Rubrika: Politické ideje a ideologie

Opravdu musíme? A kam vlastně? Mám pocit, že nemusíme, ale pokud to neuděláme, tak naše západní společnost pomalu ale jistě zanikne. A nedivme se, toto potkalo již mnoho civilizací před námi.

Dnešní Evropa, Spojené Státy, Japonsko, Jižní Amerika, Čína ale i svět obecně otočil v poslední době kormidlem pořádně doleva. A to jak po ekonomické stránce, tak především po té společenské.

Evropu ovládají socialisté s liberály (přestože jsou lidovci nejsilnější frakcí, nemají potřebnou většinu). Americe vládne zřejmě nejlevicovější prezident v historii. Japonsko po 50 letech vlády pravice, ovládla levice. Pozici světového lídra si nárokuje komunisticko-kapitalistická Čína a mohl bych pokračovat.

Zkrátka, jedná se o to, že lidé zpohodlněli a naivně si začínají myslet, že stát je tu od toho, aby se o ně staral. Já si to kdysi taky myslel. Dnes vím, že je to naprostý nesmysl a zatím to neschopní prospěchářští politici udržují nehoráznými dluhy – a že by někoho zajímalo, kdo a kdy je bude platit? Nemůžeme přeci dopustit, abychom my projedli budoucnost našich dětí. Ty, nejenže nebudou mít sociální stát, nejenže nebudou mít co jíst, ale budou za nás platit, za naši neschopnost, nečinnost, lenost a pohodlnost. Teprve jejich děti si budou moct začít vydělávat na to, aby uživili sami sebe.

Toto je otřesný scénář, a proto si myslím, že se musíme vrátit. Nejlépe na společensko-ekonomickou úroveň Spojených Států na přelomu 19. a 20. století. Každý z nás (k výjimkám se dostanu později) má předpoklady k tomu být schopný jedinec. Každý má nějaký potenciál, nějaký talent a schopnosti, kterými může vytvořit hodnoty, a které může přetvořit na peníze.

Každý mladý člověk si může/musí uvědomit, že na to, aby přežil, založil rodinu, o tu se postaral či si zajistil důstojné stáří, má sílu. Začne to tím, že se bude vzdělávat (v oblasti, která ho pohltí), bude se snažit být nejlepší, najde způsoby, jak si splnit své největší sny. Všimne si toho, že on má a může mít zdravé ruce, nohy i hlavu a nepotřebuje pomoc od státu, že naopak on bude pomáhat těm, kteří to mají v životě těžší.

Společnost se musí vrátit k tomu, že svoboda a lidská důstojnost je více než pohodlí a zalíbení se okolí. Musíme začínat my, nečekat, až začnou ostatní. Musíme se přestat bát, naučit se rozlišit dobro od zla. Vrátit do společnosti důvěru a zdvořilost. Zaměřit se na ty pravé hodnoty a principy. Já osobně třeba nejsem schopen dělat věci naplno – musíme se naučit dotahovat věci do konce. Jít si za svými ideály, protože ty se stanou skutečností jedině tehdy, když o ně budeme velmi usilovat.

Pracovní místa nemůžeme uměle vytvářet nebo se stávat montovnou Evropy, ale musíme se stávat podnikateli, být tvořiví, investovat do vzdělání. Jistě, nemůžeme všichni podnikat, ale musíme přestat být tupé ovce a naivně si myslet, že naše osobní, společenské či ekonomické štěstí nám má zajistit kdokoliv jiný, jen ne my sami.

A k těm výjimkám. Nemyslím to tak, že se máme vrátit k ranému kapitalismu a o postižené a nemocné se nestarat. Především se musíme zaměřit na prevenci a uvědomit každého, že může a má v sobě tu sílu být zdravý, šťastný a bohatý. Ale protože budeme muset i hasit, co už hoří, tak podporuji koncept sociálně-tržního hospodářství, který prosazuje právě Evropská lidová strana a který vyzdvihl vyspělé státy západní Evropy právě tam, kde jsou.

V poslední době si také začínám čím dál tím více myslet, že se západní civilizace musí vrátit k tomu, na čem vznikla – tedy ke křesťanství a víře v Boha, ale snad bude zatím stačit výše popsané.

A teď mě prosím omluvte, musím se k tomu vrátit také!

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=117362