Komunální a senátní volby 2014 – pozitiva a negativa

Pozitiva:

– voliči přestali volit ty, kteří jejich obce spravují špatně
– naopak ještě více podpořili ty, kteří to dělají dobře
– nebo ty, u nichž mají naději, že budou lepší než ti stávající

– např. u nás v Dobré získala radniční koalice Jiřího Carbola a Milana Stypky dohromady ještě větší podporu než minule (voliči kvalitní politiku umí podpořit)
– za ODS většinou uspěli jen ti, kteří jsou v ní skutečně slušní – a na těch to teď bude nutné odzdola stavět
– senátní kandidáti za skutečný střed, tedy KDU (+SZ, Piráty, STAN) mají v druhém kole více kandidátů než ANO

– za komunisty se nikdo do druhého kola nedostal (ani ve Znojmě či Karviné)
– úspěch Pirátů v Praze, Mariánských Lázních i v Brně
– úspěch Žít Brno a porážka Onderky

Negativa:

– někde přece jen zvítězil vyprázdněný marketing
– Babiš svůj vliv rozšířil o radnice velkých měst
– zdá se, že primátorkou Prahy se prostě stane Krnáčová
– naopak paradoxně nejméně špatná koalice může být v mém rodném Frýdku-Místku složená z ANO+KDU+KSČM – přestože ANO vyhrálo, je možné, že (neoblíbená) stávající koalice v čele s ČSSD by mohla pokračovat

– je škoda, že v mnoha senátních obvodech proti sobě ODS a TOP 09 stavěly vlastního kandidáta
– a taky to, že pravicoví voliči se stále ještě nechávají nachytat na antipravicové ANO
– a úspěch bojovníka s hazardem Matěje Hollana vyvažuje úspěch majitele Synotu Valenty

– volební neúčast tolika lidí je taky smutná – a přestože je to na jednu stranu dobře, protože aspoň chodí volit ti, co se o politiku více zajímají, tak se obávám, koho jednou budou volit ti, co dnes nevolí

Tak jako tak, celkově tyto volby ukázaly pozitivní trend v tom, že stále více lidí je ochotno ve svých obcích kandidovat a vybíráme si ty, kteří se osvědčili a dělají dobrou práci.

Koho volit v komunálních a senátních volbách 2014?

Ty, které známe, kteří se osvědčili, kteří něco dokázali i mimo politiku. A k tomu mají dobrý program. Do senátu opozici. A koho konkrétně volit ve velkých městech a v různých senátních obvodech?

Praha: Trojkoalice SZ, KDU-ČSL a STAN. Kampaň mohli mít lepší, ale mají šanci ohrozit vládnoucí TOP 09 či k moci se deroucí ANO. Následně bych křížkoval kvalitní kandidáty v ostatních stranách. Zejména ty, kteří mají šanci přeskočit nekvalitní lídry těch stran, které by mohly mít primátora. Ostatně přemýšlím, jestli vůbec některá z pražských stran má na prvním místě někoho, kdo by si nezasloužil přeskočit.

Brno: Žít Brno. Na rozdíl od hnutí ANO je kandidátka Matěje Hollana příkladem skutečného demokratického středu. Který jde zezdola. On sám udělal v rámci občanské společnosti spoustu práce a nyní přišel čas, aby přijal i politickou odpovědnost a on to udělal. Nutno říct, že každé město by potřebovalo svého Hollana. A pak má asi smysl křížkovat kvalitní lidi na ostatních kandidátkách, zejména v KDU.

Ústí nad Labem: PRO! Ústí. Lídrem tohoto hnutí je úspěšný podnikatel Martin Hausenblas, který do tohoto dnes nešťastného regionu vnáší pozitivní a konstruktivní přístup. Možná není od věci, aby i Ústí mělo jednou svého Baťu.

Ostatní větší města: Upřímně, nevím. Můžeme si udělat volební kalkulačku, ale nevím, jestli ta má na komunální úrovni nějakou vypovídací hodnotu. Spíše je třeba se informovat, jakou politiku dělali ti předchozí, jakou chtějí dělat ti ostatní, a především se dívat na konkrétní lidi – a ty pak vybírat i v ostatních stranách.

Frýdek-Místek: TOP 09. Neznám podrobnosti, ale za ty čtyři roky mi přišlo, že v rámci konstruktivní kritiky radnice v mém rodném a okresním městě to byla právě místní TOPka, kdo upozorňoval na to, co je špatně. Navíc by mohla zastupovat poctivé podnikatele, vzdělané, inteligentní, kreativní a občansky aktivní lidi.

Křížkoval bych ale i kvalitní lidi v ostatních stranách. Vypadá to na pokus o novou ODS, v KDU se taky najdou a pravděpodobně i v ANO. Důležité bude, aby bylo konečně moci zbavena ČSSD, a aby se tam nedostali místní kmotři a (polo)mafie s pěknými billboardy. Však místní vědí lépe než já, o kom mluvím.

Dobrá: Před čtyřmi lety byla má volba jasná – Aby Dobrá byla dobrá. A je nutno říct, že starosta Jiří Carbol společně s místostarostou Milanem Stypkou a dalšími udělali v obci spoustu práce. Konsolidovali finance, i díky prostředkům z EU opravili kostel, rekonstruovali školu, začaly se opravovat chodníky. Taky se zlepšil přístup obce směrem k občanům a místním spolkům a mohl bych pokračovat.

Kritizovat by se jistě také dalo. Některé věci by se nemusely platit z veřejných prostředků, ale mohli by si je občané zaplatit sami. Tak jako tak ale nevidím zásadní důvod, proč by stávající koalice neměla pokračovat. Ještě zvážím, zda neoznačím mladé z hnutí Lepší Dobrá, ale nejvíce křížků ode mě dostanou kvalitní kandidáti právě těchto tří hnutí.

Jak vlastně volit?

To je právě otázka. Jak nám na videu krásně vysvětlili vyučující z mé katedry, tak se zdá, že nejvíce se vyplatí zakřížkovat jednu stranu a následně zakřížkovat pár kvalitních kandidátů v těch ostatních. Byť je škoda, že to nebude mít takovou váhu, a že zároveň nemůžeme dávat preferenční hlasy v rámci námi preferované strany.

Ať už výsledek voleb v naší obci, městě či městské části dopadne jakkoliv, musíme si uvědomit jednu věc. Tyto a asi kterékoliv jiné volby nejsou nic jiného, než průzkum toho, jak kvalitní lidé v dané oblasti žijí. Na kolik jsou politicky vzdělaní a uvědomělí. Proto si nestěžujme, volme a přesvědčujme k dobré volbě i ostatní.

Koho volit do senátu?

Jak jsem psal v předchozím článku. Pro budoucnost svobody a demokracie v této zemi je důležité volit především kandidáty stran současné občanské, demokratické a parlamentní středopravé opozice. Tedy ODS a TOP 09. Tam, kde není pravděpodobné, že by se jejich kandidát mohl dostat do druhého kola, tak kandidáta lidovců. A ve většině případů nevolit hnutí ANO, protože není bezpečné, aby Babiš získával takovou moc.

Je škoda, že v některých volebních obvodech najdeme více než jednoho dobrého kandidáta, v jiných zase zvítězí někdo nekvalitní. Nebudu vypisovat všechny obvody, tak snad jen ty, kde jsou kandidáti, které bych rád mezi budoucími senátory viděl.

6 – Louny: Leo Steiner (KDU, SZ atp.)

9 – Plzeň-město: Ladislav Cabada (TOP 09)

15 – Pelhřimov: Ivo Jahelka (TOP 09)

21 – Praha 5: Pavel Žáček (ODS)

27 – Praha 1: Václav Hampl (KDU + SZ)

30 – Kladno: Lenka Kohoutová (ODS)

39 – Trutnov: Pavel Káňa (ODS)

42 – Kolín: Pavel Kárník (TOP 09)

45 – Hradec Králové: Oldřich Vlasák (ODS)

54 – Znojmo: Karel Podzimek (ODS)

57 – Vyškov: Zdeněk Šigut (TOP 09)

60 – Brno-město: Zdeněk Papoušek (KDU)

63 – Přerov: Jitka Seitlová (KDU + SZ)

69 – Frýdek-Místek: Jiří Carbol (KDU)

Ke svému obvodu jen krátký komentář. Ideálně bych rád volil Evu Pastuškovou z ODS a na druhém místě by asi byl i přes ne úplně férovou kampaň na Velké doberské Slavomír Bača za TOP 09. Pochybuju ale, že by v našem obvodě mohl uspět kandidát těchto dvou stran. Proto si myslím, že do druhého kola má šanci se dostat právě kandidát lidovců.

Jsem sice proti tomu, abychom volili kandidáty hnutí ANO, ale Stanislav Fridrich, který u nás za něj kandiduje, vypadá poměrně solidně. Naopak si myslím, že nemá smysl volit Martina Adamce, přestože sám bude pravděpodobně taky slušný člověk. Ale upřímně – proč potřebujeme v senátu lékaře, u něhož ani nevíme, jaké jsou jeho ideje, a proč kandiduje zrovna za toto (někdo znalý místních poměru by asi řekl – nedůvěryhodné) hnutí.

72 – Ostrava-město: Lukáš Curylo (KDU)

75 – Karviná: Vladislav Szkandera (KDU + KONS)

78 – Zlín: Petr Žůrek (STAN)

81 – Uherské Hradiště: Jan Pijáček (ODS)

Nakonec to vypadá, že hnutí ANO stejně příliš kvalitních kandidátů ani nemá. Přesto je pravděpodobné, že kvůli vyšší volební účasti zároveň s komunálními volbami budou méně politicky informovaní voliči preferovat kandidáty vládní koalice. Což je škoda, protože kvalitní osobnosti i dobrý program je někde jinde.

Zároveň jsem trošku nepochopil, proč Česká televize neudělala nějakou generální debatu k senátním volbám. Z věcného hlediska by byla potřeba. Nicméně možná je to dobře. Ona by příliš věcná asi nebyla a stejně by se v ní nediskutovalo o tom, o čem by se mělo.

Přestože k tomu volební systém svádí, tak senátní volby nejsou primárně o osobnostech nebo našem regionu. Jsou především o programu a idejích. V Senátu se rozhoduje o zákonech a má moc ovlivnit i zákon nejvyšší, tedy ústavu.

V komunálních volbách naproti tomu vůbec o celostátní politiku nejde. Tam neřešíme, zda podporujeme vládní koalici, opozici či někoho jiného. Jde nám o to, abychom volili ty, u nichž si můžeme být jistí, že se jim nebojíme svěřit starost o značnou část našich peněženek.

Čtěte také:

Komunální volby = příležitost pro nový začátek

Můžeme volit. Od nejmenšího po největší. Svobodné volby jsou oslavou demokracie a měli bychom je využít naplno. Od komunálek, přes kraje, sněmovnu, prezidenta až po Evropský parlament.

2014: Obměna lidí v obcích a městech

Na mnoha radnicích i v zastupitelstvech stále sedí lidé, kteří tam nemají co dělat. Kteří nechápou politiku jako službu svým spoluobčanům, ale jako příležitost se na jejich úkor obohatit. Naším úkolem je takové rozpoznat a už je nevolit.

Je ale třeba si dávat velký pozor na to, kde se skrývají. Někde to může být snadné. Uvidíme je v bývalých velkých stranách – v ODS a ČSSD. Jenže v některých případech se spíše schovávají. Ti samí lidé si vytvořili značku, která zní marketingově lépe. A naopak někde už možná můžeme vidět, že i ODS se obnovila a kandidují za ni noví a slušní lidé.

Jinde je třeba volit místní hnutí – ať už nová či úspěšně vyzkoušená. I za Babišovo ANO v mnoha městech či obcích pravděpodobně kandidují lidé, kteří to myslí, ale budou i dělat dobře. Jinde ale na jeho kandidátkách možná najdeme staré mafiány nebo takové přeběhlíky ze zavedených stran.

Samozřejmě, že v komunálkách jde spíše o lidi. Volíme raději ty, které známe – i proto, že je můžeme znát osobně. Méně už si uvědomujeme, že jde i o program a ideje. Není pravda, že by chodník nebyl levicový či pravicový, protože politik má moc rozhodnout, z čích peněz se postaví. A to je čistě ideová záležitost.

Věřím, že pokud si zachováme demokracii, tak za čtyři roky dokážeme zvolit ještě lepší obecní zastupitelstva, než se nám to podaří už v těchto dnech. Že bude pokračovat trend, kdy obyčejní lidé začnou vstupovat do politiky, kdy do ní budou vstupovat mladí, kdy začneme více přijímat občanskou odpovědnost za správu veřejných záležitostí.

Do té doby ale budeme mít příležitost zamyslet se nad tím, jak lépe vyřešit volební systém i způsob financování našich obcí. Zda jej neposunout směrem, kdy by bylo možné křížkováním osobností napříč kandidátkami docílit toho, co od toho očekáváme. Zda nezavést přímou volbu starostů a primátorů. A zda to neudělat tak, aby si o tom každá obec mohla rozhodnout sama.

Ale taky se musíme zamyslet nad větší finanční autonomií našich obcí. Dnes se většinou jen přerozděluje. Díky nedávné změně rozpočtového určení daní více ve prospěch menších a méně bohatých obcí. Ze státního rozpočtu i skrze evropské dotace. Je to tak ale správně? Nebylo by pro demokratickou a zodpovědnou správu lepší, pokud by si o výši daní, z nichž jsou obce financovány, rozhodovaly ony samy? A tím měly možnost mezi sebou soutěžit, jako je tomu v některých západních zemích?

A uvědomme si ještě jednu věc. Politici spravující obec či město nám nevládnou ani nás neřídí. Jsou to občané, kteří naše obce pouze dočasně spravují. Pokud to budou dělat špatně, máme za čtyři roky možnost nahradit je lepšími. A když se někdo chlubí s tím, že bude MHD zdarma, tak se nenechme nechytat tím, že je to přece zdarma, protože to platí město. Protože ono město platíme my sami – skrze daně ze svých možná těžce a ideálně i poctivě vydělaných peněz.

Co nás čeká dál?

2016: Obměna lidí v krajích – po 2,5 letech vlády současné koalice, pokud zrovna nebudou předčasné sněmovní volby, asi budeme moct očekávat, že se z většiny krajských radnic začne stahovat ČSSD. Možná taky ne. A bude zajímavé sledovat, zda jejich oslabené koalice s komunisty v některých krajích doplní politici z ANO či Úsvitu.

Čeká nás také debata, zda nejsou současné kraje nesmyslné. Zda by neměly buď více kopírovat původní zemské uspořádání, nebo zda by neměly být nahrazeny daleko lépe kontrolovatelnými okresy (okresními radami a zastupitelstvy). A asi i to, zda bychom měli volit hejtmany přímo. I zda to nenechat na jednotlivých krajích. Nebo jestli by se krajské volby neměly konat v různých časech, aby se z regionálních témat nestala kampaň celostátní politiky. Ale i to, zda by se krajské volby neměly příště konat spíše zároveň s komunálními.

2017: Nová sněmovna – největší souboj o budoucnost naší země se samozřejmě svede zde. Budeme zemí řízenou autoritářskými populisty, kteří slibují modré z nebe, a občas udělají i něco, aby to vypadalo, že jej skutečně přinášejí? Nebo zemí svobodných a demokraticky smýšlejících občanů, kteří se sdružují do skutečných politických stran, které hájí jejich přirozené zájmy a politika je pro ně střetem programů a idejí?

2018: Nový prezident – mnozí si říkali, že po Klausovi už nemůže přijít nic horšího. Málokdo z nich je dnes přesvědčen, že by Zeman byl lepší. Nechci strašit, ale je možné, že i po Zemanovi může přijít někdo horší. Dokonce se někdo může pokusit i o takovou zvrácenost, že ve střední Evropě zavede prezidentský systém. Cožpak by Babišův či Okamurův diktát nebyl pro lid atraktivnější, pokud by byl posvěcen polonáboženskou aurou, kterou u nás funkce prezidenta již od dob Masaryka má?

Věřím ale, že vše bude jinak. Zavést zpět nepřímou volbu se v nejbližších letech asi nepodaří, omezit prezidentské pravomoci možná ano. Tak jako tak ale musíme už dnes začít přemýšlet nad tím, jakého chceme příštího prezidenta, a kdo by jím mohl být.

Podle mě – člověk vzdělaný, vyspělý, se schopností získat si dobré jméno i v zahraničí. Tím není Zeman, znovu Klaus, Okamura, Babiš a asi ani Keller. Mohl by jím ale být Michal Horáček, Jan Švejnar, Tomáš Sedláček, Zuzana Roithová atp. Ano, pravdoláskaři. Ale myslím si, že český prezident by měl být pravdoláskař.

2019: Evropští zástupci. Z našich obcí a měst, skrze kraje, sněmovnu a hlavu státu se dostáváme až po naše zástupce v Evropském parlamentu. Byl bych rád, kdybychom si příště více uvědomili, že nevolíme jen osobnosti nebo české strany, ale spíše celoevropské frakce a představu o tom, jaké pravomoci chceme přenést na celounijní úroveň, nebo které chceme přivést zase zpátky na tu národní.

Mezitím v letech 2014, 2016 a 2018 samozřejmě zcela obnovíme i náš Senát. Ten je důležitý jako pojistka. Jen s jeho pomocí můžeme měnit, nebo naopak bránit naši ústavu. Do něj máme příležitost volit lidi nezávislé na stranické loajalitě, lidi svobodomyslnější a díky volebnímu systému i bližší našemu regionu.

Tož demokracii bychom měli, teď ještě nějaké ty demokraty

Masarykovo heslo platí stále. Není pravda, že by se za 25 let nic neudělalo. Z komunistických trosek jsme se stali svobodnou a demokratickou zemí s právním státem a tržní ekonomikou. Stále více lidí začíná být politicky uvědomělých. Stále více z nás se chce do ovlivňování veřejných záležitostí zapojit. Dělejme to i nadále.

Nedávejme naši moc, naši dlouze vybojovanou svobodu do rukou těm, kteří ani nechápou její význam. Nejde jen o efektivitu a úspěšné řízení. Jde i o vzájemný respekt.

A hlavně – uvědomme si, že většinu věcí si můžeme udělat my sami, v našich rodinách, domácnostech, sousedstvích, v rámci občanské společnosti nebo svobodné směny na trhu. K většině věcí v našich životech nepotřebujeme politiky ani stát. A tam, kde ano, máme nyní krásnou příležitost začít postupně znovu a zezdola. Udělejme to.

Čtěte také: