Proč pořád žijeme v tomto Matrixu?

Budík, vstávání, snídaně, laciná zábava v rádiu bez možnosti si vybrat seznam písniček, cesta v zácpě nebo v davu, několik hodin v práci, jasná pravidla, minimální možnosti, chvilka na rodinu, zprávy, růžovka, na zájmy, na koníčky, na umění, na moudrost a filozofii nemáte čas. Co měsíc pár korun na živobytí. Žijete tento průměrný nalinkovaný život? Baví vás to?
Osobně tak žít nehodlám. Je mi celkem jedno, jak toho dosáhnu – jestli si to zařídím sám (třeba pasivními příjmy), nebo se společnost posune k větší vyspělosti nebo ještě nějak jinak, ale prostě promarnit život přežíváním mi přijde marné a zbytečné.
Jsem člověk, který bude velice bránit kapitalismus před horšími možnostmi. Neexistuje totiž lepší systém. Prý. Zatím. Možná. Pravděpodobně. Volný trh a svobodné podnikání, obojí podepřené vládou práva, spravedlností a svobodnou solidaritou a silnou morálkou ve společnosti, je skvělý systém, který se v mnoha zemích ukázal po staletí jako funkční. Ten tu ale nemáme. Nemáme ho dnes asi nikde. Neexistuje svobodná kapitalistická země. Máme zde socialismus pro bohaté nebo pro parazity, nadvládu korporací, bank a mafií na jedné straně, na druhé vládu lůzy, nevzdělanosti, průměrnosti, bulvárnosti a příživnictví. To není kapitalismus! A teď se nabízí otázka – bude vše docela dobře fungovat, když se ke kapitalismu, morálním hodnotám a svobodné solidaritě vrátíme, nebo dokážeme vymyslet ještě nějaký lepší systém (a tu se zase nabízejí dvě připomínky – je kapitalismus vymyšlený, nebo přirozený? A opravdu nedokážeme nic lepšího vymyslet?)…
Ono je velice pravděpodobné, že se věci změní. Tedy nejen pod tíhou globální mediální propagandy o velkých změnách v roce 2012, ale prostě se změní, protože jinak to nepůjde. Šílená nezaměstnanost v jihoevropských zemích, totální ekonomický kolaps Řecka, nehorázná zadluženost, totálně rozvrácená morálka nejen v západním světě atd. To logicky a nutně povede ke změně. A ty změny mohou být dobré, ale i špatné. Nebo něco mezi tím. Třeba to bude pokus o zavedení základního příjmu, třeba to budou násilné komunistické, socialistické, nacistické nebo jiné fašistické revoluce. Jaká je ale ta nejlepší cesta? Nechci odpovídat. Chci klást otázky a dávat podněty k zamyšlení.
Proč jezdíme na drahou, ekologicky nepřijatelnou a neudržitelnou ropu, když už dávno máme jiné zdroje energie? A mohli bychom mít ještě větší? Opravdu se necháme zatáhnout do půl století světových válek o poslední zbytky ropy? Nemyslím si to, a pokud někdo předpokládal, že si k tomu západní mládež vycvičí v agresivních počítačových hrách nebo filmech, tak se podle mě hodně spletl – jsme líní – a lenost vede mj. také ke kreativitě. Vymyslíme něco lepšího, najdeme jiné způsoby. Tedy možná – pokud to uděláme.
Proč jíme nekvalitní potraviny? Proč nemáme v každé domácnosti na světě přijatelnou životní úroveň, přestože bychom mohli mít? (Jak to zařídit je věcí druhou). Proč žijeme zavřeni v betonu a skle, když příroda je pro naši duševní pohodu evidentně lepší? A proč se vůbec tolik stresujeme? Zbytečně. Pro někoho jiného. A zase zbytečně. Proč chodíme dnes do práce spíše proto, abychom mohli mít nějaké peníze, ne proto, že by bylo potřeba tam něco skutečně dělat? Vždyť se podívejme na to, kolik existuje zbytečných povolání, která ani nikdo dělat nechce – především proto, že nemají smysl – telefonní operátoři, přímí prodejci, exekutoři, pokladní v supermarketech, dělníci, makléři atd. atd.
K čemu to je? Proč promarníme třetinu svého života spánkem, polovinu toho života vydělávaním peněz? A mnoho lidí takovým, které je nebaví, které je nudné, nemá smysl, a bylo by potřeba dělat daleko důležitější věci – filozofovat, vzdělávat se, poslouchat hudbu, trávit čas se svými blízkými, cestovat, číst si, psát, kreslit, tvořit, hrát si, objevovat planetu a poznávat vesmír, duchovně růst, žít náboženský život, věnovat se politice – veřejným a občanským záležitostem, starat se o svůj osobní rozvoj, o kvalitní životní styl – jak fyzicky, tak psychicky! Proč už jsme dávno ty zbytečné činnosti nepředali robotům? Vždyť toho jsme schopni! Opravdu jen proto, že lidská pracovní síla je levnější?
Ano, pořad Planeta Země 2012 na ČT 24 byl velice zájímavý, přínosný, měl by být častěji, a měli bychom se na děj dívat a zapojovat se do něj všichni! Stejně tak zajímavý byl čtvrteční Hyde Park s Petrem Václavkem. Ale objevujte i jiné zdroje – třeba web peoplecomm.cz.
A hlavně to chce evoluci, ne revoluci! Člověk, ten je důležitý – naším smyslem není sledovat reklamy, laciné filmy plné jedu, primitivní zprávy na Nově, promarnit život v práci, která nás nebaví, která nás nenaplňuje, která nám bere, ne dává! Nevím, jak to zařídit, ale dejme hlavy dohromady, přemýšlejme, diskutujme, vytvářejme. A když to nepochopí celé lidstvo, vždy to můžete pochopit aspoň vy sami, jako svobodní jednotlivci se schopností vlastního kritického myšlení a zařídit si svůj život podle sebe. Byť si myslím, že by nám mělo jít o víc, ale zase s vědomím citátu, který nedávno koloval na Facebooku – „všichni chtějí vaše dobro, nenechte si ho vzít.“

Jaké máme globální cíle?

Ano, všichni teď řeší finanční krizi, problémy s národní identitou atd., ale i to možná velice souvisí s tím, jaké jsou vůbec globální hodnoty nebo cíle naší planety. Podle některých už zde dnes máme globální vládu, OSN a jeho instituce něco takového připomínají a reálnou moc beztak drží nadnárodní korporace. Nicméně pojďme se zamyslet nad tím, co máme jako všichni lidé, obyvatelé (později se dostanu k tomu, proč ne občané) této planety společného a jakou budoucnost chceme pro své děti vytvořit.

Co je v zájmu všech lidí této planety? (Nyní vycházím z paradigmatu, že je dobré hledat dobro pro co nejvíce lidí; a neřeším, zda jim to dobro má někdo vnucovat, či si jej mají obstarat sami). Je to mír? Osobně si myslím, že světový mír (byť to zní až úsměvně – a nechci spekulovat, jestli za to můžeme my cynici nebo soutěže krásy) je hodnotou či přáním, o které jde každému člověku.

Asi se taky všichni shodneme na tom, že nechceme být hladoví, že chceme mít nějaké bydlení, že chceme být zdraví. (Ovšem samozřejmě se neshodneme – a podle mě je to zcela v pořádku – na tom, jakými cestami se k tomu dostaneme). Co ještě je takovým společným globálním zájmem (pokud ho tedy hledáte, pokud myslíte jako humanista a „světoobčan“)? Je to trvale udržitelný rozvoj? Ať už v oblasti životního prostředí, tak ve sféře udržitelné porodnosti?

Jakou roli hraje zvyšování vyspělosti, vzdělanosti a inteligence lidstva? Jak důležité je kulturní porozumění a určitá míra tolerance? Do jaké míry jsou univerzální globální hodnotou svoboda, lidská práva, dodržování určitých pravidel?

Pakliže se shodneme, že alespoň některé z výše uvedených hodnot či principů jsou vlastní všem lidem této planety, že jsou našimi cíli, otázkou zůstává, jakými cestami a prostředky je budeme naplňovat. Chceme globální vládu bez existence suverénních národních států? Nebo chceme globální spolupráci jednotlivých svobodných zemí? Měla by o blahu lidstva rozhodovat úzká skupinka (nějakými mechanismy volených či dosazovaných) úředníků, správců, manažerů či politiků? Skutečně je toto tím nejlepším a nejefektivnějším řešením? Protože to, co si myslím, že musíme hledat, je právě takové řešení, které funguje.

Dnes neusilujeme o kapitalismus, svobodu, demokracii proto, že je to nějakým naším úzkým partikulárním zájmem, ale proto, že se v historii nejvíce osvědčily (do jisté míry je toto konzervativní přístup v liberálním poli). Jako velký zastánce a obhájce kapitalismu (ale morálního a odpovědného) si myslím, že dokážeme-li přijít na efektivnější ekonomický systém (který by byl dlouhodobě udržitelný a zároveň by dokázal vytvořit více dobra pro více lidí), tak bychom na něj měli přejít (byť zde zůstává otázka, jak ho vyzkoušet). Ovšem debata, zda jím kapitalismus dnes skutečně je (či zda dnes žijeme v kapitalismu) by byla na samostatný článek.

Proč si myslím, že určitý návrat k národním státům (a tedy globální spolupráce) je lepší, než globální vláda? Osobně nevím, kde bych žádal o azyl. Osobně se obávám, že máme-li s demokracií a svobodou tak malé historické zkušenosti – a to (většinou) pouze naše euroamerická menšina v tomto světě, je naivní se domnívat, že by při takovéto vládě byly naplněny naše humanistické ideály.

Takže řekněme si, co jsou naše (nadčasové) globální cíle a hodnoty, spolupracujme tam a těmi způsoby, které jsou efektivní a hlavně správné. A nejen Masarykova pověstná mravenčí práce, ale i heslo – mysli globálně, jednej lokálně – jsou pro náš současný svět a jeho budoucnost velice výstižné.

Anglicky si můj tehdejší text můžete přečíst zde.