Štítek: Evropské volby

Koho volit v evropských volbách 2024?

Zjednodušeně řečeno, jednou za 5 let můžeme Bruselu diktovat my, občané Evropské unie. Částečně je to i referendum o vládě. Ale taky o vládních a opozičních stranách. Podle čeho se rozhodnout?

U nás si volíme 21 europoslanců, ale máme jen dva kroužky. Nebylo by lepší, kdybychom si mohli vybrat všech 21 z nich napříč všemi stranami? V Česku teď ani nedává smysl volit podle evropských frakcí. Místo Pirátů a Starostů je u euroliberálů Orbánův přítel Babiš. SPOLU je kočkopes eurolidovců a eurokonzervativců. A čeští komunisti by se hodili spíše ke krajní pravici.

V jaké Evropě chceme žít?

Svoboda, demokracie, lidská práva, důstojné životní a pracovní podmínky, zdraví ani bezpečnost nejsou zadarmo. Musíme se umět bránit agresorům a šílencům s atomovkami, kteří neví, kde končí jejich hranice. Skrze pokřivenou ideologii nás chtějí osvobodit od naší svobody přesně po vzoru Orwellova válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla. Současný ruský zločinecký režim je nutné zastavit dřív než na německých hranicích. Kdo to nechápe, ať si nastuduje naše dějiny a naučí se pracovat s fakty. Tečka

Evropa musí být konkurenceschopná a soběstačná. Stejně jako Američané a Číňané musíme masivně investovat do zelené transformace. Klimatická krize není strašení, ale každodenní realita. Je nutné ji řešit i jako prevenci masové migrace. Řešení ale nesmí negativně dopadat na nízkopříjmové domácnosti a hnát je do náruče populistů a extrémistů.

Zajištění vnější i vnitřní bezpečnosti musí být zásadní prioritou. Stejně tak odstraňování zbytné byrokracie, která jen omezuje naši svobodu žít a podnikat. Místo připevněných víček a cookies lišt se soustřeďme třeba na to, aby český zaměstnanec mohl pro českého zaměstnavatele pracovat kdekoliv v Unii.

Projev o budoucnosti Evropy nedávno přednesl Macron. Bohužel to není úderný 20minutový projev v angličtině, ale extrémně dlouhá francouzština. Říká tam ale několik zásadních věcí. Kromě toho, že se musíme soustředit na konkurenceschopnost a soběstačnost, tam vyzdvihuje to, co nás jako Evropany navzájem spojuje a nejvíce odlišuje od zbytku světa.

A to je pojetí lidstva, které staví svobodné, racionální a osvícené jedince nade vše. Je proto zásadní, aby naše vlády, ekonomiky (včetně nadnárodních korporací) a technologie (včetně umělé inteligence) sloužily člověku, a ne naopak. V tom musí jít Evropa světu příkladem.

Referendum o vládě, referendum o opozici

Fialova vláda se rozhodla fatálně promarnit svoji historickou šanci. Kromě zahraniční politiky, koaliční soudržnosti a několika světlých výjimek je to až tragické. Problém zdaleka není špatná komunikace, ale špatná politika.

Stokrát vyvrácené ideologické předsudky a partikulární zájmy voličů a sponzorů převážně ODS vítězí nad doporučeními špičkových expertů, nad vůlí provádět zásadní a strategické reformy, které by naši zemi připravily na nepředvídatelné výzvy začátku 21. století. Nebo aspoň na to, až vládní strany předají zemi zpět do rukou ještě větších populistů.

A v tom je ten problém. Nemáme alternativu. Sněmovní opozice v podobě ANO a SPD je ještě horší. Nejen, že odmítají říct, jak by to dělaly lépe, ony by dokonce rády utrácely ještě více. Ale o nutné daňové reformě nechtějí ani slyšet. Přitom jejich recepty dopadnou na děti jejich voličů ještě hůře než ty vládní. Zpochybňování podpory Ukrajiny a pasování se do role užitečných idiotů Putina jen posiluje legitimitu ještě větších extremistů a vlastizrádců, kteří jsou zatím mimo sněmovnu.

A co demokratická nesněmovní opozice? Zvládli by Zelení ve vládě s ODS lépe prosazovat sociálně-liberální program, než se to v současnosti daří Pirátům? Poučili už se sociální demokraté a mají ve svých řadách lepší manažery a experty, kteří by zvládli vládu řídit lépe? Zatím si nebyli schopni ani ochránit vlastní značku. Co malé liberální strany? SEN21+Volt, LASO či Hlas? Pokud teď výrazně neuspějí, měly by se zachovat státnicky a ve sněmovních volbách nekandidovat, a netříštit tak liberální hlasy. Nebo se přidat na kandidátky Starostů či Pirátů.

Nástroje pro rozhodování

Máme hned několik volebních kalkulaček. Všechny jsou problematické. Často se neptají na klíčové otázky. Nebo se ptají na věci, o kterých tyto volby vůbec nejsou a Evropský parlament je nemůže ovlivnit. Vytvořit si na tato témata kvalifikovaný názor by zodpovědnému občanovi trvalo hodiny až dny. Osobně jsem tu hlavní kalkulačku od Kohovolit vyplňoval v několika fázích:

      1. První dojem, kdy snad na půlku otázek nemám jednoduchý názor, proto jsem je přeskočil;
      2. Experiment se snahou u všeho dát buď ano, nebo ne, nic nepřeskakovat;
      3. Podrobné pročtení si odpovědí a argumentace všech stran;
      4. Snaha dát u co nejvíce věcí ano-ne, ale u těch, kde fakt nevím, tak to přeskočit.

To si pak porovnám a uvidím, jestli je tam nějaký zásadní rozdíl. Stejně tak si to porovnám i s dalšími kalkulačkami a nástroji pro rozhodování:

Proč budu volit Piráty?

Je škoda, že vládu nevedou oni. Že nám nedošlo, co způsobí kroužkování, a proto mají jen čtyři poslance. V klíčové oblasti vláda neselhává. A tou je zahraniční politika, kde mají ministra Piráti. Jsou zároveň hlavní sociálně-liberální stranou u nás. Nejvíce ze všech chápou, proč je důležité, abychom dělali politiku založenou na faktech a datech.

Přitom to nejsou žádní ideově vyprázdnění technokraté ani loutky oligarchů. Mají jasné hodnoty a ideje, s nimiž se většina z nás ztotožňuje. Ať už je to svoboda každého jednotlivce (a tedy i rovnost a spravedlnost), transparentnost a boj proti korupci, ale i vytváření podmínek nejen pro prosperující ekonomiku, ale i pro důstojný život pracujících a všech, kteří to mají složitější. Nedávno představili konkrétní program, jak rozhýbat českou ekonomiku s názvem Republika v pohybu, který má ambici, aby naše HDP díky promyšleným opatřením rostlo o 4 % ročně.

Věřím, že budou do Evropy přinášet český zdravě kritický pohled, ať už budou součástí zelené či liberální frakce. Kroužkovat budu Markétu Gregorovou a pak jednu z kandidátek ze svého rodného kraje, Zuzanu Klusovou či Andreu Hoffmanovou. Nutno ale říct, že jsem i na Piráty docela naštvaný. Chtěl bych, aby se ve vládě častěji vymezovali. Aby komunikovali, že prosazovali to a to, ale ostatní vládní strany je přehlasovaly. Hledal jsem tedy alternativu.

Proč jsem zvažoval Zelené?

Zelenými šílenci nás neustále někdo straší, ale chybí nám někdo, kdo by klíčová zelená témata a řešení hájil. Je škoda, že mladá generace více nebojuje za své existenční zájmy. Jenže mají čeští Zelení šanci? Na kandidátce mají řadu zajímavých osobností, jako jsou Johanna Nejedlová, Michal Berg, Osamu Okamura či Eva Pavlíková. Ale asi to zase stačit nebude.

On je totiž problém v tom, že máme obavu, že tak trošku šílenci jsou. Třeba jádro. Už akceptovali, že sice není ideální, ale zatím nemáme lepší alternativu? Jsou skutečně jednoznačně na straně Západu? Jsou spíše technooptimisté, nebo společně s Kalouskem a Stanjurou prosazují nerůst? Je pro ně svoboda slova víc než politická hyperkorektnost a efektivita projevu víc než všudypřítomný boj proti generickému maskulinu?

A chápou, že nemůžeme klimatickou ani demografickou krizi Evropy řešit tím, že se tady nastěhují masy lidí se středověkou mentalitou, které by se brzy spojily s domorodými ultrakonzervativci a my liberálové bychom skončili? Možná ano, ale zatím mě o tom nepřesvědčili. A pokud chtějí v Česku uspět, tak jim asi nic jiného nezbývá.

Proč bych zvažoval volit Starosty?

Od Danuše jsem očekával, že to bude právě ona, kdo využije ten marketingový a politický potenciál, založí zcela novou středově-liberální stranu, vezme tam ty nejlepší manažery a experty, kteří mají i nějakou politickou inteligenci, že založí něco jako Progresivní Česko. Jenže ona dala přednost jistému fleku v Bruselu. Ostatně asi to svědčí o jejím charakteru a reálném politickém potenciálu.

Starostové se rozhodli toho využít. Myslel jsem si, že to má potenciál. A ono mělo. Jenže efekt Danuše asi moc nezapůsobí, možná spíše naopak. Je to škoda, protože STAN měl možnost porazit nejen SPOLU, ale i ANO. Což by byl asi hlavní důvod, proč je nyní volit. Jenže teď bych radši posílil Piráty v rámci PirSTAN, než STAN v rámci vlády.

Na Starostech ale musím ocenit, že mají odvahu se vůči SPOLU ve vládě vymezit. Video z šatny i Debaty bez cenzury jsou jedna věc. Důležitější ale bude, pokud budou trvat na posílení rozpočtu na vzdělávání a na reformě státní správy, s čímž se pojí i její financování. Kdybych je volil, tak bych kroužkoval třeba Adama Trunečku či Jakuba Krainera.

Povídá se, že pokud budou mít Piráti a STAN víc mandátů než ANO, tak Macron hodí Babiše přes palubu, a do liberální frakce půjdou právě oni. Jenže, nebylo by pro Česko lepší, kdyby se Babiš kamarádil spíš s Macronem než s Orbánem?

Proč nakonec nebudu volit SOCDEM?

Naše země by potřebovala autentickou sociální demokracii. Ta v současné sněmovně i ve veřejných debatách žalostně chybí. Potřebovali bychom, aby si srdce nízkopříjmových pracujících a nižší střední třídy získávala právě ona, a ne vlastizrádní populisti. Jenže on je trošku problém, že původní ČSSD na tom nebyla o mnoho lépe. Vždyť koho vygenerovala? Zemana, Paroubka, Foldynu, Haška. A jak je možné, že ministr Jurečka na MPSV za několik měsíců zvládl zařídit některé věci, které se sociálně-demokratickým ministryním nepodařilo prosadit za 8 let?

Jako lídra do eurovoleb pak SOCDEM postaví Zaorálka, o jehož loajalitě vůči Česku v zahraničně-bezpečnostní politice lze mít vážné pochybnosti. Což dokládá i relativizováním pomoci Ukrajině. Ostatně, která strana se významně zapříčinila o to, že tady nemáme americký radar? Navíc si nebyli schopni ochránit ani vlastní značku, což jim nějaké hlasy odebere a dost možná způsobí, že pětiprocentní hranici nepřekročí, ani kdyby tu šanci už měli.

Proč nebudu volit SEN21+Volt, LASO ani Hlas?

Potřeba vzniku alternativy vůči vládním stranám bohužel může přispět k tomu, že tzv. „demoblok“ ztratí v příští sněmovně už tak pouze náhodnou většinu. Snad jsou ega pánů Lásky, Hlinovského, Hamerského a dalších s touto svoji historickou úlohou smířena.

Pokud ne, měli by si včas zhodnotit svůj reálný volební potenciál a pokud nezaznamenají překvapivý úspěch už v těchto volbách, tzn. aspoň 15 % při takto nižší účasti, tak by neměli kandidovat, nebo ne samostatně. To ostatně platí i pro Zelené. Na to, aby se stali středově-liberální alternativou podle mě tyto strany (zatím) nemají ani politické charisma, ani finanční prostředky, ani dostatek lidí.

Proč nebudu volit SPOLU?

Je úplně jedno, jestli v evropských volbách vyhraje ANO. Naopak by to mohl být pro vládní strany dobrý budíček. Hrát furt dokola kartu Antibabiš je urážkou intelektu voličů SPOLU, byť to asi funguje. Stejně tak je komická společná kandidatura eurokonzervativců z ODS s eurolidovci z KDU-ČSL a TOP09, kdy na řadu klíčových evropských témat mají odlišný názor. Snahu o vládní jednotu by bylo možné ocenit, ale když je to na úkor klíčových reforem, tak se to brzy stane jen prázdným marketingem. Martin Kuba už se určitě těší. Třeba na oposmlouvu 2.0 a roli předsedy opozice.

Ideologická zabedněnost ODS značně brání tomu, aby se Česko stalo jednou z nejvyspělejších a nejvíce prosperujících zemí světa. Třídní boj proti úředníkům a odborářům je sice úsměvná osmdesátková či devadesátková nostalgie, ale naše země dávno potřebuje něco úplně jiného. Společně s lidovci pak stále neakceptují, že i lidé s menšinovou sexuální orientací jsou lidé, a měli by mít rovná práva. Jejich voliče tyto pózy navíc stejně moc nezajímají. Myslím, že chtějí spíše kompetenci, reformy, svobodu a prosperitu pro každého, kdo se snaží.

Je ale dobré, že SPOLU chce přece jen v některých věcech patřit na Západ. Sice to vypadá, že ne v otázce lidských práv, fungujícího právního státu, profesionální státní správy, sociálního dialogu či politiky založené na faktech a datech, ale aspoň v zahraniční politice. I když trochu kritičtější přístup k Netanjahuově extrémně pravicové vládě by asi neškodil.

TOPka je ve stavu klinické smrti, k některým hlasováním Niedermayera bych byl sice skeptický, ale pokud bych volil SPOLU, zřejmě bych kroužkoval jeho, příp. Lukáše Řádka či Miloše Ulricha.

Proč bych nevolil ANO?

Chápu, že mnoho lidí je z vlády zklamaných. Já taky. Jenže to, co předvádí Babiš už od kampaně k prezidentským volbám, je extrém. Chápu, že se snaží posbírat co nejvíce voličů SPD a dalších, ale tím, co vnáší do veřejného prostoru, co legitimizuje, jich vyrábí ještě více.

Laciné hejty na Ukrajince, naivní volání po míru, nekonečné žvanění ve sněmovně. Tohle není konstruktivní, ale destruktivní opozice. Vládní parametrické změny důchodů odmítá, ale sám žádnou alternativu nepřinese a za cca 8 let ve vládě ji neprosadil. Přitom je to zásadní věc na desítky let dopředu, kde je potřeba spolupráce vlády s opozicí.

Babiš kdysi uspěl s tím, že bude řídit stát jako firmu. Mnohé nalákal na to, že bude vládnout jako kompetentní manažer. V době covidu nás ale přesvědčil o tom, že to absolutně nezvládá. Voliči by si měli připomenout, jak to tehdy probíhalo. Jak nás zbytečně zadlužil. Laciné uplácení voličů buď bude muset skončit, protože bude ve vládě s ODS, nebo nás zadluží ještě více, a pak už se z toho nevyhrabeme a vydáme se cestou Řecka, Argentiny či Venezuely. O nízkopříjmové voliče a budoucnost jejich dětí mu podle mě reálně nejde, jen o jejich hlasy.

Proč nedoporučuju volit Přísahu a Motoristy?

Nutno přiznat, že Filip Turek má politický talent. Jeho nekorektní a jednoduché odpovědi mohou zaujmout řadu lidí. Vidíme to i ve Studentských volbách. Jenže co je ve skutečnosti zač? O tom něco tady a tady. Co jsou zač Motoristé, které vede Klausův, tedy Putinův člověk? Tohle prosím fakt nevolit. Je to taková ANO+ODS dark či SPD light.

Proč nedoporučuju volit SPD, Stačilo a další vlastizrádné extremisty?

Chvíli po pokračující invazi Kremlu na Ukrajinu v únoru 2022 to vypadalo, že si i naši hnědí soudruzi vzpomněli na to, co se stalo nám v letech 1938/39 a 1968. Uběhly dva roky a vypadá to, že už na to zase zapomněli.

Chápu, že někteří voliči mají problém rozlišovat fakta, že se odmítají vzdělávat, ale možná by se měli podívat na to, jestli tyto strany bojují za jejich existenční zájmy. Nemyslím teď to, že pokud by nechali ruské okupanty dojít až k nám, že teprve tehdy by jejich děti musely umírat na frontě. Že ve skutečnosti jsou to tyto strany, kdo podporují Putinovu válku, a ne mír.

Myslím teď to, že ve Volební kalkulačce je např. SPD proti tomu, že by chudší studující měli mít možnost získat vyšší stipendium Erasmus+ než studující s více prostředky. Dále jsou proti tomu, aby EU financovala programy na rekvalifikaci pracujících či podporovala rozvoj školek a dětských skupin. Nejsou ani pro to, aby EU financovala přechod chudších domácností na obnovitelné zdroje energie. Tu pózu chápu, tu potřebu volit proti vlastní peněžence už méně.

Obecně je potřeba připomenout, že každý má právo na názor. Ale názor založený na dezinformacích je k ničemu.

Proč nemá smysl volit někoho jiného?

Opět se vyrojila spousta stran, které nemají vůbec žádnou šanci. Spousta lidí ale neváhá svůj hlas vyhodit a dát ho právě jim. Pokud vás zaujal Mourek, volte Piráty nebo STAN. Pokud vás zaujal KAN, volte SPOLU. Ostatní moc nestojí za řeč. Nechápu, o co jde Demokratické straně zelených. Kdysi to bývala pátá kolona Putina, teď jen odebírají hlasy skutečným Zeleným.

Za zmínku stojí snad jen Urza. Jenže ten asi žije v jiné algebře. Jako liberál bych se s ním v řadě společensko-kulturních otázkách shodl. Dokonce bychom měli poslouchat to, před čím varuje nejen v ekonomice, ale i v digitalizaci státu. Jenže v anarchokapitalistické dystopii bych žít nechtěl. Proto se reálně v klíčových otázkách praktických politických opatření dneška zásadně rozcházíme.

Závěrem

Obecně není úplně jednoduché někomu radit, koho volit. Je dost možné, že máte úplně jiné existenční zájmy než já. Třeba je vám úplně jedno, jestli budeme moct žít i nadále svobodně. Jestli budeme mít svobodu projevu, aniž by nás zavraždili v lágru nebo vyhodili z okna. Jestli budeme mít právo volit. Jestli si budeme moct vzít, koho budeme chtít, a legálně s ním mít děti.

Jestli budeme žít ve společnosti, kde bude mít každý možnost maximálně rozvíjet svůj potenciál bez ohledu na to, do jaké rodiny či regionu se narodí. Jestli budeme moct žít a pracovat v důstojných podmínkách. Jestli technologie a umělá inteligence bude sloužit člověku, a ne naopak. Osobně mi to jedno není.

Jsem přesvědčen, že společnou vizi pro naši zemi i Evropu se mnou nejvíce sdílí Piráti (viz i program v audioverzi) a stále mají nejreálnější šanci ji prosazovat. Byl bych rád, kdyby to ve vládě dělali víc, kdyby byli hlasitější, kdyby se častěji vymezovali. I proto považuji za důležité, aby v rámci vládních stran alespoň symbolicky posílili. Jsou nejsilnější autentickou liberální stranou a zatím ještě dává smysl je podpořit.

2019: Koho budu volit v evropských volbách a proč?

U nás Piráty. Jinde bych většinou volil ALDE. Za předsedu Evropské komise bych chtěl spíše sociálního demokrata Timmermanse než lidovce Webera.

Byl bych rád, kdyby volební účast všech zodpovědných a kriticky myslících občanů byla co nejvyšší. Na druhé straně budu rád, když voliči ANO a spol. zůstanou doma, a díky tomu vyhrají Piráti.

Ty budu volit i proto, že jsou mi v současnosti ideově, programově i zájmově nejbližší. To se ukazuje i v našich volebních kalkulačkách. Ve všech třech mi vyšli na prvním místě. V té od Kohovolit s 94 %, od Aktuálně.cz s 8 shodnými odpověďmi a v celoevropské euandi s 81 %.

Myslím si sice, že bychom měli volit spíše danou evropskou frakci, a ne národní stranu a volit spíše podle evropské politiky, a ne té české, nicméně Piráti se zatím k žádné frakci nezařadili. To je případ i dalších očistných středových liberálních stran v jiných zemích. Většina by ale mohla skončit v ALDE, naopak tam úplně nepatří Babišovo ANO.

Před 5 lety jsem volil ODS, tedy ECR, protože jsem byl přesvědčen, že EU potřebuje řadu reforem. Ta ale nakonec mé zájmy nereprezentovala. Částečně proto, že jsem se ideově posunul já, částečně proto, že se překreslila politická mapa západního světa. EU sice reformy potřebuje, ale i směrem k větší federalizaci.

Jaké máme v EU strany?

Když jsme u toho, bylo by dobré si připomenout, jaké hlavní celoevropské frakce (skupiny) zasedají v Evropském parlamentu. V závorce uvádím jejich české zástupce. Zleva doprava to jsou:

GUE/NGL – Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice (KSČM) – krajně levicové uskupení komunistických a (demokraticky) socialistických stran s mírně euroskeptickou orientací. Významnými členy jsou německá postkomunistická Linke, Syriza řeckého premiéra Tsiprase či španělské hnutí Podemos.

G-EFA – Zelení – Evropská svobodná aliance (Zelení, možná Piráti) – proevropské (středo)levicové uskupení tvořené zpravidla zelenými stranami v západní Evropě.

S&D – Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů (ČSSD) – uskupení proevropských (středo)levicových sociálně-demokratických a progresivních stran. Na předsedu Evropské komise navrhují Nizozemce Franse Timmermanse.

ALDE – Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ANO, možná Piráti) – uskupení proevropských až eurofederalistických liberálních a středových (a středolevicových i středopravicových) stran. Jejím významným lídrem je Guy Verhofstadt.

EPP – Evropská lidová strana (KDU-ČSL, TOP 09, STAN) – uskupení proevropských až eurofederalistických křesťansko-demokratických a (liberálně)konzervativních (středo)pravicových stran. Významným členem je např. německá CDU/CSU. Jejím kandidátem na předsedu EK je Manfred Weber.

ECR – Evropští konzervativci a reformisté (ODS) – uskupení euroskeptických, antifederalistických, ekonomicky liberálních a konzervativních pravicových stran. Jejich kandidátem na předsedu EK je Jan Zahradil.

EFDD – Evropa svobody a přímé demokracie (Svobodní) – uskupení euroskeptických a pravicově-populistických stran. Významným členem je nově založená Brexit Party britského politika Nigela Farage.

ENF – Evropa národů a svobody (SPD) – uskupení krajně pravicových, anti-imigračních, silně euroskeptických, nacionalistických a pravicově-populistických stran. Významnými členy jsou rakouští Svobodní, francouzské Národní sdružení, strana Geerta Wilderse i italská Liga Severu.

Koho volit v Česku?

Piráty (zatím nezařazení) – společensky liberální, pro-tržní, a zároveň sociální a transparentní strana zabývající se tématy 21. století. Jsou jasně proevropští, ale nejsou eurohujerští. Bohužel se neshodneme na referendech, ale stále doufám, že je to přejde.

Koho případně volit?

Spojence pro Evropu, tedy STAN+TOP09+SZ+LES (EPP + G-EFA) – sice jsou proevropští, ale místy až eurohujerští. V ekonomice na mě pak dnes až příliš pravicoví, ve společensko-kulturních otázkách pak zbytečně konzervativní. Navíc nechci volit EPP, což souvisí se jmény Juncker a Orbán.

KDU-ČSL (EPP) – i oni jsou sice proevropští, ale místy až eurohujerští. Na rozdíl od Pirátů pak podobně jako TOPka málo reflektují to, zda je přijetí eura pro nás fakt dobrý nápad. Obecně mám pak čím dál tím větší problém s akcentací nábožensko-konzervativních témat potlačujících svobodu jednotlivců a menšin.

Koho spíše nevolit?

ODS (ECR) – protože Zahradilův antiněmecký fanatismus + jejich nejpočetnější strana, tedy britští Konzervativci rozbili EU, skoro i Spojené království a taky vlastní stranu, druhá nejpočetnější zase usilovně pracuje na tom, aby zavedla Polsko do středověku.

ČSSD (S&D) – možná je to i vyhozený hlas, protože se ani nemusí dostat + kolaborace a sebevražedné obětování se v Babišově vládě za každou cenu a k tomu spíše populistické uplácení voličů místo skutečných levicových reforem.

Hlas (ALDE) a ESO (EPP) – zřejmě se ani jedna z nich nedostane a není důvod, aby ega pánů Teličky a Štětiny kandidovala samostatně, bohužel tím jen ubírají prozápadní, proevropské a liberální hlasy. Jinými slovy – komu tím prospějete? Mimochodem, workoholismus není ctnost, ale spíše nemoc.

Koho nevolit?

ANO (ALDE) – ve většině evropských zemích bych sice volil členské strany evropských liberálů, ale tady je snad jen otázkou času, než Babiš dopadne jako Orbán v EPP, a ALDE se bude muset zamyslet nad tím, zda si s členstvím politické divize Agrofertu chce i nadále dělat ostudu. Jinými slovy – stranu trestně stíhaného autoritářsko-populistického oligarchy vládnoucího s podporou stalinistů nelze volit z principu – přestože europoslankyně za ANO mi mohou být jako středové liberálky blízké.

Svobodné (EFDD) – užiteční idioti Kremlu a Pekingu, co chtějí odejít bez placení, a k tomu sociopatický ekonomický program. Díky, ale fakt ne.

Menší strany typu KAN – mohou být ok, ale jsou to vyhozené hlasy.

Recesistické strany typu ANO, vytrollíme europarlament – dobře, zasmáli jsme se, je to super, ale i to jsou vyhozené hlasy.

Koho určitě nevolit?

SPD (ENF) – vlastizrádní extrémisti pracující pro nepřátelskou mocnost, spolupracující s jimi podobnými na celoevropské úrovni, šířící nehorázné lži a fake news, nechutný byznys Okamury a do toho neschopný lídr. Člověku se chce skoro zvolat – zlatí komunisti!

KSČM (GUE/NGL) – ale jen do doby, než si uvědomí, že ti jsou jen SPD v rudém, že je to strana vlastizrádných stalinistů, držících u moci normalizačního oligarchu. Co jsou zač, nezakryjí ani tím, že si na přední místa dají mladé lidi, zvlášť když jeden z nich má dokonce ruské jméno.

DSSS, R+ND, ČS, APAČI, SPR-RSČ a podobné zbytečné extremisty, co si hrají na vlastence a křesťany, ale ve skutečnosti prosazují politiku, která je přímo v rozporu s českými národními zájmy i křesťanskými hodnotami.

Koho bych volil v jednotlivých evropských zemích?

Většinou liberální a progresivní středové, středolevicové i středopravicové a často nové strany, které se snaží očistit dosavadní establishment, a zároveň hájit hodnoty liberální demokracie proti autoritářským populistům a extremistům napříč spektrem.

Paradoxně je dnes jednodušší se rozhodnout v jihovýchodních zemích, kde jsou u moci buď pravicoví autoritáři nebo levicoví oligarchové.

V severozápadních zemích je to pak složitější, protože na jedné straně bych rád volil liberálně progresivní strany (tedy ALDE, příp. zelené, sociální demokraty či lidovce), na druhé straně jsou to kromě ruských fake news často i jejich chybné politiky, které způsobují vzestup krajní pravice.

Belgie – Valonsko: MR (ALDE), cdH (EPP), PS (S&D)
Belgie – Vlámsko: CD&V (EPP), G (G-EFA), s.pa (S&D)
Bulharsko: DB (?)
Dánsko: RV (ALDE)
Estonsko: E200 (?)
Finsko: KOK (EPP), Vihr (G-EFA), PP (?), SDP (S&D), Kesk (ALDE)
Francie: PS (S&D), R (ALDE?), UDI (ALDE)
Chorvatsko: GLAS (ALDE)
Irsko: FG (EPP), LAB (S&D), G (G-EFA)
Itálie: E (ALDE), PD (S&D)
Kypr: DIKO (S&D)
Litva: LDRS (ALDE)
Lotyšsko: AP! (?)
Lucembursko: dG (G-EFA), LSAP (S&D), DP (ALDE), CSV (EPP), PP (?)
Maďarsko: M (ALDE), LMP (G)
Malta: PD (ALDE)
Německo: SPD (S&D), G (G-EFA), FDP (ALDE), PP (?), CDU/CSU (EPP)
Nizozemsko: PVdA (S&D), GL (G-EFA), D66 (ALDE), VVD (ALDE), CDA (EPP)
Polsko: W (S&D), KE (EPP/ALDE/…)
Portugalsko: A (?)
Rakousko: NEOS (ALDE), IE (G?), SPÖ (PES)
Rumunsko: PMP (EPP), UDMR (EPP)
Řecko: OP (G-EFA), ND (EPP)
Slovensko: PS (ALDE)
Slovinsko: SMC (ALDE), LMŠ (ALDE)
Španělsko: C (ALDE), PSOE (PES)
Švédsko: C (ALDE), L (ALDE)
Velká Británie: LD (ALDE), příp. IG (EPP)

Důvod, proč bych v některých zemích nyní místo lidovců (a liberálů) volil spíše sociální demokraty a zelené, je ten, že jsem nabyl dojmu, že středopravicové liberálně-konzervativní strany neprosazují maximální sociální mobilitu, často jsou až příliš společensky konzervativní a do toho se snaží procenta pravicových populistů snižovat tím, že se jimi sami stávají, což ale jejich pozice spíše legitimizuje, než aby došlo k jejich minimalizaci.

Jakou chci Evropu?

Chci EU jako silného a konkurenceschopného hráče vedle světových velmocí, jako je Amerika, Čína, Indie či Rusko. Chci ale, abychom šli celému světu příkladem v tom, že naše Unie bude sociální, liberální, demokratická, rozmanitá, ekologická a udržitelně prosperující. A chci, aby to nebyly jen fráze automatizovaného newspeaku.

Těžko můžeme v přicházejícím světě umělé inteligence, humanoidních robotů, nanotechnologií, genetických manipulací, vesmírné kolonizace či bioteroru uspět, pokud budeme jen banda roztříštěných nacionalistických zemiček bez ochoty pracovat na klíčových problémech společně.

Musíme sice respektovat některé národní odlišnosti, ale princip subsidiarity by měl být oboustranný. To, co lze provést na nižší úrovni, bychom sice neměli řešit na úrovni vyšší. Zároveň by ale mělo platit, že to, co je efektivnější vyřešit na celoevropské úrovni jednotně, to bychom měli řešit tam.

A k tomu potřebujeme i nadále snižovat demokratický deficit naší Unie a přibližovat ji běžným občanům. A to se nám těžko podaří, pokud spolu nebudeme ochotni ani schopni komunikovat. Bylo by proto dobré, kdybychom všichni uměli anglicky, a to napříč sociálními vrstvami i generacemi.

Zároveň si ale nesmíme navzájem vnucovat věci typu povinných kvót. A pokud nechceme mít hranice mezi jednotlivými evropskými národy, tak si musíme lépe chránit hranice vnější.

Imigrace musí být doplněna o kvalitní integraci. Skrze větší investice do rozvojové pomoci, razantnější opatření proti změnám klimatu či vlastní pro-rodinnou politiku bychom se jí pak měli snažit i předcházet. Zvlášť u těch, kteří odmítají naše základní hodnoty, jako je tolerance, svoboda či rovná práva.

Musíme se naučit lépe se bránit fake news, které do myslí a srdcí Evropanů zasévají nepřátelské mocnosti. Jsou to právě ony, kdo se snaží si evropské občany a národy podmanit tím, že nás rozdělí a poštvou proti sobě. Bohužel se jim to zatím docela daří.

Mnoho lidí si neuvědomuje, co všechno je v sázce, a jak lehce to může všechno padnout. Nechci, aby se naše národní státy staly ruskými nebo čínskými guberniemi. Nechci ani, aby Evropané byli levnými a sedřenými polootroky nadnárodních korporací ani pouhá čísla v byrokracií přebujelém impériu.

Nechci ani, aby naletěli autoritářsko-populisticko-nacionalistickým pseudokonzervativcům, a stali se netolerantní vůči menšinám a odlišnostem.

Nechci ani, aby se naopak utopili ve vynucené, falešné a přehnané politické korektnosti. A nechci ani, aby se museli bát procházet se bezpečně po svých ulicích, vyznávat svoji víru či žít v souladu se svou sexuální orientací.

Chci žít v Evropě, která bude liberální a svobodná. To ale znamená, že musí být i sociální, demokratická a bezpečná. I proto u nás budu volit Piráty.

Volím ECR, tedy ODS. Proč?

Nevíte, koho volit a podle čeho se rozhodnout? Co tak nevolit české strany, ale evropské frakce? Je to těžké, ale myslím, že zatím bychom EU rušit neměli. Proč letos volit ODS a Svobodné? A koho dalšího?

V letošní debatě na ČT už to jednou zaznělo. Důvod, proč je nízká volební účast v evropských volbách, je ten, že lidé na jedné straně musejí investovat velké intelektuální úsilí do zjišťování toho, koho a podle čeho volit, a na druhé straně pak nevidí jasný výsledek své volby. Brusel (a Štrasburk) je prostě daleko.

Upřímně, běžnému občanovi, který zrovna nestuduje politologii, tyto volby vůbec nezávidím. Ze všech stran se na něj valí, že až 80 % naší legislativy pouze přijímáme z Evropské unie. Z toho by mohl usuzovat, že se jedná snad o volby nejdůležitější. Ale koho si z těch 38 stran jenom vybrat?

Samozřejmě, je možné podlehnout na podvědomí a emoce zaměřené kampani (zdravím voliče ANO), laciným slibům, mediálním tvářím, silným slovům, předvolebním výzkumům nebo se v lepším případě inspirovat volební kalkulačkou. Ať už tou od kohovolit.eu nebo od EUvox.

Nebo můžeme investovat několik hodin a přečíst si volební programy. Tedy alespoň od těch stran, které se tam mohou dostat. Některé z nich jsou docela kvalitní. Propracovaný program má TOP 09. Představu o podobě EU i o svém působení v Evropském parlamentu mají i Svobodní. Podobně je na tom i ODS, zelení či KDU-ČSL. Piráti nebo ČSSD zase sázejí spíše na programy svých evropských frakcí. V každém z těch programů je něco, v čem by se mohly vzájemně inspirovat, ale není v nich zdaleka vše, co by tam mělo být.

A tak se alespoň v tomto článku pokusím vysvětlit, proč jsem se letos rozhodl volit zrovna takto, jaké jsou další možnosti, koho kroužkovat, jak si budoucnost Evropy a Evropské unie představuju a konečně taky to, jaký je vlastně program ECR (Evropských konzervativců a reformistů).

Proč jsem začal být skeptický k současné EU?

Dlouhou dobu jsem byl nekritický fanoušek Evropské unie. Mám rád Ameriku, a pro takového Evropana může být snadné sklouznout k tomu, že bude chtít Spojené státy evropské. Jenže se zdá, že to jsou pohádky, z nichž je dobré vystřízlivět.

Současná EU si na sebe bere pravomoci, které jí nepřísluší. Ještě ani není federací, a už se chová jako centralizovaná říše. A to by možná federací ani být neměla. Zkrátka nutit soukromým firmám povinné kvóty, vydávat podrobné směrnice o podobě potravin nebo jejich názvu, plánovat, kolik zemědělských komodit se může vyrobit nebo mít dvě sídla Evropského parlamentu či jeho zbytečnou televizi, na kterou se nikdo nedívá, jsou věci, které by bylo dobré zarazit.

Je ale nutné si uvědomit, že současný euroskeptismus není jen jeden. Mám dojem, že ten máme například klasicky liberální, křesťansko-konzervativní, radikálně socialistický či třeba šovinisticko-nacionalistický. První z nich je z části i mým euroskeptismem.

Ten druhý chápu, a až v Evropě vznikne v některých tématech křesťansko-muslimská koalice, tak jej pochopí i levicoví liberálové. Třetí v současné EU poněkud postrádá smysl a existenci čtvrtého lze sice rozumět, ale zároveň je nutné si uvědomovat jeho nebezpečí.

Jenže jakou Evropu chci?

Bandu šovinisticko-nacionalistických států, které skrze protekcionismus došly až na pokraj dalších evropských válek? Nebo socialistickou říši, v níž je každý náš pohyb sledován, a každá naše aktivita musí být zaznamenána a hlavně schválena v Bruselu?

Nebo prostě jen evropský sociální stát? Či snad lákavou evropskou federaci s novým evropským národem nebo i bez něj? Nebo chci jen Evropu mezinárodně suverénních národních států, které se sdružují v unii, která je pouze ekonomickou organizací a zónou volného obchodu?

V předchozím článku podrobněji rozepisuju, proč se mi přese všechno jeví jako nejrozumnější možnost jiná. A sice idea vícerychlostní Evropy, kdy si některé státy mohou vytvářet měnové, fiskální či bankovní unie, ale ty ostatní nesmějí být nuceny do nich vstupovat, pokud nechtějí. Zároveň chci určitou reformu současné EU, ústup od centralizace a naopak důslednější využívání principu subsidiarity – tedy řešit věci na nejnižší úrovni, na jaké je to možné, a nikdy ne výše.

Co je rozumné na úrovni EU řešit?

To je zase otázka, kterou se podrobněji zabývám v jiném článku. A tak ve zkratce jen to nejzásadnější. Některé věci jsou jasné – svobodný trh a volný obchod, možnost studovat, pracovat a podnikat kdekoliv v EU, odstraňování administrativních a byrokratických překážek všeho druhu atp.

Na druhé straně je pár věcí taky docela jasných. EU by neměla plnit funkci centralizovaného sociálního státu, měla by upustit od tak rozsáhlého systému dotací, neměla by usilovat o daňovou harmonizaci, asi by neměla mít ani vlastní armádu a společnou zahraniční politiku a v žádném případě by se členským státům neměla plést do rodinného práva ani se za ně snažit řešit složité morálně-etické otázky atd.

Pak je ale spousta věcí, u nichž je těžké říct, zda bychom je na celoevropské/celounijní úrovni měli řešit či nikoliv. Máme poskytovat dotace ekonomicky slabším regionům v oblasti dopravní infrastruktury, vzdělání, životního prostředí, rekvalifikačních kurzů atp.? Měli bychom jednotně bojovat proti nekvalitním výrobkům, které ohrožují naše zdraví?

Tyto a další otázky jsou na velkou diskuzi. Ale tak povídat si v debatě u Václava Moravce o tom, co se děje na Ukrajině, nebo jak nás strašně štvou daňové ráje, aniž bychom přemýšleli, proč vlastně vznikají, je asi jednodušší.

Skutečná témata těchto voleb

Tyto evropské volby mají tři roviny. Ta první je to, o co v nich skutečně jde. Tedy, o čem Evropský parlament opravdu hlasuje. Podle toho, bohužel, volí málokdo. Druhá je symbolická. Dáváme najevo, jakou Evropu a jakou EU si přejeme mít, ačkoliv Evropský parlament v tom úplně klíčovou roli nehraje. A třetí – a podle té se bohužel asi rozhodujeme nejčastěji – vnitřní politika našeho vlastního státu.

Koho ještě nenaštval Babiš a kdo snese alzáka Teličku, tak to hodí ANO. Kdo je zase zvědavý na Kellera, ten to hodí ČSSD. Koho zaujme černá ovce přes palubu a všimne si, že Klára Samková už tam není, pro toho je Úsvit jasná volba. Jiní se za své peníze nechají nachytat nezvolitelnými stranami a většina ostatních bude volit ty své – tak nějak ze setrvačnosti.

Jenže to podstatné – jaké zákony, směrnice, nařízení atp. našim národním parlamentům odhlasuje parlament evropský, tedy i to, jak moc bude náš stát (či přímo EU) zasahovat do našich životů, to je to, o co v těchto volbách skutečně jde. A námi zvolení europoslanci mohou zamezit tomu, aby naši čeští poslanci pak pro různé – někdy samozřejmě sice dobré věci – ale někdy spíše nesmysly (a jak by řekli Svobodní – euronesmysly) nemuseli už jen povinně zvedat ruce.

ODS – poprvé a naposled?

Je to zvláštní. Ideově je mi ODS možná nejbližší. Chybělo jen málo a tehdy jsem vstoupil spíše do její mládežnické organizace. A přesto jsem ji ještě nikdy nevolil. Před pěti lety pro mě byla jasnou volbou EPP, Zuzana Roithová a moje tehdejší strana KDU-ČSL. Ale EU i moje vůle vidět ji kriticky a vytvořit si nezaujatý názor mě v letošních volbách přivedla voličsky jinde.

Trošku se bojím, že ODS uškodilo, že ze sněmovny na rozdíl od lidovců nevypadla úplně. Někdy to vypadá, že si její věrní ještě neuvědomili, že už nemají Topolánkových 40 %, ale prezidentských 2,5 či sněmovních 7,7. Bylo by skvělé, kdyby se Petru Fialovi podařilo stranu obnovit, ale zatím to spíše vypadá, že on se stává více jako ODS, nikoliv občanští demokraté více jako profesor Fiala. Ale uvidíme, třeba se to podaří a letos to nebude naposled.

Co je to vlastně ECR?

Jak naznačuji v nadpisu, nevolím ani tak ODS, jako spíše její evropskou frakci – European Conservatives and Reformists. A proto je na místě připomenout, co je vlastně jejím cílem a jaký má program. (I proto, že z toho krátkého sociálně-demokratického PDFka od ODSky se toho moc nedozvíme).

Z její pražské deklarace můžeme například vyčíst, že jí jde o svobodné podnikání, volný a spravedlivý obchod, snížení daní, malou vládu, individuální svobodu a osobní odpovědnost. Ale také o národní prosperitu, že je pro ni důležitá rodina jako základ společnosti, a že se staví za suverénní integritu národních států proti federalismu EU.

Zkrátka jejím cílem není EU zrušit, ale reformovat. Kromě několika malých stran po celé Evropě a naší ODS jsou jejími členy i britští a polští konzervativci. Více se lze dozvědět na jejích stránkách.

Koho u ODS kroužkovat?

Bohužel v těchto volbách máme jen dva kroužky. Voličům ODS to zase tak vadit nemusí, protože ta stejně více europoslanců letos mít nebude. Jako dobrou volbu v jejím případě vidím Jana Zahradila a Oldřicha Vlasáka. Oba patří k nejaktivnějším českým europoslancům. Druhý kandiduje ze čtvrtého místa, ale po tom, co jsem si přečetl jeho životopis a trochu se s tímto nenápadným politikem alespoň online seznámil, si myslím, že má šanci ty před ním přeskočit. A pak může být dobrou volbou ještě i Edvard Kožušník.

Koho dál volit a koho nevolit?

Myslím, že je celkem jedno, pokud to v těchto volbách hodíme ODS nebo Svobodným. Podstatné je, abychom je volili, a jejich zástupci se tam dostali. Jedni jsou ECR, druzí možná budou EFD. První chtějí EU reformovat, druzí se bojí, že reforma již nebude možná, a tak bude nutné EU opustit, nicméně potom založit unii novou.

Ostatně můžeme být docela klidní, protože ani jedno se v následujících pěti letech asi nestane. A tak není nutné se bát, že hlasem pro Svobodné způsobíme rozpad EU a 26. května do českých zemí vtrhne Putin. Jde spíše o symboliku, o vzkaz a o signál, že nechceme větší centralizaci, větší moc státu v našich životech a ekonomice, že ale Evropskou unii chceme, avšak požadujeme, aby plnila jen ty funkce, které plnit má.

Pokud půjdeme podle evropských frakcí, tak kromě ECR a EFD (Evropa svobody a demokracie), máme ještě EPP (eurolidovce), jejichž členy jsou u nás KDU-ČSL a TOP 09, eurosocialisty (PES, u nás ČSSD), euroliberály (ALDE, u nás zřejmě ANO), eurozelené (u nás SZ, a pokud se nepletu, tak zatím asi i Piráti) a taky eurokomunisty a spoustu nezařazených (většinou euroskeptických nebo nacionalistických stran).

Když si člověk přečte program TOPky, tak dojde k názoru, že tak šíleně eurohujerský zase není. KDU-ČSL zase chce family-friendly politiku prosazovat i na celoevropské úrovni. Pokud ji chcete volit, doporučil bych kroužkovat třeba Tomáše Zdechovského či Honzu Novotného. V případě TOPky zase například Jaromíra Štětinu.

Smysl má podle mě volit i zelené nebo Piráty. Ne kvůli jejich programu, i když ten taky není na některých místech úplně šílený, ale spíše proto, že jsou to strany nového typu, které za sebou mají nějaké ideje a osobnosti a především voličský potenciál do budoucna.

Naopak bych nevolil ANO. Tedy ne pouze proto, že jejich program je takový akademicko-byrokratický newspeak, který by ani Orwell nevymyslel, ale kvůli Babišovi. Je sice super, že si občané konečně uvědomili, že nemá smysl stále dokola volit kmotrovské strany, že je třeba volit osobnosti a nová uskupení. Ale nemůžeme všechnu moc v zemi dát člověku, který ani sám neví, jestli s StB spolupracoval či nikoliv.

Samozřejmě volit socialisty nebo komunisty je úplný nesmysl. U těch prvních vás nemusím přesvědčovat. Tam si stačí přečíst jejich program. Tedy hlavně ten, který převzali a nekvalitně přeložili od evropských socialistů. A u těch druhých vás taky nemusím přesvědčovat.

Nevolte nezvolitelné strany – není to zdarma!

Na závěr chci ještě varovat před všemi ostatními stranami. Sice na kandidátkách některých z nich jsou zajímavá jména – Martin Uhlíř, Aleš Hodina, Zdeňka Mašínová, Vladimír Hučín atp., ale jde o něco jiného. Celkem chtělo kandidovat 39 stran, ale jen ty, které jsem uvedl výše, se tam mají šanci dostat. A skoro bych se i vsadil, že díky předpokládané nízké volební účasti i všechny z nich dostanou.

Jenže víte, proč kandiduje tolik stran? Pokud totiž přesáhnou určité procento hlasů, tak za každý získaný hlas dostanou od státu peníze. Ano, vaše peníze. Skoro to vypadá, že některé nezvolitelné strany to mají už přes 20 let jako docela výnosný byznys.

V těchto volbách nevolíme jen české národní zájmy. Jsme v situaci, kdy tak trošku neseme odpovědnost za podobu celé Evropy. Svým způsobem jsou tyto volby nejdůležitější, protože to, co se v Evropském parlamentu schvaluje, má dnes na naše životy obrovský dopad. A pokud víte, jakou chcete mít Evropu, pak přeji šťastnou volbu!

Čtěte dále: