Naivní spodina v ulicích – komunistická kontrarevoluce?

Nejdříve bych se chtěl omluvit všem slušným lidem, kteří se právem nepovažují za spodinu, ale protestů se také z nějakých důvodů účastní. Pojďme se ale raději podívat na to, kdo tuto akci organizuje, co požaduje a co si od toho slibuje a také jakou roli v tom hrají média. A proč vlastně násilná revoluce nic nezmění a nemůže změnit? Tedy k lepšímu?
Holešovská výzva – pamflet spodiny, primitivních internetových diskutérů, nebo sofistikovaný a promyšlený tah bývalých StBáků a současných marketingovvých stratégů komunistů? (Můj názor – zřejmě obojí). Jen si přečtěte obsah – žvást levicových extrémistů.
Jak ale vypadá mediální manipulace ohledně této události? Takže, podle svého označení nezávislý portál Novinky.cz (internetová verze rudého Práva) – úžasné video, krásně emotivní, zpívaný chorál Któž sú Boží bojovníci a u toho pochodují desítky lidí směrem na Českou televizi. Češi v sobě objevili husitské sklony, nebo co? Ano, původně dobrá myšlenka (tedy podle toho, co nás učí učebnice dějepisu na základních školách), která se však zvrhla ve vyplenění naší země a morální devastaci.
Co Česká televize? Pokud jsem to z médií pochytil správně, tak do ulic nevyšlo ani 10 000 lidí (ano, i tak, jak to řeknu já, je v tom má interpretace, má manipulace, ale zde záměrně) – no a ČT píše o tom, že TISÍCE lidí pochodují Prahou. No, spíše stovky, ne?
Co Parlamentní listy? Ty už se jeví skoro jako pořadatelské médium. Zmanipulovaná anketa je více než vypovídající. Co když chce dát člověk NE, ale zároveň nepodporuje (podle mého názoru levicovou, socialistickou a mafiánskou) vládu Petra Nečase? To ale nelze, neboť možnosti jsou takové – Souhlasíte s protivládní demonstrací? 1) Ano, tuto vládu nechci; 2) Ano, ale s protestem před ČT nesouhlasím; 3) Ne, vláda provádí jen nutné reformy. To asi není třeba více komentovat.
No a proč není třeba měnit vládu, politiku, ale společnost – a to zevnitř, každý sám u sebe? Chtělo by se říci, že počet revolucí, které v rámci lidské historie dopadly dobře, by se daly spočítat na prstech jedné ruky (avšak na ruce člověka, který má prsty amputované). Ale takové dvě, tři dobré revoluce by se našly – americká, britská a pak třeba ta sametová (byť to byl spíše způsob, jak si prospěcháři mohou ještě lépe nakrást nebo promyšlená taktika komunistů – ukážeme jim, že kapitalismus bez morálky, svoboda bez osobní odpovědnosti a demokracie bez demokratů nebude fungovat, a ti blbci si nás zvolí zpátky).
Takže jednoduché poselství, jak změnit tuto zkorumpovanou, prolhanou, zdemoralizovanou zemi plnou zlodějů a nevychovaných primitivů – ano, stále choďte volit, ale vybírejte – pečlivě a zodpovědně (vždy je koho, pokud si myslíte, že ne, pak je řada na vás – se předvěďte sami). Začněte se chovat slušně – sami před sebou, před Bohem, pokud v něj věříte, ve svých rodinách, v rámci své obce, při každodenním kontaktu s lidmi na ulici, v obchodech, v práci. Změňte se zevnitř. Začněte si věřit. Začněte si uvědomovat svoji občanskou odpovědnost za to, jak svět a naše země vypadá. Je to na vás! Jen na vás – je to o té každodenní mravenčí práci, jak o ní mluvil Masaryk.
A nevěřte zločincům. Rudým, oranžovým, modrým, fialovým ani jiným!

Reálná utopie? Aneb kam s tím světem?

Svoboda, demokracie, právní stát, volný trh, morálně silná, vzdělaná a vnitřně solidární společnost. Utopie? Kapitalismus bez morálky prý může být horší než socialismus nebo komunismus. I tak by se to dalo říct. I kapitalismus bez solidarity je otřesný. Proč ale někde může fungovat kapitalismus, a zároveň je o ty nemocné a chudé postaráno, aniž by bylo zavedeno nespravedlivé progresivní zdanění a stát se staral pomalu o kdeco?
Myslím si, že ve společnosti, která bude morálně silná (ať už díky křesťanství, humanismu nebo jinému hodnotovému systému, který je správný a funguje), je možné, aby fungoval volný trh. Aby byl stát co nejmenší. Aby zajišťoval jen ty nejzákladnější funkce. (Ostatně bych mohl říct, že desítky let nám to dokazovaly (snad nejen) USA – tedy před tím, než se jich chopila agresivní sekularizace a socialisti všeho druhu).
Zákon zisku – osobního prospěchu – bohatství jsou přece špatné, ne? A proč? Proč je špatné vydělávat miliony, a tím mít možnost dávat své bohatství na charitu, na dobročinné, vzdělávací účely? Jak je to potom se solidaritou? Když se stát nepostará o chudé, nemocné, postižené atd., tak se o ně nepostará nikdo (slyšíme z úst levicových demagogů). Ale opravdu? Ve vyspělé humanizované společnosti, která žije podle křesťanských zásad (ne nutně podle nějaké z křesťanských teologií)?
Svoboda – ale nejen ta formální, ale i osobní svobody – ne nároky, ale skutečná práva (daná Bohem, ne vládou). Tedy negativní svoboda – takový právní systém, který jen zakazuje, už nepřikazuje, co se má dělat. (To přikazuje mravní zákon ve mně, chtělo by se říci s Kantem).
Demokracie – nejlépe přímá – pocit přímé odpovědnosti a participace všech občanů za dění v jejich zemi.
K právnímu státu – a funkčnímu – tedy malému, ale zato silnému – také soukromé (osobní vlastnictví) – neboť jen k tomu pociťujeme tu největší osobní odpovědnost, vztah, cit.
A co národ? Patriotismus, vlastenectví. Globální vláda, nebo svět suverénních a nezávislých sebevědomých národů? Myslím, že to druhé je nevyhnutelností podle správnosti (byť to první třeba blízkou nevyhnutelnou realitou mocných současnosti).
Je to utopie? Je utopie vychovávat kvalitní, sebevědomé, samostatné, odpovědné a vzdělané občany pomocí médií, reklamy, knih, seriálů, filmů, vzdělávacího systému, náboženských a občanských organizací? A nakolik, jakým směrem a pro koho nás vychovávají tyto organizace v současnosti?
Ale, jestli máte lepší utopii (nebo reálnější), tak sem s ní. Je dobré mít mysl otevřenou.

Budoucí integrace levicových a pravicových stran u nás

Zhruba jen 2 % opravněných voličů v České republice jsou členy nějaké politické strany. V posledních sněmovních volbách kolem 3 milionů lidí dokonce ani nešlo k volbám. A z těch, co šli, tak téměř milion hlasů propadl. Máme tady desítky malých stran napravo i nalevo. Velké strany jsou zkorumpované. Občan má pocit, že nemůže nic ovlinit. Ale kdyby tomu tak bylo, tak to není demokracie. Tak tedy – co s tím?
Začněme nalevo. Říká se, že levicoví voliči jsou stádnější, proto tu donedávna existovaly snad jen čtyři levicové strany – ČSSD, KSČM a pak třeba Humanistická strana nebo drobky typu Strana demokratického socialismu či národní socialisté. Nyní je však vše jinak. Strana zelených se posunula doleva. Vznikli Zemanovci a dnes i Paroubkovci. Extrémní radikalizace některých křídel uvnitř komunistů pravděpodobně povede k jejímu rozštěpení na antidemokratickou extrémistickou stalinistickou skupinku, a na umírněnější křídlo spíše moderních demokratických socialistů. No a pak na levici ještě můžeme do určité míry zařadit i Bobošíkovou a Babiše a určitě bychom našli další drobky.
Co napravo? Zde máme ODS, TOP 09, obtížné to bude s VV – ty se rozštěpí nebo zaniknou. Se skřípěním zubů na obou stranách můžeme napravo zařadit i KDU-ČSL. Patří zde i SNK ED a pak celá řada malých pravicových stran – Svobodní, Konzervativní strana, Koruna česká, Pravý blok, Právo a spravedlnost, různé další drobky, a je dost možné, že další budou přibývat. Ještě nevíme, jakou kariéru chystá Václav Klaus, jestli Mirek Topolánek s Dalíkem nedostanou zase chuť vstoupit do politiky nebo jakou integritu si udrží TOP 09.
Jaká ale může vést cesta k tomu, aby miliony hlasů nespadlo do koše? Jak můžeme zaručit zvýšení počtu členů našich politických stran? (Nebo počet registrovaných příznivců). Myslím si, že tou cestou je spojení pravicových a spojení levicových stran každé do jednoho ze dvou velkých celků. Pracovně si to nazvěme třeba Levicové hnutí a Pravicové hnutí. V rámci těchto dvou politických subjektů by však existovalo několik různých ideových, mocenských, zájmových, stavovských či jiných frakcí a ty by mezi sebou, snahou získat si hlas členů a registrovaných příznivců soutěžily o získání co největšího vlivu či moci.
Ano, v těchto dvou hlavních stranách by probíhaly vnitřní primárky, ve kterých by si jejich příznivci a voliči vybírali toho, kdo nakonec získá nominaci a půjde do boje proti kandidátovi z opoziční strany. To by zaručilo daleko větší chuť občanů participovat a být aktivní v rámci jednotlivých stran – protože pokud by u toho nebyli, tak by mohl vyhrát někdo hloupý, neschopný, zkorumpovaný nebo jim ideově nesympatický.
A samozřejmě, že k takovému fungování by se hodil většinový volební systém. Vždyť jaké probíhají primárky v našich stranách dnes? Pár funkcionářů s budoucími vítězi veřejných zakázek se dohodnou, jaké bude pořadí kandidátek. Jaké probíhají primárky do senátních nebo prezidentských voleb? Chtěli byste je?
No a pak je tu ještě otázka co s extrémisty. Ty by tak bylo snadnější eliminovat. No a potom je tu ještě problém s těmi středovými, nezávislými atd. Ale nemyslím si, že velký. Ostatně klidně ty hlavní strany mohou být tři (tak jako tři hlavní strany mají ve Finsku, Estonsku atd.) nebo si prostě vsadí na jednu z těch dvou hlavních či to risknou proti nim sami za sebe.