Protože stejně jako většina občanů nechci, aby byl nadále prezidentem Miloš Zeman, zvlášť v roce 100. výročí naší republiky.
Všechno může být jinak, ale v tuto chvíli nic nenasvědčuje tomu, že by měli Mirek Topolánek, Michal Horáček, Pavel Fischer nebo Marek Hilšer větší šanci porazit Zemana.
Ten podle mě minule nevyhrál proto, že by ho většina lidí nějak nadšeně chtěla, ale proto, že pro ně byl Karel Schwarzenberg až příliš nepřijatelný.
Po tom, co nám Zeman v uplynulých pěti letech předváděl, jak prezident v žádném případě nemá vypadat, jsem přesvědčen, že těch 5 relevantních kandidátů, o kterých jsem v posledních měsících přemýšlel, by bylo stokrát lepšími prezidenty než on. Pro první kolo si ale musíme vybrat jen jednoho a neriskovat, že žádné druhé ani nebude.
Proč ne někoho jiného?
Topolánka mám rád, chtěl bych ho ve vysoké politice, v řadě věcí s ním souhlasím, má sílu, odvahu a nejvíce politických a státnických zkušeností a znalostí. Přesto se ale bojím, že by pro jedny byl nepřijatelný svými místy až demagogickými výstupy proti EU a imigraci, pro druhé zase kvůli Dalíkovi, třicetikorunovým poplatkům atp. Osobně mi vadí nejvíce to, že byl na oslavě Nejedlého.
Horáčkovi, který si to celé platí sám, jsem fandil úplně na začátku, ale jeho přehnaná teatrální patetičnost působí falešně, nesympaticky, neprezidentsky. Navíc je až příliš vyhraněný a bojím se, že by v druhém kole nakonec neměl šanci.
O Fischerovi jsem pár hodin uvažoval, než vyšlo najevo, že před katolickým publikem říká jiné názory než před městskými liberály. Rozhovor na DVTV zcela nezvládl, navíc je příliš proevropský a elitářský, což by mu společně s tím, že ho tolik lidí zatím nezná, mohlo ve druhém kole uškodit.
Hilšer je mi dle všech volebních kalkulaček nejbližší a byla by to krásná pohádka, kdybychom měli mladý prezidentský pár, kterému by se možná narodily i děti. Navíc za sebou nemá velké sponzory, ale naopak zajímavý životní příběh – humanitní vzdělání, manuální práce v zámoří a nakonec práce ve vědě a v medicíně – a k tomu jasné hodnoty a názory, za které celý život bojuje. Jenže problém je, že nemá politické zkušenosti ani příliš dobrou angličtinu, lidi ho pořádně neznají a taktéž by mohl být až příliš vyhraněný, a nahrát tak Zemanovi.
Asi ale nejsem sám, kdo za ideálního nepovažuje ani Drahoše. Vadí mi, že s trapnými výmluvami odmítal některé duely i anglickou debatu, že jsme až do začátku kampaně neznali jeho politické názory, že ani teď nejsou zcela jednoznačné, že taky nemá politické zkušenosti, že v lidech nedokáže přirozeně vzbudit pozitivní emoce, abychom se pro něj nadchli a s nadšením za ním šli, že se nezbavil kontroverzního volebního manažera, že si vzal na kampaň peníze od vlivných podnikatelů.
Nelze ale ignorovat úvahy (např. tu a zde či tady), že pokud nám jde především o to, aby nevyhrál Zeman, tak by v druhém kole neměl být někdo, kdo ho pak neporazí.
Zkrátka hrozí, že pokud bude hodně lidí volit Fischera a Hilšera, tak akorát seberou hlasy Drahošovi, a nakonec se do druhého kola může dostat Topolánek. Proto je strategicky nejvýhodnější volit Drahoše, přestože nám nemusí být nejbližší.
A to nám má jako stačit jen takový chladný racionální kalkul?
Ne! Proto si vzpomeňme na to, proč jsme Drahoše chtěli volit původně. Je to náš občanský kandidát, kterému jsme my lidé pomohli získat nejvíce podpisů (skoro o čtyřicet tisíc víc, než jich má Zeman). Je to slušný a reprezentativní člověk, který nemá žádné kauzy, a který má za sebou celoživotní práci ve vědě. Především je ale na straně liberální demokracie a je jasně prozápadní, přestože neignoruje problémy EU a masové imigrace. Zároveň nepůsobí jako elitář, je z mého regionu a ty emoce občas taky ukáže – třeba při zpěvu.
Zkrátka a dobře – Drahoše budu volit nejen proto, že má největší šanci porazit Zemana, ale i proto, že jsem přesvědčen, že bude patřit mezi nejlepší prezidenty, jaké jsme zatím měli.