A ať generální stávka trvá… 41 let!

„Já bych si moc přál, aby ta generální stávka byla, aby nebyla dvouhodinová, aby byla třeba týdenní,“ řval dnes na Václavském náměstí nejviditelnější boss českých odborů Jaroslav Zavadil. A jak to všechno začalo? „Úterý 24. února (1948, pozn.) ve 12 hodin začala generální stávka, které se zúčastnilo 2,5 milionů pracujících. Měla pomoci prosadit sociální a ekonomické požadavky.“

Ano, slyším vaše slova. Nechcete návrat komunistů ani totalitu. Chcete jen prostě lépe žít a myslíte si, že kvůli této špatné vládě se vám to nedaří. Chápu to. Kdysi jsem tak taky uvažoval. „Nejsem tak šťastný, jak bych chtěl, nemám tolik peněz, kolik bych chtěl, nemám takové politiky, jaké bych chtěl, nemám takové spoluobčany, s jakými by se mi žilo lépe a vůbec – kdo to má všechno vydržet, už je toho moc!“ Ano, i takhle se dá uvažovat.

Nebo takhle: Jak můžu být šťastnější? Která životní filozofie, náboženství či psychologický směr mi v tom může pomoci? Jakou knihu si o tom mohu přečíst? Jaký článek, film, člověk mi s tím pomůže? Jak mohu vydělat více peněz? Z těch, kdo to již poctivě a z ničeho dokázali, kým se mohu inspirovat? Jak mohu já konkrétně s tím, co už umím, zařídit, abychom měli lepší politiky? Sakra, není tam nikdo lepší, není už konečně řada na mně? Jak mohu zlepšit náladu ve společnosti? Jak mohu pomoci druhým, aby žili lepší životy, a měli jsme se tady všichni lépe? Jak se mohu zbavit stresu? Jaké věci mohou zlepšit mou odolnost vůči němu?

Ne, dámy a pánové, mí spoluobčané, žádný odborář, žádný šéf komunistů, žádný nový charismatický vůdce ani s těmi nejlepšími slovy či nápady nás nespasí. Žádný další mesiáš už nepřijde. Teď je to všechno na nás. My, každý sám u sebe musíme začít a měnit tento svět zevnitř.

A pokud namítnete, že to je sice možná pravda, ale tato vláda je prostě objektivně strašná, tak s vámi budu souhlasit. Je hrozná. A ta, co přijde po ní, bude pravděpodobně ještě horší. Ale taky tomu tak být nemusí. Možná se nám podaří, že najdeme dostatek schopných a lepších lídrů a v dalších volbách je tam dostaneme. Však přemýšlejme – co můžeme ještě dnes udělat pro to, abychom tuto vládu zlepšili? Víte, jak by to mohla dělat lépe? Víte, jak na to Nečasovi dodat odvahu? Tak mu napište!

„Buďte tou změnou, kterou chcete vidět na tomto světě.“ Mahátmá Gándhí

Zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Anor_1948

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/203915-vlada-je-zkorumpovana-a-mela-by-odejit-tvrdil-zavadil/

Kde to funguje? Podívejme se na mormony

V tomto článku nechci řešit teologickou či filozofickou správnost mormonského učení, jde mi o inspiraci jejich životním stylem, o to, čím se můžeme dnes inspirovat i my pro řešení současných problémů světa a České republiky. Ať už si tedy o mormonech myslíme cokoliv, pojďme se podívat na jejich životní styl. Podívejme se, jaké přináší výsledky, pojďme o tom nezávisle a nestranně přemýšlet a zamysleme se nad tím, co bychom si od nich mohli vzít jako příklad.
Takže nejdříve pár informací. Mormoni (tedy následovníci Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů) žijí v průměru o deset let více než běžná populace. Mají méně zdravotních problémů a taky potřebují méně veřejných zdrojů na svou zdravotní péči, na pomoc chudým atd. Mají méně výskytu rakoviny a dalších nemocí. Nemají problémy s penězi a kdyby došlo k nějaké apokalypse, pravděpodobně to budou oni, kdo ji přežijí a kdo bude pomáhat ostatním. Proč tomu tak je?
Lidé jsou již od mala vedeni k osobní odpovědnosti za svůj život, především pak k soběstačnosti – schopnost nejdříve se postarat sám o sebe. Až poté se o sebe starají v rodinách, církvi, dobrovolnických organizacích a až nakonec se spoléhají na obec či na stát (v USA asi nejméně ze všech skupin obyvatel). Jsou také vedeni k tomu, aby byli nejen dobrými lidmi, ale také dobrými občany. Často se proto účastní nejen občanského, ale také politického života (letos se dokonce možná poprvé v historii mormon stane americkým prezidentem).
Jsou vedeni ke ctnostnému životu – k poctivosti, spravedlnosti, pracovitosti, oddanosti, ochotě pomáhat atd. Hlavním centrem jejich života je také rodina. Mívají často hodně dětí a velmi si váží manželství mezi mužem a ženou, které trvá i po smrti. Navíc každé pondělí večer pořádají rodinné večery, kde se scházejí, jsou pospolu a diskutují nad důležitými věcmi.
Jsou také velmi štědří. 10 % svých příjmů dávají na svou církev – ta pak pomáhá potřebným po celém světě. Jsou učeni vděčnosti – za své dary – a je obecně známo, že když jsme za něco vděční, daleko více si tu věc užíváme a vychutnáváme, daleko větší má pro nás cenu.
Učí se finanční inteligenci – jejich zásadou je nedostávat se do dluhů, mít rozpočet, plánovat, budovat si rezervy – a to všechno učit své děti.
Proč by přežili v apokalypse?
Vytvářejí si tříměsíční zásoby základních potravin, které průběžně obměňují, aby byly vždy co nejčerstvější – tam patří pšenice, rýže, kukuřice, cukr, suché fazole, oves, těstoviny, bramborové vločky, kousky jablek, sušené mléko, mrkev a pak další, co třeba již nevydrží déle než 30 let – ječmen, vejce, mouka, obiloviny, maso, ořechy, hnědá rýže, ovoce, zelenina atd. Často se také věnují zahradničení, takže spousta potravin je vlastní výroby.
Každý měsíc také drží pravidelně půst, kdy zpravidla první neděli v měsíci vynechají dvě jídla po sobě a ušetřené peníze dají na pomoc druhým – z toho pak místní církev nakoupí jídlo a další základní potřebné věci a pořádá něco jako supermarkety pro chudé, kde je mají zdarma – nedostávají tedy přímo hotovost, ale pouze to, co potřebují.
Proč jsou tak zdraví?
Mormoni odmítají kouření, nepijí alkohol, neužívají drogy, nepijí kávu a některé druhy černého a zeleného čaje. Kladou důraz na zdravou a čerstvou stravu. Je pro ně důležitý pohyb, sport, spánek a odpočinek. Své tělo považují za Boží chrám, který jim byl svěřen jako schránka pro jejich duši, o kterou se mají co nejlépe starat.
Jsou také velmi vzdělaní, mají obrovské knihovny, kde je nejen náboženská literatura, ale i moudré knihy z celého světa. Mladí lidé (zpravidla ve svých 18-20 letech) chodí na misie do zahraničí, kdy se před tím půl roku učí jazyk dané země (která jim je přidělena), a poté tam rok a půl (dívky) nebo dva roky (chlapci) získávají nové příznivce pro svou církev. Tím si mladí lidé nejen osvojí cizí jazyk, poznají svět, ale také se naučí prodávat, přijímat odmítnutí a konečně také žít mimo domov s rodiči, což jim velice pomůže na cestě k dospělosti.
Kladou také velký důraz na poznávání svých předků, disponují největším online rodokmenem na světě až do dávné historie.
Je to ale také velice konzervativní a mravná společnost. Ženy by neměly nosit oblečení odhalující ramena a kolena, také by neměly mít hlubší dekolt. Člověk by neměl mít piercing (kromě náušnic v uších u žen). Sex by měl být až po svatbě. Homosexualita není přijímána. Bojují proti pornografii. Jsou proti potratům. Nosí uniformy ve školách. Pro mladé se pořádají společná rande, na kterých se poznává spousta různých lidí a až potom by se měli sbližovat, aby nepodlehli jen emotivní zamilovanosti, ale vybírali si svého partnera na celý (u nich i posmrtný) život pořádně.
Každou neděli chodí na bohoslužbu, zejména děti po ní mají náboženské vyučování. Neděli také využívají pro návštěvy příbuzných a přátel, pro relax a také pro konání dobrých skutků. Život má pro ně větší, vyšší smysl, jehož centrum je mimo materiální nebo viditelný svět – a jehož potenciál je tedy nekonečný, vnitřní a neskutečně bohatý.
Tohle jsou tedy ve zkratce zásady, o kterých víme (protože nám tím svědčí osobním příkladem), že fungují. Osobně si myslím, že se nemusíme stávat mormony, abychom si z jejich životního stylu něco pozitivního a dobrého do svého života osvojili. A když toto vše srovnáme s životním stylem v České republice, možná nám to něco napoví o tom, proč se tady máme tak, jak se máme.
České stránky mormonů, videa představující jejich životní styl – http://www.cirkev-jezise-krista.cz/informace-o-cirkvi/informacni-videa.html
Stránky věnované mormonskému životnímu stylu (anglicky) – http://www.providentliving.org/

Praktický pokus – položení otázky v průzkumu ovlivní jeho výsledek!

Praktický pokus – položení otázky v průzkumu ovlivní jeho výsledek!

Když se Vás zeptám – Myslíte si, že člověk by měl mít právo na svůj život již od chvíle, kdy se stává člověkem (tedy od početí)? Co odpovíte? Ano, Ne či Nevím? A když se Vás zeptám – Jste proti potratům? Jaká bude Vaše odpověď? Věřili byste, že se bude u mnoha lidí lišit? Předem upozorňuji, že tento průzkum na SANEPu nemá potřebnou vypovídací hodnotu (byť si myslím, že odpovídali cca stejní lidé, což vyvozuji i z přibližně stejného počtu oslovených respondentů), jsem ale přesvědčen, že to podstatné nám ukazuje, a na dostatečně reprezentativním vzorku by se prokázal stejný jev.
Nejprve si povězme něco o průzkumech agentury SANEP, které zadávají samotní uživatelé. Pokud jste na SANEPu zaregistrováni (a osobně to doporučuji zejména lidem, kteří se rádi vyžívají v nalhávání si, že nic nezmění, že nic nemohou ovlivnit, protože tam se v průzkumu Váš hlas, který má ve skutečných volbách váhu jednoho hlasu násobí najednou díky redukovanému vzorku až 1000x – a nechci ani spekulovat, zda výsledek voleb ovlivníte spíše ve volební místnosti, nebo účastí v předvolebním výzkumu).
Každopádně, jako registrovaný uživatel si můžete zadat sami svoji výzkumnou otázku na jakékoliv téma (SANEP to sice musí schválit, ale ještě se mi nestalo, že by nějakou zamítl) – ta musí být položena tak, aby na ní bylo možno odpověď – ano, ne, nevím – a jste upozorněni, že tato Vaše otázka neodpovídá reprezentativnímu vzorku a nemůže být interpretována jako názor celé populace. Ostatní uživatelé pak na tyto otázky dobrovolně odpovídají nejen proto, že tam bývají zajímavá témata či snad kvůli pocitu, že něco ovlivňují, ale také proto, že SANEP nabízí různé hmotné odměny. Ale k samotnému výzkumu:
V době od 9. června 2012 byla do hlasování zařazena tato mnou položená otázka a výsledek mi byl znám 24. července:
Právo na život
Myslíte si, že člověk by měl mít právo na svůj život již od chvíle, kdy se stává člověkem (tedy od početí)?
ANO 55.1%
NE 21.5%
NEVÍM 23.4%
Celkem hlasovalo: 5599
Předtím, v době od 3. března 2012 (do 14. května) jsem zadal v podstatě tu samou otázku tímto způsobem:
Potraty
Jste proti potratům?
ANO 29.3%
NE 57.1%
NEVÍM 13.6%
Celkem hlasovalo: 5545
Co z toho tedy vyplývá? Přemýšlejme nad tím, jak média předkládají výsledky průzkumů/výzkumů a dívejme se, jak ony výzkumné agentury otázky pokládají a jak poté výsledky interpretují. Pro občany, politické komentátory, PR poradce a hlavně politiky samotné a jejich příznivce z toho pak vyplývá, že by měli velmi přemýšlet nad tím, jak svá témata komunikují.
Ale jinak SANEP nás upozorňuje, že:
Výsledky anket zadávaných veřejností v rámci sekce SANEP Public v žádném případě nelze považovat za výzkumy či průzkumy s vypovídací hodnotou názoru reprezentativního vzorku obyvatel ČR. Z tohoto důvodu proto nelze chápat ani interpretovat výsledky anket jako relevantní názor celospolečenského spektra obyvatel České republiky.“