Dnes nevolíme osobnosti – naše zástupce, reprezentanty, ale pouze anonymní strany a produkty stranických sekretariátů. A to je špatně. Tito pak neslouží občanům, ale těm, kteří jsou v pozadí, platí předvolební kampaň atd. Řešením je nový volební systém anglosaského typu.
V takovém systému po volbách sestavuje vládu jedna vítězná strana, která přebírá odpovědnost za dané rezorty a po skončení volebního období předkládá veřejnosti výsledky své práce (a můžeme uvažovat i o změně délky volebního období – např. na Novém Zélandu jsou sněmovní volby co tři roky). Druhá strana v tomto období plní funkci konstruktivní opozice – má svou stínovou vládu, předkládá veřejnosti své vlastní návrhy a je připravena kdykoliv se chopit moci v případě pádu vlády a nových voleb.
A jak by mohly vypadat volby? Především by byly vedeny podle principu, že poslanec nepatří straně, ale občanům. Počet poslanců by mohl být 149 – a tolik by bylo i volebních obvodů (1 poslanec na 70 500 obyvatel). Byly by dvě hlavní strany (nemusí to být nutně ODS a ČSSD, můžeme vytvořit jiné). Přibližně 2-3 měsíce před samotnými volbami by se konaly primárky, do kterých by se mohl přihlásit každý občan (který má volební právo) – a to za jakoukoli stranu (5-6 měsíců před samotnými volbami). Primárky by byly pro každou stranu povinné (v případě více přihlášených kandidátů než jeden) a byly by ve stejný den pro všechny strany a zajišťovány z veřejného rozpočtu. Stranické sekretariáty by však nikomu nemohly zakázat za jejich stranu kandidovat (jako v USA).
V těchto primárkách by mohli vítěze – a budoucího kandidáta za danou stranu vybírat pouze členové a registrovaní příznivci dané strany (a žádný občan by nemohl být členem nebo registrovaným příznivcem více stran).
Primárky i samotné volby by byly v případě, že nebude mít žádný kandidát více než 50 %, dvoukolové – a do druhého kola by postoupili dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů (podobný princip jako v senátních volbách).
Občané by tak přesně znali svého poslance. Před primárkami i samotnou volbou by veřejnoprávní televize zajišťovala seriózní diskuze se všemi kandidáty (tedy i za malé strany či za nezávislé). Dokonce by se takového systému nemusely bát ani malé strany – v obvodech na jižní Moravě by se poslanci mohli stát lidovci, v Praze zelení atp.
Tento systém je výhodou hned ze čtyř důvodů:
– volba skutečně kvalitních osobností z lidu,
– možnost každého občana kandidovat nezávisle na vůli stranických sekretariátů,
– stabilní vlády s jasnou odpovědností a
– daleko větší angažovanost obyčejných občanů v politických stranách z důvodu možnosti rozhodovat v primárních volbách.
Pro lepší představu nabízím příklad:
Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=189542