Potrat. Vzbuzuje ve Vás toto slovo také spoustu vášní, otázek a odpovědí, argumentů pro a proti či hrůzné představy zavražděných dětí nebo naopak zničených životů s neplánovaným dítětem? Vidíte na jedné straně zpátečnické konzervativce a na druhé militantní liberály? Jaký mají smysl a dopad prolife akce?
Iniciativa Stop genocidě objíždí střední školy a před nimi vystavuje billboardy s propagandou proti potratům. Mnoho lidí to považuje za nechutné. Posuďte sami. Pravdou je, že můj osobní názor na potraty změnilo pravě to, když jsem kdysi viděl podobné fotografie. O to víc mě nyní zarazilo, když jsem si všiml, že v ČR se údajně udělá 70 potratů denně. Tipoval jsem to tak, že max. dva. Ostatně billboardy jsou udělány zajímavou formou a vedou i tak proevropského člověka, jako jsem já, k zamyšlení o současném fungování Evropské unie a jejím směřování v případě, že si dnes většina lidí nárokuje svobodu, aniž by si uvědomovala, že k ní neoddělitelně patří zodpovědnost.
Dalo se čekat, že v české liberální společnosti mladých lidí budou padat názory, že tam bude jen nějaká parta katolických babiček poučovat o morálce atp. Pro mnohé bylo překvapení, že to byli tři mladí muži. Co mě však zaráželo nejvíce, bylo to, že mladí lidé si nejsou schopni na tak kontroverzní téma vytvořit svůj vlastní názor a jen papouškují to, co si myslí, že si myslí většina. Pravda, je to nemoc celé současné západní společnosti, té české především, a má mnohdy také.
Řeči typu: „Pojďme na ně! Pojďme jim to zničit!“ atp. mě trošku zvedaly ze židle. Chápu mladický zápal pro radikální řešení situace s nezájmem tu situaci pochopit, ale mám (ne)výhodu, že mám rozum a dnes si trošku dokážou uvědomovat rozdíl mezi skutečnou a virtuální realitou. Že když se semele bitva, může to sice dopadnout dobře pro mě (třeba se budu dívat jen přes okno), ale ne tak pro její hlavní účastníky.
Myslím si ale, že přes svoji kontroverzi a stádní odpor k ní splnila akce svůj účel především v jedné věci. Vzbudila diskuze. Vyprovokovala lidi k zamyšlení. Předala i nějaké informace. Nabídla otázku, zda potrat je skutečně stejný zákrok jako vytrhnutí zubu.
Musím říct, že pro mě, jako pro člověka, který vyrostl na liberalismu, je při současných světových problémech toto téma na vedlejší koleji a nemám v úmyslu se jím nějak zvláštně zabývat, ale uvedu také svůj názor na toto téma. Já osobně jsem proti potratům. Považuji to za zabití (otázkou je od jaké doby, ale od 10. týdne už jednoznačně). Pravdou je, že to ve většině případech asi nebude s úmyslem zabíjet. Myslím si, že potrat není antikoncepce.
A zakázat je zákonem, nebo ne? Jako svobodomyslný člověk jsem obecně proti jakýmkoliv zákazům a osobně si plním své povinnosti spíše, když není vytvářen pocit, že je „musím“ dělat. Avšak většina to má zřejmě naopak. Zakázal bych je v běžných případech (a tady je otázkou, kolik se jich zase bude dělat načerno), avšak v těchto třech případech bych zřejmě nechal svobodnou volbu:
1) V případě znásilnění.
2) V případě, že by se dítě mělo narodit postižené.
3) V případě nízkého věku matky a pravděpodobné neschopnosti se o dítě kvalitně postarat.
Další problém, který se může v Česku vyskytnout je ten, že prolife aktivisté mohou například argumentovat tím, že potrat je jednání proti Bohu. Pochopitelně je to jejich pohled, ale je třeba si uvědomit, že většina společnosti, a především mladí, to vidí jinak a je třeba k tomu také tak přistupovat. Náboženské argumenty jsou podle mě kontraproduktivní.
Proč v nás ale toto téma vzbuzuje tolik emocí či vyhraněných názorů? Zvlášť dnes, kdy jsme se ještě nenaučili svobodně vyjadřovat svoje emoce a názory. Jedná se o téma, které se nás dotýká politicky, resp. ideologicky – a to je vždycky strašný argumentační boj. Je to téma etické i filozofické. Dotýká se nás osobně, našeho soukromí, naší společnosti, ve které žijeme. Proto asi také mnohdy před tímto tématem zavíráme oči a raději se vyhýbáme tomu, abychom se tím zabývali. Ale 70 potratů denně je trošku moc…
Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=125943