Občané do ulic! Už je čas!

Zase se nám blíží 17. listopad. Už tomu bude 22 let, kdy se český člověk zvedl a šel vyjádřit svůj názor do ulic. Tehdy to byla spousta lidí, různé druhy lidí, ale všichni měli jedno společné – odstranit tehdejší zkorumpovaný, nespravedlivý a nemorální režim. O co by nám ale mělo jít nyní?

V naší zemi je formálně demokracie, svoboda, právní stát, tržní systém. Když říkám formálně, myslím tím ono pověstné Masarykovo – „Tož demokracii bychom měli, ještě by to chtělo nějaké ty demokraty.“ A já se ptám, kde jste? Chceme svobodu? Chceme demokracii? Chceme právní stát a spravedlnost? Chceme tržní systém, který bude fungovat?

Ve čtvrtek se do ulic nejen Prahy, ale nyní konečně i do více měst chystá spousta lidí z různých iniciativ, kteří mají různé názory na to, co by mělo současný marasmus v této zemi nahradit. V zásadě máme něco společného – jsme toho názoru, že nynější stav je neudržitelný a chceme jej změnit. Jak?

Do ulic půjdou komunisté, náckové, socialisti, zelení radikálové, anarchisté, ale také tam půjdou i obyčejní občané, kteří se nehlásí ani k jedné z těchto skupin. Já si však myslím, že by nás mělo být víc, že by slušný pravičák, který chce svobodu, demokracii, právní stát a kapitalismus, měl do ulic vyrazit také. Jeho cílem nemusí být svržení současného režimu (ten jeho zde formálně existuje, tudíž je šance jej prosadit i reálně). Jeho cílem může být pouze demonstrativní podpora ostatních v tom, aby se zajímali, aby dávali najevo svůj názor, aby se měnili, aby se zkrátka starali o věci v této zemi, protože jsou to oni, kdo za to nakonec všechno ponese odpovědnost a konec konců i následky.

Řada lidí řekne, že nemá čas, aby se o takové věci starali. Na to vám řeknu jen – já jsem student, potřebuji si vydělávat na nájem, na jídlo, potřebuji psát seminárky, číst spoustu literatury a učit se, potřebuji se vzdělávat také mimo svůj obor, protože chci mít dobře zajištěnou rodinu a vybudovat si dostatečné pasivní příjmy, abych mohl pomáhat svému okolí, abych se nemusel spoléhat na důchodovou almužnu (s kterou stejně mí vrstevníci verbálně nepočítají, ale už se nezamýšlejí nad tím, že i přesto, že ji mít nebudou, tak budou chtít někde bydlet a mít co jíst).

Přesto všechno, půjdu také do ulic. Je to svátek studentů. Je to oslava boje proti komunistické totalitě. Ale půjde mi také o protest proti zbytečně vysokým daním, proti nehorázným dluhům, proti korupci a klientelismu, proti socalismu pro bohaté – a pro kapitalismus! (Jsem si vědom, že v tom posledním se s mnoha lidmi v této zemi neshodnu, neboť levicoví extrémisté v této zemi vykonali své dílo velmi pečlivě.)

Ne, ve čtvrtek se nic moc nezmění, ale je to jeden z akčních kroků, který musíme všichni podniknout, pokud chceme žít v lepší zemi. Korupci neodstraníme tím, že zavřeme pár politiků, soudců, státních zástupců, policistů, novinářů či podnikatelů (což se nyní bude dít docela často). Korupci odstraníme jedině tak, že sami ve svých životech přestaneme lhát, že přestaneme krást a podvádět – a především přestaneme to tolerovat, když uvidíme, že to dělá někdo jiný.

Ale potřebujeme také tu změnu strukturální a loutkovou. Musíme změnit některé zákony (bankovní gembling, finanční ústava, vlastnictví akcií, zadávání veřejných zakázek, volební systém, atd.). Potřebujeme také vyměnit současnou vládnoucí garnituru, potřebujeme na klíčové pozice v této zemi dostat slušné lidi, kterým budeme moci důvěřovat, ale které budeme také pravidelně prověřovat a v případě potřeby odvolávat.

Vážení občané, máme spoustu možností, jak můžeme něco změnit – čtěte informace (ne bulvární nebo populární zprávy), pište články, pište petice, posílejte e-maily, sdílejte to na sociálních sítích, mluvte s lidmi ve vašem okolí, pořádejte demonstrace a choďte volit! Tím to všechno můžeme změnit a posunout k lepšímu. Nikdo jiný to za nás neudělá. Možností máme skutečně mnoho.

Osobně vidím velký potenciál také v iniciativách www.ano2011.cz, www.neo2011.cz, www.nfpk.cz, http://verejnostprotikorupci.cz/ nebo také v novém předsedovi poučené strany KDU-ČSL, Pavlu Bělobrádkovi.

Ve čtvrtek 17. listopadu pojďme všichni demonstrativně do ulic našich měst!

Sociálně-konzervativní liberalismus

Je liberalismus ještě relevantní? Známe liberalismus klasický či moderní (sociální). Napadla mě však ještě jedna verze, která by mohla být pro mnohé lidi zajímavá. Nazval bych ji sociálně-konzervativním liberalismem. Co si pod tímto zdánlivě si protiřečícím pojmem představit?

Z čeho vychází klasický liberalismus? Podle Heywooda jsou základními prvky liberalismu – důraz na jednotlivce, svobodu či rozum. Liberalismus také věří v pokrok a má rád univerzalismus, toleranci a rozmanitost. V neposlední řadě je to také spravedlnost. Liberální stát je také charakterizován tím, že zdrojem legitimity je konsenzus ovládaných, existuje v něm ústavní vláda a funguje zde právní stát.

Důležité je také vnímání svobody jako negativní, respekt k osobnímu vlastnictví, oddělení politické moci od náboženství a přesvědčení, že stát je nutné zlo.

Stačí však pouze tento liberalismus (mnohdy nazývaný také neoliberalismem či pravicovým libertarianismem)? Nechybí zde sociální, hodnotový či vlastenecký rozměr? A jak by to mohlo vypadat s nimi?

Proč konzervativní?

Sociálně-konzervativní liberál by mohl věřit všemu předchozímu a zároveň by uznával důležitost příslušnosti k danému národu a byl by na něj hrdý. Mohl by také zároveň vyznávat konzervativní hodnoty, jako je například odpor k potratům, eutanazii, homosexuálnímu manželství, státní sexuální výchově či adopci dětí homosexuálními páry. Aby zůstal liberál, mohlo by mu být svým způsobem i jedno, zda jsou tyto věci zaopatřeny legislativně. Například by všemi možnými liberálními prostředky bojoval proti potratům (osvěta, kampaně, diskuze, atd.), ale už by např. nepožadoval jejich zákonný zákaz či kriminalizaci.

Druhým rozměrem je třeba to, že by takový liberál byl hluboce věřícím křesťanem, měl by 5 dětí a byl své ženě 100% věrný. Celkově by se choval slušně a umírněně.

A proč sociální?

Takový liberál by si velice uvědomoval důležitost solidarity s těmi méně šťastnými, které přirozené podmínky (špatné výchozí prostředí, špatná výchova atd.) velmi znevýhodňují, a chtěl by jim pomoci. Takový liberál by samozřejmě chápal, jak funguje volný trh, byl by třeba vzdělaný, a věděl tak, jak získávat obrovské finanční bohatství. Takový liberál by dával velkou část svých prostředků na vzdělávací projekty, na charitu či skutečně potřebným v jeho okolí. Ano, byl by srdcem velice levicový, avšak stále by požadoval malý liberální stát, který by primárně plnil roli právní a bezpečnostní, ale už méně (ideálně vůbec) by řešil záležitosti sociální, vzdělanostní, kulturní či jiné.

Jen si teď trošku říkám, zda to, pod čím si v českých poměrech dokážu představit pojem sociálně-konzervativního liberála, není ideál amerického konzervativce. Co myslíte?

Investoři – vlastenectví, etika a solidarita

Investování je úžasná věc. Je to nástroj, jak se stát bohatším člověkem, jak si zajistit dostatečné pasivní příjmy a pak už se jen dívat na to, jak bohatneme. Existují různé druhy investování, z nichž některé jsou takové, že vyhrávají obě strany (investice do rozjíždějících se firem, realit), nebo i takové, které už připomínají spíše gembling (spekulace u tradingu).

Věděli jste, že si můžete „vsadit“ na to, že vaše země začne nyní krachovat? Že důležitá firma ve vaší zemi zažije silný pokles? Udělali byste to? Osobně mi takový způsob investování připadá jako nechutný, byť se na něm dá určitě velice dobře a bezpečně vydělat. Trošku se tam v takových případech vytrácí ten občanský rozměr. Mám pocit, že někteří investoři si neuvědomují právě to, že jsou zároveň i občany své země (a konec konců i obyvateli této planety).

A jak je to se vztahem investora k solidaritě? Bohatí bohatnou a chudí chudnou. Toto je nejen přírodní zákon, ale i spočítatelný fakt. Jak se k tomu může postavit mladý člověk žijící ve střední Evropě s vyhlídkou důchodové almužny od 70 let svého života? Pokud má alespoň základní vzdělání – tedy umí číst, psát a počítat (nebo používat kalkulačku), jestliže má k dispozici internet nebo ví, kde je knihovna, tak se může vzdělávat dál. Může zjistit, že je docela snadné se stát bohatým (samozřejmě je jednodušší si chodit pro podporu na sociálku) a může se to začít učit.

Ano, mnoho z nás tato vize našeho budoucího života zaujme a mnoho z nás to tak udělá a zařídí se podle toho. Ale co ten zbytek? Co ta většina, která buď neumí ani to první, nebo nehodlá pokračovat v tom druhém, nebo prostě neuspěje? Mohli bychom se zachovat jako sociální darwinisté a říct – silnější a chytřejší přežije. Jenže o tom není člověk. Tak se chovají některá zvířata.

Jakou tedy může bohatý investor zvolit strategii, aby pomáhal těm méně bohatým, méně chytrým či méně informovaným, ale stejně jako on také hladovým a s chutí po důstojném životě? Měl by přesvědčit vládu, aby mu vzala 90 % jeho právem a těžce nabytých peněz a majetku a přerozdělila to mezi ty ostatní? Je toto ta správná cesta?

Osobně si myslím, že toto je silně nespravedlivá cesta, byť bude stále prosazována a mnohdy ke konečné smůle těch méně bohatých i prosazena. Vidím ale lepší cestu. Cestu toho, že my bohatší (pokud se tedy nenecháme odradit a staneme se jimi) budeme část svých peněz dávat na charity ve svém okolí, konkrétním lidem, kteří to budou potřebovat a kde budeme vidět konkrétní výsledky a budeme mít zpětnou vazbu. Že budeme mít své nadace, a jejichž pomocí budeme přispívat na projekty, které zvýší finanční inteligenci a všeobecnou vzdělanost dalších a dalších lidí.

Věřím, že řada z nás ráda a dobrovolně do svého investování a podnikání zapojí i ten patriotistický, morální a sociální rozměr a dokážeme všem falešným socialistům, že kapitalismus bez zbytečných regulací a neúměrného přerozdělování může fungovat a funguje, když jsou v něm morálně a sociálně zdatní lidé.