Barack Obama – 2. stránka

Pravice, ozvi se!

Již více než rok nám v České republice vládne údajně pravicová vláda rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci. Je složena ze dvou pravicových a jedné údajně středové až středopravicové strany. Tato vláda však zvyšuje daně, zadlužuje naši zemi, ztěžuje lidem podnikání a provádí další kroky, které by člověk očekával spíše od šílenců z levicového spektra. Co na to česká pravice? A proč tu ještě nevznikla Tea Party?

Ano, pro pravicově smýšlejícího člověka v naší zemi je obtížné říct, zda Nečasovu vládu podporuje či nikoliv. Osobně – ač vypadla má konzervativní středopravicová KDU-ČSL ze sněmovny – jsem byl za většinu 118 hlasů pro pravicové strany velmi rád a pár minut po výsledcích – do doby, než média přinesla zprávu o schůzce pražských mafiánů – jsem věřil, že by to mohla být skvělá vláda, která tuto zemi posune správným směrem. Taky jsem byl rád, že prohrál Jiří Paroubek, nestal se premiérem a společně se současným sociálně-demokratickým předsedou nenastoupili pro naši zemi cestu směrem k Řecku (ano nevěřím na lež, že strašení Řeckem byla lež).

Říkal jsem si – je to sice vláda mafiánů – ale aspoň pravicová. Nečasova (mnohdy spíše Kalouskova) vláda ale začala strmě ztrácet nejen důvěru mou, opozice, většiny lidí, ale také čím dál častěji pravicově smýšlejících osobností, novinářů, komentátorů a především voličů.

Nedávno nastala chvíle, kdy jsem vládu zase začal na moment podporovat. Bylo to tehdy, když jsem poslouchal nenávistné a bolševické projevy odborářských bossů při nedávné stávce dopravních odborů. Tam jsem si opět uvědomil, že příští vládou by mohli být právě takovíto lidé.

Měla by se ale česká pravice spokojit s hrozbou toho, že tady bude vláda radikální a mnohdy nedemokratické levice? Neměla by pomýšlet na jinou možnost? Neměli by se občané, kteří věří, že pravicové ideály jsou nejen pro naši zemi lepší – než ty levicové, začít ozývat? Nemělo by nám začít vadit šílené zadlužování, zvyšování daní, zavádění poplatků, které znepříjemňují podnikání, neschopnost a nevůle vlády bojovat razantně s korupcí, záměrné neřešení faktické neexistence právního státu, směšné a trapné kauzy, po kterých v civilizovaných zemích politik odchází z veřejného života?

Víte, co je Tea Party? Jedná se o volné sdružení amerických občanů, kteří začali být nespokojeni s levicovou agendou jejich prezidenta Obamy. Ve chvíli, kdy v Evropě (a u nás) masivně demonstrují obyčejní občané za větší socialismus – v USA demonstrují ti samí – obyčejní občané z nízkopříjmových skupin – za méně socialismu. Vadí jim zadlužování, zvyšování daní, stát tam, kde nemá co dělat atp. Chápou, že pracovní místa nevytváří politici, ale především malí a střední podnikatelé, kterým by politici neměli házet klacky pod nohy.

Není na čase na českou Tea Party a na masové protesty proti levicovým krokům Nečasovy vlády také u nás?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=201681

Příštím americkým prezidentem by mohla být žena!

V Americe včera proběhla již druhá prezidentská televizní debata v rámci republikánské strany, ve které se proti sobě utkalo sedm dosud nejvýraznějších kandidátů proti Baracku Obamovi. Jednalo se o poslankyni Kongresu Michele Bachmannovou; černošského podnikatele Hermana Caina, bývalého šéfa republikánů v Kongresu Newta Gingriche, libertariánského poslance Rona Paula, bývalého guvernéra Minnesoty Tima Pawlentyho; bývalého guvernéra Massachusetts Mitta Romneyho a bývalého senátora Ricka Santoruma. A kdo měl v debatě převahu?

V preferencích vede Mitt Romney, o kterém také komentátoři v USA po včerejší debatě psali, že byl společně s Michele Bachmannovou, která hned na začátku pořadu oznámila svou oficiální kandidaturu na prezidentku Spojených států, nejvýraznější ze sedmi diskutérů.

Posuďte sami, kdo z kandidátů se vám líbí nejvíce – po úvodu moderátora má každý asi patnáctivteřinový prostor pro krátké představení. Osobně na mě již delší dobu dělá největší dojem právě dosud jediná žena republikánských primárek – Michele Bachmann (ještě se očekává, zda se do prezidentského klání zapojí také bývalá guvernérka a kandidátka na viceprezidentku z roku 2008 Sarah Palinová).

Michele je dcerou norských imigrantů, matkou pěti dětí, povoláním advokátka a společně se svým manželem vybudovali vlastní firmu a vychovali 23 dalších dětí v pěstounské péči. Je zakladatelkou frakce Tea Party uvnitř republikánského klubu v Kongresu a hlasuje proti dalšímu zvyšování federálního dluhu Spojených států. Byla by první ženou v úřadu prezidenta Ameriky.

Feministická hnutí by se mohla radovat. Možná. Ovšem spíše jen ta, kde převažují konzervativní ženy. Jak je na tom s politickými názory? Je zastánkyní toho, aby se na školách učila vedle evoluční teorie také teorie inteligentního plánu, je proti zvyšování minimální mzdy, je proti homosexuálnímu manželství a proti potratům. Celkově je pravicová jak ve společensko-etických otázkách, tak v těch ekonomických, ale také v otázkách národní bezpečnosti.

Osobně si myslím, že má velkou šanci nejen vyhrát republikánské primárky, ale také porazit Baracka Obamu. Dokáže totiž oslovit podporovatele hnutí Tea Party, což jsou fiskální konzervativci a libertariáni. Stejně tak dokáže oslovit i sociální konzervativce (křesťanskou pravici). Možná by mohla mít trošku problém u tradičního establishmentu republikánů. Ovšem populární mormon Mitt Romney bude mít velice obtížné projít přes křesťanskou jižanskou pravici – a to nejen proto, že říká, že v těchto volbách půjde především o ekonomiku, a ne tak o sociálně-etická témata, ale také kvůli své mormonské víře.

Amerika a svět by možná potřebovali takového prezidenta, jakým by mohl být Ron Paul – konzervativní libertarián z Texasu, který si uvědomuje problém současného vlivu bankéřů, ale je velice nepravděpodobné (i kvůli tomu), že by mohl primárky vyhrát.

Černošský podnikatel Herman Cain, který působí hereckým dojmem (v pozitivním slova smyslu) by levičákům sebral možnost demagogického obviňování pravice z toho, že chce dostat Obamu z Bílého domu z rasových důvodů.

Tim Pawlenty, ač slušný konzervativec, zase připomíná spíše komickou postavu souseda ze seriálu Ženatý se závazky a nejsem si jistý, zda by měl v tom světě, ve kterém bude příští americký prezident úřadovat, dostatečnou autoritu.

Newt Gingrich zase není znamením změny a kdyby vyhrál republikánské primárky, neumím si představit, že by Tea Party nenasadila vlastního kandidáta (ať už by to byla Sarah Palinová nebo třeba Donald Trump, který nevylučuje, že by kandidoval jako nezávislý, pokud republikáni nebudou mít silnou osobnost). Rick Santorum je sice zajímavou postavou (katolík, syn italských imigrantů, který má sedm dětí), ale působí na mě moc vyumělkovaně a nezkušeně.

To, co je ale podstatné pro Ameriku a pro celý svět, je heslo Michele Bachmannové („Obama will be an one-term president“) – tedy to, aby Obama byl prezidentem pouze na jedno volební období. Sice na české a evropské poměry by byl považován za extrémního pravičáka, ale v USA je to jednoznačně nejlevicovější prezident v historii, jehož marxistické myšlenky a vládní kroky jsou do očí bijící a ničí Ameriku takovou, jakou ji známe.

Fandím tedy Američanům, aby zůstali sví, aby si zachovali svou výjimečnost – vědomí toho, že je to lid, ne vláda, kdo ví nejlépe, co lid potřebuje – že všichni lidé jsou si rovni ne proto, že to říká vláda a zákony, ale proto, že je to samozřejmá pravda, která pochází od Stvořitele.

God bless America!

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=196373

Čím si dnes zasluhujeme naši svobodu?

Dovolte mi, abych vám dnes večer něco objasnil: Nejsem Republikán proto, že bych vyrůstal jako bohatý. Jsem Republikán proto, že jsem nechtěl promarnit zbytek mého chudého života čekáním na to, až mě vláda zachrání. (Za Republikán si dosaďte pravičák, pozn. autora).

To nejlepší z projevu kandidáta na prezidenta USA, Mika Huckabeeho z Kongresu Republikánské strany v roce 2008.

Mike Huckabee:

Jednoho školního dne v roce 2005, Martha Cothrenová, učitelka na střední škole J. T. Robinsona ve městě Little Rock, měla pocit, že by její studenti brali své vzdělání nebo svá práva, která jím zaručují to, že jsou Američany, jako samozřejmost. A v souladu s pravidly jejich školy dala pryč všechny lavice z její třídy na první den školy roku 2005.

Když studenti vstoupili do prázdné třídy, tak se jí zeptali: „Paní Cothrenová, kde jsou naše lavice?“ Ona jim odpověděla, „Dostanete zpátky svoje lavice do mé třídy, když mi řeknete, čím si je zasloužíte.“

Někteří z nich hádali, „tím, že budeme mít dobré známky?“ Ona na to, „Dobře, měli bychom mít dobré známky, ale to není to, čím si zasloužíte své lavice.“ Další student řekl, „Myslím si, že dostaneme zpátky své lavice, když se budeme chovat slušně.“ Marta odpověděla, „V mé třídě se budete chovat slušně.“

„Ale to taky není to, čím si je zasloužíte.“ V průběhu první hodiny odpověď nikdo neuhádl. To samé i při druhé hodině. V odpolední přestávce, když zazvonilo, odešla paní Cothrenová, bez toho aniž by dala svým studentům jejich lavice.

Děti začaly vytahovat své mobily a volali svým rodičům. A brzy dopoledne všechny čtyři regionální televize zaplnily školu svými kamerami, aby udělaly reportáž o této učitelce, která nechtěla dát svým studentům jejich lavice, dokud nepřijdou na to, čím si je zaslouží.

Ani v poslední hodině nikdo nepřišel na správnou odpověď, takže se studenti nechali podat. Martha jim řekla: „Dobře, myslela jsem si, že na to nikdo nepřijde, takže vám to řeknu.“

A zároveň s tím šla ke dveřím třídy a pokynula a do dveří začalo vcházet okolo 20 veteránů. Někteří z nich v uniformách ještě ze svých časů a každý z nich nesl jednu lavici. A jakmile je všechny opatrně a tiše dali na svá místa, Martha řekla: „Vy si nemusíte zasloužit své lavice, protože tito muži, oni už to udělali za vás.

Tito, tito odvážní veteráni projeli půlku světa, vzdali se svého vzdělání, přerušili své kariéry a kontakt s rodinami pouze proto, abychom my mohli mít svobodu, kterou tu máme.“ Martha jim řekla: „Nikdo vám nedává účty za vaše lavice, ale ony ve skutečnosti nebyly zdarma. Tito muži je získali pro vás. A já doufám, že na to opravdu nikdy nezapomenete.“

Mike Huckabee:

Ale je tu něco, co mě na Obamovi štve – to, co přinesl zpátky – evropské ideje, že dáme vládě šanci vzít si ještě víc našich svobod a zničit naše těžce zasloužené domovy.

Faktem je, mí přátelé, že většina Američanů nechce větší stát. Chtějí menší státu.

A byl to zakladatel naší strany, Abraham Lincoln, který nám připomněl, že vláda, která pro nás může udělat cokoliv, je taky vláda, která si od nás může vzít cokoliv.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=170561