Onlajny jsou místo, kde je možné sledovat průběh sportovních utkání on-line. Málokdo ale ví, kdo za tímto projektem stojí a jak vznikl. Michal Berg, který je spolumajitelem firmy eSports.cz, není jen hokejový nadšenec a podnikatel, ale taky občanský aktivista a tak trochu i politik. Co jej vede k tomu, že se kromě podnikání snaží změnit k lepšímu i českou společnost a politiku? A jak se mu to všechno zároveň s cestováním a bohatým osobním životem daří stíhat?
Michale, řekneš nám něco o tom, jak se ti podařilo ze svého koníčku udělat ziskový projekt?
Nejprve jsme dělali webové stránky pro sportovní kluby jako fanoušci. Bylo to ostatně v době, kdy jejich přínos ještě nebyl lidem ve vedení klubů tak jasný, takže jsme je dělali v podstatě jen za možnost chodit na hokej zadarmo. Když jsme ale viděli, že je o informace na internetu zájem, vytvořili jsme v létě 2001 svoji první “komerční nabídku”, kolega se ji naučil nazpaměť a šel ji na hokejovou Slavii odvyprávět. Ten projekt jsme dostali a děláme ho dodnes.
Co všechno dnes vlastně v eSports.cz děláte?
Kromě webů pro sportovní kluby, se kterými jsme začínali a kde se staráme i o obsah, vytváříme také informační systémy pro sportovní organizace, například pro vedení databází svých členů. Tvoříme i mobilní aplikace nebo dodáváme sportovní výsledky nebo statistiky nejrůznějším médiím, stejně jako články, fotografie nebo videa ze sportovních turnajů. No a na svých vlastních webech, jako jsou např. Onlajny.com, prodáváme internetovou reklamu.
Kolik to je? Otázka, na kterou často dostaneme odpověď právě na Onlajnech
Firmu jste založili a vlastníte společně s Davidem Schlegelem. Jaké to je podnikat ve dvou a jak se vám daří řešit případné neshody?
Původně jsme byli tři, pak jsme od třetího společníka Radka Vokála podíl odkoupili, ale pracuje u nás nadále. V nedávné době jsme ale přizvali investora, takže jsme zase tři, nicméně náš tým je už nyní dost velký, takže se můžeme specializovat každý na to, co umí nejlépe. V začátcích dělal samozřejmě každý všechno. S Davidem spolu děláme 14 let a pořád to funguje. Výhodou je asi to, že jsme každý na druhém konci Česka, takže naše divoké výměny názorů probíhají převážně po telefonu.
Na svém webu píšeš, že s výjimkou středoškolských brigád jsi v podstatě nebyl nikdy nikde zaměstnán. Přesto to ale vypadá, že s pracovními návyky nemáš problém. Byl jsi podnikavý odmalička?
To, že s pracovními návyky nemám problém, je odvážné tvrzení :-). Podnikavý jsem asi nebyl, ale už od dětství jsem si hrál na vydavatele časopisů a novináře, pro zápasy našeho klukovského fotbalového týmu jsem tvořil zpravodajství a na gymplu psal do školního časopisu, což má k současné tvorbě eSports.cz docela blízko. A nemůžu vynechat i skutečnost, že poprvé jsem začal programovat ve druhé třídě (i když jsem toho později zase nechal).
Co podnikatelské začátky – byly těžké?
Několik let jsme si nevydělali ani na slanou vodu, ale protože jsme všichni studovali VŠ, tak to nebyl takový problém. Obecně si myslím, že studium na vysoké je ideální doba pro to, začít podnikat.
Máte u vás v rodině podnikání v krvi, nebo vybočuješ z řady?
Moje celá rodina jsou zeměměřiči. Byl jím děda, otec má malou firmu se strýcem a tetou. Podnikáním se to ale asi nedá nazvat, je to taková větší živnost. Kdybych nepodnikal, tak asi běhám po polích s latí s nimi.
Máš za sebou i dvě výšky. Jsou ti v podnikání k něčemu?
Jak jsem už řekl, první škola ve Zlíně (Fakulta multimediálních komunikací) mi dala hlavně dostatek volného času, abych mohl zkusit podnikat. Zjistil jsem, že na to, abych byl reklamním režisérem nebo kameramanem, nemám dostatek talentu, takže mě potom zajímala spíš technika, ke které jsme měli na FMK přístup.
Vysokou školu podnikání v Ostravě jsem dělal potom dálkově hlavně, abych si doplnil nějaké to ekonomické vzdělání. Ani u jedné školy jsem potom neměl dojem, že by mi další studium mohlo něco přinést, takže jsem skončil se dvěma bakalářskými tituly.
Jaký vidíš hlavní přínos vysokoškolského života?
Škola člověka nikdy nenaučí to nejdůležitější, ale naučí ho se učit. A i když se člověk nechce zrovna věnovat podnikání, umožní mu čas strávený na vysoké škole věnovat se mnoha jiným aktivitám, které se mu potom v životě budou hodit. Pokud má někdo v pětadvaceti v CV jen a pouze školu a žádné zkušenosti z firem nebo neziskovek nebo třeba ze zahraničí, udělal něco špatně.
Michal Berg na festivalu Bořit a ničit
Co je podle tebe hlavní smysl podnikání?
To je samozřejmě pro každého něco jiného. Pro mě to je svoboda dělat co mě baví, ale také plnit sny lidem okolo – ať už to jsou ti, kteří pro nás dělají, nebo uživatelé našich služeb. A samozřejmě dávat smysluplnou práci šikovným lidem.
Vidíš dnes ještě prostor pro podnikání na internetu? Případně i na tom českém?
Každý den! A právě schopnost opustit mentální mantinely Česka je jednou z cest. Největší příležitosti vidím mezi propojováním reálného a digitálního světa. Lidé chtějí řešit své potřeby v reálném světě tak jednoduše a pohodlně, jak to umí digitální služby. Najít ten most, a udělat ho dobře, jako se to daří například projektu Damejidlo.cz, je podle mě jedna z nejslibnějších cest. Oborů, ve kterých to nefunguje, je stále hodně – mnoho druhů služeb, zdravotnictví nebo i státní správa.
Když jsme u toho online, tak skoro každý z nás asi zná onlajny.cz, kde se člověk může živě dozvědět aktuální výsledky sportovních utkání. Kde se vzal tento nápad?
To byl požadavek našeho prvního klienta, hokejové Slavie. První web, který u nás dělal online reportáže už na konci devadesátých let, byl HC Werk, stránky hokejového Třince. My jsme první online přenos spustili shodou náhod 11. září 2001, ucelený projekt Onlajny z toho byl ale až o několik let později.
Na webu píšete, že když u vás chce člověk začít například kariéru redaktora, tak to není problém a stačí napsat a učit se. Kolik máte placených redaktorů a kolik dobrovolníků?
Nemáme žádné dobrovolníky, každý za svoji práci dostává peníze, byť v mnoha případech ne příliš velké. Často je ta odměna jen symbolická. Snažíme se to ale vynahradit mnoha dalšími benefity: redaktoři, kteří se osvědčí, mají možnost vycestovat na velké sportovní turnaje do ciziny a zkusit si opravdovou novinářskou práci třeba pro iDnes.cz nebo Českou televizi. Zároveň je to pro ně obrovská škola, zejména pokud se chtějí novinařině nebo marketingu ve sportu věnovat dál profesionálně. No a mnozí to berou prostě jako způsob, jak být nablízku svému oblíbenému týmu i jinak než jenom jako fanoušek.
Takhle to například vypadá, když se hraje play-off hokejové extraligy
Takže na onlajny.cz může začít psát každý, kdo pro to má zápal a jde mu to, jo?
Pokud zrovna nabíráme, tak ano. Primárně hledáme reportéry v konkrétních městech a sportovních klubech. Na webu Onlajny.com je vždycky aktuální nabídka. Občas také hledáme redaktory pro naše klubové weby, ale v mnoha případech se to překrývá.
Myslíš, že se tam někde skrývá další Robert Záruba?
Už téměř padesát našich bývalých redaktorů pracuje někde v médiích nebo ve sportovním marketingu. Hanka Ježková a Petr Šašek jsou kolegové právě Roberta Záruby v hokejovém týmu ČT, Tomáš Kučera dělal dlouho sporťáka na Nově a nyní komentuje hokej pro Nova Sport, v iDnesu je Tomáš Pavlíček, v Aktuálně.cz Adam Sušovský, své bývalé redaktory máme i v Deníku Sport nebo v mnoha regionálních redakcích. Další lidé potom pracují ve sportovních klubech či organizacích, Tomáš Houska například nyní jako člen tiskového oddělení ČOV pracoval s olympijskou výpravou v Soči. To jsou ty příklady, kdy máme dobrý pocit z toho, že jsme jim aspoň trochu pomohli v jejich cestě za vysněnou prací.
Když jsem se ptal ségry, která taky docela sleduje hokej, na co by se tě chtěla zeptat, tak říkala, že by ti chtěla za onlajny.cz hlavně poděkovat a zeptat se, kdy konečně uděláte i mobilní aplikaci. Chystáte něco takového?
Chystáme, už dělší dobu. Onlajny jsou ale tak velký projekt (aktuálně v šesti jazykových verzích), že na něm pracuje celý tým vývojářů a ne všechno jde tak rychle, jak bychom si představovali. Víme ale o tom, že mobilní aplikace je hlavní priorita, protože už více než polovina návštěvníků sleduje Onlajny na mobilech a tabletech.
Na svém webu píšeš, že kromě toho všeho tě živí právě i tvorba mobilních aplikací. Myslíš, že jim patří budoucnost?
Neřekl bych přímo mobilní aplikace, ale využívání mobilu pro přístup k internetovým službám určitě. Dovedu si představit, že například u zpravodajství se mobil a tablet stanou dříve nebo později hlavním kanálem, jakým je budou lidi konzumovat.
Vznikne časem i nějaký nástroj, pomocí něhož by si každý člověk mohl vlastní aplikaci jednoduše vytvořit jako například webovky, a vymyslet třeba i něco, co vydělá miliony? Nebo už něco takového existuje?
Na to, aby člověk vydělal miliony, neexistuje jednoduchá cesta. Aplikací jsou na světě statisíce a člověk má omezenou schopnost jich používat více než několik. Ostatně každý majitel smartphonu potvrdí, že přestože má nainstalováno třeba 50 aplikací, denně používá jen ty nejrozšířenější: aplikace sociálních sítí, možná mail, mapy, přehrávač hudby, foťák, kalendář nebo nějaký seznam úkolů. A vymyslet něco převratného v této oblasti nebude určitě jednoduché.
Vsetínský barcamp je u nás již pět let – letos se poprvé konal ve Zlíně
Ostatně, když jsme u těch nových technologií, tak nedávno se uskutečnil již pátý ročník vsetínského barcampu, u jehož zrodu v českém prostředí jsi původně stál. Jak se letos vyvedl?
Poprvé jsme byli na novém místě ve Zlíně, protože jsme chtěli po čtyřech letech na Vsetíně nějakou změnu, nebo lépe řečeno nový impuls a protože jsme potřebovali větší prostory. Zájem o barcamp totiž každý rok velmi přesahoval naše možnosti. Baťův institut 14|15 ve Zlíně se nám líbí, a proto jsme se s Olgou Biernátovou rozhodli udělat barcamp tam. Ohlasy máme pozitivní, takže budeme pokračovat i za rok. Barcampy jsou jednou z mála příležitostí, kde se mohou potkávat úplní začátečníci a internetoví profesionálové a z takových setkání pak mohou vzniknout zajímavé projekty. Například Slevomat založil Tomáš Čupr po tom, co se dal na prvním barcampu dohromady s dalšími lidmi.
Kteří hosté zaujali nejvíce?
Nejvíc mě potěšil designér Lumír Kajnar, že přijal moje pozvání a přijel s přednáškou na téma “Logo jako sekundový mediální formát”. S Lumírem jsme se potkávali před mnoha lety ve škole a je to pro mě příklad maximálního profesionála, což ve své přednášce potvrdil.
Ty osobně občas taky přednášíš na různých konferencích. Budeme tě moci v nejbližší době někde vidět?
Protože vím, že mi moc nejde ta příprava, která je pro vystupování na konferencích nutná, tak se nechám přemluvit jen velmi zřídka. Letos budu na dubnové Internet advertising conference mluvit o tom, jak se nám daří prodávat reklamu na mobilní verzi Onlajnů, protože množstvím návštěv z mobilů patříme do top 20 webů českého internetu a řešíme problémy, které jiné provozovatele webů také brzy čekají – tedy jak reklamně tuto návštěvnost na mobilech vůbec využít.
Teď něco o hokeji. Co tě k němu vůbec přivedlo? Ty osobně jsi někdy hrál hokej?
Kamarádi na základní škole. Chodili jsme asi do páté nebo šesté třídy a nejprve mě vzali na fotbal, potom na hokej, a jelikož jsem měl štěstí, že jsem zažil v polovině devadesátých let sportovní boom v Opavě, kdy fotbal i hokej postoupil do nejvyšší soutěže a chodilo na něj mnoho tisíc lidí, tak mě to poznamenalo napořád ;-). Osobně jsem ale hokej nikdy nehrál.
Nějakou dobu jsi dělal i tiskového mluvčího hokejové reprezentace. Jaké to tehdy bylo?
Byla to zajímavá zkušenost. Potom, co jsem viděl, jak se trenéři trápí s tiskovými konferencemi na hokejovém mistrovství světa 2006 v Rize, jsem zavolal panu Hadamczikovi a zeptal se ho, zda by nepotřebovali výpomoc. A na necelou sezonu jsem s reprezentačním týmem jezdil po turnajích. Zjistil jsem ale, že dlouhodobě bych tu práci nemohl dělat. Vyžaduje to trochu jiný typ člověka.
Komu fandíš v extralize?
Dřív jsem fandil Znojmu, když ji ještě hrálo, protože tam byli kolem hokeje fajn lidi, teď oblíbený tým nemám.
Kdo myslíš, že letos vyhraje?
Sparta.
Kromě extraligy ale sleduješ i play-off druhé hokejové ligy. Co tě k tomu vede?
V Opavě jsem vyrůstal, na Vsetíně žiju a teď oba týmy hrajou tuhle soutěž. Během sezony nemám na hokej moc času, ale play-off si nenechám nikdy ujít, a letos zrovna svedla náhoda Opavu proti Vsetínu. Nakonec vyhrál po vyrovnaném boji Vsetín, ale moje srdce patří Opavě. To se stěhováním nedá změnit, to je na celý život ;-).
V obou týmech mám ale kamarády a o to je pro mě druhá liga možná zajímavější – s kapitánem Vsetína Danem Vaňkem například spolupracujeme i v byznysu, protože pracuje ve Zlíně v podnikatelském inkubátoru TIC. Hráči jsou tady amatéři a hokej hrají po práci pro radost, takže to je pro ně mnohdy náročnější než u profesionálů.
Co říkáš na výkon české hokejové reprezentace v Soči?
Přiznám se, že jsme měli s olympiádou takový fofr, že jsem ji jako fanoušek téměř nesledoval. I při hokejových zápasech jsem měl před sebou notebook a kontroloval, zda všechno funguje. Během olympiády jsme na onlajnech měli několik rekordních dnů, kdy jsme zaznamenali přes 200 tisíc návštěv, takže výkon serverů pro mě byl důležitější než výkon na ledě ;-). To je, s nadsázkou řečeno, ta odvrácená strana skutečnosti, kdy se koníček stane profesí. Pak se trochu ztratí to kouzlo, že zápasy člověk sleduje pro radost.
Vernisáž knihy o vsetínském hokeji s názvem Fenomén Vsetín
Dočetl jsem se, že točíš i filmy. Jaké žánry tě zajímají nejvíce?
To už je informace staršího data, s kamarády na Vsetíně jsme natočili několik nezávislých filmů, které měly i docela úspěch na festivalech. Byly to vždycky trochu komedie a trochu horrory, ale nejzajímavější na tom vždycky byl ten proces tvorby. Bohužel už ale skoro všichni z našeho týmu pracují a není pro ně možné se na tři týdny v létě zavřít na chatu a natočit film. Náš hlavní režisér a scénárista Tomáš Koňařík se ale věnuje filmu profesionálně, a pokud to dobře vyjde, uvidíme v televizi seriál podle jeho scénáře.
Filmařinu jsem částečně studoval, takže mě baví ta možnost kombinovat věci, co si pamatuju ze školy, s kreativitou a nápady dalších lidí. Navíc moji současnou roli ve firmě často představuju jako ‘režisér webových projektů’, protože musím umět skloubit práci mnoha lidí různých profesí (a jejich práci rozumět), mít v hlavě výsledné dílo i jeho “diváky” a také projektová dokumentace, kterou k webovým projektům píšu, se dost podobá filmovým scénářům.
Máš i nějaké oblíbené filmy, které se týkají podnikání, úspěchu atp.?
Líbil se mi The Social Network, hlavně svým drajvem a sloganem “This is our time”. Doufám, že dokázal mnoho mladých lidí motivovat, aby se zvedli a začali něco dělat, protože žádný jiný lepší čas na to mít nebudou.
Jako úspěšný podnikatel by sis mohl klidně užívat někde na pláži a na českou politiku se vykašlat. Co tě vede k tomu, že se občansky a politicky angažuješ?
Předně bych chtěl říct, že na válení se na pláži jsem tak úplně nerezignoval a mezi prací a aktivismem se taky snažím cestovat ;-). Jinak mi ale politika a aktivismus vůbec umožňuje alespoň trochu ovlivňovat podobu věcí kolem sebe. Pokud se mi něco nelíbí, snažím se to změnit.
Proč zrovna Strana zelených?
Politiku sleduju už mnoho let, v roce 2010 jsem se rozhodl do ní aktivně vstoupit a Strana zelených představovala díky mým prioritám nejlepší alternativu. Nejen kvůli tomu, že nemá za sebou žádný korupční skandál, ale i díky tomu, že jako jediná prosazuje odpovědnou a moderní politiku, se kterou se z nabídek všech stran nejvíce ztotožňuju. Sám se považuji za liberála s citem pro sociální a lidsko-právní témata. V neposlední řadě jsem v ní potkal desítky zajímavých lidí.
Michal Berg je aktivní i v politice – tady na sjezdu Strany zelených
Co myslíš, že by zeleným pomohlo, aby se dostali do sněmovny?
Myslím, že Česku by pomohlo, pokud bychom tam byli ;-). Ale politika je běh na dlouhou trať a věřím, že do té doby, než se tam znovu dostaneme, uděláme hodně užitečné práce i na jiných úrovních.
Nemyslíš, že je škoda, že se teď od vás v podstatě odtrhl LES a je pravděpodobné, že v evropských volbách tak neuspěje ani jedna z těchto dvou ideově i voličsky podobných stran?
Škoda to je, ale myslím, že se časem ukáže, že strana budovaná shora nemá dlouhodobou perspektivu. Možná nám část voličů odláká, jiné ale zase může přinést.
Ty osobně jako podnikatel necítíš, že by se Strana zelených posunula doleva?
Jsme středová strana, v programu máme jak levicové, tak pravicové prvky. Snižování zdanění práce nebo “fiskální ústava” jsou pravicovější. Témata jako sociální bydlení nebo nárok na místa ve školce levicovější, ale většina z těch bodů se nedá jednoduše nijak zařadit. Je snaha o zdravější životní prostředí, snaha o větší transparentnost nebo proevropská orientace pravicová nebo levicová? “Posun doleva” je mantra Martina Bursíka, ke které ještě s oblibou přidává “spolupráci s KSČM”, čímž ale shazuje zejména sám sebe, protože dobře ví, že to není pravda.
Takže tě neláká jít do LESa, jo?
Neláká, a to zejména kvůli lidem, které jsem v SZ potkal. Nikdo z těch, kterých si opravdu vážím a se kterými rád spolupracuju, ze SZ do LESa neodešel.
Budeš letos kandidovat do Evropského parlamentu?
Nebudu, soustředím se na komunální kampaň do vsetínského zastupitelstva.
Z minulých rozhovorů na mě působíš, že za největší problém pro podnikání nepovažuješ ani tak výši daní, ale spíše to, že nejsou efektivně a správně využívány. Proč si to myslíš a jaký názor na to mají ostatní podnikatelé, když na politiku přijde řeč?
Já se potkávám s podnikateli hlavně ve stejném oboru, tedy z prostředí internetu, a mezi nimi je možná překvapivě mnoho podporovatelů zelených. IT a čisté technologie jsou totiž přirozeným spojencem zeleného pohledu na svět. A pro nás “od počítačů” jsou asi priority zejména v tom, abychom tu měli kvalitní školy nebo kvalitní právní prostředí a ne zda budou daně o procento nižší. Velmi vysoké je u nás ale zdanění práce formou sociálního pojištění, na tom se shodnou snad všichni zaměstnavatelé, a tahle daňová zátěž by se měla přesunout jinam.
Jak bys to tedy řešil lépe?
Nižší zdanění práce a vyšší majetkové daně, sbližování sazeb u zaměstnanců a živnostníků, aby to firmy neměly motivaci obcházet přes švarcsystém, nebo vyšší ekologické a spotřební daně.
Které země by pro Českou republiku měly být vzorem a v čem?
Dánsko ve schopnosti pracovat s veřejným prostorem, Británie ve zveřejňování informací, Finsko ve vzdělávání, Rakousko v péči o životní prostředí. Od každého si můžeme vzít něco užitečného, u nás bohužel ale panuje snaha si to vlastní české kolo vymyslet znovu a sami.
Vidíš budoucnost spíše v České republice, která bude plná živnostníků, malých a středních firem atp., místo abychom byli zemí montoven a úředníků? V čem myslíš, že je to lepší?
Velké montovny znamenají velkou katastrofu, pokud se je majitel rozhodne přemístit za levnější pracovní silou dál na východ. Posilování veřejného sektoru je pak vlastně jen skrytou podporou z veřejných financí. Na každého úředníka musí někdo vydělat několikanásobně tolik v soukromém sektoru.
Jak ale přesvědčit nejen mladé lidi, aby upřednostnili vlastní podnikání před teplým místečkem ve státní správně nebo nějaké korporaci?
Snažím se jezdit po středních školách a motivovat je přednáškami nebo simulací pořadu Den D, aby o podnikání alespoň začali přemýšlet. A vím, že takových podnikatelů je čím dál víc. V normálním vyučování se slovo podnikání téměř nevyskytuje, tak je třeba tuto roli škol nahrazovat.
Jak je podle tebe možné vyvést obyčejné lidi z apatie, a dát jim vědět, že naše země bude tak dobrá, jakou si ji sami svou mravenčí prací uděláme?
Já jsem zvolil osobní příklad a do všech svých aktivit se snažím zapojovat co nejvíc lidí. U některých se mi to daří, u některých ne. Mám vždycky radost z případů, jako když si třeba moje sestřenice Hanka otevřela v Praze kavárnu, přestože mohla jít pracovat na pohodlné místo v bance. Snažím se takovým hrdinkám a hrdinům všemožné pomáhat nebo je aspoň v jejich snaze podporovat.
Na Facebooku jsem viděl, že ses v Brně zúčastnil demonstrace ohledně Ukrajiny. Co vlastně říkáš na to, co se tam teď děje?
Než vyjde tento rozhovor, může být všechno jinak. Chtěl bych ale říct, že pro mě bylo neuvěřitelně silné, když jsem viděl, jak pro Ukrajince, kteří si v Brně přišli připomenout své mrtvé z Majdanu, bylo důležité, že jsme tam byli taky. Máme tendenci vyjádření podpory podceňovat, ale aspoň trochu jsme si díky tomu dokázali představit, jak důležitá byla třeba zahraniční podpora pro naše disidenty. Proto podporuju třeba i Amnesty International, která proti porušování lidských práv dlouhodobě vystupuje. Nikdy nevíme, kdy podobnou podporu budeme potřebovat sami.
Na fotografii s přítelkyní na návštěvě bývalých politických vězňů v Barmě
Podnikáš, cestuješ, točíš filmy, jsi aktivní v občanském i politickém životě. Jak se ti to všechno daří stíhat?
Dost špatně, abych se přiznal. Na každou ze svých činností bych v pohodě zaměstnal člověka na plný úvazek. Navíc se mi do toho přidalo plánování vlastní svatby ;-). Snažím se mezitím najít čas i na nějaký sport, hlavně běhání, které je nejjednodušším a přitom nejkrásnějším sportem, který člověk může provozovat.
Vstáváš brzo ráno? Na první pokus?
Vstávám obvykle v průběhu dopoledne, čímž je řečeno vše ;-). Jsem noční sova, aktuálně je na hodinách 2:14.
A co víkendy?
Ty většinou trávím na nějakém školení, barcampu, festivalu, demonstraci nebo na výletech s mojí nastávající. Mám ale to štěstí, že si mohu udělat víkend třeba uprostřed týdne.
Jsi spíše introvert nebo extrovert?
Nikdy jsem to nezkoumal. Ale pro to, aby člověk vedl firmu nebo dělal volební kampaň na ulicích, je třeba být spíš extrovert.
Když jsem nakousl to cestování, prý teď cestuješ hodně i do východních zemí. Co považuješ za hlavní přínos takového počínání?
Dovoluje nám to si uvědomit, jak dobře se tu přes všechny problémy máme. Není to ale jen východ. Byli jsme s Klárkou v Barmě, Sýrii nebo Moldavsku, ale naposledy taky Panamě a Thajsku. Nejvíc ale máme rádi Kavkaz, moje nastávající tam strávila už mnoho měsíců a každému doporučujeme, aby se do Gruzie nebo Arménie zajel podívat.
Proč vlastně zůstáváš raději v malém městě velikosti Vsetína, a nedáváš přednost třeba Praze?
Má to víc důvodů – pořád mě baví spíš přenášet ty prvky velkoměsta na Valašsko, než naopak. Hlavně ale kvůli lidem. Chci žít tam, kde mám možnost potkávat zajímavé lidi a kde mám svoje přátele. Část času ale trávím i v Brně, kde to mám taky rád, a je to zase hlavně kvůli lidem. V Praze jsem zase často kvůli byznysu, takže jsem vlastně pořád ‘on the road’.
Jaké knížky rád čteš?
Mám rád autory ze současnosti. Jaroslav Rudiš a Emil Hakl, poláci Andrzej Stasiuk a Olga Tokarczuk, angličan Simon Mawer. Druhou část pak tvoří historické příběhy, postavené na skutečných událostech, jaké dokáže psát Jiří Šulc, nebo historické knihy spojené s tématem Sudetských Němců. Baví mě odkrývat v německou minulost Opavska, kde jsem vyrůstal, protože tu nám nikdo nikdy ve škole nepředstavil. Taky mám rád komiksy a průvodce Lonely planet.
Pomohly ti knihy nějaké i v podnikání?
Mám doma víc knížek o podnikání, ale mnohé jsem nedočetl nebo vůbec nezačal číst, nakonec si to člověk musí stejně projít sám. Lidem, kteří se nedokážou rozhoupat, doporučuju ‘Crush It’ od Garyho Vaynerchuka. Mám rád i Rework a Remote od 37signals, které umožní si hodně věcí utřídit, a pro pohled do historie i něco s baťovskou tématikou. Nesmím zapomenout knížku týmu kolem Adama Hazdry “Skvělé služby”, to je asi nejlepší česká knížka pro podnikatele.
Máš nějaký oblíbený citát?
Asi dva: „Zážitky nemusí být pozitivní, hlavně že jsou silné“, a “Rozporuplnost světa vyžaduje ducha, který obsáhne protiklady”.
Jaké jsou tvoje plány do budoucna?
Oženit se, dělat hlavně to co mě baví, trávit čas se zajímavými lidmi, mít děti, vařit dobrá jídla, sledovat jak se mojí milé daří s jejím sociálním podnikáním, stát se starostou Vsetína, měnit svět a jet každé léto na Pohodu do Trenčína. Ale v podstatě mi bude stačit, když naše generace nezažije válku ani nic podobného.
A na závěr, co bys chtěl vzkázat našim čtenářům, třeba těm, co by se tebou chtěli inspirovat?
Neinspirujte se mnou, ale dělejte něco. Na světě je toho ještě docela dost potřeba udělat.
Psáno pro Objevit.cz