S novoročním projevem prezidenta souhlasím na 99 %

Ve vyspělých zemích bývá zvykem, že občané, političtí komentátoři, ostatní politici a novináři komentují nejdůležitější projevy svých státních zaměstnanců-politiků. I já se přidám. Určitě si mnozí všimli, že Václav Klaus měl na polici za sebou portrét Margharet Tatcherové a myslím si, že ta by z jeho slov určitě měla radost.

Projev byl totiž pravicový, libertariánský a konzervativní. Nechyběl apel na zdravý ekonomický rozum, rýpnutí do Evropy či do socialisticko-zelených chyb. Z tohoto pohledu trošku chybělo rýpnutí si do globální vlády.

Nicméně po tomto projevu by si mohla spousta lidí uvědomit, že Evropa skutečně zaostává, že na dluh bez vize, jak ho splatit, skutečně žít nemůžeme a že co je zelené, automaticky neznamená, že je to správné – přestože to je barva velice hezká. Důležitou částí projevu byla také narážka na mezigenerační solidaritu – tedy nejen od rodičů směrem ke svým už při narození zadluženým dětem, ale i od těch dětí směrem ke svým rodičům.

S čím bych tak trošku nesouhlasil, je pohled na odchody lékařů. Souhlasím s tím, že je to vydírání a v době, kdy se všem ostatním škrtá, mnoho lékařů by chtělo výrazně přidat, ovšem vláda musí mít neskutečně těžké vysvětlovat, jak je možné, že se v této zemi ročně rozkradou a vytunelují desítky miliard, a na zdravotnictví se při tak vysokých daních, jaké tu máme, nedostane dost peněz.

Taky se mi trošku nelíbil postoj, který vyzařoval z nonverbální komunikace při mluvení o nových stranách a nových politicích – jakoby si Václav Klaus myslel, že konzervatismus je o tom, že by měli být mafiánští papaláši u svých koryt doživotně.

Závěrem chci říct, že je obrovská škoda, že tento projev nemůže padnout na úrodnou půdu. Úžasná slova, se kterými určitě většina zodpovědných a převážně pravicově smýšlejících lidí musela souhlasit, totiž neznějí důvěryhodně od člověka, který by za své minulé činy v každé vyspělé zemi už dávno seděl ve vězení.

A ono to bylo poznat i z celkového projevu – roztěkanost, nervozita, dopředu předtočený a čtený projev někde z kanceláře tam nahoře. Daleko lepší by podle mě bylo, kdyby byl projev lidský, přednášený z hlavy, naživo a někde na ulici mezi živými, reálnými občany.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=170731

Čím si dnes zasluhujeme naši svobodu?

Dovolte mi, abych vám dnes večer něco objasnil: Nejsem Republikán proto, že bych vyrůstal jako bohatý. Jsem Republikán proto, že jsem nechtěl promarnit zbytek mého chudého života čekáním na to, až mě vláda zachrání. (Za Republikán si dosaďte pravičák, pozn. autora).

To nejlepší z projevu kandidáta na prezidenta USA, Mika Huckabeeho z Kongresu Republikánské strany v roce 2008.

Mike Huckabee:

Jednoho školního dne v roce 2005, Martha Cothrenová, učitelka na střední škole J. T. Robinsona ve městě Little Rock, měla pocit, že by její studenti brali své vzdělání nebo svá práva, která jím zaručují to, že jsou Američany, jako samozřejmost. A v souladu s pravidly jejich školy dala pryč všechny lavice z její třídy na první den školy roku 2005.

Když studenti vstoupili do prázdné třídy, tak se jí zeptali: „Paní Cothrenová, kde jsou naše lavice?“ Ona jim odpověděla, „Dostanete zpátky svoje lavice do mé třídy, když mi řeknete, čím si je zasloužíte.“

Někteří z nich hádali, „tím, že budeme mít dobré známky?“ Ona na to, „Dobře, měli bychom mít dobré známky, ale to není to, čím si zasloužíte své lavice.“ Další student řekl, „Myslím si, že dostaneme zpátky své lavice, když se budeme chovat slušně.“ Marta odpověděla, „V mé třídě se budete chovat slušně.“

„Ale to taky není to, čím si je zasloužíte.“ V průběhu první hodiny odpověď nikdo neuhádl. To samé i při druhé hodině. V odpolední přestávce, když zazvonilo, odešla paní Cothrenová, bez toho aniž by dala svým studentům jejich lavice.

Děti začaly vytahovat své mobily a volali svým rodičům. A brzy dopoledne všechny čtyři regionální televize zaplnily školu svými kamerami, aby udělaly reportáž o této učitelce, která nechtěla dát svým studentům jejich lavice, dokud nepřijdou na to, čím si je zaslouží.

Ani v poslední hodině nikdo nepřišel na správnou odpověď, takže se studenti nechali podat. Martha jim řekla: „Dobře, myslela jsem si, že na to nikdo nepřijde, takže vám to řeknu.“

A zároveň s tím šla ke dveřím třídy a pokynula a do dveří začalo vcházet okolo 20 veteránů. Někteří z nich v uniformách ještě ze svých časů a každý z nich nesl jednu lavici. A jakmile je všechny opatrně a tiše dali na svá místa, Martha řekla: „Vy si nemusíte zasloužit své lavice, protože tito muži, oni už to udělali za vás.

Tito, tito odvážní veteráni projeli půlku světa, vzdali se svého vzdělání, přerušili své kariéry a kontakt s rodinami pouze proto, abychom my mohli mít svobodu, kterou tu máme.“ Martha jim řekla: „Nikdo vám nedává účty za vaše lavice, ale ony ve skutečnosti nebyly zdarma. Tito muži je získali pro vás. A já doufám, že na to opravdu nikdy nezapomenete.“

Mike Huckabee:

Ale je tu něco, co mě na Obamovi štve – to, co přinesl zpátky – evropské ideje, že dáme vládě šanci vzít si ještě víc našich svobod a zničit naše těžce zasloužené domovy.

Faktem je, mí přátelé, že většina Američanů nechce větší stát. Chtějí menší státu.

A byl to zakladatel naší strany, Abraham Lincoln, který nám připomněl, že vláda, která pro nás může udělat cokoliv, je taky vláda, která si od nás může vzít cokoliv.

Dovolte mi, abych vám dnes večer něco objasnil: Nejsem Republikán proto, že bych vyrůstal jako bohatý. Jsem Republikán proto, že jsem nechtěl promarnit zbytek mého chudého života čekáním na to, až mě vláda zachrání. (Za Republikán si dosaďte pravičák, pozn. autora).

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=170561

Socialistické kroky pravicové vlády – který dluh je podstatnější?

Jsem rád za tuto vládu. Bude to vláda reformní a podle všeho i rozpočtově zodpovědnější než ty předchozí. V čele má slušného otce čtyř dětí, který má šanci stát se dosud nejlepším českým premiérem. (Kdyby se vám toto zdálo divné, tak si představte, že by na tiskovce v Bratislavě vedle sebe místo Petra Nečase a Ivety Radičové stáli soudruzi Paroubek a Fico). Nová vláda má i některé skvělé ministry, kteří dokonce rozumí svému oboru. Třeba Leoš Heger. No, možná jediný…

Socialistické kroky pravicové vlády – aneb který dluh je podstatnější
Jsem rád za tuto vládu. Bude to vláda reformní a podle všeho i rozpočtově zodpovědnější než ty předchozí. V čele má slušného otce čtyř dětí, který má šanci stát se dosud nejlepším českým premiérem. (Kdyby se vám toto zdálo divné, ať si představí, že by na tiskovce v Bratislavě vedle sebe místo Petra Nečase a Ivety Radičové stáli soudruzi Paroubek a Fico). Nová vláda i některé skvělé ministry, kteří dokonce rozumí svému oboru. Třeba Leoš Heger. No, možná jediný…
Tato vláda se nazývá pravicová, slýcháme i konzervativní. Nicméně některé její kroky spíše připomínají liberální socialismus. Narážím na věci týkající se faktické podpory rodiny. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem ve zprávách viděl, v jaké oblasti si tato vláda zakrývá oči. Tématem, které „pravici“ vyhrálo volby, byl státní dluh. V porovnání s demografickým dluhem se ten státní jeví jako nepatrná drobnost.
Prozíravý člověk se ptá – k čemu budeme šetři a pro koho, když žádné děti mít nebudeme? Vláda nemůže nabídnout řešení na společenské otázky a ani to naštěstí není jejím úkolem, ale ve správě financí té společnosti nemusí alespoň rodinám házet klacky pod nohy. Ale možná se tento problém bude řešit jinak. Liberálové a socialisté vpustí do EU Turecko, máme tu přeci spoustu Ukrajinců, Vietnamců a Romů, kteří nám společně s muslimy dostatek plátců důchodů zajistí. Ovšem je to to, v jaké společnosti chceme, aby naše děti a jejich děti žily?
Jako zastánce a obdivovatel multikulturní společnosti (když funguje) to nemyslím nějak xenofobně nebo rasisticky, pouze chci žít (a aby další generace žily) ve společnosti se západními způsoby, s křesťansko-židovskými, liberálními hodnotami, ne ve společnosti východních způsobů a fanatického islámu.
Proto nechápu vládu ve věci mateřské dovolené, kdy matka s dítětem, která zůstane doma 2 roky, dostane 11 400,-; která 3 roky – 7600,-; a která čtyři roky – pouze 3800,-. Co si asi většina lidí vybere a jaký to bude mít důsledek na kvalitu výchovy toho dítěte? Jaká to bude motivace pro nízkopříjmové rodiny (což rodiny se čtyřmi a více dětmi logicky bývají), aby se jim věnovali, jak je potřeba? Vždyť dávání dětí do jeslí je přece bolševická doména!

Tato vláda se nazývá pravicová, slýcháme i konzervativní. Nicméně některé její kroky spíše připomínají liberální socialismus. Narážím na věci týkající se faktické podpory rodiny. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem ve zprávách viděl, v jaké oblasti si tato vláda zakrývá oči. Tématem, které „pravici“ vyhrálo volby, byl státní dluh. V porovnání s demografickým dluhem se ten státní jeví jako nepatrná drobnost.

Prozíravý člověk se ptá – k čemu budeme šetřit a pro koho, když žádné děti mít nebudeme? Vláda nemůže nabídnout řešení na společenské otázky a ani to naštěstí není jejím úkolem, ale ve správě financí té dané společnosti nemusí alespoň rodinám házet klacky pod nohy. Ale možná se tento problém bude řešit jinak. Liberálové a socialisté vpustí do EU Turecko, máme tu přeci spoustu Ukrajinců, Vietnamců a Romů, kteří nám společně s muslimy dostatek plátců důchodů zajistí. Ovšem je to to, v jaké společnosti chceme, aby naše děti a jejich děti žily?

Jako zastánce a obdivovatel multikulturní společnosti (když funguje) to nemyslím nějak xenofobně nebo rasisticky, pouze chci žít (a aby další generace žily) ve společnosti se západními způsoby, s křesťansko-židovskými, liberálními hodnotami, ne ve společnosti východních způsobů a fanatického islámu.

Proto nechápu vládu ve věci mateřské dovolené, kdy matka s dítětem, která zůstane doma 2 roky, dostane 11 400,-; která 3 roky 7600,-; a která čtyři roky pouze 3800,-. Co si asi většina lidí vybere a jaký to bude mít důsledek na kvalitu výchovy toho dítěte? Jaká to bude motivace pro nízkopříjmové rodiny (což rodiny se čtyřmi a více dětmi logicky bývají), aby se jim věnovali, jak je potřeba? Vždyť dávání dětí do jeslí je přece bolševická doména!

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=148360