Rubrika: Společnost

Dnešní postkulturní společnost nahradí společnost postbarbarská!

Seriály, filmy, počítačové hry a tak dále. Jaký způsob prožívání života je ten nejlepší? Dnes můžeme vidět takové extrémy, jako jsou mladí lidé, kteří snad v životě nepřečetli jedinou knihu. Zato denně tráví několik hodin u televize sledováním sitcomů, telenovel nebo akčních filmů. K večeru si jdou zahrát oblíbenou střílečku na počítači a nudné hodiny ve škole tráví tím, že hrají hry na mobilu.

Ale k tomu lze vidět i druhý extrém, kdy někdo svůj vzácný čas stráví čtením spousty knih. Většinou je to fantasy nebo něco podobného, co tyto lidi stále více vzdaluje jejich reálnému životu.

Každopádně si myslím, že lépe z toho do budoucna vyjdou ti druzí, protože budou mít alespoň výborně propracovanou schopnost vizualizace, budou znát slovní zásobu a nebudou mít problém s citem pro skladbu textu – a hlavně – budou umět číst.

Ti první možná skončí na „pracáku“ a možná budou spokojení, protože sociální systém, který nyní sponzorují ještě nenarození, je zatím štědrý a během toho nebude problém si při čekání na razítko krátit chvíle mezi lítáním po úřadech a domácím sledováním televize tím, že si na mobilu něco zahrají.

Osobně jsem v pubertě býval případ číslo jedna a vůbec první pořádnou knihu jsem přečetl teprve před dvěma lety, ale od té doby čtu hodně a začalo mě to i bavit. Taky jsem měl dlouhou dobu odpor k povinné četbě (snad ne jen kvůli tomu přívlastku), ale nyní si myslím, že i znalost těchto knih je důležitá – a co víc – ony jsou často i velmi zajímavé.

Možná nás ale čeká svět konzumu bez knih a ten můj případ je pouze ojedinělým výskytem malé skupinky inteligence dnešního světa. Jenže vzhledem k tomu, že podobný obrat vidím i u mých vrstevníků, věřím, že současnou postkulturní společnost brzy nahradí společnost postbarbarská!

(Psáno před třemi týdny)

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=165772

Se mnou pijou všichni s Mírou

Za svůj život jsem měl možnost poznat různé přístupy k alkoholu. Samozřejmě, že i můj vztah k němu se postupně vyvíjí. V naší zemi můžeme například vidět obrovský rozdíl v přístupu k alkoholickým látkám na severní nebo na jižní Moravě. Na té severní žiju a připadá mi, že se tady pije spíše na žal a mnohdy i do němoty. Takové pití se potom projevuje agresivitou, rozvracenými vztahy – především v rodinách – nebo se pije z důvodů, abychom se „pochlapili“.

To s Moravou jižní, Valašskem nebo Slováckem mám jiné zkušenosti. Zdá se mi, že tam se pije na zdraví. Lidé se tam dožívají sta let, protože věří, že ranní půlka (chcete-li štamprle) slivovice je pro ně zdravá. Připíjejí si a oslavují – vše v pozitivním a přátelském duchu.

Moje představa přístupu rozumného a svéprávného člověka k alkoholu je taková, že si třeba občas zajde s kamarády na jedno pivo, při dobré příležitosti si přiťukne na zdraví nebo na úspěch, dá si dobrý – ale zato drahý koktejl na párty, užije si ochutnávku dobrého vína ve vinném sklípku na Hodonínsku nebo si na posezení s přáteli či obchodní večeři dá elegantně griotku nebo vaječný likér.

Bohužel v mém okolí občas vídávám scénáře pubertálních dospělců, kteří se pravidelně opíjejí, pak nemají problém to ještě v průběhu těhotenství kombinovat s cigaretami a jejich dvouleté dítě s láhví piva nebo něčeho tvrdšího u pusy také není pouze ojedinělý obrázek.

Je smutné, že česká mládež vede světové žebříčky právě v disciplínách, jako je konzumace alkoholu nebo marihuany, a situace, kdy si kamarádi koupí láhev vodky a zapíjejí to džusem, jsou celkem časté a poněkud na nic. Sám vím, o čem mluvím.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=162606

A budou nám přikazovat i kdy a kolik toho sexu mít můžeme?

Ano, je důležité, aby děti na základních školách věděly některé věci, které se týkají rozmnožování lidí nebo o sexu jako volnočasové aktivitě. Je to potřeba, protože se tím předchází nechtěným těhotenstvím – tedy i potratům; některým nemocem nebo různým nástrahám se sexem spojených. Proto si myslím, že třeba v rámci rodinné výchovy nebo biologie by určitý základ v hranicích dobrého vkusu a s ohledem na vývojové stádium dětí měl být.

Co nám ale připravila zelenorudá levice na ministerstvu školství? Proč se proti tomu vůbec ozval Výbor na obranu rodičovských práv (VORP) a proč 1. září akce D.O.S.T. uspořádala veřejný protest s názvem „Neexperimentujte s našimi dětmi“, kterého se zúčastnilo přes 300 lidí?

Jde o to, že v tomto předmětu by se vyučovaly věci pomocí takových metod, které by se (snad s výjimkou některých exhibicionistů) nelíbily drtivé většině z nás a už vůbec ne aplikované na našich dětech. Druhou věcí je to, že jsou zde snahy zavést státní sexuální výchovu, jejíž protagonisté předpokládají, že jen stát ví nejlépe (oproti svobodným jedincům), jak máme vést naše životy a co je pro nás nejlepší. Ale sex je něco intimního (zvlášť v pubertě) a je to oblast, kde stát nemá absolutně co dělat!

Osobně jsem přidal svůj podpis pod petici „Ne sexu ve škole“ a i organizace, jíž jsem členem – Mladí křesťanští demokraté – proti zavádění státní sexuální výchovy do škol ostře vystoupila. I když přiznávám, že před časem bych odpůrcům spíše nadával do tmářů ze středověku (a stále k tomu inklinuju). Realita je však složitější a moje generace nemůže zavírat oči před postupnou barbarizací a všeobecným úpadkem české a evropské společnosti a západní civilizace vůbec.

Dokonce už se ozvali i homosexuálové, kteří si vynutili stažení příručky o etické výchově z webu ministerstva školství. Začíná to být zajímavé. A je dost dobře možné, že příštím tématem „Studenti čtou a píší noviny“ bude právě otázka – patří etická výchova do škol?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=160885