Rozlučkový dopis členům KDU-ČSL

Dobrý den,

tento polootevřený dopis bych rád věnoval všem členům KDU-ČSL. Přestože se to při pohledu na skvělý a zasloužený úspěch v krajských a senátních volbách může zdát nelogické, rozhodl jsem se již před volbami ukončit své členství v KDU-ČSL, a to hned z několika důvodů.

Tím prvním je můj dlouhodobý vnitřní ideový boj. Neustálé napětí mezi tím, co si myslí KDU-ČSL, co má v programu a co je životní filozofií jejích členů vs. to, čemu věřím já, co po zralých úvahách považuji za správné. Na české poměry je KDU-ČSL jistě stabilní středová strana (v něčem trochu doprava, v něčem trochu doleva), ale já jsem středový pravičák v Americe, ne u nás ani v Evropě. Osobně se považuji za amerického konzervativce, v České republice se pod tím dá rozumět liberální konzervatismus, příp. konzervativní liberalismus. Jsou pro mě například nepřijatelné progresivní daně z příjmu, jako symbol trestání snahy a úspěchu, jako nástroj závisti, socialistické mentality a násilím vynucené solidarity. To prostě není pravicové, to prostě není správné. Jsou to věci, s kterými nesouhlasím, a ve volbách jde především o ekonomická témata.

Tím druhým je potom moje kariéra. Rád bych byl mj. komentátorem nadčasových politických a společenských témat a zároveň nezávislým poradcem, a s tím je členství v jakékoliv politické straně – nejen dle mého názoru – neslučitelné.

A samozřejmě, ptáte-li se, zda mé rozhodnutí závisí i na kauze, která se vyrojila v naší krajské organizaci, tak toto zdaleka není hlavní důvod pro mé rozhodnutí, ale spíše pomyslná poslední kapka, kdy pohár už přetekl. Síla charakteru některých čelních představitelů naší krajské organizace (včetně neslavné reakce vedení KDU-ČSL na vzniklou situaci) je pro mě velkým zklamáním. Ptáte-li se, koho tím myslím, nebudu jmenovat, jen snad řeknu, že dle svého nejlepšího vědomí a svědomí (po přečtení krajského programu, přístupu k občanovi a zvážení osobností) jsem v našem kraji volil Pirátskou stranu.

Nadále však budu KDU-ČSL volit v těch volbách, kde mi její program a konkrétní osobnosti přijdou nejlepší. Budu ji podporovat i v těch tématech a idejích, na kterých se shodneme. Rád budu spolupracovat s nadějnými a slušnými politiky a členy KDU-ČSL. A než někde něco řeknu nebo napíšu, uvědomím si, zda to není informace, kterou bych považoval za interní.

Netajím se tím, že jsem příznivcem většinového systému, kde volíme osobnosti v jednotlivých okrscích, máme dvě hlavní strany, které mezi sebou soupeří, pak jsou schopny přijmout plnou zodpovědnost za svou čtyřletou službu ve vládě, jsou vnitřně daleko pluralitnější, než naše iluze o pluralitě v poměrném systému, kde strany fungují spíše jako dogmatické klientelistické sekty, a ne jako ideová sdružení svobodných občanů, v nichž jednání podle vlastního svědomí a vědomí není považováno za rebelií či vnější poškozování strany, ale jako svobodné vyjádření vlastního (mnohdy od mainstreamu vzdáleného) názoru.

Mým heslem je, že „pomáhám vytvářet novou generaci politiků.“ Rád bych tomuto mému mottu zůstal věrný i nadále. Myslím si, že za své zhruba již čtyřleté aktivní působení v politických organizacích se mi podařilo nějakým způsobem naplnit a budu velmi rád, když se mi podaří objevovat nové a nadějné politiky, kteří věří, že věci mohou být lepší, že to jde dělat slušně a poctivě, že politika je dočasná služba občanům, ne doživotní stavovské koryto.

Bratři a sestry, na závěr mi dovolte Vám za společně strávený čas poděkovat. Právě při setkání s Vámi, členy KDU-ČSL, s křesťany, jsem poznal, jak jinak může vypadat slušný život a vzájemný respekt mezi lidmi, který vidíme při návštěvě západních zemí. Mnoho jsem se toho naučil a určitě se o tom ještě někdy rozepíšu. Bylo mi ctí pomáhat společně s Vámi zlepšovat naši politiku a českou společnost a věřím, že na tom různými způsoby budeme spolupracovat i nadále. Věřím, že KDU-ČSL se dostane v příštích volbách do sněmovny a stane se pozitivní středovou alternativou pro obyčejného voliče.

Jmenovitě bych také rád poděkoval všem, s kterými jsem v KDU strávil nejvíce času, od nichž jsem se toho mnoho naučil a kteří významným způsobem ovlivnili můj život. Děkuji tedy Jiřímu Carbolovi, Petru Drábkovi, Martě Kolegové, Liboru Kovalovi, Jarce Liškové, Vladimíru Liškovi, Marcelu Sikorovi, Petru Lebedovi, Aleši Hanslíkovi, Jiřímu Čunkovi, Lucii Kmentové, Vaškovi Davidovi, Pavlu Horáčkovi, Pavlu Bělobrádkovi, Marianu Jurečkovi, Alexandře Alvarové, Zuzaně Roithové, Janu Bartoškovi, Tomáši Zdechovskému, Marii Cinařové, Vojtěšce Gavlasové, Michalu Novákovi, Petru Adamcovi, Lukáši Curylovi, Václavu Pomikálkovi, Jaroslavu Šulovi, Jiřímu Navrátilovi, Jaroslavu Suchému, Honzovi Novotnému, Petru Jurčíkovi, Tondovi Homolovi, Davidu Mackovi, Marii Jílkové, Františku Tesařovi, Kamilu Janu Svobodovi, Mikuláši Vochozkovi a spoustě dalších, které jsem zde z úsporných důvodů nejmenoval.

Děkuji a s přáním všeho dobrého,

Návrat Miroslav

Kde to funguje? Podívejme se na mormony

V tomto článku nechci řešit teologickou či filozofickou správnost mormonského učení, jde mi o inspiraci jejich životním stylem, o to, čím se můžeme dnes inspirovat i my pro řešení současných problémů světa a České republiky. Ať už si tedy o mormonech myslíme cokoliv, pojďme se podívat na jejich životní styl. Podívejme se, jaké přináší výsledky, pojďme o tom nezávisle a nestranně přemýšlet a zamysleme se nad tím, co bychom si od nich mohli vzít jako příklad.
Takže nejdříve pár informací. Mormoni (tedy následovníci Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů) žijí v průměru o deset let více než běžná populace. Mají méně zdravotních problémů a taky potřebují méně veřejných zdrojů na svou zdravotní péči, na pomoc chudým atd. Mají méně výskytu rakoviny a dalších nemocí. Nemají problémy s penězi a kdyby došlo k nějaké apokalypse, pravděpodobně to budou oni, kdo ji přežijí a kdo bude pomáhat ostatním. Proč tomu tak je?
Lidé jsou již od mala vedeni k osobní odpovědnosti za svůj život, především pak k soběstačnosti – schopnost nejdříve se postarat sám o sebe. Až poté se o sebe starají v rodinách, církvi, dobrovolnických organizacích a až nakonec se spoléhají na obec či na stát (v USA asi nejméně ze všech skupin obyvatel). Jsou také vedeni k tomu, aby byli nejen dobrými lidmi, ale také dobrými občany. Často se proto účastní nejen občanského, ale také politického života (letos se dokonce možná poprvé v historii mormon stane americkým prezidentem).
Jsou vedeni ke ctnostnému životu – k poctivosti, spravedlnosti, pracovitosti, oddanosti, ochotě pomáhat atd. Hlavním centrem jejich života je také rodina. Mívají často hodně dětí a velmi si váží manželství mezi mužem a ženou, které trvá i po smrti. Navíc každé pondělí večer pořádají rodinné večery, kde se scházejí, jsou pospolu a diskutují nad důležitými věcmi.
Jsou také velmi štědří. 10 % svých příjmů dávají na svou církev – ta pak pomáhá potřebným po celém světě. Jsou učeni vděčnosti – za své dary – a je obecně známo, že když jsme za něco vděční, daleko více si tu věc užíváme a vychutnáváme, daleko větší má pro nás cenu.
Učí se finanční inteligenci – jejich zásadou je nedostávat se do dluhů, mít rozpočet, plánovat, budovat si rezervy – a to všechno učit své děti.
Proč by přežili v apokalypse?
Vytvářejí si tříměsíční zásoby základních potravin, které průběžně obměňují, aby byly vždy co nejčerstvější – tam patří pšenice, rýže, kukuřice, cukr, suché fazole, oves, těstoviny, bramborové vločky, kousky jablek, sušené mléko, mrkev a pak další, co třeba již nevydrží déle než 30 let – ječmen, vejce, mouka, obiloviny, maso, ořechy, hnědá rýže, ovoce, zelenina atd. Často se také věnují zahradničení, takže spousta potravin je vlastní výroby.
Každý měsíc také drží pravidelně půst, kdy zpravidla první neděli v měsíci vynechají dvě jídla po sobě a ušetřené peníze dají na pomoc druhým – z toho pak místní církev nakoupí jídlo a další základní potřebné věci a pořádá něco jako supermarkety pro chudé, kde je mají zdarma – nedostávají tedy přímo hotovost, ale pouze to, co potřebují.
Proč jsou tak zdraví?
Mormoni odmítají kouření, nepijí alkohol, neužívají drogy, nepijí kávu a některé druhy černého a zeleného čaje. Kladou důraz na zdravou a čerstvou stravu. Je pro ně důležitý pohyb, sport, spánek a odpočinek. Své tělo považují za Boží chrám, který jim byl svěřen jako schránka pro jejich duši, o kterou se mají co nejlépe starat.
Jsou také velmi vzdělaní, mají obrovské knihovny, kde je nejen náboženská literatura, ale i moudré knihy z celého světa. Mladí lidé (zpravidla ve svých 18-20 letech) chodí na misie do zahraničí, kdy se před tím půl roku učí jazyk dané země (která jim je přidělena), a poté tam rok a půl (dívky) nebo dva roky (chlapci) získávají nové příznivce pro svou církev. Tím si mladí lidé nejen osvojí cizí jazyk, poznají svět, ale také se naučí prodávat, přijímat odmítnutí a konečně také žít mimo domov s rodiči, což jim velice pomůže na cestě k dospělosti.
Kladou také velký důraz na poznávání svých předků, disponují největším online rodokmenem na světě až do dávné historie.
Je to ale také velice konzervativní a mravná společnost. Ženy by neměly nosit oblečení odhalující ramena a kolena, také by neměly mít hlubší dekolt. Člověk by neměl mít piercing (kromě náušnic v uších u žen). Sex by měl být až po svatbě. Homosexualita není přijímána. Bojují proti pornografii. Jsou proti potratům. Nosí uniformy ve školách. Pro mladé se pořádají společná rande, na kterých se poznává spousta různých lidí a až potom by se měli sbližovat, aby nepodlehli jen emotivní zamilovanosti, ale vybírali si svého partnera na celý (u nich i posmrtný) život pořádně.
Každou neděli chodí na bohoslužbu, zejména děti po ní mají náboženské vyučování. Neděli také využívají pro návštěvy příbuzných a přátel, pro relax a také pro konání dobrých skutků. Život má pro ně větší, vyšší smysl, jehož centrum je mimo materiální nebo viditelný svět – a jehož potenciál je tedy nekonečný, vnitřní a neskutečně bohatý.
Tohle jsou tedy ve zkratce zásady, o kterých víme (protože nám tím svědčí osobním příkladem), že fungují. Osobně si myslím, že se nemusíme stávat mormony, abychom si z jejich životního stylu něco pozitivního a dobrého do svého života osvojili. A když toto vše srovnáme s životním stylem v České republice, možná nám to něco napoví o tom, proč se tady máme tak, jak se máme.
České stránky mormonů, videa představující jejich životní styl – http://www.cirkev-jezise-krista.cz/informace-o-cirkvi/informacni-videa.html
Stránky věnované mormonskému životnímu stylu (anglicky) – http://www.providentliving.org/

Odpovědi na důležitá témata: Tomio Okamura

Druhou desítku odpovědí na mé otázky začíná Tomio Okamura, který sice není oficiálním uchazečem o funkci prezidenta, ale již před pár měsíci deklaroval, že v případě úspěchu v senátních volbách, se do tohoto boje také pustí a jeho příznivci mu již začali z časových důvodů sbírat podpisy.
Jaký je Váš postoj k Evropské unii? Měli bychom jít cestou větší integrace a federalizace, nebo naopak? A jak? Jste spíše eurofederalistou, eurorealistou, euroskeptikem či přímo euronihilistou?
Jsem pro spojení Evropských států jako bezcelní unie s volným pohybem osob a zboží. Ale chci také samostatnost národních států v zásadních otázkách, jako jsou daně měna atp. Praxe ukázala, že EU není schopná ani ochotná hájit zájmy slabších členů – ať už třeba v zemědělské politice nebo ve vízové atp. Ukazuje se, že národní státy vždy budou a musí hájit svoje práva samy.

Jaký je Váš postoj ke zřízení globální vlády? Byli byste ochotni v zájmu údajné záchrany planety přistoupit i na zeleně-socialistickou totalitu? Jak by měla vůbec globální spolupráce probíhat? Mělo by být spíše globální vládnutí, nebo naopak pouze globální spolupráce nezávislých a suverénních států?

O žádné globální vládě jsem neslyšel a nepřemýšlel. Žádná totalita není přijatelná – ale samozřejmě celoplanetární shoda na nějakých principech ochrany přírodních zdrojů nebo atmosféry smysl má.
Co Vy a ESM (Evropský stabilizační mechanismus)? Vetovali byste jej?
Nejsem odborník na fiskální ani monetární politiku – co ovšem vím je, že zatím žádný mechanismus který země EU či eura ke stabilizaci ekonomik vymyslely v praxi nefungoval – protože v momentě, kdy pravidla porušily velké země, nikdo si nedovolil je sankcionovat. 
Samozřejmě jistá pravidla pro zadlužování vlastní země bych jen uvítal – a pokud se na nich shodne i zbytek Evropy, proč ne. Ale k žádnému společnému projektu, který nás k čemukoli bude zavazovat, bych se nikdy nepřipojil. Takže ano asi bych ho vetoval.
 
 
Jak se vůbec stavíte k řešení evropské dluhové krize?
Nijak – pro mě je důležité, aby dopady na naši zemi byly co nejnižší. Znamená to co nejméně se zaplétat do evropských mechanismů a uchovat maximum prostoru pro vlastní ekonomickou politiku.
Koho byste jmenovali do rady České národní banky? (Pokud ne jména, pak alespoň typově či ideově – ekonomy jaké ekonomické školy?)
Z ČNB znám pouze pana Singera, kterého si vážím a určitě by v mém výčtu nechyběl na čelném místě. Jako ekonomů se zdravým selským rozumem si pak vážím Pavla Kohouta, prof. Zeleného nebo Aleše Michla. 
Koho byste jmenovali do čela Ústavního soudu? Nejvyššího soudu? Nejvyššího kontrolního úřadu?
Teď netuším – jednak ještě nejsem ani kandidát na prezidenta a samozřejmě situace dnes je jiná, než bude třeba za dva tři roky.
V Čele soudů i NKU bych rozhodně chtěl vidět silné nestranné osobnosti – možná i osobnosti, které jsou mladé, ale je vidět, že mají silný potenciál  – například  právník Robert Pelikán patří ke krevní skupině, jako je výše zmíněný ekonom Aleš Michl – nebojí se jít proti proudu a říznout do živého a pokud jde o právo a spravedlnost patří k těm co nadřazují spravedlnost nad právo. To je v naší formalistické zemi malý zázrak a takový člověk by měl být soudce.
 
 
Byl by Váš výběr lidí do čela veřejných univerzit ovlivněn ideově?
Nerozumím otázce  – proč ideově, jak ideově? Jsem nestraník, takže je mi fuk, kdo z které partaje je či není – důležitá je práce za daným člověkem, jeho schopnosti.

Jak často se chystáte udělovat milosti? Souhlasíte vůbec s tímto institutem? Budete jej brát jako obchod pro své kamarády, sponzory?

Milosti se neudělují často ani méně často, milosti se udělují, když jsou třeba. Pokud bude v naší zemi vládnout spravedlnost, pak nebude třeba jediná milost. Pokud bude panovat zvůle, jako přečasto v minulých letech, pak milosti jsou nutné k nápravě justičních omylů nebo zločinů. 
Není to obchod, ale věřte, že kdyby byl nevinně odsouzen můj kamarád nebo sponzor, kterého zatím nemám, pak ani v tomto případě bych nedbal na veřejné mínění a milost udělil. 
Jsem ovšem pro pravidlo že milost se má udělit až po soudním procesu, jako případná náprava křivdy  – nikdy ne před soudem – v tom případě vlastně milost brání vlastnímu vyšetření případu.

Jak často budete vetovat zákony? Budete se snažit prosadit tímto způsobem i svůj pohled na jednotlivá témata schvalována parlamentem?

Veto není konečný verdikt, takže to vlastně není veto ale jen gesto, které může parlament znovu přehlasovat. Určitě bych ho nepoužil na zákony, se kterými sice nesouhlasím, ale jsou v legitimním programu vládnoucích stran a jsou v normě. Určitě bych ale vetoval zákony, které cíleně legalizují rozkrádání země – jako byl Pospíšilův návrh korporátního zákona. 
Vetoval bych určitě i jakýkoli pokus o předání dalších pravomocí naší země do zahraničí.

Jaký je Váš postoj k USA, Číně, Rusku? Jak by měla vypadat česká zahraniční politika ve vztahu k těmto zemím?

Všechny tři velmoci nám mohou být užitečné a jsou užitečné. Pro všechny tři jsme malá veš, kterou přehlížejí. K žádné z nich bych se neupnul, ale určitě bych se snažil s každou z nich vyjednávat maximálně výhodné vztahy. Čína už začíná přesouvat výrobu mnohých produktů do Evropy – zatímco Maďaři jim snášejí modré z nebe, aby se stali branou Číny do Evropy, my o tom zřejmě ani nevíme. V Rusku, ač se to nezdá, máme stále velkého přítele – Rusové Čechy milují, považují je za mladší bratry. Sice nás velkopansky přehlížejí, ale jsou ochotní nám vyjít vstříc víc než Američanům nebo Němcům nebo Polákům. Vlastně jsme pro ně jedni z nejbližších. Je velká škoda že toho nevyužíváme. Rusové nás už neokupují a mohou některé křivdy splatit.
Jakým směrem by se měla orientovat česká ekonomika? Co proto ve své funkci hodláte podniknout?
Nechtějte teď po mě ekonomicko-politickou analýzu a vizi. Určitě je třeba okamžitě otočit kormidlem od USA k zemím, které v  tomto století ovládnou svět – a to je Asie a Latinská Amerika. Tady to kvasí a bují, zatímco Evropa umírá. Ale důležitá je Afrika – extrémně tam poroste spotřebitelský trh, a kdo si myslí, že Afrika je chudá, tak je hlupák. Je to nedozírný zdroj surovin. A nemluvím jenom o drahých kovech – naftě nebo diamantech. Jsou tu i ložiska vzácných kovů nezbytných pro nové technologie. Japonci, Číňané Američané se derou do Afriky, zatínají drápy, kde to jde, protože kdo bude mít strategické suroviny, ten bude vládnout. Jen my hlupáci opouštíme zavedené africké ambasády a zastoupení a rozšiřujeme je v Moldávii nebo Bulharsku. To je zoufalé.

Jak by se podle Vás měla řešit demografická krize? Měli bychom nedostatek obyvatel řešit imigrací? Pokud ano, měli bychom si vybírat, tedy např. diskriminovat imigranty z islámských zemí, kteří nemají blízko k naší kultuře?

To, že nemáme děti, nevyřeší imigrace – nikde to nevyřešila. Řešením je jedině změna našich hodnot – návrat k rodině. Tady selhává státní propaganda – v tom správném slova smyslu. Stát i jeho média musí každodenně maximálně podporovat rodinu a děti. Musí je také vychovávat ke slušnosti, pracovitosti a solidaritě. Jen takové děti vám pak k stáru dají najíst. Nejdříve je musíte mít, a pak je pořádně vychovat. Mezery máme v tomhle na všech stranách.
Nakolik si myslíte, že by měly mezinárodní organizace (OSN, NATO, jednotlivé vlády) zasahovat do  záležitostí cizích států? Kdy to podle Vás je, a kdy není přijatelné?
Jsem pro zásah do jakékoli země, která vraždí,  mučí nebo terorizuje své obyvatele. Žádná svrchovanost nedává nikomu právo ubližovat druhým, zabíjet je nebo týrat. A každý z nás pokud má tu sílu a moc, je povinen oběti násilí přispěchat na pomoc  – to platí přece univerzálně všude – na ulici i v mezinárodním měřítku.
V momentě, kdy takové pravidlo bude platit, nebude ani intervencí třeba – každý si už dá pozor, protože by o tu svou moc rázem přišel.

Jako reprezentant České republiky, jaká je podle Vás optimální míra politické korektnosti?
Nerozumím té míře. Prostě člověk má mluvit a říkat pravdu – samozřejmě jsou okamžiky, kdy pravdu neříkáme, abychom se nedotkli něčích citů – to platí o soukromém vztahu – neřeknu nehezké ženě, že je škaredá a hubenému muži, že je vychrtlý. Pravda nemusí nezbytně urážet. Ale jestliže někdo krade a je černý, tak řeknu – krade černý. Možná je ale dobré připojit i B. Totiž, že masově kradou i bílí a to daleko masověji, jen v jiné vyšší lize. 

 Jak se postavíte k pronásledování křesťanů ve světě, zj. v islámských zemích? Je to podle Vás dobře, nebo budete v této věci podnikat nějaké kroky?
Proti jakémukoli útlaku kohokoli je třeba podnikat kroky.

 Uvědomujete si, že nejste pouhými kladeči věnců, že máte reálné pravomoci a za svá rozhodnutí a vyjádření ponesete reálnou politickou odpovědnost?
Pokud bych usiloval o post prezidenta, tak jen proto, abych posílil šance změnit v naší zemi věci k lepšímu.