Štítek: Osobní rozvoj

Proč nás škola nenaplňuje?

Znáte to, když vás nějaká činnost naprosto pohltí, nevnímáte prostor ani čas, jste plně soustředěni a hodiny mezitím ubíhají, zatímco vy jste zcela zapáleni pro tu svoji věc? Je to úžasný pocit. Vědomí skutečné seberealizace a užitečnosti. Tam teprve poznáváme, proč stojí za to žít. Kdy se vám to naposledy přihodilo?

Znáte to, když vás něco naprosto nudí, cítíte, že to neděláte dobrovolně, že marníte svůj čas, potenciál, svoji energii a neustále jen sledujete hodinky, kdy už to konečně skončí?

Co z toho ale většinou zažíváme ve škole? Já osobně většinu času strávenou ve škole považuji za promarněnou a nicnedělání by bylo mnohdy užitečnější. Pravda, jsou učitelé, u kterých hodina uběhne jako okamžik a člověk z toho má potom dobrý pocit. Bude ale ještě pár let trvat, než budou takto schopní všichni učitelé.

A proč je dnes vůbec škola pro kreativního, inteligentního, chytrého a moudrého člověka, který se chce vzdělávat, poznávat, učit se a u toho se bavit, o ničem? Jak to zařídit, aby i ve škole uběhlo 45 minut z našeho pohledu jako minuta? A je to vůbec reálné?

Otázkou zůstává, proč si stále většina učitelů, žáků ale i rodičů myslí, že život se má promarnit, přežít, v dospívání zahodit všechny sny a ideály, protože pro ty, kteří mají strach a netroufnou si mít odvahu, je život přece jen samé utrpení a neúspěch.

Já si myslím, že život je o tom, abychom dokázali poznat naše dary, rozvíjeli je a následně je využili ke smysluplným věcem a své poznatky předali příštím generacím. Lidskost, tvořivost, osobní rozvoj, poznávání a příprava na život by přece měly být hlavním smyslem školy, ne?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=120454

Žádný vzor? Děkuji, nechci

Mnoho mých vrstevníků na líbku odpovídá, že žádný vzor nemají, protože oni jsou přece originál. OK. Na rozdíl od generace svých rodičů jsou si vědomi toho, že jsou jedineční. Dalším vývojovým stádiem by mohlo být všímání si toho, kdo chci, aby byl mým vzorem a s tím i kdo mým vzorem je, aniž si to třeba uvědomuju.

Kdo všechno je nám ale vzorem? Lidi, kteří jsou přesvědčeni o tom, že nikdo, budou ve chvíli, kdy si uvědomí, že jím jsou vlastně všichni ostatní lidé, s kterými kdy přišli do styku – ať už v realitě nebo přes média, asi hodně vyděšeni.

A kdo nás ovlivňuje nejvíce? Řekl bych, že masová společnost tíhne k tzv. elitám – tedy politikům, celebritám, úspěšným podnikatelům a manažerům, špičkovým odborníkům, nadřízeným, učitelům či rodičům. Avšak do jaké míry si z těchto lidí můžeme brát dobrý příklad, nechť si posoudí každý sám. Myslím, že je důležité si také uvědomit, že i my sami jsme vzorem pro ostatní lidi a koneckonců i pro sebe samotné.

Věřím, že je velmi důležité mít své vzory a denně se jimi inspirovat a usilovat o to, aby i ostatní na nás pohlíželi jako na dobrý příklad – a to ze všech možných hledisek.

I to, jak vidíme svůj ideální život ve své hlavě, nám poskytuje potřebný vzor, který určuje, jak se budeme chovat a co budeme dělat. Člověk, který se nebojí být vzorem pro ostatní (protože vzorné chování se přece nenosí), bývá obvykle schopen být i dobrým lídrem – a takové lidi naše země a celý svět opravdu potřebuje.

Na závěr bych se ještě rád dotkl toho, na kolik nám může být vzorem Bůh. Tedy ten Bůh, který představuje nepředstavitelnou a nekonečnou lásku, štěstí, radost, odpuštění, jistotu, svobodu, moudrost, harmonii, zdraví, bohatství, krásu, největší dobro a všechny další pozitivní hodnoty, které nás napadnou.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=114634