Ne jen v naší zemi platí, že odbory jsou spíše nástrojem levice k tomu, aby se dostala k moci. Myslím si, že je to chyba, že odbory by mohly mít svůj smysl a je škoda, že čeští odboráři se takto zesměšňují. Hledal jsem na internetu a zjistil jsem, že pokusy o založení pravicových odborů jsou i u nás.
A co by mohlo být mimo jiné cílem pravicových odborářů? Napadá mě například to, že by tlačily na vládu, aby zaměstnanci svoje těžce vydělané peníze nemuseli utrácet za zbytečně předražený stát.
A jaké byly ty pokusy? V roce 2006 se objevila snaha o založení organizace s názvem Pravý střed, jejíž součástí by byly mimo jiné také pravicové odbory. Viz – http://www.sinagl.cz/phpbb2/viewtopic.php?t=776&sid=519a6fd070f4e928fe1777dddd04f2e9
Dále jsem při hledání narazil na další organizaci, která má snahu vytvořit pravicové odbory. Viz – http://www.symbiosis-rwu.eu/?page_id=126
Myslím si, že v naší zemi žije spousta zaměstnanců, kteří si uvědomují, že by se mohli mít lépe, kdyby platili menší daně. Náš stát je zbytečně drahý, neefektivně řízený a právě takové odbory by měly trošku větší váhu, pokud by na jednání s vládou požadovaly razantnější boj proti korupci vedený pravicovou koalicí.
Ve vyspělých zemích bývá zvykem, že občané, političtí komentátoři, ostatní politici a novináři komentují nejdůležitější projevy svých státních zaměstnanců-politiků. I já se přidám. Určitě si mnozí všimli, že Václav Klaus měl na polici za sebou portrét Margharet Tatcherové a myslím si, že ta by z jeho slov určitě měla radost.
Projev byl totiž pravicový, libertariánský a konzervativní. Nechyběl apel na zdravý ekonomický rozum, rýpnutí do Evropy či do socialisticko-zelených chyb. Z tohoto pohledu trošku chybělo rýpnutí si do globální vlády.
Nicméně po tomto projevu by si mohla spousta lidí uvědomit, že Evropa skutečně zaostává, že na dluh bez vize, jak ho splatit, skutečně žít nemůžeme a že co je zelené, automaticky neznamená, že je to správné – přestože to je barva velice hezká. Důležitou částí projevu byla také narážka na mezigenerační solidaritu – tedy nejen od rodičů směrem ke svým už při narození zadluženým dětem, ale i od těch dětí směrem ke svým rodičům.
S čím bych tak trošku nesouhlasil, je pohled na odchody lékařů. Souhlasím s tím, že je to vydírání a v době, kdy se všem ostatním škrtá, mnoho lékařů by chtělo výrazně přidat, ovšem vláda musí mít neskutečně těžké vysvětlovat, jak je možné, že se v této zemi ročně rozkradou a vytunelují desítky miliard, a na zdravotnictví se při tak vysokých daních, jaké tu máme, nedostane dost peněz.
Taky se mi trošku nelíbil postoj, který vyzařoval z nonverbální komunikace při mluvení o nových stranách a nových politicích – jakoby si Václav Klaus myslel, že konzervatismus je o tom, že by měli být mafiánští papaláši u svých koryt doživotně.
Závěrem chci říct, že je obrovská škoda, že tento projev nemůže padnout na úrodnou půdu. Úžasná slova, se kterými určitě většina zodpovědných a převážně pravicově smýšlejících lidí musela souhlasit, totiž neznějí důvěryhodně od člověka, který by za své minulé činy v každé vyspělé zemi už dávno seděl ve vězení.
A ono to bylo poznat i z celkového projevu – roztěkanost, nervozita, dopředu předtočený a čtený projev někde z kanceláře tam nahoře. Daleko lepší by podle mě bylo, kdyby byl projev lidský, přednášený z hlavy, naživo a někde na ulici mezi živými, reálnými občany.
Dovolte mi, abych vám dnes večer něco objasnil: Nejsem Republikán proto, že bych vyrůstal jako bohatý. Jsem Republikán proto, že jsem nechtěl promarnit zbytek mého chudého života čekáním na to, až mě vláda zachrání. (Za Republikán si dosaďte pravičák, pozn. autora).
To nejlepší z projevu kandidáta na prezidenta USA, Mika Huckabeeho z Kongresu Republikánské strany v roce 2008.
Mike Huckabee:
Jednoho školního dne v roce 2005, Martha Cothrenová, učitelka na střední škole J. T. Robinsona ve městě Little Rock, měla pocit, že by její studenti brali své vzdělání nebo svá práva, která jím zaručují to, že jsou Američany, jako samozřejmost. A v souladu s pravidly jejich školy dala pryč všechny lavice z její třídy na první den školy roku 2005.
Když studenti vstoupili do prázdné třídy, tak se jí zeptali: „Paní Cothrenová, kde jsou naše lavice?“ Ona jim odpověděla, „Dostanete zpátky svoje lavice do mé třídy, když mi řeknete, čím si je zasloužíte.“
Někteří z nich hádali, „tím, že budeme mít dobré známky?“ Ona na to, „Dobře, měli bychom mít dobré známky, ale to není to, čím si zasloužíte své lavice.“ Další student řekl, „Myslím si, že dostaneme zpátky své lavice, když se budeme chovat slušně.“ Marta odpověděla, „V mé třídě se budete chovat slušně.“
„Ale to taky není to, čím si je zasloužíte.“ V průběhu první hodiny odpověď nikdo neuhádl. To samé i při druhé hodině. V odpolední přestávce, když zazvonilo, odešla paní Cothrenová, bez toho aniž by dala svým studentům jejich lavice.
Děti začaly vytahovat své mobily a volali svým rodičům. A brzy dopoledne všechny čtyři regionální televize zaplnily školu svými kamerami, aby udělaly reportáž o této učitelce, která nechtěla dát svým studentům jejich lavice, dokud nepřijdou na to, čím si je zaslouží.
Ani v poslední hodině nikdo nepřišel na správnou odpověď, takže se studenti nechali podat. Martha jim řekla: „Dobře, myslela jsem si, že na to nikdo nepřijde, takže vám to řeknu.“
A zároveň s tím šla ke dveřím třídy a pokynula a do dveří začalo vcházet okolo 20 veteránů. Někteří z nich v uniformách ještě ze svých časů a každý z nich nesl jednu lavici. A jakmile je všechny opatrně a tiše dali na svá místa, Martha řekla: „Vy si nemusíte zasloužit své lavice, protože tito muži, oni už to udělali za vás.
Tito, tito odvážní veteráni projeli půlku světa, vzdali se svého vzdělání, přerušili své kariéry a kontakt s rodinami pouze proto, abychom my mohli mít svobodu, kterou tu máme.“ Martha jim řekla: „Nikdo vám nedává účty za vaše lavice, ale ony ve skutečnosti nebyly zdarma. Tito muži je získali pro vás. A já doufám, že na to opravdu nikdy nezapomenete.“
Mike Huckabee:
Ale je tu něco, co mě na Obamovi štve – to, co přinesl zpátky – evropské ideje, že dáme vládě šanci vzít si ještě víc našich svobod a zničit naše těžce zasloužené domovy.
Faktem je, mí přátelé, že většina Američanů nechce větší stát. Chtějí menší státu.
A byl to zakladatel naší strany, Abraham Lincoln, který nám připomněl, že vláda, která pro nás může udělat cokoliv, je taky vláda, která si od nás může vzít cokoliv.
Dovolte mi, abych vám dnes večer něco objasnil: Nejsem Republikán proto, že bych vyrůstal jako bohatý. Jsem Republikán proto, že jsem nechtěl promarnit zbytek mého chudého života čekáním na to, až mě vláda zachrání. (Za Republikán si dosaďte pravičák, pozn. autora).