Texty ze školy – 3. stránka

Jedinec nebo stát – komu patří soukromý majetek?

Písemná příprava – Locke I*

V případě Lockova textu mě opět zaujalo několik věcí. Než se dostanu k tomu hlavnímu, tak bych jen připomenul jeho názor z odstavce 82, kde prohlásil muže za silnějšího a schopnějšího než ženu. Možná je to i mými zahraničními pobyty na dvou výrazně levicových univerzitách, ale když čtu tyto názory, tak mívám větší pochopení pro emancipační a feministické úsilí. To asi ale není jediná pasáž, s níž by u Locka měli dnešní liberálové problém. Tou bude asi i jeho přesvědčení, že legislativa by měla být s určitou samozřejmostí podřízena přirozenému zákonu, jímž míní mj. to, co se dá odvodit z bible.

Klíčovými argumenty, které mě u Locka zaujaly, jsou ale ty o vztahu osobního vlastnictví a státu. Na rozdíl od Hobbese se v odstavci 138 domnívá, že státní moc je nemůže jednotlivci vzít, protože podobně jak tvrdí v odstavci 94, tak vláda nemá jiný účel, než právě zachovávání vlastnictví. V souvislosti s tím mě ale zaujala pasáž v odstavci 120, kde se zabývá vlastnictvím z hlediska toho, že se člověk stane občanem jiného státu. Přivedlo mě to k myšlence, že pokud člověk má sice nějaké vlastnictví, ale přestěhuje se do jiné země, a přestane být občanem té původní, v níž to vlastnictví má, tak mu již nemůže být garantováno, že bude toto jeho vlastnictví jeho (novou) vládou chráněno, a tedy ani nemusí být automaticky chráněno ani vládou předchozí. Tudíž je v této situaci možné, že tím konečným majitelem jeho vlastnictví je pouze ta vláda, která mu je dokáže ochránit, tak jako to zřejmě v předchozím textu zamýšlel Hobbes.

Přestože tedy Locke uznává nedotknutelnost vlastnictví, tak mě zaujaly jeho úvahy v odstavcích 31 či 46 o omezenosti a spíše morálním nároku na osobní vlastnictví – tedy, že by člověk neměl vlastnit víc, než je schopen spotřebovat a než by se mohlo zkazit. Kromě jiného mě ale zaujalo i jeho vysvětlení legitimity zdanění z odstavce 140 na základě argumentu souhlasu většiny, s nímž by někteří liberálové (libertariáni) dnes asi nesouhlasili.

*Psáno 30.3.2016. Text vznikl jako písemná příprava v rámci kurzu Klasická britská politická filosofie na FSS MU v Brně a reaguje na dílo J. Locka – Druhé pojednání o vládě, kap. 1-5, 7-13 a 18-19.

Měli bychom se učit od jiných zemí?

Písemná příprava – Hobbes*

V Hobbesově textu je řada věcí, s nimiž lze souhlasit, ale také tam nacházím mnoho takových, vůči nimž jsem měl potřebu se vymezit. Ať už to bylo jeho přesvědčení, že majetek občanů (poddaných) nakonec patří státu (suverénovi) jen proto, že bez jeho ochrany, by si jej neudrželi, nebo jeho obhajoba cenzury, pokud nějaké dílo škodí státu. Pro účely této přípravy ale vybírám především jeho argument o napodobování sousedních národů.

Hobbes je proti tomu, aby lidé měnili své dosud převládající formy vlády na základě inspirace u jiných národů. Ano, bezhlavé napodobování sousedních zemí bez dlouhodobé úvahy a demokratické diskuze a následném co největším konsensu může být nesmyslné i nebezpečné. Pokud zůstanu u obecnějšího Hobbesova argumentu o formě vlády, tak je jistě třeba být velice obezřetný, zda je na zavedení sousedních odlišností daná společnost připravena, a zda se jako v některých případech tzv. arabského jara nezmění v něco ještě horšího. Na českém příkladu bych zmínil třeba zavádění přímé volby prezidenta i přes varování odborníků, že je to pro parlamentní republiku nevhodné.

Na druhé straně, jsem toho názoru, že země by se měly učit od sebe navzájem a studovat politiku (ve smyslu policy) jiných zemí ve snaze zlepšit fungování vlastního státu. Když vidím různá mezinárodní srovnání, v nichž Česká republika zaostává, ale naopak v řadě věcí podobné země (a dejme tomu, že jimi míním třeba Dánsko, Švýcarsko; Bavorsko; Lombardii a jiné), jsou v nich v dané věci na prvních místech, tak mám tendenci zjišťovat, jak společnost, trh a fungování státu regulují u nich. A v těchto věcech je třeba kriticky zvažovat, zda by zavedení takové politiky nebo části daných politických opatření nemohlo posunout Českou republiku v mezinárodních žebříčcích výše, tedy zlepšit kvalitu života jejích občanů.

* Psáno 23.3.2016. Text vznikl jako písemná příprava v rámci kurzu Klasická britská politická filosofie na FSS MU v Brně a reaguje na dílo T. Hobbese – Leviathan, aneb látka, forma a moc státu církevního a politického, kap. V-VI, IX-XI, XIII-XV, XVII-XVIII, XX-XXI, XXIV a XXIX.

9. část: Budeme v budoucnosti pracovat?

To je velká otázka. Je jasné, že nyní stále ještě pracovat musíme, protože dosud nemáme tak vyvinuté stroje, které by byly schopné udělat za nás cokoliv. Taky je pravdou, že většina z nás může změnit svou práci, a že lidé, kteří skutečně chtějí dělat svou vysněnou práci, kterou považují za své poslání, pravděpodobně téměř vždy můžou. A taky je pravdou, že můžeme udělat určitá systémová vylepšení, která mohou životy běžných zaměstnanců i podnikatelů výrazně zlepšit.

I tak bych rád věřil, že jednoho dne všichni lidé budou mít možnost žít své skutečné životy, jako mohl Lukáš z třetího příběhu. Že budeme velice rozvinutou společností, kde každý jednotlivec bude chtít žít jako skutečná aristokracie, a bude chtít svůj čas věnovat nějaké dobrovolné práci, která bude i nadále zlepšovat životy druhých lidí. A že i tak budeme mít spoustu volného času, abychom mohli dělat to, co opravdu chceme. Předpokládám, že i naše vztahy a zákony by byly lepší, kdyby na ně a na politiku měli lidé více času.

Takže pojďme vytvořit roboty, kteří budou schopni dělat tu nutnou a neoblíbenou práci za nás. Pojďme všechny lidi vzdělávat ve smyslu lepší humanity a pojďme si rozvíjet nutné návyky, abychom byli schopni žít své skutečně svobodné životy. Pojďme naučit naše stroje, jak pracovat, jak podnikat, jak investovat peníze. Pojďme se stát společností bohatých kapitalistů, kteří budou schopni žít své vysněné životy nikoliv ze skutečné přidané hodnoty a z nadhodnoty vytvořené druhými lidmi, ale z nich, vytvořenými stroji a roboty. A mějme na paměti, že pokud to takto chceme, tak jim nemůžeme dávat lidská práva.

1. část: Úvod
2. část: Je naše generace bohatší, než kdy bývali králové minulosti?
3. část: Začátek 21. století a volba přizpůsobit se systému
4. část: Začátek 22. století a utápění se v konzumu
5. část: Začátek 22. století a aristokratický život pro každého
6. část: Začátek 21. století a svoboda podnikání
7. část: Nejsme ale pouze líní a slabí jedinci se špatnými návyky?
8. část: Co to znamená být skutečně bohatý?
9. část: Budeme v budoucnosti pracovat?

Celý článek si můžete přečíst zde, případně v anglickém originálu na tomto místě.

…

Tato esej byla původně napsána anglicky s titulkem „Ideologie ve sci-fi žánru a budoucnost práce, svobody a nerovnosti“ a byla vytvořena pro kurz vedený Alešem Debeljakem na Univerzitě v Lublani během mého studijního pobytu Erasmus na jaře 2015. Děkuji mu za možnost kreativně napsat, co jsem chtěl, a taky své učitelce angličtiny ze střední Lucii Adamusové za užitečné tipy ohledně anglické gramatiky.