Tak jsme se od již léta směšné instituce – Rady pro rozhlasové a televizní vysílání – dozvěděli, že Česká televize a Prima nezvou do diskuzních pořadů komunisty. Zvláštní. Já se zase v neděli rozčiloval nad tím, co tam ten Filip dělá, protože je tam v poslední době nějaký komunista pořád. Teď myslím ty z KSČ(M).
„Kapitalisté nám sami prodají provaz, na kterém je oběsíme.“ Toto řekl kdysi Lenin, a když se člověk podívá na česká média a zvláště soudruhem Janečkem ovládanou Českou televizi, tak se nemůže ubránit dojmu, že hlupáci, o kterých se Lenin zmiňuje, jsou na těch správných místech. Ovšem správných jen pro ty, kteří o sobě prohlašují, tak jako soudruh Grebeníček, že oni mají čas.
Pojďme se ale podívat na to, jak by měla česká média vést rozhovory právě s komunisty, když už mají tendenci ignorovat fakt, že podle českých zákonů je KSČ(M) zločineckou organizací, kterou by propagovat neměli vůbec.
Tady můžete vidět rozhovor vynikajícího amerického moderátora Glenna Becka s předsedou amerických komunistů. Věřím, že těm bystřejším neunikne taková hezká shoda, která všechny komunisty a lidi jejich zhoubným myšlením zasažené charakterizuje.
Dovolte mi, abych vám dnes večer něco objasnil: Nejsem Republikán proto, že bych vyrůstal jako bohatý. Jsem Republikán proto, že jsem nechtěl promarnit zbytek mého chudého života čekáním na to, až mě vláda zachrání. (Za Republikán si dosaďte pravičák, pozn. autora).
To nejlepší z projevu kandidáta na prezidenta USA, Mika Huckabeeho z Kongresu Republikánské strany v roce 2008.
Mike Huckabee:
Jednoho školního dne v roce 2005, Martha Cothrenová, učitelka na střední škole J. T. Robinsona ve městě Little Rock, měla pocit, že by její studenti brali své vzdělání nebo svá práva, která jím zaručují to, že jsou Američany, jako samozřejmost. A v souladu s pravidly jejich školy dala pryč všechny lavice z její třídy na první den školy roku 2005.
Když studenti vstoupili do prázdné třídy, tak se jí zeptali: „Paní Cothrenová, kde jsou naše lavice?“ Ona jim odpověděla, „Dostanete zpátky svoje lavice do mé třídy, když mi řeknete, čím si je zasloužíte.“
Někteří z nich hádali, „tím, že budeme mít dobré známky?“ Ona na to, „Dobře, měli bychom mít dobré známky, ale to není to, čím si zasloužíte své lavice.“ Další student řekl, „Myslím si, že dostaneme zpátky své lavice, když se budeme chovat slušně.“ Marta odpověděla, „V mé třídě se budete chovat slušně.“
„Ale to taky není to, čím si je zasloužíte.“ V průběhu první hodiny odpověď nikdo neuhádl. To samé i při druhé hodině. V odpolední přestávce, když zazvonilo, odešla paní Cothrenová, bez toho aniž by dala svým studentům jejich lavice.
Děti začaly vytahovat své mobily a volali svým rodičům. A brzy dopoledne všechny čtyři regionální televize zaplnily školu svými kamerami, aby udělaly reportáž o této učitelce, která nechtěla dát svým studentům jejich lavice, dokud nepřijdou na to, čím si je zaslouží.
Ani v poslední hodině nikdo nepřišel na správnou odpověď, takže se studenti nechali podat. Martha jim řekla: „Dobře, myslela jsem si, že na to nikdo nepřijde, takže vám to řeknu.“
A zároveň s tím šla ke dveřím třídy a pokynula a do dveří začalo vcházet okolo 20 veteránů. Někteří z nich v uniformách ještě ze svých časů a každý z nich nesl jednu lavici. A jakmile je všechny opatrně a tiše dali na svá místa, Martha řekla: „Vy si nemusíte zasloužit své lavice, protože tito muži, oni už to udělali za vás.
Tito, tito odvážní veteráni projeli půlku světa, vzdali se svého vzdělání, přerušili své kariéry a kontakt s rodinami pouze proto, abychom my mohli mít svobodu, kterou tu máme.“ Martha jim řekla: „Nikdo vám nedává účty za vaše lavice, ale ony ve skutečnosti nebyly zdarma. Tito muži je získali pro vás. A já doufám, že na to opravdu nikdy nezapomenete.“
Mike Huckabee:
Ale je tu něco, co mě na Obamovi štve – to, co přinesl zpátky – evropské ideje, že dáme vládě šanci vzít si ještě víc našich svobod a zničit naše těžce zasloužené domovy.
Faktem je, mí přátelé, že většina Američanů nechce větší stát. Chtějí menší státu.
A byl to zakladatel naší strany, Abraham Lincoln, který nám připomněl, že vláda, která pro nás může udělat cokoliv, je taky vláda, která si od nás může vzít cokoliv.
Dovolte mi, abych vám dnes večer něco objasnil: Nejsem Republikán proto, že bych vyrůstal jako bohatý. Jsem Republikán proto, že jsem nechtěl promarnit zbytek mého chudého života čekáním na to, až mě vláda zachrání. (Za Republikán si dosaďte pravičák, pozn. autora).
Opravdu musíme? A kam vlastně? Mám pocit, že nemusíme, ale pokud to neuděláme, tak naše západní společnost pomalu ale jistě zanikne. A nedivme se, toto potkalo již mnoho civilizací před námi.
Dnešní Evropa, Spojené Státy, Japonsko, Jižní Amerika, Čína ale i svět obecně otočil v poslední době kormidlem pořádně doleva. A to jak po ekonomické stránce, tak především po té společenské.
Evropu ovládají socialisté s liberály (přestože jsou lidovci nejsilnější frakcí, nemají potřebnou většinu). Americe vládne zřejmě nejlevicovější prezident v historii. Japonsko po 50 letech vlády pravice, ovládla levice. Pozici světového lídra si nárokuje komunisticko-kapitalistická Čína a mohl bych pokračovat.
Zkrátka, jedná se o to, že lidé zpohodlněli a naivně si začínají myslet, že stát je tu od toho, aby se o ně staral. Já si to kdysi taky myslel. Dnes vím, že je to naprostý nesmysl a zatím to neschopní prospěchářští politici udržují nehoráznými dluhy – a že by někoho zajímalo, kdo a kdy je bude platit? Nemůžeme přeci dopustit, abychom my projedli budoucnost našich dětí. Ty, nejenže nebudou mít sociální stát, nejenže nebudou mít co jíst, ale budou za nás platit, za naši neschopnost, nečinnost, lenost a pohodlnost. Teprve jejich děti si budou moct začít vydělávat na to, aby uživili sami sebe.
Toto je otřesný scénář, a proto si myslím, že se musíme vrátit. Nejlépe na společensko-ekonomickou úroveň Spojených Států na přelomu 19. a 20. století. Každý z nás (k výjimkám se dostanu později) má předpoklady k tomu být schopný jedinec. Každý má nějaký potenciál, nějaký talent a schopnosti, kterými může vytvořit hodnoty, a které může přetvořit na peníze.
Každý mladý člověk si může/musí uvědomit, že na to, aby přežil, založil rodinu, o tu se postaral či si zajistil důstojné stáří, má sílu. Začne to tím, že se bude vzdělávat (v oblasti, která ho pohltí), bude se snažit být nejlepší, najde způsoby, jak si splnit své největší sny. Všimne si toho, že on má a může mít zdravé ruce, nohy i hlavu a nepotřebuje pomoc od státu, že naopak on bude pomáhat těm, kteří to mají v životě těžší.
Společnost se musí vrátit k tomu, že svoboda a lidská důstojnost je více než pohodlí a zalíbení se okolí. Musíme začínat my, nečekat, až začnou ostatní. Musíme se přestat bát, naučit se rozlišit dobro od zla. Vrátit do společnosti důvěru a zdvořilost. Zaměřit se na ty pravé hodnoty a principy. Já osobně třeba nejsem schopen dělat věci naplno – musíme se naučit dotahovat věci do konce. Jít si za svými ideály, protože ty se stanou skutečností jedině tehdy, když o ně budeme velmi usilovat.
Pracovní místa nemůžeme uměle vytvářet nebo se stávat montovnou Evropy, ale musíme se stávat podnikateli, být tvořiví, investovat do vzdělání. Jistě, nemůžeme všichni podnikat, ale musíme přestat být tupé ovce a naivně si myslet, že naše osobní, společenské či ekonomické štěstí nám má zajistit kdokoliv jiný, jen ne my sami.
A k těm výjimkám. Nemyslím to tak, že se máme vrátit k ranému kapitalismu a o postižené a nemocné se nestarat. Především se musíme zaměřit na prevenci a uvědomit každého, že může a má v sobě tu sílu být zdravý, šťastný a bohatý. Ale protože budeme muset i hasit, co už hoří, tak podporuji koncept sociálně-tržního hospodářství, který prosazuje právě Evropská lidová strana a který vyzdvihl vyspělé státy západní Evropy právě tam, kde jsou.
V poslední době si také začínám čím dál tím více myslet, že se západní civilizace musí vrátit k tomu, na čem vznikla – tedy ke křesťanství a víře v Boha, ale snad bude zatím stačit výše popsané.
A teď mě prosím omluvte, musím se k tomu vrátit také!