít zadlužit – tedy ne sebe – ale budoucí generace).
Dobrá tedy, budou chtít, aby se stát postaral. Aby se postaral nejen o bezpečnost (vnější i vnitřní), o dodržování a vymáhání zákonů, o zajištění těch nezbytných úřadů na jeho fungování, ale také aby se postaral o vzdělání, zdravotnictví, dopravní infrastrukturu, sociální systém, důchody, životní prostředí, životní styl obyvatel atd. A to vše na úrovni toho státu. Třeba tím, že se zavede (podle mě nespravedlivé) progresivní zdanění u daně z příjmů – pořádně vysoké (jen je potrestejme za jejich úspěch a snažení). Pak se vymyslí všemožné další dodatkové daně – majetkové, z převodu nemovitostí, darovací, dědické, ekologické, daň ze vzduchu, z tuku a všeho možného, co nás jen napadne.
Tak, pak ale jsou takoví, kteří si myslí, že bychom tento socialismus (nazveme-li to takhle – zřejmě politologicky nepřesně, ale pro tento článek snad dostatečně) chtěli mít v rámci třeba celé Evropské unie – tedy připlatíme si další a další úředníky, úřady a instituce, které tohle všechno za naše těžce vydělávané peníze budou zajišťovat.
Pak jsou ale i takoví, kteří by to chtěli na úrovní celého světa. A je to při nejmenším lidsky pochopitelné (dle mého zpátečnického názoru však velice neprozíravé z hlediska reality a zkušenosti) – polovina světa je hladem a my si žijeme jako prasata v žitě. Měli bychom tedy přece přerozdělit naše bohatství v rámci celého světa a nakrmit chudé a postarat se o nemocné (a při tom budeme opomíjet kecy pravičáckých konzervativců o tom, že okradením bohatých se z chudých nikdy nestanou bohatí, ale chudí budou nakonec všichni – třeba to jednou vyjde, třeba způsobíme historickou anomálii).
Dobře, teď ani nebudu domýšlet, až lidstvo narazí na údajnou vyspělejší formu života ve vesmíru – zřejmě první meziplanetární doktrínou bude také socialismus – vždyť jsou bohatší, ať sypou – a pořádně! Jde mi ale o to, že levičákem může člověk být i na úrovni třeba takového kraje. Proč bychom třeba nemohli převést zdravotní péči na regiony? No, ale můžeme jít ještě níže – co na místní úrovni, na úrovni obcí? Měla by obec pouze spravovat nezbytné úřady, případně školy? Nebo by se měla starat o silnice, kulturu, občanskou společnost, ekologické aktivity? Jak by měl starosta mluvit do toho, jakou bychom měli mít zahrádku, kdy smíme kosit nebo co všechno můžeme pálit? I tady můžeme být více vlevo nebo naopak vpravo.
Kde je však určitá míra levičáctví přijatelná i pro tvrdého pravičáka? Přece na osobní úrovni, ne? Ano, předtím tam bude třeba ještě sféra občanské společnosti, třeba i církve a především rodiny, ale ta osobní rovina, kdy část svých prostředků dávám na dobročinné aktivity, charitě, žebrákovi na ulici, nějaké nadaci zajišťující stipendia talentům nebo jen pošlu DMS na Afriku. Takovými socialisty můžeme být všichni – a k tomu přece nepotřebujeme ani posvěcení od starosty, ani povolení od rady kraje, ani souhlas parlamentu, ani směrnici evropské komise, ani dohodu globální vlády a už vůbec ne příkaz případné meziplanetární vlády!
A myslím si, že taková solidarita – nenucená, dobrovolná, právě taková má podle mě největší smysl a je nejvíce morálně správná. A přihlédneme-li ke křesťanským idejím – vždyť přece Bůh nám dal svobodu. Činit dobro i zlo – našimi vlastními rozhodnutími – ne alibistickým hozením všech nepříjemných starostí na stát – který většinou spíše nadělá ještě víc škody než očekávaného či nárokovaného užitku.