Suplujeme novináře aneb skutečná témata prezidentské volby

Českým prezidentem se zřejmě stane člověk, který si jako první získá obdiv výzkumných agentur a médií (nesbírám důkazy, proto nebudu říkat, že to asi nebude zadarmo). Samozvané elity nám v médiích vyprávějí, jaký by měl být příští prezident. Nemusíme ani myslet, stačí si pustit zprávy a svůj názor získáme ihned a zadarmo! Ale co jsou skutečně klíčové otázky, na které by měl být schopen příští prezident odpovědět?
Mnoho lidí to nevidí (a není to nic překvapivého, protože ti samí se vždycky po světových válkách a holocaustech ptají, jak jsme to mohli dopustit), ale žijeme v době, kdy se svět mění geopoliticky, kdy si naše malá země ve střední Evropě bude muset vybrat, jakou míru suverenity a v jakých oblastech chce mít, k jaké kultuře chce patřit atd.
A jaké jsou tedy mé otázky na prezidentské kandidáty?
Jaký je Váš postoj k Evropské unii? Měli bychom jít cestou větší integrace a federalizace, nebo naopak? A jak? Jste spíše eurofederalistou, eurorealistou, euroskeptikem či přímo euronihilistou?
Jaký je Váš postoj ke zřízení globální vlády? Byli byste ochotni v zájmu údajné záchrany planety přistoupit i na zeleně-socialistickou totalitu? Jak by měla vůbec globální spolupráce probíhat? Mělo by být spíše globální vládnutí, nebo naopak pouze globální spolupráce nezávislých a suverénních států?
Co Vy a ESM (Evropský stabilizační mechanismus)? Vetovali byste jej? Jak se vůbec stavíte k řešení evropské dluhové krize?
Koho byste jmenovali do rady České národní banky? (Pokud ne jména, pak alespoň typově či ideově – ekonomy jaké ekonomické školy?)
Koho byste jmenovali do čela Ústavního soudu? Nejvyššího soudu? Nejvyššího kontrolního úřadu? Byl by Váš výběr lidí do čela veřejných univerzit ovlivněn ideově?
Jak často se chystáte udělovat milosti? Souhlasíte vůbec s tímto institutem? Budete jej brát jako obchod pro své kamarády, sponzory?
Jak často budete vetovat zákony? Budete se snažit prosadit tímto způsobem i svůj pohled na jednotlivá témata schvalována parlamentem?
Jaký je Váš postoj k USA, Číně, Rusku? Jak by měla vypadat česká zahraniční politika ve vztahu k těmto zemím?
Jakým směrem by se měla orientovat česká ekonomika? Co proto ve své funkci hodláte podniknout?
Jak by se podle Vás měla řešit demografická krize? Měli bychom nedostatek obyvatel řešit imigrací? Pokud ano, měli bychom si vybírat, tedy např. diskriminovat imigranty z islámských zemí, kteří nemají blízko k naší kultuře?
Nakolik si myslíte, že by měly mezinárodní organizace (OSN, NATO, jednotlivé vlády) zasahovat do záležitostí cizích států? Kdy to podle Vás je, a kdy není přijatelné?
Jako reprezentant České republiky, jaká je podle Vás optimální míra politické korektnosti?
Jak se postavíte k pronásledování křesťanů ve světě, zj. v islámských zemích? Je to podle Vás dobře, nebo budete v této věci podnikat nějaké kroky?
Uvědomujete si, že nejste pouhými kladeči věnců, že máte reálné pravomoci a za svá rozhodnutí a vyjádření ponesete reálnou politickou odpovědnost?
Zj. Táni Fischerové, která tuto funkci nechce tak moc, až se nakonec rozhodla kandidovat, bych doporučil prostudovat si alespoň tento článek o prezidentských pravomocích na Wikipedii – http://cs.wikipedia.org/wiki/Prezident_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky#Pravomoci
Tohle je základní výčet otázek, které reflektují reálné pravomoci funkce prezidenta v naší zemi a na které se nám v médiích nedostává příliš odpovědí. Jsou to sice otázky, které většinu občanů-voličů nebudou zajímat, protože je bohužel daleko více zaujme modrá hlava, báje a pověsti o údajném slušném Honzovi, který prý nic neudělal, a proto je nejlepší či snad prostořeký slovník starého jezevce, který dokáže častěji učinit životní prohlášení o tom, že nikam nekandiduje, než ve skutečnosti kandiduje, ale je nutné se na ně ptát – tohle totiž rozhodne o naší budoucnosti, o tom, co budeme jíst a na co se budeme dívat v televizi.
Dotazy zasílám týmům jednotlivých kandidátů a případné odpovědi rád zašlu i redakcím našich médií a také zveřejním pro čtenáře tohoto blogu.

Praktický pokus – položení otázky v průzkumu ovlivní jeho výsledek!

Praktický pokus – položení otázky v průzkumu ovlivní jeho výsledek!

Když se Vás zeptám – Myslíte si, že člověk by měl mít právo na svůj život již od chvíle, kdy se stává člověkem (tedy od početí)? Co odpovíte? Ano, Ne či Nevím? A když se Vás zeptám – Jste proti potratům? Jaká bude Vaše odpověď? Věřili byste, že se bude u mnoha lidí lišit? Předem upozorňuji, že tento průzkum na SANEPu nemá potřebnou vypovídací hodnotu (byť si myslím, že odpovídali cca stejní lidé, což vyvozuji i z přibližně stejného počtu oslovených respondentů), jsem ale přesvědčen, že to podstatné nám ukazuje, a na dostatečně reprezentativním vzorku by se prokázal stejný jev.
Nejprve si povězme něco o průzkumech agentury SANEP, které zadávají samotní uživatelé. Pokud jste na SANEPu zaregistrováni (a osobně to doporučuji zejména lidem, kteří se rádi vyžívají v nalhávání si, že nic nezmění, že nic nemohou ovlivnit, protože tam se v průzkumu Váš hlas, který má ve skutečných volbách váhu jednoho hlasu násobí najednou díky redukovanému vzorku až 1000x – a nechci ani spekulovat, zda výsledek voleb ovlivníte spíše ve volební místnosti, nebo účastí v předvolebním výzkumu).
Každopádně, jako registrovaný uživatel si můžete zadat sami svoji výzkumnou otázku na jakékoliv téma (SANEP to sice musí schválit, ale ještě se mi nestalo, že by nějakou zamítl) – ta musí být položena tak, aby na ní bylo možno odpověď – ano, ne, nevím – a jste upozorněni, že tato Vaše otázka neodpovídá reprezentativnímu vzorku a nemůže být interpretována jako názor celé populace. Ostatní uživatelé pak na tyto otázky dobrovolně odpovídají nejen proto, že tam bývají zajímavá témata či snad kvůli pocitu, že něco ovlivňují, ale také proto, že SANEP nabízí různé hmotné odměny. Ale k samotnému výzkumu:
V době od 9. června 2012 byla do hlasování zařazena tato mnou položená otázka a výsledek mi byl znám 24. července:
Právo na život
Myslíte si, že člověk by měl mít právo na svůj život již od chvíle, kdy se stává člověkem (tedy od početí)?
ANO 55.1%
NE 21.5%
NEVÍM 23.4%
Celkem hlasovalo: 5599
Předtím, v době od 3. března 2012 (do 14. května) jsem zadal v podstatě tu samou otázku tímto způsobem:
Potraty
Jste proti potratům?
ANO 29.3%
NE 57.1%
NEVÍM 13.6%
Celkem hlasovalo: 5545
Co z toho tedy vyplývá? Přemýšlejme nad tím, jak média předkládají výsledky průzkumů/výzkumů a dívejme se, jak ony výzkumné agentury otázky pokládají a jak poté výsledky interpretují. Pro občany, politické komentátory, PR poradce a hlavně politiky samotné a jejich příznivce z toho pak vyplývá, že by měli velmi přemýšlet nad tím, jak svá témata komunikují.
Ale jinak SANEP nás upozorňuje, že:
Výsledky anket zadávaných veřejností v rámci sekce SANEP Public v žádném případě nelze považovat za výzkumy či průzkumy s vypovídací hodnotou názoru reprezentativního vzorku obyvatel ČR. Z tohoto důvodu proto nelze chápat ani interpretovat výsledky anket jako relevantní názor celospolečenského spektra obyvatel České republiky.“

Zvýšení platů? Potom poslanecký fond solidarity

Poslanec Marek Benda v souvislosti s případným zvýšením platů politiků a soudců logicky argumentuje, že „(…) najednou řekneme, že soudcovská moc je víc a má být placená lépe? To považuji za absurdní a nepřijatelné,“ řekl Právu. Ano, kdo rozumí demokratickým mechanismům a oddělení tří složek moci ve státě, tak si uvědomuje, že zvýšit plat soudcům, ale politikům již ne, by bylo principiálním narušením nezávislosti těchto složek.
Kdo si dále uvědomuje, jak rozsáhlá je současná ekonomická krize, možná tuší, že v následujících letech, spíše dekádách, již nebudeme zažívat ekonomický růst (zcela určitě pak ne takový jako v letech 2005-2007), takže případný argument – nezvyšujte si ty platy aspoň teď, když je krize, ale počkejte, až odezní, je trošku dobově neplatný. (A ty platy se prostě zvyšovat budou, protože je na to zákon, který naši zástupci v minulosti schválili, a pokud s tím někdo nesouhlasí, tak mu nikdo nebrání, aby se stal politikem a prosadil zákon, že se politikům platy zvyšovat nebudou).
Co proto navrhuji?
Aby se normálně podle zákona zvýšily platy jak soudců, tak politiků, ale nějakému odvážnému poslanci bych doporučil, aby zřídil Poslanecký fond solidarity, na který budou politici dobrovolně posílat tu částku, o kterou se jim ten plat zvýší. Pohyby na účtu tohoto fondu by pak byly veřejně přístupné, a každý občan by se tak mohl podívat, zda a kolik jeho volený zástupce do onoho fondu přispívá a podle toho by pak mohl i volit.
Finance z tohoto fondu by se pak mohly použít na pomoc těm, které vládní škrty skutečně zasáhly, těm, kteří onu státní pomoc skutečně potřebují. Tím bychom se zároveň také posunuli zase směrem o krok blíž k vyspělé solidární zemi, kde lidé dobrovolně přispívají na charitu ze svých financí (i z toho, co ušetřili na tom, že jsou nižší daně díky nižší státním výdajům), místo aby péči o staré, nemocné a ty, kteří finanční pomoc ostatních skutečně potřebují (protože si ji opravdu sami zajistit nemohou), nechávali alibisticky na anonymním státu.