TOP 09 jako naděje občanské společnosti

ISIS, Putin, Babiš, Zeman, kmotři. Naše svoboda, bezpečnost a demokracie jsou ohroženy jako téměř nikdy předtím. Někdo se tomu musí postavit. Jaký má nyní úkol TOP 09?

Kalousek je symbol. Nejenom Babiš se jej snaží vykreslit jako ikonu korupce a rozkrádání naší země. Problém je v tom, že zatímco Kalouskovi nikdy nikdo nic neprokázal a všechno to mohou být pouze pomluvy, tak u Babiše je řada věcí zcela jasných a je jen otázkou času, kdy si toho všimnou i jeho dosud slepí voliči.

Upřímně, nelíbí se mi, že lídrem občanské, středopravicové a parlamentní opozice se o víkendu stane právě Kalousek. Bez ohledu na to, zda je čistý či nikoliv, jeho pověst je z mediálního hlediska velice špatná. Jen to, co se o něm píše na Wikipedii, by ve vyzrálé západní demokracii zřejmě dávno znamenalo konec politické kariéry.

Bohužel, to je luxus, který si teď naše země, česká opozice a pravice nemohou dovolit. Kalousek je nejlepší rétor a nebojí se Babišovi a Zemanovi postavit. Navíc u toho dokáže být i vtipný. Jeho vedení může být ale i zárukou toho, že TOP 09 po příštích volbách nezradí své voliče, a neskočí kvůli silně pro-unijní politice do vládní koalice s Babišem a ČSSD.

Tedy pokud tehdejší Kalouskovo spojenectví s komunisty bylo skutečně jen strategickým tahem, jak zabránit velké koalici, a nikoliv bezbřehý pragmatismus. Zároveň ale bude pod jeho vedením bohužel asi komplikovaná i spolupráce se Starosty či lidovci.

Nedá se nic dělat, lepší náhradu za Karla se zatím najít nepodařilo, trvám ale na tom, že pro ty další volby nám TOP 09 musí najít jiného kandidáta na premiéra, než je Kalousek. Není přece možné, aby více než čtvrt století po Listopadu nedokázala česká veřejnost vygenerovat schopného a sympatického kandidáta na premiéra. Někoho formátu Davida Camerona, Marca Rubia, Mauricia Macriho nebo třeba Larse Rasmussena.

Jaká by TOP 09 měla být?

To nás přivádí k tomu, zda má smysl, aby na české politické scéně TOPka vůbec byla. K čemu potřebujeme čtyři až šest (středo)pravicových stran? Čím se liší od eurorealistické ODS, čím od pseudopravicových xenofobních populistů okolo Okamury a Konvičky, čím od euroskepticko-libertariánských Svobodných, čím od ekonomicky středo-levicových lidovců a čím od pseudoliberálně populistických babišovců?

TOPka a ANO toho mají bohužel společného víc, než si myslíme. První z nich se sice pasuje do role tradiční strany a postupně se k tomu začíná přibližovat, ale její začátky byly jiné. Jen si vzpomeňme na složitost přijímání nových členů, na podobnou rétoriku, že TOPka je tou očistnou stranou oproti špinavé ODS, že její předseda jakožto bohatý a zajištěný člověk je zárukou toho, že nebude mít potřebu krást. Nemluvě o podpoře velkých peněz a profesionálním marketingu.

Většina současných i tehdejších podporovatelů TOPky ji viděla jinak než já. Tehdy jí mainstreamová média fandila a vyzdvihovala převážně to dobré. A skutečně, spojení oblíbeného a charismatického knížete reprezentujícího „pravdu a lásku“ se schopným pragmatikem a reformním fiskálně konzervativním ministrem financí byl velice úspěšný marketingový tah. Takovému by tehdy středopravicový volič znechucený narůstajícími a neřešenými skandály ODS a posunem tehdejších lidovců Cyrila Svobody doleva, mohl jen těžce odolat.

Jenže z mého pohledu to bylo trošku jinak. Byl jsem tehdy jen krátce členem KDU, vybral jsem si ji oproti ODS, protože na té druhé mi vadili kmotři a lidi, co by ve vyspělé zemi neměli v politice šanci ani minutu. Ale podobná věc mi z části vadila i u lidovců. A právě takový dojem jsem měl z řady lidí, kteří patřili do tehdejšího Kalouskova křídla. Ostatně stále působící generální sekretář TOP 09 je jeden z nich.

Opravdu konzervativní?

Ale dost personální kritiky. Na tohle musí tlačit poctiví a svobodomyslní politici a členové strany. A nebát se, aby při odporu skončili jako nejmenovaný bývalý primátor jedné metropole. V každém případě, důležitější teď je, jak je na tom TOPka ideově a programově.

Hrdě se hlásí k (umírněnému) konzervatismu, občas nalezneme i zmínku o křesťanské demokracii. Všichni ale víme, že TOP 09 má většinou voliče, kteří by se sami označili spíše za liberály, případně za konzervativní liberály nebo liberální konzervativce. V těch pojmech je dneska zmatek a širokou veřejnost ostatně asi nezajímají tolik jako třeba nás studenty politologie.

Proto je zajímavější řešit to, jak by své ideje měla TOPka promítnout do programu a následně do své politiky, pokud bude mít příště nebo spíš přespříště zase jednou vládní odpovědnost. Na rozdíl od jiných stran nám připravila přehled toho, co pro naši zemi za svého minulého vládního působení dokázala prosadit.

Z nedávných rozhovorů dokonce plyne, že si její čelní politici uvědomují i některé z těch zbytečných chyb, které při svých reformách napáchali. Náš národ je spíše středolevicový a domnívám se, že tam, kde je to rozumné a efektivní, si i většina (středo)pravicových voličů přeje, abychom měli systémovou solidaritu.

Není proto možné, aby své reformy příští středopravicová vláda zase začínala tupými škrty u těch, u nichž by se mělo škrtat až naposledy, a kteří solidární systém potřebují nejvíce, když by zároveň s tím vůbec neomezovala státní výhody pro bohatší část společnosti. Pak to navozuje dojem, že česká pravice nezastupuje pravicové hodnoty, ale pouze privilegia pro vyšší střední třídu, tedy jen pro své voliče. A z toho se musí TOPka poučit.

To, že dneska máme druhou nejnižší nezaměstnanost a druhý nejvyšší ekonomický růst v EU, je zřejmě jedna z věcí, za kterou taky může Kalousek. Snižování rozpočtového deficitu je důležitá věc, ale dle mého to v žádném případě nestačí. Smutná čísla jsou bohužel i v tom, o kolik dalších stovek miliard za těch sedm let Kalousek naši zemi zadlužil.

Jak je možné, že po těch sedmi letech středopravicových vlád nejsme aspoň v první patnáctce, ale až na děsivém 122. místě v tom, kolik hodin musí u nás firmy strávit nad daňovým přiznáním? Navozuje to otázku, zda je to u nás skutečně jen levice a Babiš, kdo je na straně spřízněných byrokratů a velkých firem, které si na to mohou dovolit najmout lidi, a nikoliv na straně začínajících, malých a středních podnikatelů a svobodné tržní konkurence.

Proč jsme se za tu dobu výrazně nikam nepohnuli v oblasti digitalizace státní správy? Proč nejsou dosud všechny veřejné výdaje dostupné online na internetu? Proč Kalouskovi vadí boj s hazardem a proč dělá nesmyslné kroky proti plné transparentnosti veřejných smluv?

A daří se TOPce vůbec veřejnost přesvědčit, že je na straně lidí? Je sice vybudovaná jako antipopulistická strana, ale i já s ní mám občas problém, že působí až moc elitářsky. Nejde jen o to, v jakém prostředí většinou pořádá svůj sněm, ale třeba i o symboliku pořadí struktury strany ve stanovách. U takové, která se hlásí k osobní odpovědnosti jednotlivce a důležitosti subsidiarity, bych čekal, že pořadí bude opačné – tedy od místních organizací k té celostátní.

Poučit se z chyb a najít příštího premiéra

Smyslem mé kritiky není poškozovat stranu, která se zdá být hlavní a možná i jedinou nadějí příštích voleb. Zvlášť po fotkách u plotu, členství různých Nováků, spojování se s Valentou či prosazování Babišových nebo levicových nesmyslů těmi jinými. To, o co mi jde, je, aby se TOP 09 z těchto chyb poučila. Aby si je přiznala, aby pochopila, proč jsou to chyby, a aby je příště nedělala.

V dalších dvou letech půjde o to, aby Babišovi dokázala vzít zpět zklamané středopravicové voliče. Aby byla skutečně stranou, v níž mohou urmírnění konzervativci a liberálové najít své místo. A kromě cíle dostat nás ve všech důležitých mezinárodních žebříčcích alespoň do první patnáctky by si měla uvědomit ještě další dvě věci.

Zaprvé, potřebujeme řadu pravicových reforem, ale některé pravicové recepty nemusí být správným řešením, pokud chceme zůstat solidární společností s vysokou sociální mobilitou. A zadruhé, strategickým a bezpečnostním zájmem naší země je sice stále zůstat v Evropské unii, ale TOPka k ní musí začít přistupovat o mnoho realističtěji. Nelze kritizovat zbytečné utrácení, byrokracii, centralizaci, etatizaci a úbytek demokracie u nás doma, a zároveň s tím ignorovat, když se to děje na unijní úrovni.

Jak už bylo napsáno, TOP 09 se teď stává volbou negativní. Z Kalouska v čele není příliš nadšený nikdo, ale pro další dva roky se s tím musíme smířit.

Klíčovým úkolem této strany bude nejen přesvědčivá kritika Babiše, Zemana a (polo)fašistů, ale i nalezení nového premiéra, který za pár let, až se Agrofert společně s levicí v naší zemi vyřádí, bude schopen s týmem zkušených lidí prosadit zásadní a důležité reformy, které z naší země udělají ve všech oblastech jedno z nejlepších míst k životu. Snad si to kromě jejích členů uvědomuje i Kalousek.

Související články:

Problematická role KDU-ČSL v Babišově vládě

Je správné, že lidovci do této vlády vstoupili? Měli by ji i nadále podržet? Co dělají ve vládě špatně? A o čem jsou vlastně hodnoty a ideje křesťanské demokracie?

Jsem toho názoru, že nejméně nejhorší možnost, která mohla z této sněmovny vzejít, je stabilní středolevicová vláda za účasti lidovců. A to i přesto, že je to také vláda prosazující socialistické nesmysly a na úkor daňových poplatníků i zájmy Agrofertu. Nicméně je to pořád lepší než vláda s podporou komunistů nebo taková, která by stála na něčem tak nestabilním, jako byl Úsvit.

KDU-ČSL v ní má možnost prosazovat svůj program. Ten, který je ve prospěch většiny občanů naší země. Může tak být prvkem, který zaručuje, že zůstaneme právním státem (že se např. nezruší církevní restituce), a zároveň to, že zůstaneme stabilní zastupitelskou demokracií (že nebudeme jen poddanými profesionálně řízené korporace). Jenže lidovce nelze za toto vládní angažmá pouze chválit. Než přejdu k tomu, co dělají špatně, a na co by za žádnou cenu neměli přistupovat, tak je tu nejdříve pár věcí, které je třeba pochválit.

Pro podporu rodiny může být dobré zvýšení slev na dani za více dětí, stejně jako snaha snížit na podobném principu platby důchodového pojištění. Taktéž je na místě ocenit větší boj proti hazardu, postupné zvyšování transparentnosti státní správy, konečné prosazení služebního zákona, posílení některých práv spotřebitele, řešení problému obchodu s chudobou i napravování některých nekoncepčních chyb předchozích vlád.

Co dělá KDU-ČSL ve vládě špatně?

Tak a teď k tomu, co je dle mého z hlediska idejí a hodnot křesťanské demokracie nepřijatelné. Je sice hezké, že lidovci nechtějí registrační pokladny (tzv. EET) pro všechny živnostníky a podnikatele, problém je ale v jejich argumentaci. Působí to, jako by jim vadilo jen to, že by celoplošné zavedení postihlo i jejich voličskou skupinu. Jenže tady je třeba nahlas říkat, že celý tento koncept je z ideového hlediska ve svobodné zemi naprosto nepřijatelný. Že je to nehorázná státní buzerace, šmírování, byrokracie, nebezpečí sbírání klíčových dat o konkurenci a jejich prodávání větším hráčům atd.

Další nepřijatelnou věcí je podpora Babišova byznysu skrze hlasování pro další podporu biopaliv. Argumenty to obhajující, jsou velice slabé a nepřijatelné. Je-li pro naše lidovce vzorem německá CDU, pak by si měla uvědomit, co bylo klíčovou politikou stojící za úspěchem poválečného Německa. A sice svobodný trh a volný obchod zamezující zavedeným hráčům deformovat skrze stát tržní prostředí ve svůj prospěch. A podobných nesmyslů znesnadňující podnikání chystá tato vláda více – ať už je to povinnost podnikatelů hlásit pracovním úřadům volné pracovní pozice, podpora pohlavních kvót v radách velkých firem nebo snad kvóty na české potraviny v supermarketech.

Tato vláda ale chystá i opatření, která jdou ve skutečnosti proti spořádaným rodinám. Zákaz domácího vzdělávání na základních školách, zavádění povinného předškolního ročníku, placení náhradního výživného státem atp. Nemluvě o nesmyslech typu povinnosti obcí zajišťovat lidem ubytování. Vím, že křesťanští demokraté jsou často proti tomu, ale pokud to prosadí vláda, v níž sedí, tak to bude do určité míry i jejich „zásluha“.

Je-li hodnotou křesťanské demokracie vláda práva a fungující právní stát, pak mi není jasné, jak může uvažovat o zavedení nutnosti prokazovat svůj majetek na základě presumpce viny. Záleží-li jí na budoucích generacích, pak nechápu, jak může podporovat schodky státního rozpočtu a – nepočítáme-li nezodpovědný Babišův účetní trik – i to, že se celkové zadlužení stále nezačalo řádně snižovat. A proč KDU podporuje komplikaci daňového systému zaváděním další sazby DPH, když má zároveň v úmyslu ji následně zrušit?

Proč podporuje vznik nových státních úřadů a zvyšování počtu úředníků, když by její hodnotou měl být boj proti přebujelé byrokracii? Proč ruší osvědčené regulační poplatky ve zdravotnictví, je-li zastánkyní osobní odpovědnosti a odpovědnosti jednotlivců vůči celku? Navíc bych pochopil spíše snahu o to, aby byly třeba poloviční nebo žádné poplatky pouze pro děti, seniory či chronicky nemocné. V zahraniční politice se k naší západní orientaci i důrazu na lidská práva hlásí, a to nahlas i v rámci koalice, ale skutečně je to dostatečné?

Neuvěřitelný střet zájmů, zneužívání peněz daňových poplatníků a obrovská koncentrace politické, ekonomické a mediální moci v rukou předsedy koaličního partnera je na pováženou. Nutno poznamenat, že pro CDU/CSU by něco takového bylo patrně nepřijatelné. Otázkou je, kdy lidovecký pohár přeteče.

Má křesťanská demokracie vůbec nějaké ideje?

Někdo si myslí, že lidovci jsou jen banda pokryteckých socialistů chodících do kostela, černoprdelníci, klerofašisti či netolerantní zpátečníci. Zároveň s tím i bezpáteřní pragmatici, co chtějí být neustále u moci a zajišťovat si koryta pro svou lidoveckou kastu. A v neposlední řadě i eurohujeři, co pro pár pravdo-láskařských hlasů přistoupí na každou bruselskou zvrácenost podlamující naše tradiční hodnoty.

V nálepkách a nadávkách nebo i věcné kritice našich lidovců by se jistě dalo pokračovat. Častěji bychom našli jen povrchní předsudky, které s realitou nemají nic společného, ale samotní lidovci nejlépe vědí, zda může být na řadě věcí i trochu pravdy. Jde ale o to, aby si křesťanská demokracie v naší zemi dokázala své ideje a hodnoty pojmenovat. Občas se o to snaží, ale ví veřejnost, voliči, příznivci nebo i samí její členové a politici, jaké ty ideje skutečně jsou?

V čem se například moderní středoevropská křesťanská demokracie liší od klasického i moderního liberalismu, od paternalistického i umírněného konzervatismu, od socialismu a sociální demokracie, od zelené politiky i od neomarxismu? Než zkusím její hodnoty a jejich pořadí definovat, je důležité si říct i to, čím naše dnešní křesťanská demokracie není nebo být nemá.

Není tady od toho, aby prosazovala zájmy (katolické) církve. Není stranou klerikální, konfesní ani nábožensky fundamentalistickou. Jejím úkolem není prosazování svých náboženských představ skrze stát. Není stranou křesťansky socialistickou, konzervativně paternalistickou, ale nemůže být ani levicově liberální a v našem prostředí se odlišuje i od stran liberálně konzervativních. Je možná více konzervativní než liberální, ale musí trvat na tom, že není anti-liberální.

Jaké jsou tedy její skutečné ideje a hodnoty?

V prvé řadě jimi musí být podpora rodin s dětmi, právního státu, spravedlnosti, lidských práv a fungující demokracie. Svobody, a to i té ekonomické. Důstojnost každého jednotlivce a význam každého člověka, jeho osobní odpovědnost i jeho odpovědnost vůči druhým a vůči celku. Taktéž i subsidiarita a solidarita – a to jen s těmi, kteří si skutečně sami pomoci nemohou, a s těmi, co se o sebe snaží postarat sami.

Křesťanská demokracie musí trvat na tom, aby velikost vlády byla co nejmenší, aby podmínky na trhu byly co nejrovnější, aby naše země byla co nejlepším místem pro svobodné podnikání, ale aby zároveň existovaly rozumné tržní regulace, nezbytná, ale ne přehnaná ochrana zaměstnanců a spotřebitelů.

Může podporovat mírné státní přerozdělování bohatství nebo zmírňování extrémních nerovností a vytváření rovnosti šancí pro děti ze znevýhodněných rodin, ale jejím cílem není rovnostářská společnost. Sociální vrstvy mají být zachovány, ale také vedeny k tomu, aby plnily svoji roli. Důležité je taktéž kvalitní a dostupné vzdělání, podobně jako univerzální zdravotní péče.

Společnost je nutné skrze kvalitní zákony, vzdělání, veřejnoprávní média a především občanskou společnost vést k morálním hodnotám, ale není úkolem vlády a státu je lidem proti jejich vůli vnucovat a úkolem křesťansko-demokratických politiků není moralizovat. Stát musí být sekulární a nábožensky svobodný. Pro křesťanskou demokracii má být důležitá také kultura a zdravý patriotismus, stejně jako evropská myšlenka a zodpovědnost za vlastní obec a svůj region.

Její politika by měla být umírněná a snažit se o vyvažování zájmů různých částí společnosti. Není možné zapomínat ani na kultivaci veřejného prostoru a důležitou roli neziskového sektoru, charit, církví, nadací atp. Podstatné je taktéž občanské vzdělávání, preference zastupitelské demokracie založené na skutečných politických stranách, evoluční vývoj politiky a trvale udržitelný lidský rozvoj.

Křesťanská demokracie nemůže ignorovat ani výzvy dnešní doby a zůstávat němá nebo rigidní v tématech, jako je rovnost manželství, ochrana nenarozeného života, genetické inženýrství, humanizace robotů atp. A v inteligentní západní civilizaci vycházející z osvíceneckých principů nepostačí jen argumenty typu – říká to tak církev, papež, píše se to v bibli. Je třeba umět skutečně vysvětlit, proč nebo do jaké míry je něco nepřijatelné, případně umět vysvětlit, na základě jakých argumentů něco pro křesťanské demokraty již nepřijatelné není.

Cílem křesťanské demokracie má být humánní společnost, která se skládá ze skutečně svobodných jednotlivců a rodin. Nelze opomenout ani její přirozenou skepsi ke konzumu, přehnané komerci, materialismu, povrchnosti atp. Dokázali bychom ale najít řadu dalších hodnot křesťanské demokracie – od rozpočtové odpovědnosti a měnové stability, přes svobodný zahraniční obchod i ochranu životního prostředí až k podpoře tradic a venkova. To je ale její dlouhodobé směřování. Teď ještě něco k současnosti.

Jakým směrem se vydat nyní?

Mnoho věcí, které dělá tato vláda, jsou již teď nepřijatelné. Myslím si však, že zatím není důvod ji položit. A to i přesto, že já osobně bych jí důvěru nevyjádřil. Poslaneckému klubu KDU-ČSL bych doporučil udělat mírně taktické gesto. A sice zajistit, aby díky jeho hlasům vláda dále pokračovala, ale aby to bylo těsné. Aby pár poslanců nebylo v sále nebo se zdrželo. Aby si Babiš s Faltýnkem nebyli lidoveckou trpělivostí a klidem až tak moc jistí.

A taky by se lidovci měli připravovat na to, že příště by bylo daleko vhodnější, aby byli součástí pravicové opozice vůči potenciální vládě premiéra Babiše a sociální demokracie. KDU musí začít dělat mnoho pro to, aby opět získala důvěru středopravicových voličů. Kdyby se totiž sněmovní volby konaly nyní, tak bych asi nejen já dnes ve své volbě upřednostnil spíše opoziční ODS nebo TOP 09.

Čtěte dále:

Křesťanská demokracie

Často máme zmatek v některých pojmech politických idejí. Snažil jsem se tedy udělat si v tom trošku přehled a podívat se, jak to je alespoň podle (anglojazyčné) Wikipedie. Jaké jsou znaky (západoevropské) křesťanské demokracie?

Křesťanská demokracie:
– (Evropa – Německo, Nizozemí, Švýcarsko atp.)
– syntéza křesťanských ideálů a demokracie
– ovlivněna konzervatismem a katolickým sociálním učením
– sociálně konzervativní v kulturních, sociálních a morálních otázkách
– podpora sociálně-tržního hospodářství
– tradiční morální hodnoty (proti stejnopohlavnímu manželství, potratům atp.)
– zdůrazňování křesťanského dědictví dané země
– křesťanská etika
– opozice vůči sekularizaci společnosti (a státních institucí)
– vývoj společnosti má být evoluční, ne revoluční
– důraz na zákon a pořádek
– odmítnutí komunismu
– otevřenost ke změnám ve struktuře společnosti
– ne nutně podpora statusu quo
– důraz na lidská práva
– na individuální iniciativu
– jednotlivec je ale součástí komunity a má vůči ní odpovědnost
– sociální spravedlnost
– solidarita
– podpora sociálního státu
– podpora regulace tržních sil
– avšak podpora tržní ekonomiky

– snaha o vytvoření humánní společnosti
– udržitelný lidský rozvoj
– důraz na rodinu
– ochrana přírodních zdrojů
– subsidiarita
– důraz na důstojnost lidské bytosti
– důraz na všeobecné právo na vzdělání

Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Christian_democracy
http://www.idc-cdi.com/

PS. Výpisky vznikly v rámci prokrastinace práce na bakalářce.