Proč komunismus nefunguje – důkaz z praxe

„Prvního člověka, který vzal plot, ohradil si kousek území a řekl – toto je moje – toho měli rovnou zabít“ řekl jeden filozof. Úvahy o komunismu – a o tom, že bychom měli mít vše společné, jsou jistě intelektuálně zajímavé – nicméně, na krátkém příkladu z reality bych chtěl ukázat, proč je společné vlastnictví nesmysl (byť důkazy z historie by mohly stačit :-)).

Nacházím se právě na jedné farmě na sbírání malin ve Skotsku (kde jsou mj. většinou Češi, občas nějaký Polák, Slovák, výjimečně Lotyš), kde je kolem pár desítek lidí ubytovaných v karavanech v jednom kempu a záchody, společenská místnost, kuchyňky i sprchy jsou společné (a každý den má někdo službu na jejich částečný úklid).

Jak si jistě umíte představit, tyto místnosti používají všichni, ale nepatří nikomu (skoro komunistický ideál o odstranění toho zlého osobního vlastnictví, které je přece kořenem všeho zla). A teď malá hádanka – v jakém stavu si myslíte, že tyto místnosti jsou? Ano, možná jste uhodli. Jsou měsíce, možná roky špinavé a nemyté, často mimo mnohde rozbité atd. Zkrátka – proč by se o to někdo staral, když to nikomu nepatří?

A ano, je docela možné, že mnohá malá společenství, třeba skupina slušných křesťanů, kteří mají něco k něčemu společné, se mohou o tyto věci starat dobře – to je dost možné. Nicméně i já osobně (a pokud křesťanství, tak kapitalistické a individualistické protestantství), když například pomáhám mamce s umýváním nádobí, tak svůj vlastní hrnek, ze kterého piju po celé dny, si oplachuju třikrát důkladněji než všechno ostatní – zkrátka proto, že je to moje, mám k tomu nějaký vztah – je to mé osobní – duševní – vlastnictví.

Máte více důkazů nebo podnětů?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=200628

Úsměvem na ulici změníte víc než v politice

Zhruba před třemi lety jsem se rozhodl, že přestanu jen nadávat na poměry a začnu věci taky aktivně měnit – vstupem do politiky. Zhruba před rokem jsem došel k názoru, že tím, že se na někoho usmějete na ulici, změníte svět k lepšímu více než tím, že jste v politice.

Ano, měli bychom jako občané vstupovat do politiky – stávat se zaměstnanci ostatních občanů, abychom je tak mohli reprezentovat a spravovat naše společné akcie – veřejné rozpočty. Jde mi ale o něco jiného.

Kdysi jsem psával politikům, co by měli změnit, protože jsem si myslel, že je jejich prací se o nás občany a naše blaho starat. Dnes jsem však jiného názoru. O své životy se máme starat my sami – politici jsou pouze našimi zaměstnanci, které si volíme, aby spravovali věci, u kterých je efektivnější, když je dělají naši zástupci. Přesně podle principů svobody a demokracie.

Když tedy chcete změnit špatné věci v naší zemi nebo ve světě vůbec, efektivnější cestou je to, že změníte sami sebe, že začnete měnit své návyky, své okolí – zkrátka věci, které můžete ovlivnit a které je třeba měnit (pokud je).

Snažme se tedy – více než politiku (to děláme ve volbách a při dalších příležitostech) měnit spíše společnost – tím, že na ni budeme aktivně působit všude, kam přijdeme!

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=198222

Názor občanů – politický rozklad země? Pokrytectví!

Podle nedávného průzkumu společnosti SANEP si prý většina občanů myslí, že Česká republika trpí politickým rozkladem. Jak pokrytecké! Jak můžeme mluvit o politickém rozkladu, když se politického života téměř neúčastníme?

Podívejme se na čísla – kolik procent občanů je členy nebo alespoň registrovanými příznivci některé z politických stran? Zhruba 2 %. A jak vypadala volební účast v posledních volbách? Senát – 24,6 % ve druhém kole; obce – 48,5 %; evropský parlament – 28,2 %; poslanecká sněmovna – 62,6 %.

Proč je u nás krize politiky? Protože se jí neúčastníme. Většina občanů si o sobě myslí, že jsou jen ovce, za které budou „ti nahoře“ řešit jejich osobní problémy. Toto se musí změnit.

S tím souvisí i přecházení na přímou demokracii. Ve Spojených státech si lidé volí přímo prezidenta, senátory, poslance, guvernéry států (něco jako u nás hejtmani), starosty, státní zástupce (kdo je u nás vlastně volí?), šerify, pokladníky okresů a spoustu dalších veřejných činitelů, které si platí ze svých daní. U nás takto volíme pouze senátory! Tady najdete odkaz na takový typický volební lístek – http://www.electronic-vote.org/GIF/ballotusa2004.jpg

Proto vás vyzývám – pokud chcete změnit současnou politickou situaci v naší zemi – začněte do toho politickým stranám mluvit! Už jsme zjistili, že nestačí nadávat. Pojďme nyní odhalit i takové tajemství, že nestačí pouze jednou za čtyři (pět či šest) let chodit k volbám a kroužkovat!

A o tom, že Česká republika vlastně netrpí politickou krizí, ale spíše společenskou, zase někdy příště.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=197246