Politické ideje a ideologie – 13. stránka

Opravdoví lídři se neřídí průzkumy. Opravdoví lídři je mění!

Chris Christie, guvernér amerického státu New Jersey, nám včera ukázal, jak vypadá brilantní projev po obsahové i formální stránce. Výrok v titulku je jen jedna z mnoha skvělých částí jeho projevu. Pojďme se podívat i na ty další, protože to je něco, co by i Češi potřebovali slyšet!

„Stát tady před vámi je pro mě něco velice neskutečného. Republikánský guvernér ze státu, kde je o 700 000 víc demokratů než republikánů, dává projev na našem celonárodním kongresu. Republikán z New Jersey tu dnes stojí před vámi.“

„Jsem hrdý na mou stranu, jsem hrdý na svůj stát a jsem hrdý na svou zemi.“

„Jsem synem irského otce a sicilské matky.“

„Oni oba prožili těžký život. Otec vyrůstal v chudobě. Po tom, co se vrátil ze služby v armádě, pracoval v 50. letech v továrně. S tímto zaměstnáním a jako americký voják zvládl vystudovat na večerní univerzitě, aby se stal prvním člověkem ve své rodině, který dosáhl vysokoškolského diplomu. Náš první rodinný obrázek byl v den jeho promocí, s mojí mámou, rozzářenou vedle něj, šest měsíců těhotnou, když mě čekala.“

„Máma také začínala z ničeho. Byla vychována svobodnou matkou, která musela jezdit každý den třemi autobusy, aby se dostala do práce. A máma trávila čas tak, jak ji bylo určeno – dítě vychovávající děti – její dva mladší sourozence. Byla pevná jako skála a vůbec nestrpěla hlupáky. Pravdou je, že si to nemohla dovolit. Říkala pravdu – bez obalu, přímo a bez mazání medu kolem pusy.

Jsem její syn.

Byl jsem její syn, když jsem poslouchal „Darkness on the Edge of Town“ s mými středoškolskými kamarády na břehu v Jersey.

Byl jsem její syn, když jsem se přestěhoval do garsonky s Mary Pat, abychom začali manželství, které dnes trvá 26 let.

Byl jsem její syn, když jsem trénoval své syny Andrewa a Patricka na hřištích v Mendhamu a když jsem s hrdostí sledoval, jak naše dvě dcery Sarah a Bridget pochodovaly se svými fotbalovými týmy v průvodu na Dni práce.

A jsem stále její syn i dnes, jako guvernér, řídící se pravidly, která mě naučila: říkat věci od srdce a bojovat za naše principy. Nikdy mě neučila, že mohu získat extra kredit za to, že budu prostě říkat pravdu.

Ta největší lekce, kterou mě máma naučila, byla nicméně tato: řekla mi – budou časy ve tvém životě, kdy si budeš muset vybrat mezi tím, být milovaný, a být respektovaný. Řekla mi – vždy si vyber to, že budeš respektovaný, protože láska bez respektu je vždy pomíjivá – ale respekt může vyrůst ve skutečnou, věčnou lásku.“

„Naši otcové zakladatelé měli tu moudrost, aby věděli, že přijetí okolím a popularita jsou pomíjivé a že principy této země potřebují být zakořeněné v silách větších, než jsou vášně a emoce naší doby. Naši lídři se dnes ovšem rozhodli, že je důležitější být populární, dělat to, co je jednoduché a říkat „ano,“ místo toho, aby říkali ne, když „ne“ je to, co je zapotřebí.„

„Je to síla našich ideí, ne naší rétoriky, co lidi přitahuje k naší straně.“

„Když máte lidi, kteří se starají více o to, aby byla udělaná práce, kvůli které byli zvoleni, místo aby se starali o své znovuzvolení, tak je možné pracovat společně, dosahovat zásadových kompromisů a mít výsledky.“

„Naše problémy jsou obrovské a jejich řešení nebudou bezbolestná. Všichni musíme sdílet tu oběť. Jakýkoliv lídr, který nám bude říkat něco jiného, nám prostě neříká pravdu.“

„Co o nás budou říkat naše děti a naši vnuci? Budou říkat, že jsme strčili hlavy do písku, že jsme se nechali utišit vytvořeným komfortem, který jsme získali, že naše problémy byly příliš velké a my příliš malí, že někdo jiný by měl něco změnit, protože my nemůžeme? Nebo budou říkat, že jsme povstali a udělali těžká rozhodnutí, potřebná k zachování našeho způsobu života?

Nevím, jak vy, ale já nechci, aby si mé děti a vnoučata musela v historických knihách číst, jaké to bylo žít v Americkém století. Já nechci, aby jejich dědictvím byla obrovská vláda, která vysokými daněmi, neúměrným utrácením a zadlužením přetížila a uvrhla skvělé lidi do druhořadého občanství. Já chci, aby žili v druhém Americkém století!“

„My jsme nikdy nebyli oběti našeho osudu. My jsme vždycky byli pány našeho vlastního!„

Takové lídry potřebuje nejen dnešní Amerika, ale i dnešní Česká republika! Přepis celého projevu naleznete zde – http://drudgereport.com/flashcc.htm

Praktický pokus – položení otázky v průzkumu ovlivní jeho výsledek!

Když se Vás zeptám – Myslíte si, že člověk by měl mít právo na svůj život již od chvíle, kdy se stává člověkem (tedy od početí)? Co odpovíte? Ano, Ne či Nevím? A když se Vás zeptám – Jste proti potratům? Jaká bude Vaše odpověď? Věřili byste, že se bude u mnoha lidí lišit? Předem upozorňuji, že tento průzkum na SANEPu nemá potřebnou vypovídací hodnotu (byť si myslím, že odpovídali cca stejní lidé, což vyvozuji i z přibližně stejného počtu oslovených respondentů), jsem ale přesvědčen, že to podstatné nám ukazuje, a na dostatečně reprezentativním vzorku by se prokázal stejný jev.

Nejprve si povězme něco o průzkumech agentury SANEP, které zadávají samotní uživatelé. Pokud jste na SANEPu zaregistrováni (a osobně to doporučuji zejména lidem, kteří se rádi vyžívají v nalhávání si, že nic nezmění, že nic nemohou ovlivnit, protože tam se v průzkumu Váš hlas, který má ve skutečných volbách váhu jednoho hlasu násobí najednou díky redukovanému vzorku až 1000x – a nechci ani spekulovat, zda výsledek voleb ovlivníte spíše ve volební místnosti, nebo účastí v předvolebním výzkumu).

Každopádně, jako registrovaný uživatel si můžete zadat sami svoji výzkumnou otázku na jakékoliv téma (SANEP to sice musí schválit, ale ještě se mi nestalo, že by nějakou zamítl) – ta musí být položena tak, aby na ní bylo možno odpověď – ano, ne, nevím – a jste upozorněni, že tato Vaše otázka neodpovídá reprezentativnímu vzorku a nemůže být interpretována jako názor celé populace. Ostatní uživatelé pak na tyto otázky dobrovolně odpovídají nejen proto, že tam bývají zajímavá témata či snad kvůli pocitu, že něco ovlivňují, ale také proto, že SANEP nabízí různé hmotné odměny. Ale k samotnému výzkumu:

V době od 9. června 2012 byla do hlasování zařazena tato mnou položená otázka a výsledek mi byl znám 24. července:

Právo na život

Myslíte si, že člověk by měl mít právo na svůj život již od chvíle, kdy se stává člověkem (tedy od početí)?

ANO 55.1%

NE 21.5%

NEVÍM 23.4%

Celkem hlasovalo: 5599

Předtím, v době od 3. března 2012 (do 14. května) jsem zadal v podstatě tu samou otázku tímto způsobem:

Potraty

Jste proti potratům?

ANO 29.3%

NE 57.1%

NEVÍM 13.6%

Celkem hlasovalo: 5545

Co z toho tedy vyplývá? Přemýšlejme nad tím, jak média předkládají výsledky průzkumů/výzkumů a dívejme se, jak ony výzkumné agentury otázky pokládají a jak poté výsledky interpretují. Pro občany, politické komentátory, PR poradce a hlavně politiky samotné a jejich příznivce z toho pak vyplývá, že by měli velmi přemýšlet nad tím, jak svá témata komunikují.

Ale jinak SANEP nás upozorňuje, že:

Výsledky anket zadávaných veřejností v rámci sekce SANEP Public v žádném případě nelze považovat za výzkumy či průzkumy s vypovídací hodnotou názoru reprezentativního vzorku obyvatel ČR. Z tohoto důvodu proto nelze chápat ani interpretovat výsledky anket jako relevantní názor celospolečenského spektra obyvatel České republiky.“

Vznikne Hnutí pravicových voličů?

ODS a TOP 09 – pravicové, liberálně konzervativní, fiskálně zodpovědné strany – opravdu? Pravicoví voliči k TOP 09 přecházeli především z důvodu, že ODS považovali za kmotrovskou stranu mafiánů, která se ani nedrží pravicových principů a ideálů. Mnozí jsme to sice říkali již tehdy, ale dnes už to vidí i jiní – TOP 09 dnes považují také za kmotrovskou stranu mafiánů, která se nedrží pravicových principů a ideálů.

Někteří se jen s otevřenou pusou nestačí divit. Jak se to stalo? Vždyť obě ty strany podporovali vesměs slušní lidé – vzdělaní, inteligentní, lidé ze střední třídy – a teď tohle? Jak se to mohlo stát? Obě strany přece bojovaly za snižování zadlužování, nižší daně, osekávání byrokratického státního aparátů a zbytečných regulací, zlepšování podmínek pro živnostníky a podnikatele, kteří davájí práci dalším lidem, zlepšení politické kultury, boj s korupcí. Kde to všechno zmizelo?

Kde jsou ti pravicoví demokraté bojující za všechny tyto ideály? Něco Vám uniklo, vážení – oni tam nikdy nebyli! V těchto dvou stranách jsou (a to především v pozicích, kde se toho dá nejvíce ovlivnit) bývalí komunisti-kariéristi nebo lidé, kteří mají myšlení, které tady předchozí režim desítky let budoval. Žádní pravičáci, žádní demokraté, žádní liberálové ani konzervativci ve vedení těchto stran nejsou – a pokud ano, tak se bojí a nic nedělají. Souzeno čistě z výsledků.

Nečasova vláda má zřejmě v úmyslu zapsat se do české historie jako dosud nejsocialističtější vláda. (Všichni víme, že jí to asi dlouho nevydrží, protože to, co se blíží, bude ještě horší).

Přemýšlel jsem ale, jak to mohou pravicoví voliči (nebo i stále na zázrak čekající členové těchto dvou stran) řešit, aby mohli co nejlépe zabránit dalším létům vlády levice. Změna zevnitř? Šlo by to. Ale to je asi spíše běh na dlouhou trať. Navíc slušní členové z těchto stran spíše odcházejí, než by získavali větší vliv. Takže mě napadlo – proč tito členové a voliči neopoustí tyto dvě korupční levicové strany, a nezaloží něco jako Hnutí pravicových voličů?

To by se mohlo řídit několika organizačními zásadami, které by mohly pomoci zabojovat i s korupcí. Stále si totiž myslím, že v této zemi je řada podnikatelů, kteří věří pravicovým hodnotám, a kteří odmítají dosavadní financování politických stran – že by prostě straně dali spoustu peněz na kampaň s tím, že ji podporují a věří v její politiku a ideály, a ne proto, že by jim po volbách zajistila vítězství v losovačce!

Témata, která by spojovala všechny tyto pravicové voliče, jsou jasná. Osobností ke kandidatuře, expertů k odborným radám i tomuto nakloněným novinářům by se také jistě našlo dost. Věřím, že by to šlo, věřím, že je možné to udělat, ostatně myslím si, že je spíše nutné to udělat!

Strašení Řeckem nebo komunisty není pouze strašení!