Rubrika: Společnost

Čeká nás revoluce introvertů?

V dnešní době médií, módních časopisů a sociálních sítí je téměř zločin být introvert. Masová společnost nás vede k tomu, abychom byli společenští, otevření, zábavní a povrchní. Kdo takový není, jako by nebyl. Dnes se ale stále více začíná mluvit o tom, že to jsou vlastně introverti, kdo má tu sílu a potenciál ovládat svět nebo řídit firmy. A jakou roli v tom hrají právě sociální sítě?

Jako introvert mám problém prosazovat své názory, nahlas říkat své myšlenky, být iniciativní ve skupině lidí, ale v online prostředí, kde v reálu je člověk třeba sám za svým notebookem, nicméně jeho mysl je v podstatě tam venku (ale zároveň není), je vyjadřování svých postojů a myšlenek pro mě o mnoho snazší. Introvert má tak daleko větší možnosti se vyjádřit. A budu asi velmi zaujatý, když řeknu, že introverti toho mají obvykle daleko více co říct. Jen to neudělají.

Vezměme si další příklad. Třeba nějaký diskusní seminář ve škole, na nějakém semináři, workshopu. Z dvaceti lidí mezi sebou začne diskutovat pět nejaktivnějších extrovertů. Samozřejmě, že po chvíli diskuze začne postrádat věcnost (opět jsem zaujatý), začnou mluvit spíše emoce, potřeby moci a vlivu a celkově se příliš nevyužije potenciál dané skupiny.

Co ale v té chvíli dělají introverti? Poslouchají, přemýšlejí, mají skvělé nápady, vidí, že diskuze by se měla ubírat jiným směrem, říkají si, že by do ní měli zasáhnout, ale nechce se jim, protože jejich komfortní zóna je pro ně víc než potřeba uplatnit svůj vliv v dané situaci, pak jsou z toho třeba i nervózní, začnou se nudit, přestane je to bavit. A výsledek? Nechci říkat procenta, ale tipnu si – 70 % skvělých myšlenek, nápadů, pádných argumentů nezazní. Tedy ony potom vlastně zazní – třeba v online diskuzích, na sociálních sítích, v písemných pracích nebo knihách. Protože tento způsob komunikace je pro introverty příjemnější.

Ještě bych ale zabrousil do politiky. Víme, že moc korumpuje a větší moc ještě více. Tudíž můžeme předpokládat, že v nějaké hypotetické době by existovali nějací mocní lidé, kteří by měli ambice ovládat svět (hypoteticky). A jak nejlépe ovládat masy? Přeci i tak, když vyjadřovat se budou povrchní extroverti (což bude in), a introverti, kteří mají co říct, budou mlčet. Ale to je samozřejmě jen hypotetická situace – vůbec nezapadající do dnešní mediální doby.

Na závěr chci říci, že díky stále větší možnosti online komunikace, rozšíření blogů a sociálních sítí (nebo z jiného pohledu stále oblíbenějších tréninků a kurzů na tzv. měkké dovednosti), může dojít k takové malé revoluci, revoluci introvertů, že svět bude lépe využívat své lidské zdroje.

Publikováno v Psychologii dnes 5/2012.

Jak zvýšit sledovanost Událostí ČT? Vysílejte porno!!!

Tento článek bude krátký. Na iHNed.cz jsem se dočetl titulek – „Událostmi jsme snížili sledovanost Novy, tvrdí ředitel ČT Dvořák. Chce více humoru“ – co na to říct? Jak mu poradit? No, chce-li ve sledovanosti trumfnout Novu, tak může v Událostech vysílat porno. Proč taky ne? Ostatně marxistická a neomarxistická propaganda, kterou nám Události ČT v posledních měsících (možná i letech) podsouvají není o moc lepší.
Někdo zde nepochopil, že hlavní zprávy veřejnoprávní televize nemají být ani vyvážené, ani jasné a spolehlivé. Mají být objektivní a z hlediska faktů pravdivé, z hlediska interpretace neutrální. Ne vždy to jde, a je možná naivní si myslet, že při současné společenské úrovni naší země by něco takového bylo možné. Je však nutné se snažit tomuto ideálu přibližovat. Tady místo toho někdo nabírá moderátory z Primy, redaktory z Novy, Blesku či Kiss Moravy. Jsem zastánce existence veřejnoprávní televize, ale to ji raději prodejme Rupertu Murdochovi, než tohle!
Přitom se stačí podívat, jak vypadají hlavní zprávy třeba na německé veřejnoprávní televizi ARD – http://www.tagesschau.de/multimedia/sendung/ts33730.html – ty nemají ani 15 minut, a přesto se dozvíte to podstatné. A pokud se nemýlím, tak většina českých médií patří německým vlastníkům. Jen výběr jejich obsahu a úroveň zůstává nadále výsostně česká. Změňme to!

Může revoluce v ČR něco změnit?

Revoluce vždy něco změní. Otázkou však je, zda to změní k lepšímu. Problém České republiky není ani tak v současné vládě, ani v politice či státních institucích. Ten základní a zásadní problém je ve společnosti samé. V každém jednotlivci, v hlavě každého z nás. Dalo by se říci, že jsme společensky, politicky a psychicky nemocní. No a dnešní protestující si myslí, že šokovou terapií – svržením vlády a prezidenta se něco vyřeší. Ano nebo ne?
Dejme tomu, že by se v následujících dnech do protestů začalo zapojovat stále více lidí. (Teď odhlédnu od toho, že v čele protestů je extrémní levice, protože důvod vyjít do ulic a chtít něco změnit má jistě každý občan). Tak třeba by se i povedlo svrhnout Nečasovu vládu (protože bude hlasování o nedůvěře a Věci veřejné se mohou zachovat všelijak). No, třeba by se pak podařilo sestavit úřednickou vládu nestranických odborníků (co na tom, že by jen přerušili členství ve straně po dobu funkce). Co by se tím změnilo?
Takovým oprávněným požadavkem, který by mohli občané vznést, by bylo vyhlášení nových, předčasných voleb, ale s tím, že se změní volební systém a třeba se posílí prvky přímé demokracie (i s možností zjednodušit institut referenda). No, ale co potom? Budou nové volby – zvolíme si ČSSD, která je schopna nás zadlužovat v době ekonomického růstu a méně korupčních kauz má jen proto, že byla u moci kratší dobu, ta bude vládnout s komunisty, a aby to bylo ještě šílenější, tak třeba i s Bobošíkovou. Ale co se tím změní? (Dobře, to je ta varianta, kde jsou jen nové volby bez změny volebního systému, ta horší je zrušení politických stran – a pak co? Všichni povinně do Národní fronty, pardon rady?).
Co ale ten argument, že ke změně poměrů v ČR stačí vyměnit politiky? Ano, je zřejmé, že kdyby na postech těch současných lidí (čest výjimkám!) byli lidé morálně silní, se silným pocitem osobní odpovědnosti, vnitřní integrity a slušnosti, tak by byla spousta věcí o mnoho lepší. A to nejen na funkci prezidenta, premiéra, ministrů, poslanců, hejtmanů, primátorů, ale také na pozicích šéfů různých úřadů, šéfů policistů, státních zástupců, soudců atd. (proto jsem pro jejich přímou volbu), ale problém je v lidských zdrojích. Vždyť my takové lidi nemáme! Komunisti je systematicky zničili a takoví lidé se teprve rodí. Nemáme staletí budovaný silný morální charakter. Kdokoliv tam dneska vleze místo nich, tak je jen otázkou času, kdy začne krást taky. Ale nemusí to být zase tak úplně pravda.
V naší zemi je i dnes spousta slušných lidí, kteří by se mohli těchto zodpovědných pozic ujmout, kteří třeba nemají práci, ale chtěli by něco změnit – k lepšímu! Takže je dost možné, že kdyby na těchto místech byli takovíto lidé, tak bychom se tu měli všichni lépe. Jenže, proč tam ti lidé nejsou? Mají strach? Jsou zaneprázdnění sledováním Ordinace nebo Ulice?
Takže, třeba se povede lidem v této zemi donutit současné garnitury, aby se poroučely, spoustu z nich taky pozavírat (ale nutně pod podmínkou spravedlivého soudu!), třeba se dostanou do vedení této země. Podobně jako při takovém otřesu režimu v roce 1989, kdy se pak do vedení této země dostalo spousta slušnějších a schopnějších lidí – a pak se stáhli. Nebo zkazili.
Uvědomme si ale všichni jednu podstatnou a důležitou věc – je to dlouhodobý proces!
Vím, že si myslíte, že je třeba to řešit hned – že už toho máte prostě dost, ale dávejte si velký pozor na to, jací lidé se stavějí do čela těch protestů (a psychologové by mohli vykládat o tom, jaký typ lidí se do vedení přirozeně žene jako první)! Bude to trvat měsíce, roky, desetiletí, než bude naše země lepší. Od roku 1918 klesáme strmě dolů, někdy více, někdy méně. Vůle to otočit směrem nahoru bude stát spoustu práce, námahy, času, energie a sebeobětování! Ale do toho! A opatrně, důrazně a zodpovědně! A s vědomím, že zhruba 90 % světa je na tom stále hůře než my!