Revoluce musí proběhnout ve stranách, ne na ulici!

„To je strašné! Všichni kradou! A obyčejný člověk živoří. Všichni politici kradou, bez rozdílu! Všichni jsou zkorumpovaní. Někdo by s tím měl něco udělat! Už je toho dost! To, kdybych tam byl já, tak s tím zatočím raz dva!“ Poznáváte se? Opravdu byste také dokázali nepodlehnout moci, prestiži, vlivu, penězům, slávě, státním zakázkám pro své kamarády? A proč revolucí na ulici nedosáhneme změny k lepšímu, a raději bychom se měli snažit měnit naše stávající strany zevnitř?
Už jsem o tom psal v předchozích dvou článcích. Zkrátka, být naštvaný, přemístit se z hospody na náměstí a následně do televize nestačí. 22 let (když budeme důslední, tak 93 let) se snažíme zvrátit špatný vývoj v této zemi. A teď najednou – zázračná Holešovská výzva nebo snad zázračný Babiš, či snad předtím zázračná TOP 09 a Věci veřejné (a budeme-li důslední, tak předtím zázračný Zeman, Klaus nebo Havel, a když ještě důslednější, tak Gottwald, Beneš či Masaryk) – a všechno bude najednou růžové – prostě stačí svrhnout vládu a prezidenta, a ono už se to samo nějak vyřeší. Ne! Nevyřeší!
Ano, je to spojité. Špatní politici ovlivňují společnost, a špatná společnost vytváří špatné politiky (nebo dobří, dobrá dobré). Takže, co můžeme udělat už teď hned? Ono je to třeba řešit co nejdříve, na tom se shodneme. Spousta věcí je špatně a jestli to tak půjde dál, tak budeme mít velký problém.
V naší zemi je obrovský nedostatek v tom (a není to jen fenomén naší země), že politické strany mají strašně málo členů. A přitom to jsou ony, kdo kvůli tak obrovským pravomocem a vlivu státu v našich životech (který je ostatně v takové míře podle mě taky špatně) hrají v naší zemi takovou roli. A 99 % občanů v nich není!? Jak si sakra myslíte, že to můžete změnit? Jednou za čtyři roky ve volbách? To určitě! Proč nevyužít svůj vliv maximálně?
Máme tady spoustu pravicových, středových i levicových stran. Tak si vyberte! Nebo pokud už teď máte spoustu peněz, vlastních médií a tisíce dobrovolníků, tak si vytvořte vlastní. Možná si ale myslíte, že když do stran, které mají jen nějakých 20 nebo 30 tisíc členů vstoupí 100 000 dalších, tak nemůžete nic změnit. No, počítat umíte, takže nebudu napovídat.
Jaký ale máme důkaz nebo zkušenost, že to jde? Budu mluvit trošku z vlastní zkušenosti. Před několika lety jsem vstoupil do tehdy vládní strany (která v poměru co nejméně zlodějů v ní a nejsympatičtější ideje mi byla nejblíže). V této straně před pár měsíci také proběhla revoluce. Jen se zeptejte Pavla Bělobrádka nebo Mariana Jurečky, jak to dokázali, že to jde, že to má smysl a že tak to musíme dělat. Dnes jsou tito mladí politikové lídry třetí nejsilnější senátní strany u nás.
Takže, jak moc se zvýší váš vliv na dění v naší zemi, když se stane členy nějaké strany? Volit můžete stále, dokonce si můžete i vydělat pár stovek tím, že budete ve volební komisi plnit svou občanskou povinnost/ctnost a dohlížet na regulérnost voleb. Ale také se účastníte stranických schůzí, volíte orgány, které mají větší a větší vliv na dění ve vaší obci, kraji, zemi (či konec konců EU). Samozřejmě můžete také stoupat výš a stát se sami politikem. Ale důležité je, aby ty sta tisíce občanů v těch stranách byli především jako řadoví členové – v případě potřeby klidně připraveni zasáhnout do hry sami, ale věci ovlivňující. Členové, kteří budou přehlasovávat černé duše mafiánů, kteří naše strany jen zneužívají ke svým špinavým hrám nebo svému nelegálnímu byznysu.
Jako člen strany se také účastním vnitrostranických anket, které dávají vedení strany zpětnou vazbu a představu o tom, jakým směrem by se naše strana (a následně naše země) měly ubírat. Mám možnost s vedením komunikovat (o to více v době sociálních sítí), navrhovat mu nové myšlenky, nápady, programové priority a samozřejmě také si jej volit, odvolávat a v případě potřeby a osobní zralosti také sám kandidovat.
„Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty,“ říkal Masaryk už před lety. Uvědomme si to prosím. My tu máme demokracii, svobodu, volný trh, právní stát, instituce občanské společnosti atd. – to že nefungují, fungují špatně nebo nedostatečně, je jen naší chybou, protože jsme je ještě nezačali naplno využívat. Pojďme do toho! Pojďme společně obnovit Českou republiku! Je to běh na dlouhou a složitou trať, ale těžko nalezneme lepší a efektivnější cestu.
Pokud si myslíte, že to dává smysl, že podobným způsobem můžeme společně všichni něco změnit, tak prosím tento článek nebo jeho myšlenky šiřte a sdílejte!

Budoucí integrace levicových a pravicových stran u nás

Zhruba jen 2 % opravněných voličů v České republice jsou členy nějaké politické strany. V posledních sněmovních volbách kolem 3 milionů lidí dokonce ani nešlo k volbám. A z těch, co šli, tak téměř milion hlasů propadl. Máme tady desítky malých stran napravo i nalevo. Velké strany jsou zkorumpované. Občan má pocit, že nemůže nic ovlinit. Ale kdyby tomu tak bylo, tak to není demokracie. Tak tedy – co s tím?
Začněme nalevo. Říká se, že levicoví voliči jsou stádnější, proto tu donedávna existovaly snad jen čtyři levicové strany – ČSSD, KSČM a pak třeba Humanistická strana nebo drobky typu Strana demokratického socialismu či národní socialisté. Nyní je však vše jinak. Strana zelených se posunula doleva. Vznikli Zemanovci a dnes i Paroubkovci. Extrémní radikalizace některých křídel uvnitř komunistů pravděpodobně povede k jejímu rozštěpení na antidemokratickou extrémistickou stalinistickou skupinku, a na umírněnější křídlo spíše moderních demokratických socialistů. No a pak na levici ještě můžeme do určité míry zařadit i Bobošíkovou a Babiše a určitě bychom našli další drobky.
Co napravo? Zde máme ODS, TOP 09, obtížné to bude s VV – ty se rozštěpí nebo zaniknou. Se skřípěním zubů na obou stranách můžeme napravo zařadit i KDU-ČSL. Patří zde i SNK ED a pak celá řada malých pravicových stran – Svobodní, Konzervativní strana, Koruna česká, Pravý blok, Právo a spravedlnost, různé další drobky, a je dost možné, že další budou přibývat. Ještě nevíme, jakou kariéru chystá Václav Klaus, jestli Mirek Topolánek s Dalíkem nedostanou zase chuť vstoupit do politiky nebo jakou integritu si udrží TOP 09.
Jaká ale může vést cesta k tomu, aby miliony hlasů nespadlo do koše? Jak můžeme zaručit zvýšení počtu členů našich politických stran? (Nebo počet registrovaných příznivců). Myslím si, že tou cestou je spojení pravicových a spojení levicových stran každé do jednoho ze dvou velkých celků. Pracovně si to nazvěme třeba Levicové hnutí a Pravicové hnutí. V rámci těchto dvou politických subjektů by však existovalo několik různých ideových, mocenských, zájmových, stavovských či jiných frakcí a ty by mezi sebou, snahou získat si hlas členů a registrovaných příznivců soutěžily o získání co největšího vlivu či moci.
Ano, v těchto dvou hlavních stranách by probíhaly vnitřní primárky, ve kterých by si jejich příznivci a voliči vybírali toho, kdo nakonec získá nominaci a půjde do boje proti kandidátovi z opoziční strany. To by zaručilo daleko větší chuť občanů participovat a být aktivní v rámci jednotlivých stran – protože pokud by u toho nebyli, tak by mohl vyhrát někdo hloupý, neschopný, zkorumpovaný nebo jim ideově nesympatický.
A samozřejmě, že k takovému fungování by se hodil většinový volební systém. Vždyť jaké probíhají primárky v našich stranách dnes? Pár funkcionářů s budoucími vítězi veřejných zakázek se dohodnou, jaké bude pořadí kandidátek. Jaké probíhají primárky do senátních nebo prezidentských voleb? Chtěli byste je?
No a pak je tu ještě otázka co s extrémisty. Ty by tak bylo snadnější eliminovat. No a potom je tu ještě problém s těmi středovými, nezávislými atd. Ale nemyslím si, že velký. Ostatně klidně ty hlavní strany mohou být tři (tak jako tři hlavní strany mají ve Finsku, Estonsku atd.) nebo si prostě vsadí na jednu z těch dvou hlavních či to risknou proti nim sami za sebe.

Prezident má být vzor! Něco jako volený král

Zdá se, že Češi si budou svého prezidenta konečně volit přímo. Ještě sice nevíme, který z nás 10,5 milionů by nás měl a mohl nejlépe reprezentovat, ale rád bych zde představil svůj názor na to, jaký by ten prezident měl být, psychologické důvody, proč by měl být pouze kladeč věnců a proč je důležité, aby byl volen přímo.

Jaký by tedy měl být? Podle mého názoru by to měl být především morální vzor. Ten nejlepší z nás. Hlava státu. Ten, na kterého se malé děti podívají, rodiče jim řeknou, jaký je, v čem si z něj mohou brát příklad, a děti pak prohlásí – mami, až vyrostu, tak budu prezident! Měli bychom vybírat kandidáta ani ne tak podle jeho politických názorů (byť ty budeme taky znát, s mnoha souhlasit s několika zase nesouhlasit), ale spíše podle jeho osobnostních a charakterových rysů.

Jaké by měl mít pravomoci? Není to zbytečná otázka? Není, ale je podružná. Důležitější je pro mě, kdo by měl být. Nicméně má představa o tom, jakou moc by tento prezident měl mít, je taková, že žádnou – měl by být kladečem věnců, nejlépe by měl pracovat za průměrnou mzdu (ideálně minimální, ale v Praze je draze, tak radši tu první), měla by to být výsostná funkce, zájem o ni by byl ne kvůli koryta nebo mocenským bojům, ale kvůli těm vyšším lidským potřebám – stát se vzorem pro společnost, mít na ni pozitivní vliv. Tento prezident by také měl být celé veřejnosti dokonale znám, měli bychom znát jeho majetkové poměry, jeho trestní rejstřík, jeho vzdělání a samozřejmě také podrobný životopis včetně určitých informací o jeho rodině a původu.

A proč je důležité, aby byl volen přímo? Jako myslet si, že 281 (z toho jen 81 volených přímo) našich zástupců je schopna jej vybrat lépe (nebo méně zkorumpovaně) mi přijde naivní, stejně jako představa – a monarchie je pěkná věc – aby byl vybírán geneticky – tedy dědičně (jakože král). Ale co si myslím, že je důležité – aby byl někým takovým, jako právě král je, něco jako král Miroslav, prostě slušný, spravedlivý, pracovitý a příkladný člověk, který umí nejen dobře reprezentovat svou zemi navenek, ale umí také být morálním vzorem svým občanům. A toto je důležité z jednoho důvodu (možná to tak mají i vyspělejší národy), ale Češi jsou strašně závislí na tom, jaký je jejich lídr (ono to tak funguje i v jiných organizacích) – a když jím bude mafián a zloděj, tak občané ho budou následovat, když to bude slušný člověk, věřím, že jej budou následovat také (a možná by se to dalo i historicky a psychologicky dokázat).

Sami se zamysleme, jaký vliv na současný marasmus a korupci v naší zemi má to, že si obyčejní lidé v hospodě u piva nebo u bulvárních zpráv (ano myslím i Události ČT) řeknou – když může krást Klaus, tak já můžu taky.