Chcete lepší svět? Přestaňte se dívat na zprávy na Nově!

OK, možná tekutý bulvár sledujete na Primě, to je celkem jedno. Vraždy, přepadení, bouračky, nevěry, rozkrádačky – zkrátka drsné emocionální porno. Člověk, který to denně nesleduje, a jednou se na to podívá, prožije za třicet minut více emocí, než za celý rok. Ve svém životě ale o nic nepřijdeme, pokud se na to dívat nebudeme.

Právě naopak. Jestliže všechny emoce tohoto světa prožijeme každý den o půl osmé, těžko nám zbude energie na naše skutečné emoce. A tak zatímco mrháme čas u nešťastných příběhů druhých lidí, zjišťujeme, že se tyto příběhy začínají pomalu stávat i nám. V Ulici, v Ordinaci nebo jiné pokleslé továrně na příjmy spousty lidí, jenom ne ty vaše, vidíme, že je normální být nevěrný, že je normální druhé pomlouvat za zády, že je normální žít špatný, nespokojený život jako hloupá ovce, která se jen přizpůsobuje tomu, co si myslí, že chce dav. O co horší je pak procitnutí, že jednotlivec na druhém i kterémkoliv jiném konci onoho davu dělá přesně totéž. Žije cokoliv, jen ne svůj vlastní a svobodný život.

Svět bez bulváru a cizích emocionálních dramat

A tak si to představme – mentální svět, ve kterém by neexistoval bulvár, svět, ve kterém bychom nevěděli, kde se kdo naboural, kde kdo přepadl nějakou banku nebo bezmocnou stařenku, kde někdo rozkradl nějakou dotaci. Nic z toho se do našeho života nevkrádá, a my přesto žijeme dál. Může to být skvělé, že? Už možná tušíte, jak by se asi zvýšila kvalita našeho života, kdybychom se třeba měsíc bez toho všeho obešli. A víte co? My to tak udělat můžete!

Nikdo nás nenutí, abychom se na ten odpad dívali. Tedy, není to tak úplně pravda – nikdo kromě nás samotných a našeho zlozvyku tomu vždy podlehnout. Jenže za konzumaci přehnaných emocí (a většinou negativních) nám zpravidla nikdo nedá ani korunu. To spíše my pak podvědomě na základě shlédnutých reklam jich několik zbytečně vydáme. A naše peníze jsou náš čas, energie a nadání, které bychom mohli využít jinak a lépe.

Svět bez zpráv – ale vždyť nebudu nic vědět!

To je to, co nás napadne ihned, když začneme přemýšlet, že bychom se na to přestali dívat. Uvědomme si ale, že zprávy bulvárního typu – Nova, Prima, Blesk, ale dnes i Česká televize a mnohé další (ostatně seriózních médií u nás moc nemáme) – nám žádné informace nedávají. Že podstatné informace o tom, jaká globálně významná událost nebo jaký důležitý zákon prošel parlamentem a vyjde v platnosti, se dozvíme i tak a patrně někde jinde.

Konzumace emocí je pro nás důležitá. Co s tím?

Problém těchto zpráv je i to, že jsou převážně negativní a náš návyk na pasivní konzumaci audiovizuálního obsahu je stále silný. Protože silné emoce potřebujeme zažívat i nadále, doporučil bych jako odvykací kůru místo bulvárních zpráv několik věcí:

– videa na TED.com
– videa na Values.com
– motivační, inspirativní, vizualizační, relaxační videa na YouTube
– přepnout program třeba na Primu Zoom a zakoukat se do nějakého zajímavého dokumentu
– jít si kreslit, hrát na hudební nástroj, zahrát si hry, které zvyšují naši inteligenci
– jít do přírody a vnímat tvary, barvy a zvuky přítomného okamžiku
– číst si zajímavou knihu, která nás někam posune nebo jinak obohatí
– povídat si s rodinou či přáteli
– učit se cizí jazyk
– dívat se na online kurzy světových univerzit
– studovat novou oblast, která nám umožní začít se živit tím, co nás baví

Máte tipy na další zajímavé věci? Podělte se o ně s námi v diskuzi níže. O to, čím jste svůj život obohatili, když jste jej přestali ochuzovat nesmyslným tekutým bulvárem.

Přeji mnoho štěstí při zlepšování kvality vašeho života!

Čtěte také

  • 10 způsobů, jak si ulehčit život na Facebooku
  • Životní styl T. G. Masaryka

Kteří poslanci by měli zůstat? Rozhodněte i vy!

Na občanské sociální síti Deník politika byl spuštěn další zajímavý projekt, tentokrát ke sněmovním volbám, které se s největší pravděpodobností odehrají již za rok. Jde o to, že každý občan může hlasovat kladně, záporně nebo neutrálně pro jednotlivé poslance a vyjádřit tím, kdo z nich by měl ve funkci zůstat, a kdo by se měl naopak poroučet. Proč byste se měli zapojit i vy?

Je to zdarma, zabere to pár minut a ovlivníte tím veřejné mínění celého národa. Lidé si u nás často stěžují, že jako jednotlivci nemohou nic ovlivnit. Dovolím si tvrdit, že to není pravda. A tento projekt a sociální síť Deník politika vůbec je jen další ukázkou toho, jak můžeme naši zemi měnit k lepšímu. Z pohodlí domova, od počítače.

Kolik lidí tam bude hlasovat? Méně, než jich v naší zemi žije. Méně, než jich bude volit. Jenže ony tam nějaké výsledky budou. Už jsou. Bude se o tom mluvit. Budou o tom psát média a možná se o tom zmíní i Václav Moravec v přímém přenosu několik hodin před volbami. V těch ale máme hlas jenom jeden. Jenže vliv může mít každý z nás daleko větší. A toto je jedna z cest, jak jej znásobit.

Odkaz: https://www.denikpolitika.cz/projekty/poslanecke-volby-2014

Jde jim jen o vlastní prospěch! Že by projekce v praxi?

Češi jsou přesvědčeni, že lidem, kteří vstupují do veřejného prostoru, a stávají se tak politiky, jde jen o vlastní zviditelnění, o nabytí majetku či o získání moci. Odhalil to průzkum společnosti CVVM, podle něhož tyto názory zastává drtivá většina občanů (kolem 90 %). Není to ovšem pouze ukázka jednoho z nejznámějších pojmů v psychologii – projekce?

O projekci víme, že je to tendence připisovat druhým lidem vlastnosti a schopnosti podle nás samotných. Češi v tomto průzkumu ani tak nevypovídají o svých volených zástupcích, jako o sobě samotných. Často se setkávám s tím, že si tzv. obyčejní lidé stěžují, jak jsou ti jejich politici špatní, že by tam měli být lepší. A když přijde řeč na ně samotné – proč s tím tedy něco neudělají, proč nedají všanc své vlastní jméno, svou pověst a osobní značku, dozvídáme se něco v tom smyslu, že oni sami by si tam nakradli ještě více, akorát by to dělali chytřeji.

Ano, není to pouze o lidech, je to začarovaný kruh. Nemůžeme mít lepší politiky, než jsme my sami, protože v parlamentní demokracii si volíme sami sebe, své reprezentanty. Zároveň však tito reprezentanti ovlivňují nás samotné, jdou nám příkladem. Zvlášť u nás, kde prezidenta stále považujeme za nějakého krále, který tady je od toho, aby zajistil věčnou spravedlnost na zemi.

Přitom, kdybychom se vzdali naší naivní představy, že volený politik má být někdo svatý a bezchybný, kdybychom je přestali všechny házet do jednoho pytle – žvanit o tom, že všichni jsou stejní a všichni kradou, kdybychom si uvědomili, že demokratický politik není příslušník nějaké zvláštní nedotknutelné kasty, ale je to běžný občan, obyčejný člověk, jeden z nás, kterého si na nějaký čas volíme, aby se staral o veřejné záležitosti, tak by se i u nás politická kultura rapidně zlepšila.

Slušní a schopní lidé by se přestali bát do politiky vstupovat, protože by se jejich společenský status ze dne na den nezměnil z uznávaného vědce, špičkového chirurga či úspěšného podnikatele na úroveň prostitutky, tedy poslance.

Uvědomme si, že začít musíme každý sám u sebe. Že nic neměnící nadávání na ty, kteří to dělají špatně, správu našich veřejných záležitostí nezlepší ani neulehčí naším rodinným rozpočtům. Že naopak věcné a poctivé přemýšlení o problémech, kterým rozumíme, užitečné rady lidem, kteří mají svěřenou moc, jejich pečlivé rozlišování a především využívání všech demokratických nástrojů, včetně těch internetových, může naši zemi posunout zase o něco k lepšímu.

Miroslav Návrat,
autor je studentem Politologie a Psychologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně

Vyšlo v měsíčníku Psychologie dnes 5/2013