Český rozhlas nehorázně křiví volnou soutěž politických stran!

Nejen, že veřejnoprávní média, od kterých občané právem očekávají, že budou objektivně informovat o všech, a že vytvoří takové podmínky, aby všechny kandidující strany mohly vystoupit v diskuzních pořadech, diskriminují ty, které se podle jimi zadávaných průzkumů nemají dostat do zastupitelstva, ale nyní už do svých debat nepouštějí ani uskupení, která podle oněch průzkumů překročí 5% potřebnou hranici. A to je nehoráznost!
V Královéhradeckém kraji by 5,4 % získala Koalice pro Královehradecký kraj. Nevím, podle jakého klíče ČRo rozhoduje, kdo smí a nesmí do pořadu vstoupit, v České televizi se rozhodli vzít jen 6 podle jejich průzkumu nejsilnějších, ale zde? Tady si vezmou 4 vybrané, a přestože pátá Koalice pro KH kraj by se tam taky dostala, její zástupce v pořadu Martina Veselovského nevystoupí.
Pišme proto Českému rozhlasu, Radě Českého rozhlasu a Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, protože je v zájmu všech občanů, aby rovný přístup ve veřejnoprávním médiu měli všichni. Pokud by to médium bylo komerční, můžeme protestovat leda tím, že se na něj přestaneme dívat, a jemu tak ubydou zákazníci, a tedy i zisk. Veřejnoprávní médium si ale platíme nejen z našich daní, ale i z koncesionářských poplatků – obojí je vyšší, než naše právem očekávaná kvalita práce těchto médií (a tou je serióznost a objektivita, ne další moderátorka z bulvárních médií navíc).
Ale není to jen ČRo a Královéhradecký kraj, za skandální považuji i to, že do posledních Otázek Václava Moravce nebyl přizván zástupce kandidátky Pro Vysočinu, která taky podle průzkumu ČT překročila 5 % nutných pro vstup do zastupitelstva.
Je to neuvěřitelná neprofesionálnost a manipulace a pánové Moravec a Veselovský by za tuto chybu měli přijmout plnou osobní odpovědnost a okamžitě ji napravit a neopakovat do budoucna, pokud se chtějí alespoň rovnat svým profesionálním kolegům z vyspělejších částí světa, a pokud nechtějí být právem (a ne poprvé) obviňováni ze záměrného (resp. vědomého) pokřivování výsledku voleb!

Opravdoví lídři se neřídí průzkumy. Opravdoví lídři je mění!

Chris Christie, guvernér amerického státu New Jersey, nám včera ukázal, jak vypadá brilantní projev po obsahové i formální stránce. Výrok v titulku je jen jedna z mnoha skvělých částí jeho projevu. Pojďme se podívat i na ty další, protože to je něco, co by i Češi potřebovali slyšet!
„Stát tady před vámi je pro mě něco velice neskutečného. Republikánský guvernér ze státu, kde je o 700 000 víc demokratů než republikánů, dává projev na našem celonárodním kongresu. Republikán z New Jersey tu dnes stojí před vámi.“
„Jsem hrdý na mou stranu, jsem hrdý na svůj stát a jsem hrdý na svou zemi.“
„Jsem synem irského otce a sicilské matky.“
„Oni oba prožili těžký život. Otec vyrůstal v chudobě. Po tom, co se vrátil ze služby v armádě, pracoval v 50. letech v továrně. S tímto zaměstnáním a jako americký voják zvládl vystudovat na večerní univerzitě, aby se stal prvním člověkem ve své rodině, který dosáhl vysokoškolského diplomu. Náš první rodinný obrázek byl v den jeho promocí, s mojí mámou, rozzářenou vedle něj, šest měsíců těhotnou, když mě čekala.“
„Máma také začínala z ničeho. Byla vychována svobodnou matkou, která musela jezdit každý den třemi autobusy, aby se dostala do práce. A máma trávila čas tak, jak ji bylo určeno – dítě vychovávající děti – její dva mladší sourozence. Byla pevná jako skála a vůbec nestrpěla hlupáky. Pravdou je, že si to nemohla dovolit. Říkala pravdu – bez obalu, přímo a bez mazání medu kolem pusy. 
Jsem její syn.
Byl jsem její syn, když jsem poslouchal „Darkness on the Edge of Town“ s mými středoškolskými kamarády na břehu v Jersey.
Byl jsem její syn, když jsem se přestěhoval do garsonky s Mary Pat, abychom začali manželství, které dnes trvá 26 let.
Byl jsem její syn, když jsem trénoval své syny Andrewa a Patricka na hřištích v Mendhamu a když jsem s hrdostí sledoval, jak naše dvě dcery Sarah a Bridget pochodovaly se svými fotbalovými týmy v průvodu na Dni práce.
A jsem stále její syn i dnes, jako guvernér, řídící se pravidly, která mě naučila: říkat věci od srdce a bojovat za naše principy. Nikdy mě neučila, že mohu získat extra kredit za to, že budu prostě říkat pravdu.
Ta největší lekce, kterou mě máma naučila, byla nicméně tato: řekla mi – budou časy ve tvém životě, kdy si budeš muset vybrat mezi tím, být milovaný, a být respektovaný. Řekla mi – vždy si vyber to, že budeš respektovaný, protože láska bez respektu je vždy pomíjivá – ale respekt může vyrůst ve skutečnou, věčnou lásku.“
„Naši otcové zakladatelé měli tu moudrost, aby věděli, že přijetí okolím a popularita jsou pomíjivé a že principy této země potřebují být zakořeněné v silách větších, než jsou vášně a emoce naší doby. Naši lídři se dnes ovšem rozhodli, že je důležitější být populární, dělat to, co je jednoduché a říkat „ano,“ místo toho, aby říkali ne, když „ne“ je to, co je zapotřebí.„
„Je to síla našich ideí, ne naší rétoriky, co lidi přitahuje k naší straně.“
„Když máte lidi, kteří se starají více o to, aby byla udělaná práce, kvůli které byli zvoleni, místo aby se starali o své znovuzvolení, tak je možné pracovat společně, dosahovat zásadových kompromisů a mít výsledky.“
„Naše problémy jsou obrovské a jejich řešení nebudou bezbolestná. Všichni musíme sdílet tu oběť. Jakýkoliv lídr, který nám bude říkat něco jiného, nám prostě neříká pravdu.“
„Co o nás budou říkat naše děti a naši vnuci? Budou říkat, že jsme strčili hlavy do písku, že jsme se nechali utišit vytvořeným komfortem, který jsme získali, že naše problémy byly příliš velké a my příliš malí, že někdo jiný by měl něco změnit, protože my nemůžeme? Nebo budou říkat, že jsme povstali a udělali těžká rozhodnutí, potřebná k zachování našeho způsobu života?
Nevím, jak vy, ale já nechci, aby si mé děti a vnoučata musela v historických knihách číst, jaké to bylo žít v Americkém století. Já nechci, aby jejich dědictvím byla obrovská vláda, která vysokými daněmi, neúměrným utrácením a zadlužením přetížila a uvrhla skvělé lidi do druhořadého občanství. Já chci, aby žili v druhém Americkém století!“
„My jsme nikdy nebyli oběti našeho osudu. My jsme vždycky byli pány našeho vlastního!„
Takové lídry potřebuje nejen dnešní Amerika, ale i dnešní Česká republika! Přepis celého projevu naleznete zde – http://drudgereport.com/flashcc.htm

Odpovědi na důležitá témata: Martin Fafejta

Sociolog Univerzity Palackého v Olomouci Martin Fafejta, který svou kandidaturu na funkci prezidenta ohlásil na počátku srpna na svém profilu na Facebooku, je sedmým uchazečem, který odpověděl na níže položené otázky.

Jaký je Váš postoj k Evropské unii? Měli bychom jít cestou větší integrace a federalizace, nebo naopak? A jak? Jste spíše eurofederalistou, eurorealistou, euroskeptikem či přímo euronihilistou?

Osobně se domnívám, že z geopolitického hlediska se Evropa musí sjednocovat, nemá-li se její role ve světě naprosto marginalizovat. Jsem příznivcem, takového federálního modelu, kde mají silnou roli jednotlivé národy a státy – modelem zastoupení by mohl být americký kongres, kde je v senátu zastoupen každý americký stát dvěma zástupci bez ohledu na velikost státu. Zároveň je nutno vytvořit centrální vládu s jasnými pravomocemi.

Jaký je Váš postoj ke zřízení globální vlády? Byli byste ochotni v zájmu údajné záchrany planety přistoupit i na zeleně-socialistickou totalitu? Jak by měla vůbec globální spolupráce probíhat? Mělo by být spíše globální vládnutí, nebo naopak pouze globální spolupráce nezávislých a suverénních států?

V současné geopolitické situaci je zřízení globální vlády nemožné, ať by byla totalitní nebo jakákoli jiná. Ať chceme či nechceme (a já chci), tak nám nezbývá než spoléhat na globální spolupráci nezávislých a suverénních států.

Co Vy a ESM (Evropský stabilizační mechanismus)? Vetovali byste jej? Jak se vůbec stavíte k řešení evropské dluhové krize?

Vzhledem ke svému vzdělání bych pro hledání odpovědi na tuto otázku vytvořil grémium odborníků ze všech stran názorového spektra.

Koho byste jmenovali do rady České národní banky? (Pokud ne jména, pak alespoň typově či ideově – ekonomy jaké ekonomické školy?)

V ČNB by měli být zastoupeni odborníci z různých ekonomických škol. I když já sám se považuji za ekonomického liberála, takže bych patrně (možná i nevědomky) dával přednost odborníkům s pravicovějšími názory.

Koho byste jmenovali do čela Ústavního soudu? Nejvyššího soudu? Nejvyššího kontrolního úřadu? Byl by Váš výběr lidí do čela veřejných univerzit ovlivněn ideově?

V čele těchto institucí by měli být lidé schopní nezávislého rozhodování na mocenských a politických tlacích. Nemá smysl teď mluvit o konkrétních jménech, ale sám za sebe mohu říci, že jsem nikdy nesouhlasil s tím, jak k soudním institucím přistupoval Václav Klaus. Kupříkladu do Ústavního soudu bych navrhoval soudce, o kterých bych byl přesvědčen, že jsou schopni rozhodovat bez ohledu na vůli mocných a dalším kritériem by pro mě byl pevný a jasně prokazatelný postoj k lidským právům. Na druhou stranu jsem si vědom, že prezident ČR sice jmenuje prezidenta NKÚ, ale až poté, co jej navrhne Poslanecká sněmovna, takže pravomoci prezidenta ČR jsou v tomto ohledu omezené. V případě veřejných vysokých škol jsem pro vysokou míru jejich autonomie. Vzhledem k tomu, že nový návrh vysokoškolského zákona, který dával prezidentovi nové pravomoci vůči vysokým školám, nebyl schválen, jsou pravomoci prezidenta v tomto ohledu poměrně nízké a já myslím, že to je dobře.

Jak často se chystáte udělovat milosti? Souhlasíte vůbec s tímto institutem? Budete jej brát jako obchod pro své kamarády, sponzory?

Institut milosti je v českém prostředí tradiční, a proto bych jej neměnil. Milosti bych uděloval především z humanitárních důvodů a to pouze u těch jedinců, kteří projevili dostatečnou míru lítosti nad svými činy a nehrozí u nich, že je zopakují. Doufám, že moji kamarádi a sponzoři nebudou páchat trestné činy (tak jako je nepáchali dosud), ale pokud už něco spáchají, myslím, že budou vědět, že si trest zaslouží a o milost ani nepožádají. Tímto je o to i žádám.

Jak často budete vetovat zákony? Budete se snažit prosadit tímto způsobem i svůj pohled na jednotlivá témata schvalována parlamentem?

Prezident má využívat veto jen v krajních případech, kdy je přesvědčen, že litera či duch schváleného zákona by vedla ke zhoršení kvality života v ČR především s ohledem na lidská práva a svobodu slova.

Jaký je Váš postoj k USA, Číně, Rusku? Jak by měla vypadat česká zahraniční politika ve vztahu k těmto zemím?

K Číně a Rusku mám jakožto k autoritativním režimům velmi skeptický postoj. Rozhodně by ve vztahu k nim neměly převažovat ekonomické zájmy nad kritikou jejich postoje k lidským právům a svobodě slova. USA považuji coby kolébku liberální demokracie za přirozeného spojence ČR.

Jakým směrem by se měla orientovat česká ekonomika? Co proto ve své funkci hodláte podniknout?

Možnosti prezidenta přímo ovlivňovat českou ekonomiku nejsou příliš vysoké. Jak jsem již řekl, osobně se považuji za ekonomického liberála a takto bych se i stavěl k ekonomickým otázkám.

Jak by se podle Vás měla řešit demografická krize? Měli bychom nedostatek obyvatel řešit imigrací? Pokud ano, měli bychom si vybírat, tedy např. diskriminovat imigranty z islámských zemí, kteří nemají blízko k naší kultuře?

Jedním z řešení demografické krize je zvýšení odchodu do důchodu. Při současném stavu veřejného zdraví dnes odcházejí do důchodu lidé zdraví, schopní pracovat, velmi zkušení, jejichž schopnosti přicházejí odchodem do důchodu vniveč.  Nemá smysl provádět nějaké finanční pobídky pro zvýšení porodnosti, pouze se tím vytvářejí populační vlny, kdy v pár letech porodnost stoupne, aby zase klesla na původní úroveň. Tyto vlny pak způsobují problémy např. ve školství. Imigrace se nijak nebojím, je-li to imigrace za prací. Výzkumy všude ve světě ukazují, že pracující imigranti jsou pro ekonomiku cílové země přínosem. Plošně diskriminovat imigranty na základě toho, ze které kultury přicházejí, je nespravedlivé. Takto bychom mohli docílit stavu, kdy budeme odmítat jedince, kteří byli ve svých zemích diskriminováni právě proto, že se s tamější kulturou nesouhlasili a kupříkladu bychom odmítali i ty muslimy, kteří se k oficiálnímu Islámu staví kriticky.

Nakolik si myslíte, že by měly mezinárodní organizace (OSN, NATO, jednotlivé vlády) zasahovat do záležitostí cizích států? Kdy to podle Vás je, a kdy není přijatelné?

Současný stav je podle mého názoru nastaven realisticky. I když nastávají situace, kdy se nezasahuje tam, kde to třeba je, a ne tam, kde to třeba není, těžko lze za stávající situace vytvořit lepší systém.  Kritériem pro zásah je dle mého názoru situace, kdy skupiny, které jsou u moci, ohrožují na životě část populace své vlastní země.

Jako reprezentant České republiky, jaká je podle Vás optimální míra politické korektnosti?

S politickou korektností souhlasím v její původní podobě, kdy v ní šlo o odstranění výrazů, které měli pejorativní nádech (např. americké negro nebo české cikán) – to je podle mého názoru otázka slušného chování vůči druhým lidem. Pokud politická korektnost znemožňuje jakoukoli kritiku druhých lidí, jsem jejím odpůrcem.

Jak se postavíte k pronásledování křesťanů ve světě, zj. v islámských zemích? Je to podle Vás dobře, nebo budete v této věci podnikat nějaké kroky?

Nechápu, proč bych si měl myslet, že je dobré pronásledovat křesťany v muslimských zemích. Je nutno kritizovat pronásledování jakýchkoliv menšin. ČR se tradičně angažuje při kritice porušování lidských práv v (post)totalitních zemích jako je Kuba a Bělorusko. V případě Kuby jde někdy i proti míněné valné části EU. Ač ČR patří mezi státy s nejnižší mírou religiozity, rozhodně by se měla zasazovat i proti diskriminaci křesťanů.

Uvědomujete si, že nejste pouhými kladeči věnců, že máte reálné pravomoci a za svá rozhodnutí a vyjádření ponesete reálnou politickou odpovědnost?

Uvědomuji, i když se domnívám, že role prezidenta se v české společnosti dlouhodobě přeceňuje.