Rubrika: Politika

Volby 2017: Koho volit a koho nevolit?

TOP 09, případně KDU-ČSL, ODS, Piráty, možná STAN, Zelené či ČSSD. Naopak nevolit ANO, SPD, komunisty a všechny ostatní. Proč?

Opět se mě řada lidí ptá, koho mají volit. Mohl bych mlčet a nechat ostatní, aby jim to řekli. Ale vzhledem k tomu, že se o politiku aktivně zajímám už skoro 15 let a 6 let odborně, tak mlčet nebudu. Navíc je třeba využít toho, že se to ještě pořád může.

Proč volit TOPku?

Řadě lidí vadí Kalousek, trapná kampaň, obraz asociální strany, přehnaný eurohujerismus, snobské elitářství či přílišný konzervatismus. Jenže v tuto chvíli je to jediná strana, která odmítá populistická referenda, a tudíž je pro člověka, který chce, aby naše země zůstala v EU, nejjistější volbou.

Zároveň je jasně prozápadní, má kvalitní a propracovaný program, nebojí se klíčových reforem, patří mezi ty transparentnější a má řadu kvalitních osobností. Navíc bude hlas nás liberálně-konzervativních středopravicových demokratů, co byli vůči této vládě spíše v opozici, potřebovat.

Proč volit KDU-ČSL?

4 roky kolaborace s Babišem, prosazování nesmyslů typu EET či odkládání klíčových reforem jsou mínusem. Jenže pak jsou tu i plusy – díky lidovcům máme 4 roky relativní vládní stabilitu a naše země by na tom byla daleko hůř, kdyby místo lidovců byli ve vládě okamurovci či komunisti.

Zkrátka, to dobré, co tato vláda prosadila, je ve většině případů díky KDU-ČSL. Ať už je to podpora rodin, zachování parlamentní demokracie, naší západní orientace či moderování extrémů a snaha hledat rozumnější kompromisy. Lidovci by ve sněmovně chyběli a Piráti už to mají skoro jisté, takže důležitější je hlas spíše pro KDU.

Proč volit ODS?

Petr Fiala stranu zachránil a o dost zlepšil. O tom, že je třeba udělat daleko víc, svědčí i to, že se k ní bývalí voliči stále nevrátili. Sezení vedle Blažka, sponzoring Valentou, výstřelky Černochové, šílenosti Václava Klause ml. o vystoupení z EU či populistické, nebezpečné a nekonzistentní referendum o euru, jsou mínusem. Důležité ale je, že většina té strany chce, abychom byli vyspělou západní a demokratickou zemí, která se navíc poučí z chyb našich sousedů.

A kdo tehdy volil místo ODS Babiše, protože mu vadili kmotři, už možná vzpomíná na staré dobré časy. Na druhé straně, ODS se tam docela jistě dostane a jak už napsal Jan Zahradil, v příští sněmovně budou spíše strany, které jsou k EU zdrženlivé, takže je na místě zvážit, zda váš hlas nebude víc potřebovat TOPka nebo lidovci.

Proč volit Piráty?

Nová generace, žádné korupční kauzy, digitalizace, transparentnost, liberálnost. To jsou výhody, ale je to taky populismus, nezkušenost, ideová nestálost, ruští trolové na kandidátkách či nebezpečné experimenty s politickým systémem. I přesto je to ale daleko lepší volba než ANO či SPD. Váš hlas ale mohou daleko více potřebovat i jiné demokratické strany než Piráti (např. TOPka, KDU, STAN či Zelení).

Proč volit STAN?

Není jisté, jestli se tam dostanou, a pokud ne, tak je to jejich vina, protože odmítli jít na lidovecké kandidátky. Je ale možné, že lidi na poslední chvíli uvidí na hlasovacích lístcích své známé místní starosty, o kterých ví, že jsou kvalitními politiky. Tím je i jejich lídr Jan Farský.

I přes jejich ideovou nejanost mají docela kvalitní program a budu radši, když v příští sněmovně budou. Pokud zvažujete volit ANO či Piráty, kteří už to mají docela jisté, tak bych zvážil i STAN. Naopak bych to neriskoval, pokud zvažujete volbu TOPky či lidovců.

Proč volit Zelené?

Je spousta lidí, kteří by je rádi volili, ale bojí se, že se tam nedostanou, tak to radši hodí Pirátům. Otázkou je, jestli je jich dostatek na to, aby to stačilo na 5 %. Znovu je třeba zmínit, že Piráti dle všeho nebudou mít problém se tam dostat, a tak zelené hlasy až tak nepotřebují.

Naopak této zemi by často prospělo, kdyby tato progresivní středolevicová a spíše prozápadní liberální strana byla ve sněmovně. A to říkám i přesto, že bych s ní v řadě věcí nesouhlasil. Pokud se tam ale nedostanou, tak jsou to vyhozené hlasy ve prospěch populistů, takže je to velké dilema.

Proč volit ČSSD?

Na můj vkus je to sice až příliš levicová strana, ale je demokratická a zatím i prozápadní. Čím lepší bude mít výsledek, tím méně moci bude mít Babiš. A tím lepší to bude i pro její a naši budoucnost, protože je důležité, aby se vní udrželi u moci demokrati, a ne autoritářští populisti, co by nás chtěli dostat na Východ. Navíc je lepší, když témata sociální spravedlnosti a větší rovnosti hájí demokratická levice než různí středoví či pseudopravicoví populisté.

Proč nevolit ANO?

StB, Čapí hnízdo, dluhopisy, ovládnutí médií, likvidace konkurence, zneužívání státní moci, EET, kontrolní hlášení, zajišťovací příkazy, křivá přísaha na život vlastních dětí, zneužívání zaměstnanců, demagogie, manipulace, nevkusná a primitivní kampaň, autoritářské a populistické tendence, nepřátelství ke svobodě a parlamentní demokracii, spolčování se s komunisty a okamurovci či 4 roky blábolení místo kvalitního vládnutí.

A do toho kandidát na premiéra, který je oficiálně obviněn policií. Opravdu je toto ta nová a čistá protikorupční politika? Není! A dobře to víte. Volte radši Piráty, kteří žádné kauzy ani zbohatlické normalizační oligarchy nemají.

Proč nevolit SPD?

Těžko říct, jestli je větší zlo Babiš nebo Okamura. Ten druhý zatím nemá takovou moc a tolik peněz. Ten první zase aspoň zatím nechce vystupovat z NATO a z EU. Zkrátka tak odporný demagogický a často vyloženě lživý populismus a extremismus, jaký předvádí Okamura, jsme tady naposledy zažili možná tak od druhorepublikových fašistů nebo od Gottwalda. Sládek byl proti Okamurovi neškodný amatér. A navíc byl ve svých výlevech občas aspoň vtipný a snad tomu i věřil. Tomio Okamura pouze oblbuje voliče a šíří hnus a nenávist.

Proč nevolit KSČM?

Na to je třeba se zeptat Milady Horákové nebo těch desítek milionů lidí, které komunistické a reálně socialistické režimy zmasakrovaly nebo likvidují dodnes. K tomu všemu se tato strana hrdě hlásí. Víc k tomu není třeba dodávat. Kdo má srdce nalevo a je demokrat, tak má dostatečnou alternativu v ČSSD či Zelených.

Proč nevolit ostatní?

Je to vyhozený hlas. Svobodní, Realisté či ODA. Kolem jednoho až dvou procent mít mohou, ale pokud si dokážete vybrat i z těch, co se tam mají šanci dostat, tak je to zbytečný hlas pro ty, které tam naopak nechcete. A i jeden hlas může být ten klíčový. Tyto tři strany navíc oproti Starostům či Zeleným skutečně šanci nemají. To samé platí i pro ty další.

Hlavně prosím jděte volit

Teda pokud nechcete volit ty šílence, od kterých odrazuju. To raději zůstaňte doma. Ale v opačném případě tam jděte. Ovlivní to nejen vás samotné a vaše blízké, ale nás všechny a taky ty, co přijdou po nás. Nejen v dalších čtyřech letech, ale i v dalších dekádách. Mysleme na ty, kteří za naše právo volit bojovali a umírali, nebo ho dodnes nemají. Ti si těch našich pár minut jednou za čtyři roky zaslouží.

Podle čeho se rozhodnout, koho volit?

Jedna věc jsou nástroje, které pro své rozhodování můžeme použít. Zde najdete odkazy. Ale druhou věcí jsou hodnoty a priority. A o tom je tento článek především.

Nástroje a aplikace:

– rozšířená volební kalkulačka se 100 otázkami
– malá volební kalkulačka s 35 otázkami
– inventura hlasování za poslední 4 roky

– volební test od Aktuálně.cz
– volební dotazník jedné ze stran
– starší projekt EUVOX – tři dimenze – ekonomika, společnost, EU

Žebříčky:

– skóre poslanců dle toho jak liberálně či neliberálně hlasovali
– jak jednotlivé strany a kandidáti podporují LGBT práva
– dle podpory zákonům prosazovaným Rekonstrukcí státu
– hodnocení transparentnosti kampaní dle Transparency International
– srovnání stran s tím, co prosazují Zelení
– interaktivní kandidátky podle vzdělání, věku či podílu žen

Debaty:

– superdebata na ČT1 a ČT24 ve čtvrtek 19. října od 21:30
– duel Babiše a Zaorálka na Nově
– 14 tématických debat o programech na ČT24
– debaty v Radiožurnálu
– debaty na Primě
– Duel na TV Barrandov
– debaty vysílané Seznamem
– superdebata na iDnes.cz

Rozhovory s volebními lídry:

– na DVTV + volební apely
– v Českém rozhlase
– 10 minutové v Událostech komentářích
– pořad Výzva na Seznamu
– předvolební dotazníky na Finmag.cz
– vizitky kandidátů v jednotlivých krajích

Volební spoty na ČT:

– na Youtube brněnské katedry politologie nebo tady

Volební programy:

Průzkumy:

– kdovyhrajevolby.cz + anglická wiki + ČTK
– mapa voličů – co máte s voliči jednotlivých stran společného?

Priority a hodnoty:

To byly nástroje, ale co vaše a naše společné zájmy? Informací máme dost. Ale podle čeho se máme skutečně rozhodovat? Nechci vám nic vnucovat, tak napíšu, co je důležité pro mě osobně a co je dle mého důležité pro nás všechny.

1) Liberálně-demokratický vs. autoritářsko-populistický režim

Zjednodušeně řečeno: demokratické strany vs. Babiš, Okamura, Zeman a komunisti. Chceme mít svobodu a demokracii, nebo být poddanými autoritářsko-populistických oligarchů? Chceme, aby rozhodovali demokraticky volení občané, nebo nějaký šílený vůdce? A chceme mít právní stát a vládu práva, nebo být řízení nějakým holdingem?

2) Geopolitická orientace na Západ. vs. na Východ

Chceme být vyspělou západní zemí, nebo se chceme stát východní despocií ve formě ruské či čínské gubernie? Chceme zůstat v NATO, nebo být loutkou východních diktátorů?

3) Členství v EU vs. vystoupení skrze referendum

Nelze tvrdit, že chceme zůstat v EU, a zároveň být pro možnost obecného referenda. Zkrátka – kdo chce referenda, chce i to o vystoupení z EU, a tedy vystoupení. Nebo věříte, že v době nízké popularity naší Unie často pramenící ze lživé demagogie, v době silné ruské propagandy a v době vysoké pravděpodobnosti teroristického útoku na našem schenghenském území těsně před hlasováním, by Češi v referendu hlasovali pro setrvání v EU?

4) Lidská práva a tolerance vs. nesnášenlivost a nenávist

Přejeme si společnost, kde si každý, pokud tím neškodí druhým, může žít po svém a být sám sebou? Žít a nechat žít? Chceme pluralitní, rozmanitou a otevřenou společnost? Nebo chceme být banda rasistických, přehnaně xenofobních, homofobních či šovinistických barbarů? A dokážeme to zvládnout i bez kriminalizace svobody slova a přehnané politické korektnosti?

5) E-government a digitalizace vs. byrokracie a netransparentnost

Sliby, kecy, žvanění a blábolení. Roky ve vládě a nic. Pětkrát menší postsovětská země má už několik let to, co jsme my mohli mít už dávno. Zůstaneme-li demokratickou a západní zemí, tak právě toto je hlavní téma a práce pro příští volební období. Elektronizace státní správy, naprostá transparentnost do poslední koruny a radikální omezení přebytečné byrokracie.

6) Zachování bezpečnosti vs. opakování chyb západních zemí

Patříme mezi nejbezpečnější země na světě a tak by to mělo i zůstat. Za naši bezpečnost nesou politickou odpovědnost čeští politici, ne ti evropští. Nemůžeme si nechat vnutit kvóty ani připustit masovou imigraci z kulturně nekompatabilních zemí spojenou se vznikáním ghett, vyloučených lokalit či no-gone zón. Ty, které mezi nás přijmeme, musíme umět úspěšně integrovat a ideálně asimilovat.

Musíme na západoevropské země zároveň tlačit, aby odhalovaly a likvidovaly potenciální radikály a teroristy, pomáhat jim chránit naše schenghenské hranice, řešit příčiny imigrace a uprchlictví už mimo evropské území. Třeba i tím, že konečně začneme plnit své závazky v NATO (2 % HDP na obranu) či v EU a OSN (0,33, resp. 0,7 % HDP na rozvojovou spolupráci).

7) Tvrdé jádro vs. periférie EU

Měli bychom se vzdát naší měnové suverenity a nahradit korunu eurem? Budeme mít větší vliv, když s těmi, co povedou Evropu, budeme sedět u jednoho stolu, nebo naopak? A neměli bychom se stát lídrem reformy naší EU, když jako země střední Evropy máme zkušenost jak se západním, tak východním světem?

8) Svoboda a důvěra vs. státní buzerace a šmírování

EET, kontrolní hlášení, zajišťovací příkazy, cenzura internetu, plošné odposlechy telefonních hovorů, mazání názorů na sociálních sítích či sledování osobních bankovních účtů. Povinnosti, zákazy, příkazy, omezení a přebytečné regulace. Opravdu chceme v takovém světě žít?

9) Vysoká politická kultura vs. vláda s Babišem

Poslední čtyři roky ukázaly, že i díky lidovcům a sociální demokracii a především díky aktivní opozici demokratických pravicových stran lze liberálně-demokratický režim a parlamentní systém zachovat i s Babišem ve vládě. Půjde to ale i teď? Pokud by byl otevřený či skrytý premiér? A měl by v této funkci být policií obviněný člověk? Je lepší pohlídat klíčové ministerstvo vnitra ve vládní koalici, nebo ho nechat vládnout s Okamurou a komunisty?

10) Dlouhodobé systémové reformy vs. kašlání na to

Neřešit další čtyři roky důchodovou reformu je tak nebezpečný a nehorázný morální hazard, že jen málo věcí bude tak moc moje generace a hlavně ty budoucí vyčítat generacím předchozím a současným. Všechny strany si musí sednout a konečně konsensuálně najít nejlepší kompromis, který vydrží desítky až stovky let. A to samé potřebujeme udělat se vzdělávacím a zdravotním systémem.

11) Zastupitelská parlamentní demokracie vs. experimenty s tou přímou

Mají rozhodovat demokraticky zvolení občané ve spolupráci s odborníky, nebo se mají své politické odpovědnost vzdát, a budeme u nás rozhodovat podle aktuálních nálad lidu, příp. autoritářsko-populistických vládců, kteří dokážou dostatek lidí zmanipulovat? Už tak oslabujeme volební účast a význam voleb tím, že je máme téměř každý rok.

A skutečně chceme referenda v zemi, která si neprošla desítkami let občanského vzdělávání, poznáním vlastní i světové historie, mediální výchovou či kurzy kritického myšlení? V době, kdy dlouhodobě nejpopulárnějšími politiky jsou Zeman, Babiš a Okamura? A nebudeme rozhodovat rovnou v anketě na tn.cz?

12) Princip subsidiarity vs. centralizované řízení shora

Co může udělat nižší jednotka, nemá dělat vyšší. Co lze udělat v soukromém sektoru, nemá dělat ten státní. Stát se nemá řídit, má se spravovat. Zdola nahoru, ne naopak. Jedinec > spolupráce jedinců (rodina, trh, občanská společnost) > obec > okres/kraj > stát > EU > mezinárodní a globální spolupráce.

13) Jednoduché a férové podnikání vs. stát jako nepřítel podnikatelů

Levice by měla pochopit, že silný sociální ani spravedlivý a demokratický stát není možný bez fungující tržní ekonomiky, v níž lidé tvoří skutečné hodnoty. Pravice by si zase měla přiznat, že velké koncerny a nadnárodní korporace mají větší moc a silná a dlouhodobě stabilní střední třída stojí na malých, středních, rodinných a začínajících firmách. Při zachování rozumné ochrany zaměstnanců a životního prostředí bychom se měli co nejrychleji stát zemí, kde se lidem podniká nejlépe na světě.

14) Pravice vs. levice

Ve standardní vyspělé demokracii by toto bylo téma číslo jedna. To dneska bohužel není skoro nikde. I přesto je to důležité. Jak moc má stát zasahovat do tržní ekonomiky a do jaké míry má přerozdělovat bohatství? Jaké daně jsou spravedlivé? Jak štědrou a solidární máme mít sociální politiku? Jak zajistit sociální spravedlnost a vysokou sociální mobilitu?

15) Osobní svoboda vs. vynucování morálky skrze stát

Máme zrovnoprávnit manželství stejnopohlavních párů a přestat jim zakazovat osvojování a adopce dětí? Měli bychom legalizovat a třeba i zdanit marihuanu? Povolit přísně regulovanou asistovanou sebevraždu a eutanazii? Jak snížíme počet umělých potratů? Máme mít kvóty dle pohlaví? Můžeme použít stát k redukci alkoholismu a nezdravého životního stylu? Zachováme si zákaz kouření v restauracích? A máme mít zavřené obchody během svátků?

16) Systémové zvýhodnění rodin vs. vymírání českého národa

Nejde jen o důchody, ale i o českou a naši západní kulturu. Možná je na světě celkově moc lidí, ale my potřebujeme více těch vzdělaných a civilizovaných. Spasí nás přídavky a daňové úlevy, nebo se zaměříme i na flexibilitu pracovního trhu a sociální služby? O jakých nástrojích z úspěšné zahraniční praxe víme, že lidi motivují mít děti? A je nutno říct, že rodina není jen hodnotou sama o sobě, ale pokud je zdravá, tak i dobrou zárukou pro co největší svobodu jednotlivce.

17) Zavedené vs. nové strany

Skutečně je nutné vymýšlet pro každé volby nové strany? Možná je naše politická kultura i naše systémové mechanismy stále na tak slabé úrovni, že k očistě potřebujeme pokaždé nové projekty. Ale nebylo by lepší, kdybychom v těch stranách byli a dokázali si je vždy očistit zevnitř? A vůbec – fakt těch stran potřebujeme mít ve sněmovně tolik? Neplýtváme zbytečně odborné lidské zdroje tím, když se štěpíme na detailech?

18) Politici nového vs. starého stylu

Je tady ještě pořád někdo zvědavý na bývalé normalizační komunisty? Na mafiány, co si nakradli v devadesátých letech? Na pohrobky opoziční smlouvy? Na kmotry, co zneužívají naše evropské dotace? Na nevzdělance, co dělají ostudu v zahraničí tím, že neumí ani anglicky nebo nedokážou zůstat střízliví? Na nabubřelá ega, co si ze sebe neumí udělat srandu? Na papaláše, co nedokážou jít mezi obyčejné lidi? Na kariéristy, co by se mimo politiku tak dobře nebo vůbec neuživili?

Těch konfliktních linií a hodnotových sporů, podle nichž se lze v těchto volbách rozhodovat, bychom mohli najít více. Tyto mi přijdou nejviditelnější a nejdůležitější. A to v pořadí, v jakém jsem je uvedl.

Zákaz kouření v restauracích je zcela liberální

Problém je v tom, že když někdo kouří, tak tím nikdy neškodí jen sobě samotnému. Proč jsem rád, že jsme si to konečně zakázali?

V diskuzi zaznívá řada mýtů a nesmyslů. Prý je to omezování svobody podnikání. Prý jsou soukromé podniky veřejný prostor. Prý nás stát proti naší vůli vychovává. Prý to vyřeší a řeší trh samotný. Proč takto argumentovat nelze?

Nutno přiznat, že jsem svůj názor na plošný zákaz kouření v restauracích (a podobných veřejně přístupných zařízeních) změnil. Když jsem o tom psal před dvěma lety, tak jsem se přikláněl k tomu, že takový zásah státu není nutný. Od té doby se ale něco změnilo.

Tehdy jsem si zákaz přál, ale nedokázal jsem ho politicko-filozoficky obhájit. Moje naštvanost na zakouřené podniky ale postoupila a asi mi v tom pomohla. Ono když jste ve vyspělé západní Evropě u našich německých sousedů, kde si myslíte, že je to zakázáno, a pak prší, nemáte u sebe deštník, rádi byste někam zašli, ale všechno je to zakouřené, tak vás to fakt naštve.

Podobně, když jdete někam večer ven s přáteli v centru třetího největšího města u nás a ze tří náhodných podniků, které vypadají nejpřijatelněji, jsou všechny kuřácké. Ale taky se s tím nasmrádnutým oblečením a vlasy a poničeným zdravím můžete smířit. Nebo s tím systémově něco udělat.

Proč máme právo požadovat, aby to stát zakázal?

Zpět k politické filozofii. Samotná naštvanost, prosazování vlastních zájmů ani demokratická většina pro mě nejsou dostatečnými argumenty.

Prý je to tedy omezování svobody podnikání a stát nemá právo nám říkat, jaký typ soukromého podniku ne/můžeme mít. Asi by šlo říct, že podobně si vynucuje dodržování hygienických předpisů, ochranu zaměstnanců, neporušování jiných zákonů atp. To ale stačit nemusí.

Proto to lze obejít. A to tak, že se kouření v restauračních zařízeních atp. zakazuje jednotlivcům. Ostatně, v našem novém zákoně to tak v podstatě je (§ 8). Zkrátka nezakazujeme kuřácké restaurace, ale zakazujeme kouřit v restauracích.

Ale co s tím, že prý jsou restaurace a podobné soukromé podniky veřejným prostorem? A proto prý má stát právo do toho kecat víc než majitel? To je opět nepřijatelné a v zákoně to být nesmí a ani není. Je to prostor soukromý. Jenže je veřejnosti volně přístupný. Snad každý chápe, jaký je mezi těmito třemi rozdíl.

Raději dám ale příklad. Dejme tomu, že by třeba žluté autobusy od Jančury byly kuřácké. Ty jsou soukromé, ale veřejně přístupné. To znamená, že si třeba nemůže říct, že nebude vozit černochy. Stejně jako nekuřáci by ale mohli jet autobusem jiné společnosti nebo prostě jít pěšky. Tolik k argumentu, že nás nikdo nenutí do kuřáckých hospod chodit.

A prý to vlastně vyřeší trh samotný. A dokonce už se to prý děje. No, asi spíše na Praze 1 než v centru Ostravy. Ale tohle prostě nestačí. Člověk nemůže být nucen vybírat si restauraci podle toho, jestli je kuřácká nebo nekuřácká. Tu si vybírá podle zcela jiných kritérií. Proto je na místě řešení systémové, tedy státní zásah.

Podobně mylný je i argument, že nás stát tímto opatřením vychovává. Dospělé lidi, kteří se svobodně rozhodli ničit si vlastní zdraví. Jaká to drzost! Pravda, to by bylo skutečně nepřijatelné. Aspoň tedy pro liberála. Jenže ono to tak není.

Pro skutečného liberála je předně naprosto nepřijatelné, pokud někdo svou svobodou omezuje svobodu druhých. V tomto případě svou svévolí, kterou činit nemusí, omezuje nejen svobodu, ale poškozuje i zdraví a ničí majetek ostatních jedinců.

Proto stát nechrání kuřáka před ním samotným, ale chrání svobodu jedněch tam, kde ji omezuje svoboda druhých. A z logiky věci to prostě nelze dělat naopak. Nekuřáci svým nekouřením zkrátka neničí zdraví kuřákům. A nejen zdraví, ale i svobodu dýchat čistý vzduch, protože zápach z toho je dosti nepříjemný. O to více pro nás alergiky.

Co se mělo zakázat nejdříve?

A jsme u toho. Je tady argument, že teď to bude ještě horší, protože se kolem těch hospod nebude dát projít. Chodníky budou plné kuřáků a ten nezdravý zápach bude všude. To jsem zažil ve slovinské Lublani. Nádherné středoevropské město, ale tohle to brutálně kazí.

Jenže to má naprosto jednoduché řešení. Každý prozíravý a rozumný zákonodárce by z logiky věci nejdříve zakázal kouření na veřejných místech a až pak v těch soukromých, které jsou veřejně přístupné. Zkrátka před hospodami se to mělo zakázat dříve než v těch hospodách.

To si dělám srandu, že? Kde by pak ti lidi jako měli kouřit? Nebojte, já bych šel ještě dál. Zákaz by měl být nejen na chodnících, ulicích, parcích, zastávkách a dalších veřejných místech, ale i pod okny a na balkónech vícepatrových domů. Proč to tedy nezakázat úplně?

Protože by to nebylo liberální. Skutečně platí, že pokud si chce člověk ničit svoje zdraví, tak na to má plné právo. Proto lze kouření zakazovat pouze tam, kde to omezuje druhé. Tudíž asi nemusí být zakázáno na střechách nejvyšších budov. Nebo ve specializovaných klimatizovaných kuřárnách, jaké jsou v Japonsku. A možná ještě někde.

I tak má ale liberální stát právo kouření nadále omezovat a i samotné kuřáky od něj alespoň odrazovat. A to ze dvou prostých důvodů. Ten první je životní prostředí. To patří nám všem i těm, co přijdou po nás. Pokud je tím poškozováno, je na místě to více zdanit a výnosy použít na ekologické projekty.

Důležitější je ale to, že máme systém veřejného zdravotního pojištění. A pokud víme, že kouření způsobuje i samotným kuřákům některé nemoci, které by jinak neměli, tak nás to všechny stojí nemalé peníze, které bychom mohli využít smysluplněji a svobodněji.

Je tedy zcela v pořádku mít vysoké spotřební daně na cigarety, a pokud to lze prokazatelně a levně zjistit, tak i nižší zdravotní pojištění pro nekuřáky, případně kuřákům dané zákroky přímo naúčtovat. Stejně tak je možné pořádat osvětové kampaně a zakázat či omezit reklamu. Alespoň na veřejných a veřejně přístupných místech a v hlavním vysílacím čase.

A k zamyšlení je i to, na kolik je liberální, když kouří někdo, kdo ještě neměl děti, ale chystá se je mít. Pokud by to mělo na jeho potomky negativní vliv, tak tím ohrožuje zdraví nejen sobě, ale i druhým – tedy těm, které v loterii života postihne ta smůla, že budou jeho dětmi. Zákaz kouření těhotným ženám by pak měl být samozřejmostí podobně jako zákaz kouření v domácnosti, kde ty děti bydlí.

Zkrátka a dobře, liberální stát nás nemůže vychovávat a ani nás násilím nutit ke zdravému životnímu stylu, ale může skrze výše popsaná opatření omezit naši svobodu tam, kde ji my svým neliberálním chováním omezujeme druhým.