2030: Probudíme se v Čínsku?

Jen straším, nečtěte to. Všude jsou mrakodrapy, není nezaměstnanost a nikdo neotravuje se státní buzerací typu zákaz prodeje o svátcích.

Nikde nejsou nevkusné billboardy, jen samé pozitivní a motivační nápisy vlády, Strany a státem povolených velkých korporací. Všechny jsou samozřejmě i česky, protože komunistická vláda je pokroková a na půdě OSN je cool myslet na menšiny, zvlášť když se jedná o původní hostitele. Jinak je samozřejmě vše čínsky a něco rusky.

Na internetu už nenajdete žádné zkažené západní seriály, české, ruské a hlavně ani americké porno a už vůbec ne protistátní a anti-vlastenecké žurnalisticko-publicistické servery typu Echo24, Svobodné forum, Neovlivní.cz, HlídacíPes.org, Reportér magazín a další.

Dokonce Česká televize už neslouží havlistické propagandě, protože Havel je všude vykreslen jako neúspěšný anti-státní buřič a anomálie normalizačního úsilí o stabilizaci české společnosti. A taky už to není veřejnoprávní, ale nově se to nazývá Státní televize, a to i díky tehdejší snaze osvobodit český lid od koncesionářských poplatků.

Naštěstí nemáme euro. Ale nebojte se, žádné ultranacionalistické pokusy po vzoru Spojeného království nebo Dánska zachovat si měnovou nezávislost neprošly. Teď se platí jüanem a díky snaživosti místních soudruhů se podařilo prosadit, aby na česko-slovenských mincích byly obrázky hrdinů, jako byl Gottwald, Jakeš, Zeman, Babiš či Fico.

Když jsme u toho, nadpis je zavádějící. Samozřejmě se to nejmenuje Čínsko, jak to kdysi vtipně nazvala titulní strana Respektu. Z toho si jen dělali srandu tehdejší vlastizrádci, co se drze nazývali disidenty. Ale ty si už nikdo nepamatuje, byli vaporizováni. Nově, tedy staronově, se naše země nazývá Československo. Ano, tehdejší servery šířící ruskou propagandu vzal někdo za slovo a v platnost vyšlo, že tehdejší rozdělení bylo neplatné.

Hejtman a toho času i ministr Kotleba prý měl na vládě nějaké připomínky, ale nakonec uznal, že je to pořád lepší, než aby byl slovenský štát závislý na Bruselu nebo na Washingtonu. Hádáte správně, už není žádný bruselský diktát. Jen pětileté plány nejvyššího vedení komunistické strany v Pekingu. Proti těm se už neozývá nikdo.

Ani naši vojáci už nejsou žoldáky NATO, ale dnes působí jen v mírových misích, jako je budování umělých ostrovů na sporném území Jihočínského moře, případně pomoc severokorejským spoluobčanům, tedy spolusoudruhům, sjednotit Korejský poloostrov.

Naši zemi už nehrozí ani žádné teroristické útoky. Islám a další nebezpečná náboženství, v čele s křesťanstvím, byly Stranou zakázány. Druhé největší zlo – rozhádané a zkorumpované politické strany byly zrušeny. Strana uznala, že Senát je pro její účely taky zbytečný. Ale soudruzi se o své hypotéky bát nemuseli, protože zároveň s tím byl počet poslanců zvýšen na 300.

Ostatně díky rostoucí populaci česko-slovenské společnosti toto číslo neustále stoupá. Ano, i díky státní bytové politice a obnovení novomanželských půjček se podařilo vyřešit důchodovou krizi. Děti se zase rodí. Většinou jsou sice čínského původu, prý z dovozu, ale někdo nově budovaná sídliště obsazovat musí. Ostatně nejde o masovou imigraci, ale o soudružskou výpomoc.

Naše města, tedy vlastně velkoměsta už jsou k nepoznání. Žádné zbytečné památkové nebo pěší zóny a všude jen obrovské mrakodrapy a vlastně celá země je jedno velké velkoměsto. Soudruzi uznali, že řepkou zničená pole je zbytečné obnovovat, a tam, kde kdysi byla zeleň, dnes chodí nadšený lid vesele pracovat do státních továren.

Ano, už nikdo neomezuje svobodu dětí pracovat. Už nikdo nebrzdí komunistický pokrok skrze nesmylné regulace svévolného trhu, a díky absenci 8hodinové pracovní doby mají česko-slovensko-rusko-čínští dělníci svobodu pracovat klidně i 12 nebo i 16 hodin denně, nadšeně i v neděli. Naše země je konkurenceschopná jako nikdy předtím. A taky řadu výrobků už nemusíme dovážet z Číny, ale můžeme si je vyrobit rovnou doma.

Pokud jste to přesto četli a pochopili, tak se musím přiznat, že jsem to měl potřebu při příležitosti vyvěšování čínských vlajek a uvítacích billboardů napsat takhle narychlo. Dříve, než ne-agenta ministra zavřou za dotační podvod. Dříve, než se občanská společnost vzpamatuje a proti Zemanovi v dalších volbách nasadí někoho zvolitelného. A dříve, než národ zamezí tomu, aby celou zemi ovládl majitel Agrofertu, ruská propaganda a čínský byznys.

Dále čtěte:

Politický systém Itálie – zajímavosti…

Těžko říct, jestli si z italského politického systému můžeme vzít něco, co by tam bylo lepší, nicméně alespoň pár zajímavostí:

– v historii tzv. transformismus – tlak zdola a nastolování sociální otázky – politická neutralizace možné opozice nových sociálních skupin, kooptace individuálních představitelů nebo vybraných politických organizací… jeho základním mechanismem se stal klientelismus, kde ti zdola se občas domohou uspokojení nejrůznějších potřeb a tužeb, jež obdrží z rukou místních notáblů a vůdců, výměnou za svou bezvýhradnou podporu
– v roce 1946 si Italové odhlasovali v referendu, že se stanou republikou – 54,3 % pro; na severu a ve středu země většina pro republiku, na jihu pro monarchii
– dneska aktuální záležitost – http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/299619-ve-trech-kolech-v-italii-nezvolili-prezidenta.html – prezident se volí nepřímo – obě komory parlamentu + 3 delegáti z každé z 20 italských provincií; v 1971 byl prezident zvolen až ve 21. kole
– obě komory parlamentu jsou rovnomocné – o (ne)důvěře vládě mají právo hlasovat obě
– zákon musí být schválen v obou komorách odděleně, ale jeho schválení není časově omezeno, takže může putovat tam a zpět, tzv. člunek (fakticky je ale v praxi limitován délkou mandátů jednotlivých komor, protože nově zvolený parlament nemůže dokončovat projednání zákonů, které začal ten předchozí)
– … spolu s hlasem pro určitou kandidátku mohl volič (ve starém volebním systému) uplatnit 3-4 preferenční hlasy pro jednotlivé kandidáty, případně mohl v kandidátce provádět škrty … s těmito preferencemi se v jednotlivých volebních obvodech celkem otevřeně obchodovalo, a také se velice rozšířila tzv. mikrotužková mina, totiž miniaturní tuha pod nehtem členů sčítací komise, kteří pak nenápadně třeba voličovu preferenci „3“ změnili na preferenci „13“
– referendum může iniciovat třetina zákonodárného sboru, pět regionálních shromáždění nebo 500 voličů
– v roce 1993 si v něm Italové schválili změnu volebního systému z proporčního na takový, kde 3/4 poslanců jsou v jednomandátových okrscích voleni přímo (většinově) a 1/4 proporčně dle kandidátní listy stran (se 4% klauzulí)
– ale v prosinci 2005 (půl roku před řádnými volbami) prosadila vláda S. Berlusconiho nový volební zákon – ten se v obou komorách vrací k poměrnému zastoupení … uzavírací klauzule (ve sněmovně) je 2 % pro strany, které kandidují v koalici, 4 % pro samostatně kandidující strany a 10 % pro celou koalici … specifickým rysem volebního systému je mandátový bonus – vítěz voleb do Sněmovny má automaticky nárok na 340 mandádtů z 630, tj. 54 % … většina expertů se shodovala, že změna systému byla účelová, a měla nahrávat Berlusconimu… avšak volby na jaře 2006 nakonec přidělily mandátový bonus opozičnímu Romanu Prodimu

– Italská komunistická strana (PCI) se postupně začala distancovat od politiky KSSS – přihlásila k členství v NATO, odsoudila invazi do Československa a později do Afghánistánu, přijala eurokomunistickou platformu a po vojenském převratu v Polsku se jednoznačně distancovala od souhrnného myšlenkového odkazu bolševické revoluce

– průměrná životnost italských vlád se za První republiky (1946-1994) pohybovala kolem osmi měsíců
– ještě v polovině 70. let se poukazovalo na převažující partikularismus, charakterizovaný loajalitami obrácenými především k nejbližším primárním komunitám, jako je rodina, klan, vesnice, v politickém životě pak fixovanými na předem danou, takřka při narození přidělenou politickou stranu … všechny masové politické strany se snažily rozšířit svou podporu připojením přidružených organizací odborových, studentských, kulturních, sportovních, rekreačních (všechny strany nabízely pro své členy a příznivce rozmanité a cenově výhodné programy na dovolenou, prázdniny atd.), kde by individuum mohlo být integrováno od kolébky do hrobu… všechny strany zakládaly svá výrobní družstva a byly spojeny s určitými „svými“ podniky (ne bez závisti se například poukazovalo, že podnikatelé sympatizující, respektive sponzorující PCI mají privilegovaný přístup na trhy v sovětském bloku). Taková rozsáhlá aktivita stran vyžadovala také komplexní hospodaření a rozsáhlé finanční prostředky
– pojem hlas dle příslušnosti – dvě silné politické komunity – komunistický lid a křesťanský lid… hlasování bez individuální volby – jako pouhé potvrzení toho, kam člověk patří, s jakými kulturními hodnotami nebo symboly se identifikuje
– systémový efekt stabilních stran a nestabilních vlád…

– revoluce soudců (1992) – trestní řízení s mnoha čelnými představiteli politických stran a státních úřadů – cca 900 vyšetřovaných předních politiků, cca 600 z nich bylo obžalováno z braní úplatků, spojení s mafií atd.

– téma protestu proti daním se stává jednou z hlavních konotací protesti proti Římu a celému Jihu (kde nikdy nic pořádného nevytvořili, zato odtud vždy chtěli jen rozhodovat a vládnout a utrácet peníze vydělané na pracovitém Severu) – polarizace Lombardie – Řím -> metaforou perifernosti rozvinutějšího a schopného Severu a zároveň symbolem napětí mezi běžnými lidmi a systémem stran


– nutno dodat, že politologicky je to zajímavý chaos; vítězí zde účelovost místo principů; hypotéza o tom, že okolnosti vzniku národa formuje jeho politickou kulturu i dnes se zdá být platný i zde; btw. nebyl Machiavelli taky Ital?

– ale aspoň mají Italové pěkný jazyk… http://www.youtube.com/watch?v=vtonJi2Ivfc&list=PLalJeBK8desZWNYKk91k-r__JBNCcjH-q

Informace volně převzaty z: Dvořáková, V., Kunc, J.: Italská republika: partitokracie v re/konstrukci. In: Říchová, B. a kol.: Západoevropské politické systémy. Praha 2009

Antikomunismus – co uniká levicovým intelektuálům?

V poslední době ze strany levicových intelektuálů slýcháme, že antikomunismus je něco špatného, používají se přívlastky typu primitivní antikomunismus či zastydlý antikomunismus. Míní se tím zřejmě to, že pravicově orientovaným lidem uniká, že zatímco jimi volené „pravicové“ vlády kradou, zvyšují daně, likvidují střední třídu, malé a střední podnikatele a vymýšlejí jednu regulaci za druhou, osvícená KSČM 23 let slušně sedí v parlamentu, nekorumpuje, nekrade a dokonce bojuje proti nesmyslným regulacím z Bruselu. Ano, myslíte si, že nám toho uniká ještě víc, já vím. Co ale uniká vám a proč si myslím, že dost možná dojedete na svou naivitu?

 

Zesměšnění jako argument
Milan Kohout na konferenci Demokracie versus totalita v 21. století pořádané Hnutím za přímou demokracii (HzPD) sedí vedle předsedy komunistů Vojtěcha Filipa. Předsedy strany, která přímo vychází z organizace, která je dle platných českých zákonů prohlášena za zločineckou. Řada z nás by si vedle něj veřejně asi nesedla, ale to nechme stranou a pojďme se věnovat obsahu Kohoutova sdělení.
Český antikomunismus nazval zastydlým. Odkazuje se tak na podobně nazvanou část puberty. Nebudu se teď pouštět do psychologického rozboru osobnosti pana Kohouta, kde bychom jistě našli nějakou tu projekci a pubertální zastydlost. Budu se spíše ptát a poukazovat na určité detaily.
Zdá se mi, že levicoví intelektuálové tohoto typu nechápou podstatu současných problémů západního světa. Za vše podle nich může totalitní kapitalismus a bájný neoliberalismus, ke kterému se sice nikdo nehlásí, ale jako nálepka slouží zřejmě dobře. Uniká jim, že to je absence morálky, přebujelý „sociální“ stát způsobující nepřítomnost dobrovolné solidarity, stát a jeho populističtí politici a nenasytní byrokrati, kteří se pasovali do rolí spasitelů, že je to korupce vytvářející se u všemožných dotací a státních zakázek, že je to nesmyslná regulace každého aspektu lidského života, která ničí individuální iniciativu, a která na mentální úrovni snímá osobní a věčnou odpovědnost každého jednotlivce.
.
Ne kapitalismus, ale jeho absence je problém
Co si představuji pod tím, když člověk žije v kapitalismu? Je to svobodný trh, nízké a jednoduché daně, malý stát, který se občanům do života plete co nejméně, právní podmínky umožňující volnou konkurenci a naopak znemožňující podvádění a porušování pravidel.
V tomto my žijeme? Ne! Žijeme v něčem, co Roman Joch nazval socialismem pro bohaté, ale toto pojmenování není přesné – nazval bych to spíše socialismem pro vychcané. Na systému, který zde máme, parazitují buď pseudopodnikatelé, kteří díky svým pseudoporadcům vědí, jak se dá ze státních či unijních peněz vytěžit co nejvíce. Dále ten typ nezodpovědných byrokratů, kteří si přijdou ke svým – z hlediska snahy a výsledku – neúměrně vysokým platům (které jsou navíc placené z daní poctivě pracujících zedníků či dělníků v továrnách) díky korupci na další velké a nepoctivé peníze.
Parazitují na něm také bezcharakterní a neschopní či všehoschopní politici, ta část bankéřů, která ze svého života vytěsnila morálku, ale také spousta tzv. sociálně potřebných lidí, kteří kdyby platili nižší daně, měli lepší pracovně-právní a podnikatelské prostředí, tak by žádnou podporu od státu vůbec nepotřebovali. Ostatně z hlediska světové chudoby ji stejně nepotřebují. Určitě nás napadnou další skupiny občanů, kteří by se ve zdravě a přirozeně nastaveném prostředí museli živit jinak.
.
Occupy humanismus?
Hezký pojem. Milanu Kohoutovi připadá, že mladí lidé na českých univerzitách místo s antikapitalistickými hnutími, jak je sám nazývá, typu Occupy Wall Street spíše sympatizují s hypotetickými hnutími Occupy humanismus, Occupy solidaritu či chartu lidských práv. „Pravičákům“ mezi studenty se budu věnovat níže, ale ti pravicově orientovaní studenti, jejichž ideová příslušnost k pravici pochází z něčeho víc, než z házení vajíček na Paroubka či z nošení placky s Karlem, nemají nic proti humanismu, solidaritě ani skutečným lidským právům a svobodám.
Ti naopak podporují kapitalismus, ideje osobní a ekonomické svobody a volného trhu právě proto, že jsou přesvědčeni, že ty – jakkoliv jsou si vědomi jejich nedokonalostí – ze všech známých ekonomických, politických či společenských systémů nejlépe vedou k prosazování humanismu, nejlépe vedou k elementární lidské slušnosti ve společnosti. Nejsou ani proti solidaritě, ale jsou přesvědčeni, že solidarita, která je na jedné straně vynucená, na straně druhé nároková, nemá se solidaritou nic společného. Že naopak solidarita dobrovolná, spontánní a přirozená vede ke skutečně sociálně vyspělé společnosti. A lidská práva a osobní svobody? K rozdílu mezi osobními svobodami a tzv. kolektivními „právy“ bych opět odkázal na texty kolegy Jocha.
.
Neoliberální tlak na svobodné univerzitní studenty
Milana Kohouta přímo šokovalo, když viděl, jak jsou u nás studenti na univerzitách pravicoví. Odkazuje se přitom na Spojené státy, kde zřejmě totalitní neoliberálové tlačí na chudáky svobodomyslné americké studenty, kteří si to vůbec nenechají líbit, a i přesto jsou levicoví a o studium marxismu či anarchismu se v žádném případě nenechají připravit. Detail, který jsem od něj neslyšel – že jaksi establishmenty většiny amerických univerzit jsou již desítky let na americké poměry extrémně levicové a nějaký emočně-sociální tlak tam tedy probíhá spíše z této strany.
A čeští univerzitní studenti jsou prý podle něj pravicoví. No, pravda. Asi to odvozuje z těch vajíček a placky s Karlem. Nebo z toho, že studenti volili „konzervativní“ TOP 09 či „pravicovou“ ODS. Pravicový konzervatismus, podobně jako klasický liberalismus (tedy pravicové ideje) u českých studentů jsou skutečně asi na podobné úrovni jako u jimi volených politiků.

Takže zatímco tito „pravicoví“ politici zvyšují daně, dělají je složitějšími, přijímají do českého právního řádu jednu nesmyslnou regulaci za druhou, rapidně pokračují v zadlužování dalších generací a každou chvíli přicházejí s novými návrhy, jak by mohli život znepříjemnit živnostníkům, malým podnikatelům či prostě tvrdě pracujícím daňovým poplatníkům, tak oni „pravicoví“ studenti neznají elementární západní slušnost a zdvořilost (tedy základní občanské ctnosti jak klasického liberalismu, tak konzervatismu).

Ve chvíli, kdy se střetnou s realitou, že by se museli sami živit, tak jsou jejich pravicové ideje ty tam. Vymýšlejí, v kterých úřednických strukturách by se mohli zachytit, spekulují, že by jim vláda ČSSD a komunistů až tak nevadila, protože ještě studují a nechtějí platit školné. A ano, největší studentský neklid, pochody a demonstrace nebyly kvůli komunistům na krajských radnicích, nebyly kvůli zvyšujícím se daním, nebyly ani kvůli nekonečnému zadlužování jejich budoucích potomků, ale byly – počkejte si – kvůli školnému. Tak se ptám – kde je ta pravicovost českých studentů?

Demagogické prohlášení Milana Kohouta bez dalšího vysvětlení této světoborné myšlenky o tom, že pokud se antikomunismus prosadí v celé české společnosti, tak dojde k restauraci nejen totalitního kapitalismu, ale dokonce přímo totalitního feudalismu, již pouze zmiňuju.
.
Proč na to levicoví intelektuálové ZASE dojedou?
Je to hezké – léčit si svou frustraci ze zmatení pojmů hlásáním boje proti bájnému neoliberalismu po pravici předsedy zločinecké organizace. Takový intelektuální dýchánek. Zatím o nic nejde, zatím se nikomu nezabavují majetky, zatím není nikdo popravován, zatím to neřídí oni. Co se ale stane, až jednou tito – samozřejmě nijak neškodní a v žádném případě ne nebezpeční komunisté vyhrají volby?
Budu trochu ironický. Určitě nebudou lhát, určitě budou dodržovat nejen své demokratické mechanismy, určitě dají prostor pro realizaci geniálních intelektuálních nápadů o tom, jak ještě lépe řídit lidskou společnost a jak ještě více dobra v ní prosadit.
Ne. Tipuju následující postup – a ať při nás stojí všichni svatí, abych nemusel mít pravdu – radikální stalinistické křídlo společně s psychopaty z frustrované komunistické mládeže sejme dosud dobře sloužící a sympatické Filipy a Dolejše. Řada z nich, tzv. Fischerové se často po důkladné, ale občas i včasné analýze přizpůsobí a někde se uchytí. Však těch státních firem ještě máme dost a těch, co budou do poslední chvíle čekat na znárodnění o to víc.
Ti ale nebudou těmi, kteří by páchali ta největší svinstva. Těmi budou pánové typu Janoušek, Hrdlička, Bém a všichni ti kmotři, kteří již 23 let – stejně jako to dělali před Listopadem – pouze sprostě a neoprávněně parazitují na české společnosti. Nebudou to senilní a nostalgičtí dědečkové a babičky z vesnic se špatně sloužící pamětí, kdo bude vraždit, pronásledovat, znárodňovat, věšet naivní intelektuály, kteří je dostali k moci, a likvidovat vše, co jim přijde pod ruku, budou to právě tito. Ti, kteří v tom mají praxi. Ti, kteří se dokážou přizpůsobit každému režimu. Ti, kteří chtějí jen ničit a parazitovat na hodnotách, které vytvářejí jiní. Těšte se. Být komunistou totiž není ani tak o ideologii, ale spíše o stavu mysli, o vyspělosti charakteru.
A že je to blbost, protože tady dnes komunisti za zády nemají Sovětský svaz? Vzhledem k mocenským ambicím Ruska na našem území v poslední době, vzhledem k aktuálním aktivitám Číny na evropské půdě je to velice odvážné tvrzení. Ano, můžete namítnout – ale tyto země mají ten váš kapitalismus. Skutečně? V těchto zemích je určitý druh kapitalismu, ale na takový nejsme ve vyspělém západním prostoru zvědaví. Kapitalismus bez právních jistot, bez morálky, bez solidárních občanů. A můžete říct – ale ten se tu právě prosazuje, proti tomu my bojujeme. V tom případě si uvědomte, že máme stejného nepřítele, jen my jej spíše nazýváme socialismem a fašismem, vy pro něj vymýšlíte nesedící nálepky onoho neoliberalismu.
.
Závěr
Nebuďte tedy naivní, neskákejte komunistům na to. Je známo, že komunismus je 10 % ideologie a 90 % taktiky. Vzpomeňte na Grebeníčkův výrok, že „my máme čas.“ Vzpomeňte na to, co prohlašovala soudružka Semelová o údajném přes 20 let trvajícím přepisování historie. Berte na vědomí, že za pár dní bude na Hradě sedět člověk, který volby vyhrál podobným způsobem, jakým je již desítky let po celém světě vyhrávají komunisti – tedy pomocí lží, primitivní demagogie a porušováním základních pravidel jakékoliv férové soutěže.
A nakonec snad jen kousek Karla Čapka – „Proč nejsem komunistou? Protože mé srdce je na straně chudých.“