Štítek: Sociální stát

Perspektivy levice a pravice v České republice

V poslední době se často hovoří o ideové vyprázdněnosti české politiky na straně jedné, na straně druhé pak o přežitku politických ideologií a vůbec dělení se na levici, pravici či snad o smyslu politických stran a idejí pochybujeme úplně. Rád bych zde nastínil, o jaká témata se ve 21. století bude levice a pravice i nadále přít. Je možné, že u některých věcí nebudete souhlasit se zařazením jednotlivého tématu nalevo či napravo, jde však spíše o určitou systematizaci pro názornou představu, není tedy nutné brát vše doslova. Osobně zde levicová témata uvádím na pravé straně, pravicová na levé.
Ekonomická témata
  • méně daní vs. více daní
  • snižování spíše daně z příjmu vs. snižování spíše DPH
  • zmenšování státního dluhu vs. zvyšování státního dluhu
  • řešení ekonomické recese pomocí snížení daní vs. umělá stimulace spotřeby ze státních prostředků
  • rovná daň z příjmu (ideálně její úplně zrušení) vs. progresivní a milionářské daně
  • snaha o co nejmenší efektivní stát vs. snaha o pečující sociální stát
  • rovnost příležitostí vs. pokus o rovnost výsledků
  • důraz na dobrovolnou solidaritu vs. vytváření sociálních programů pro slabé a nemocné
Společensko-etická témata
  • ochrana práva na život každého jednotlivce od početí vs. právo ženy na ukončení života svého dítěte
  • důraz na tradiční rodinu vs. podpora sňatků homosexuálů či registrovaného partnerství
  • nesouhlas s adopcí dětí homosexuálními páry vs. jeho souhlas
  • důraz na obranu osobních svobod vs. vytváření kolektivních práv
  • důraz na ochranu soukromí vs. důraz na bezpečnost společnosti
  • skepse k agendě ohledně globálního oteplování vs. boj proti globálnímu oteplování
  • důraz na přirozenost člověka vs. vytváření nového člověka – humanizace robotů, zvířat, hologramů, genetické úpravy člověka
  • obrana křesťansko-židovských hodnot vs. neomarxistické a pseudohumanisitické tendence
  • definice manželství jako sňatek muže a ženy za účelem mít děti vs. pokusy o legalizaci a toleranci pedofilie, nekrofilie, zoofilie a jiného netradičního sexuálního chování
  • ochrana duševního vlastnictví vs. prosazování kolektivního sdílení
  • svoboda jako dělání si všeho, co neohrožuje jiného vs. svoboda jako právo dané zákony
  • jinými slovy: zákony spíše zakazující vs. zákony spíše povolující
  • právo jednotlivce na nošení zbraně vs. důraz na bezpečnost zajišťovanou státem
Zahraničně-bezpečnostní témata
  • snaha o zachování národních států vs. kontinentální až globální federalizace
  • důraz na suverenitu národních států vs. prosazování globální vlády
  • silné spojenectví s NATO vs. jeho odmítání
  • podpora Izraele vs. podpora Palestiny
  • předsudky vůči islámu vs. naivita vůči islámu
  • pro-západní orientace, zj. na USA vs. orientace na Rusko a Čínu
  • větší výdaje na armádu a naši účast v zahraničních misích vs. opak

 

Původně jsem zamýšlel, že se pokusím být korektní, ale poněkud se mi to nedařilo, tak jsem to pojal spíše tak, že můj názor může být z popisu témat patrný. Článek nemá ani tak být konečným výčtem daných témat, jako spíše inspirací pro další, třeba i odbornější studie.
Je pak jasné, že zde asi nemáme při takovémto dělení žádnou vyloženě pravicovou stranu (možná se jí nejvíce blíží Konzervativní strana Martina Rejmana), ale spíše tu máme strany, které jsou pravicové třeba v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách, ale ve společensko-etických jsou (i z důvodu historického kontextu naší země) velice často nalevo (ODS, TOP 09, Svobodní), naopak KDU-ČSL může být v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách ve středu spektra, ale v sociálně etických ji uvidíme spíše vpravo (sic!). A nakonec by bylo otázkou, zda autentickou levicí v celém tomto schématu by byli spíše komunisti, nebo spíše zelení.

Pokrok, který odmítneme

Již nějakou dobu máme svobodné bádání a s tím by se dalo říct, že technologický pokrok nelze zastavit. Avšak nyní více než kdykoliv jindy v historii hrozí, že obavy humanistických spisovatelů a filozofů se stanou realitou. Je docela možné, že brzy budeme schopni uměle vyrábět lidi (no já si myslím, že to nejde, protože věřím na dualitu duše a těla), že se budeme stávat kybernetickými organismy, nainstalujeme si do svého těla nejen čipy (aby mohl Facebook a Google a následně vlády lépe určit naši polohu), ale také technicky vylepšíme naše mozky, tak aby mohly mít IQ třeba 10 000. A proč ne?

Osobně by mi to přišlo jako podvod. A podvod podle mě nemá smysl. A taky bychom tím ztráceli to, co nás dělá lidmi. Takže taková možnost jednou bude (možná brzy, možná už je). Někteří to (současného člověka) budou brát pouze jako logický mezičlánek v evoluci mezi zvířetem a superroboty. Ostatně transhumanistické hnutí již dávno existuje. A kdo vůbec říká, že příroda a technika jsou tu pro člověka? Vždyť ony mají přece smysl i bez nás! Nebo ne? (Za sebe říkám, že ne).

Co tak nechat se naklonovat? A kolikrát? A co genetické úpravy? A co rození dětí? Není to dnes strašně složité, namáhavé a bolestivé? Co kdybychom to mohli udělat nějak jednoduše? Umělé oplodnění, ale i umělé zrání v nějakém ideálním prostředí. A co tak si ještě dopředu naprogramovat, jaké by to dítě mělo být?

Slyšeli jste o 3D tiskárnách? Dneska to sice ještě nejde, ale za pár let třeba bude možné vytisknout si přesnou kopii jakéhokoliv jídla. Přinese vám ho robot a vy se nemusíte ani zvedat s postele. Ostatně, proč byste to dělali, když máte Facebook zabudovaný v hlavě a ovládáte jej pomocí myšlenek?

Zkrátka a dobře, ve 21. století se mnoho věcí může změnit. Může se změnit celá podstata lidství. Sice se rád dívám na seriál Futurama, ale myslím si, že některé věci by měly zůstat pouze v naší fantazii a literatuře.

A co s kapitalismem? Nepřežije se? Myslím si, že brzy budeme na takové technologicky vyspělé úrovni, že nebudeme muset chodit pracovat (nebo podnikat, investovat), abychom si mohli žít na vysoké noze. Že replikátory čehokoliv, které bude mít každý doma, nám budou moci s malým množstvím energie vytvořit cokoliv (a byl bych rád, kdyby toto vědci co nejdříve vymysleli). Nicméně zabývám se otázkou, zda je člověk schopen žít mimo kapitalismus. Zda by mohla taková společnost fungovat. Jestli by se neudusila ve věčném konzumu. Kolik lidí by dokázalo pochopit, že to je konečně příležitost začít se věnovat těm skutečně důležitým věcem, na které jim dnes mnohdy nezbývá čas (rodina, koníčky, osobní rozvoj, četba, hra na hudební nástroje, kultura, poznávání, filozofování, duchovní život, zdravý životní styl atd.).

Ano, záměrně přecházím fázi, kdy by velké korporace svůj druh kapitalismu tvrdě bránily, kdy by takové věci byly dostupné jen nejbohatším lidem za velké peníze, ale ptám se – neodmítli bychom i tento pokrok? Nezůstali bychom u kapitalismu? (Osobně si myslím, že to není nutné, protože podstata člověka je, že je dobrý i špatný, ale zároveň je rozdíl mezi vyspělostí a úrovní chování Angličana a Ukrajince, tudíž podle mě – kultivace je možná, byť nikdy nebude – a je to tak správně – dokonalá).

No a co s pokrokem, který už tu dnes máme? Antikoncepce, potraty, eutanazie, výběr sexuální orientace i pohlaví, nadstandardní sociální stát, geneticky modifikované potraviny? Co s tím? Není na čase již nyní některé pokroky odmítnout? Co tak se vrátit k lidské (tím nemyslím zvířecí) přirozenosti?