Rubrika: Politické ideje a ideologie

Amerika 2016: První republikánské fórum

První a možná i poslední takhle věcná debata. I když to ani nebyla debata, spíše forum, kde na sebe kandidáti neměli reagovat, a pokud tak činili, tak pozitivně. Zúčastnit se odmítl Trump, na pozvánku nereagoval Huckabee, zaregistrovat se nestihl Gilmore. Tři ze senátorů (Cruz, Paul a Rubio) se kvůli hlasování nemohli zúčastnit osobně. Nejvíce jinak neutrální publikum rozesmál Graham.

Pořadí, v jakém kandidáti mluvili, bylo náhodně vylosované. V první části pořadu každý z nich zhruba 5 minut odpovídal na otázky moderátora. Seděli na vysoké židličce na pódiu. V druhé části byl jejich čas ještě kratší a následně měli 30 sekund pro své poselství voličům. Když hovořil jeden kandidát, ostatní vedle sebe seděli v publiku. Kamery televize C-SPAN občas snímaly i jejich tváře. Těžko říct, do jaké míry náhodně, kdy třeba Graham zrovna rozesmával Fiorinu, Pataki něco dělal na mobilu a Bush se zrovna smál, když Carson říkal, že po dnešku už ho (Carsona) snad budou lidi znát.

Rick Perry

Jako první byl na řadě tento texaský guvernér, který má zjevně rád teatrální projevy, takže ještě předtím při představování kandidátů zasalutoval. Místy působil nudně a chvílemi jako by si hrál na drsného prezidenta z hollywoodského filmu, nicméně i on dokázal publikum a své soupeře rozesmát.

Hlasatelé u něj připomněli, že v Texasu za jeho vlády vznikla spousta pracovních míst. Zdůrazňoval, že k růstu je potřeba učinit škrty v rozpočtu, a i tím jít lidem příkladem a ukázat, jak je nutné žít. Zdůrazňoval, že regulace mají být férové a předvídatelné, že nejlepší dny má Amerika před sebou. A připomínal také, že je potřeba používat domácí energetické zdroje a mít na paměti i modré límečky – tedy manuálně pracující. Vychvaloval Reagana i to, že na výsledky dobré politiky je nutné si pár let počkat. Své vystoupení ukončil větou, že když se Američané dostali přes Cartera, tak se dostanou i přes Obamu.

Rick Santorum

Další Rick a další kandidát z roku 2012. I on se snažil působit jako drsňák a i on byl místy nudný. Při záběru na publikum to vypadalo, jako by se snažil někoho zesměšňovat. Mimo jiné se opřel do letošního rozhodnutí Nejvyššího soudu o rovnosti manželství homosexuálních párů, kdy podle něj v ústavě neexistuje žádný základ pro toto rozhodnutí. Připomněl taky, že i Lincoln pro zrušení otroctví použil parlament, nikoliv Nejvyšší soud.

Postavil se proti návrhu na zdaňování internetu, za zjednodušení daňového systému, rovné daně, proti pobídkám. Prohlásil, že těch pár věcí, které za 8 let prosadil Obama, by šlo během chvíle zrušit, a že on tak učiní a zruší všechny věci, které podle něj stály za ztrátou amerických pracovních míst. Chce také prostředí, které bude přátelštější pro podnikání a pro americké pracovníky. Kritizoval republikány, že často zdůrazňují hlavně malé podnikání, ale že 90 % lidí nevlastní žádnou firmu.

John Kasich

V mnoha směrech umírněný guvernér Ohia nezapomínal zmiňovat fráze typu God-fearing people, Lord atd. Rozpočet má být vyrovnaný především proto, že je to hodnotová otázka. On sám jej dostal do přebytku, snížil řadu daní. Připomněl, že ekonomický růst nemá být ta jediná věc, ale že je důležité myslet i na mentálně nemocné, pracující chudé atd. Zmínil i to, že on volby vyhrál s podporou žen či Afroameričanů. I to, jak kdysi jako kongresman pomáhal reformovat Pentagon. Mluvil i o tom, že během svého života sice krátkou dobu působil v soukromém sektoru, ale že většinou bylo jeho posláním být služebníkem ve vládních službách (no česky to zní blbě – servant in government service).

Často z jeho vystoupení byl cítit důraz na to, aby lidé znovu pocítili ideu amerického snu, že všichni mohou růst vzhůru a každého do to toho snu musíme zahrnout. Moderátor jej vyzval, že může kritizovat ostatní republikány, ale to odmítl a spíše se zaměřil na všeobecnou kritiku strany ve smyslu, že se musí změnit to, že lidé mají často pocit, jako by republikánům o ně nešlo.

Lindsey Graham

Jižanský senátor, který je znám tím, že se nikdy neoženil a nikdy v životě neposlal e-mail, se většinu času zaměřil na zahraniční a bezpečnostní politiku. V té druhé působí jako antiteze Randa Paula, kdy se vyslovil za posílení NSA, FBI či armádního rozpočtu. Také kritizoval současného slabého prezidenta i to, že byl mezi těmi, kteří mu tehdy říkali, že stahovat z Iráku vojáky předčasně je velká chyba. Dle něj je třeba mít na Blízkém východě více vojáků, a že to myslí vážně, že tam byl atd. A také je nutné něco dělat se Sýrií, z níž nás teď mohou radikálové atakovat.

Jeho vystoupení ale bylo především vtipné v pozitivním slova smyslu. Zaujal i tím, že se pochlubil, že on sám má nárok na nějaký typ sociálních dávek, ale že jej odmítl využívat, aby tak mohli činit ti potřebnější. Připomněl i svou senátní podporu pro zákony, které snižují vládní utrácení, reformují sociální systém a federální minimální mzda by se podle něj především neměla zvyšovat. Zdůrazňoval i to, že vyrovnaný rozpočet se republikánům těžko podaří prosadit bez demokratů, stejně jako řada dalších rozumných řešení.

Chris Christie

Guvernér při těle z New Jersey navázal na Grahama v tom, že je nutné požádat lidi, kteří se mají dobře, aby nevyužívali sociálních výhod, na které mají nárok. Na republikána poněkud překvapil, když prohlásil, že válka proti drogám byla chyba, a že lidé, kteří jsou na drogách závislí, nejsou ani tak zločinci, jako spíše nemocní, kteří potřebují léčbu, a ne vězení.

Zmínil i to, proč nekandidoval už před 4 lety, kdy se ještě necítil připravený, ale teď už je, a proto se rozhodl. Připomněl i své úspěchy, kdy dokáže vyhrávat a dělat důležité reformy v modrém státě, vyrovnávat rozpočty, snižovat daně, vytvářet nová pracovní místa v soukromém sektoru a prý, že když říká, že něco udělá, tak to taky udělá, a pokud ne, tak to neříká.

Ben Carson

Jeden ze tří republikánských kandidátů, kteří nejsou jako oni – politici. Přijde mi, že tento respektovaný lékař, který je jediným afroamerickým kandidátem, mluví málo srozumitelně, jako by se sekal, a když přestal nosit brýle, tak vypadá jako náš bývalý prezident trošku divně. Nicméně jeho silnou stránkou je, že působí autenticky a inteligentně. I on dokázal rozesmát publikum.

Daně by se mu líbily jako biblické desátky, ideálně bez odpočtů a různých úlev. Soudce Nejvyššího soudu by vybíral podle toho, zda znají historii a rozumí ústavě. Vyslovil se proti socialismu – tedy myšlence, že když někdo vydělal miliony, že mu to musíme vzít. Naopak by rád vytvářel prostředí, kde budou moci všichni investovat a růst. Oceňoval i různorodé prostředí, talent a schopnosti lidí. Dle něj je také nutné skončit s válkou proti ženám, příjmovou válkou, věkovou, náboženskou či rasovou. Je nutné přestat být takto rozdělenou společností, přestat řešit republikánské nebo demokratické problémy, ale soustředit se na řešení amerických problémů.

Jeb Bush

Syn a bratr bývalých prezidentů působil místy roztržitě, jindy zase jako suverénní lídr. Připomínal své úspěchy ve funkci floridského guvernéra. Kolik malého podnikání bylo vytvořeno, jaké udělal reformy, že jeho cílem je stejně jako tehdejší – 4% ekonomický růst. Upozorňoval na to, že spojenci dnes Americe moc nevěří, protože si nemohou být jistí, za čím USA stojí.

Vyvracel tradiční pověru, která se s ním pojí, a sice – že podporuje tzv. common core (tedy to, aby federální vláda rozhodovala o tom, jaké budou školní osnovy v celé Americe). Dle něj by osnovy měly být řízeny jednotlivými státy a implementovány lokálně, tedy ne federální vládou. Ta by tomu měla pouze poskytovat podporu. I jemu se podařilo ostatní kandidáty a publikum rozesmát a na závěr řekl, že toto fórum ukázalo, že každý z těchto republikánských kandidátů je o mnoho lepší než kdokoliv z těch u demokratů.

Carly Fiorina

Jediná žena a zároveň jedna ze tří ne-politiků působila místy nesympaticky, až povýšeně. Často se vymezovala proti profesionální politické třídě, mluvila o tom, jak Hillary lhala v řadě věcí. Finanční krizi v roce 2007 podle ní způsobily vládou sponzorované hypoteční společnosti (Fannie Mae a Freddie Mac) a vláda by se dle ní neměla účastnit hypotéčního byznysu. Stejně tak připomněla, že Obamou prosazená regulace finančního sektoru, tzv. Dodd-Frank ničemu nepomohl, že po něm jsou akorát velké banky ještě větší a ty malé zkrachovaly a snížil se jejich počet.

Kritizovala i tzv. crony capitalism a vyjádřila potřebu reformovat byrokracii. Její první telefonní hovor ve funkci by byl izraelskému premiérovi – na podporu – a druhý vůdci Iránu, pro kterého by měla jasné poselství. Taky jmenovala americké spojence na blízkém východě, naše přátele proti ISIS. Připomněla, že začínala jako sekretářka a vypracovala se na jednu z nejvýše postavených manažerek na světě. Dle ní je to možné pouze v Americe. Mimo jiné také citovala Margaret Thatcherovou.

Bobby Jindal

Lousiánský guvernér indického původu zdůrazňoval, že „jsme všichni Američané“, že by se mělo přestat s rasovým a dalším rozlišováním. Dle něj je třeba zabránit tomu, aby se americký sen přeměnil v evropskou noční můru. Kritizoval Sanderse, že je socialista, a Hillary je podle něj to samé co on. Jmenoval nějaké úspěchy ze svého státu, poukazoval na to, že skutečný svět a vládní pracovní místa jsou dvě rozdílné věci. Často mluvil proti lobbistům, proti Washingtonu, proti gun-free zónám, proti dohodě s Iránem.

První věc, kterou by ve funkci udělal, je zrušení Obamovy amnestie pro nelegální imigranty. Stál by za Izraelem, i za a Evropou proti Rusku. Chce rovnější daně, zrušit regulace environmentální agentury (EPA) a podle něj by se nemělo omezovat financování kampaní, které považuje za součást svobody projevu, a věří, že vyhrát nemusí ten s nejvíce dolary. Celkově zněl hodně jako Tea Party a jeho hlavní poselství je, že je třeba zabránit cestě k socialismu.

Scott Walker

Dle mého bylo vystoupení guvernéra Wisconsinu na tomto fóru nejlepší, ale možná to bylo jen proto, že mluvil velice srozumitelně. Připomněl to, že je skaut, že je přátelský životnímu prostředí, ale že všechno zelené musí jít ruku v ruce s udržitelnou ekonomikou. Zdůrazňoval své reformy, že vyrovnal rozpočet, snížil daně, reformoval školství, které se podle něj musí vrátit zpět z Washingtonu do jednotlivých států, podobně jako ochrana životního prostředí, zdravotnictví atd.

Označoval se za pro-worker a pro-tax-payer reformátora. Zdůrazňoval odměňování na základě zásluhy a výkonu. Sám by ponechal social security pro ty, co už tam jsou, tak jak je, ale pro jeho a další generace by už udělal reformy a taky by to nechal více na státech. Zdůraznil, že on dokázal 3x ve 4 letech vyhrát v modrém státě s děláním velkých činů, které mají výsledky. Dle něj se musí moc vrátit zpět do rukou lidí.

George Pataki

Bývalý guvernér New Yorku v době útoků z 11. září. Působil na mě neautenticky. Je znám tím, že je v řadě věcí dost umírněný, ale důrazně se vyslovoval proti Obamacare, proti common core, proti Planned Parenthood atd. Nejhůře současný daňový systém dle něj dopadá na veterány a manuálně pracující.

Zdůrazňoval ale, že je nutné mít hlasy demokratů pro rozumné konzervativní reformy, že je třeba sjednocovat, ne polarizovat. Také prý udělá vše, aby zničil ISIS a radikální džihádisty a i dle něj se vláda musí vrátit zpět lidem.

Rand Paul

První země, které by ve funkci navštívil, by byli dle něj američtí partneři Čína a Rusko. Problém velkých dluhů vysokoškoláků by řešil většími odpočty z daní. Dle něj neexistuje žádný oběd zdarma, stejně jako není žádné vzdělání zdarma. Výrazně se opřel do sbírání záznamů telefonních hovorů běžných a nevinných Američanů. To se má zaměřit jen na teroristy a má se lépe pracovat s informacemi, které o nich máme – což prý selhalo např. tehdy v Bostonu. Taky kritizoval vyšetřování, které svého času vedla Obamova vláda vůči skupinám Tea Party.

On sám by se definoval jako konstitucionalistický konzervativec. Do války by šel jen výjimečně – jako poslední, ne jako první možnost. Dle něj je nutné mít novou GOP, prosazovat svobodu, nízké a rovné daně, zbavit se regulací, reformovat kriminální spravedlnost tak, aby všichni byli bráni pod stejnými pravidly. A zdůraznil i to, že v klíčových státech je to on, kdo má nejlepší výsledky v průzkumech proti Hillary.

Ted Cruz

Senátor z Texasu by se podle mě dobře uživil v nějaké islámské zemi – jako kazatel. Jeho projevy jsou často strašně patetické. Má to něco do sebe, ale u nás by to znělo strašně směšně. Naštěstí je ale maximálně na straně Tea Party, takže často kritizoval tzv. washingtonský kartel, kariéristické politiky v obou stranách, lobbisty – a že když se proti nim postaví, tak ho atakují všichni – demokrati, establishmentová média i někteří republikáni a připomíná, že naposledy to byla Reagan revolution, která se tomu kartelu dokázala postavit.

Dohoda s Iránem je podle něj katastrofou, on sám by sankce naopak ještě zpřísnil. Zdravotní reforma se musí dělat na základě zdravého rozumu – dát více moci pacientům, ne byrokratům a volit volno-tržní řešení a vytvořit jeden velký trh napříč celými státy a mít zdravotní péči personalizovanou a dostupnou. Volby v roce 2016 považuje za referendum o Obamacare. Opět připomínal příběh svého otce, který považuje za základ DNA Ameriky – její svobody a příslibu. Důležité jsou pro něj ústavní svobody a principy svobodného trhu.

Marco Rubio

Oproti předchozím dvěma na telemostu, šel foridský senátor přímo k věci. Vyslovil se proti legalizaci marihuany a dalších drog, zdůrazňoval i problém s alkoholem, a že různé opiáty na předpis prý pak vedou k přechodu na tvrdší drogy. V imigrační reformě je třeba učinit 3 kroky – zajistit, aby vše bylo pod kontrolou; taky je potřeba elektronický systém na rozpoznání lidí – na letištích, u zaměstnavatelů atd.; a zároveň modernizovat systém pro legální imigranty – aby Amerika nepřijímala většinou jen příbuzné imigrantů, ale na základě zásluh (merit), a ty, kteří se chtějí stát Američany, ne v USA jen žít. Pokud splní různé podmínky, tak by měla být postupná cesta k občanství možná i pro ilegální imigranty.

Dle něj si Amerika musí rozhodnout, jakou zemí chce ve 21. století v měnícím se světě být. Vyjmenoval také její největší hrozby – Čínu, Rusko, džihásty – a není to jen ISIS, ale stále i Al-Kajda a další. Amerika taky musí hrát roli lídra a být vojenskou mocností. Vláda dle něj musí sbírat klíčová data, a pokud toho bude zneužívat, tak musí padat tresty a zodpovědní lidé jít do vězení. Ke konci připomněl i své klíčové sdělení – o svých rodičích, jak byli obyčejní, a že on je teď kandidát na amerického prezidenta. Že je to cesta, která je podstatou amerického snu, a že Amerika musí být i nadále tou zemí, kde mohou rodiče pro své děti udělat to, co ti jeho udělali pro něj.

Závěr

Republikánských kandidátů je fakt hodně, a to tam 3 z nich ještě chyběli. Snad u každého z nich existuje důvod, proč jim fandit, a bude hodně těžké říct, kdo z nich vypadne a kdo koho podpoří. Je už ale jasnější, do jakých ideových škatulek by se dali jednotliví kandidáti zařadit. Viděl bych to asi takto:

Tea Party, radikálové a populisti:
– Trump, Cruz, Jindal, Carson a pak libertariánský Paul

Sociální konzervativci a náboženská pravice:
– Huckabee, Santorum

Republikáni ideově mezi Tea Party a umírněnými:
– Walker, Perry, Fiorina, Rubio, Kasich

Umírnění a establishment:
– Bush, Pataki, Gilmore, jestřáb Graham, Christie

Určitě by to šlo rozlišit a pojmenovat ještě lépe, a taky je možné, že mi některé další zajímavé nebo důležité věci z tohoto fóra unikly. Kdybyste našli nějaké nepřesnosti, tak klidně dejte vědět. Ve čtvrtek se koná první regulérní debata s 10 kandidáty, kteří vedou v průzkumech vybraných televizí Fox News. Ti ostatní, kteří dosahují alespoň 1 %, budou mít možnost debatovat ještě pár hodin předtím. Účastníky první debaty už známe. Odkaz na záznam pondělního fóra najdete zde a více informací o kandidátech pak na tomto odkazu.

Dále čtěte:

Problematická role KDU-ČSL v Babišově vládě

Je správné, že lidovci do této vlády vstoupili? Měli by ji i nadále podržet? Co dělají ve vládě špatně? A o čem jsou vlastně hodnoty a ideje křesťanské demokracie?

Jsem toho názoru, že nejméně nejhorší možnost, která mohla z této sněmovny vzejít, je stabilní středolevicová vláda za účasti lidovců. A to i přesto, že je to také vláda prosazující socialistické nesmysly a na úkor daňových poplatníků i zájmy Agrofertu. Nicméně je to pořád lepší než vláda s podporou komunistů nebo taková, která by stála na něčem tak nestabilním, jako byl Úsvit.

KDU-ČSL v ní má možnost prosazovat svůj program. Ten, který je ve prospěch většiny občanů naší země. Může tak být prvkem, který zaručuje, že zůstaneme právním státem (že se např. nezruší církevní restituce), a zároveň to, že zůstaneme stabilní zastupitelskou demokracií (že nebudeme jen poddanými profesionálně řízené korporace). Jenže lidovce nelze za toto vládní angažmá pouze chválit. Než přejdu k tomu, co dělají špatně, a na co by za žádnou cenu neměli přistupovat, tak je tu nejdříve pár věcí, které je třeba pochválit.

Pro podporu rodiny může být dobré zvýšení slev na dani za více dětí, stejně jako snaha snížit na podobném principu platby důchodového pojištění. Taktéž je na místě ocenit větší boj proti hazardu, postupné zvyšování transparentnosti státní správy, konečné prosazení služebního zákona, posílení některých práv spotřebitele, řešení problému obchodu s chudobou i napravování některých nekoncepčních chyb předchozích vlád.

Co dělá KDU-ČSL ve vládě špatně?

Tak a teď k tomu, co je dle mého z hlediska idejí a hodnot křesťanské demokracie nepřijatelné. Je sice hezké, že lidovci nechtějí registrační pokladny (tzv. EET) pro všechny živnostníky a podnikatele, problém je ale v jejich argumentaci. Působí to, jako by jim vadilo jen to, že by celoplošné zavedení postihlo i jejich voličskou skupinu. Jenže tady je třeba nahlas říkat, že celý tento koncept je z ideového hlediska ve svobodné zemi naprosto nepřijatelný. Že je to nehorázná státní buzerace, šmírování, byrokracie, nebezpečí sbírání klíčových dat o konkurenci a jejich prodávání větším hráčům atd.

Další nepřijatelnou věcí je podpora Babišova byznysu skrze hlasování pro další podporu biopaliv. Argumenty to obhajující, jsou velice slabé a nepřijatelné. Je-li pro naše lidovce vzorem německá CDU, pak by si měla uvědomit, co bylo klíčovou politikou stojící za úspěchem poválečného Německa. A sice svobodný trh a volný obchod zamezující zavedeným hráčům deformovat skrze stát tržní prostředí ve svůj prospěch. A podobných nesmyslů znesnadňující podnikání chystá tato vláda více – ať už je to povinnost podnikatelů hlásit pracovním úřadům volné pracovní pozice, podpora pohlavních kvót v radách velkých firem nebo snad kvóty na české potraviny v supermarketech.

Tato vláda ale chystá i opatření, která jdou ve skutečnosti proti spořádaným rodinám. Zákaz domácího vzdělávání na základních školách, zavádění povinného předškolního ročníku, placení náhradního výživného státem atp. Nemluvě o nesmyslech typu povinnosti obcí zajišťovat lidem ubytování. Vím, že křesťanští demokraté jsou často proti tomu, ale pokud to prosadí vláda, v níž sedí, tak to bude do určité míry i jejich „zásluha“.

Je-li hodnotou křesťanské demokracie vláda práva a fungující právní stát, pak mi není jasné, jak může uvažovat o zavedení nutnosti prokazovat svůj majetek na základě presumpce viny. Záleží-li jí na budoucích generacích, pak nechápu, jak může podporovat schodky státního rozpočtu a – nepočítáme-li nezodpovědný Babišův účetní trik – i to, že se celkové zadlužení stále nezačalo řádně snižovat. A proč KDU podporuje komplikaci daňového systému zaváděním další sazby DPH, když má zároveň v úmyslu ji následně zrušit?

Proč podporuje vznik nových státních úřadů a zvyšování počtu úředníků, když by její hodnotou měl být boj proti přebujelé byrokracii? Proč ruší osvědčené regulační poplatky ve zdravotnictví, je-li zastánkyní osobní odpovědnosti a odpovědnosti jednotlivců vůči celku? Navíc bych pochopil spíše snahu o to, aby byly třeba poloviční nebo žádné poplatky pouze pro děti, seniory či chronicky nemocné. V zahraniční politice se k naší západní orientaci i důrazu na lidská práva hlásí, a to nahlas i v rámci koalice, ale skutečně je to dostatečné?

Neuvěřitelný střet zájmů, zneužívání peněz daňových poplatníků a obrovská koncentrace politické, ekonomické a mediální moci v rukou předsedy koaličního partnera je na pováženou. Nutno poznamenat, že pro CDU/CSU by něco takového bylo patrně nepřijatelné. Otázkou je, kdy lidovecký pohár přeteče.

Má křesťanská demokracie vůbec nějaké ideje?

Někdo si myslí, že lidovci jsou jen banda pokryteckých socialistů chodících do kostela, černoprdelníci, klerofašisti či netolerantní zpátečníci. Zároveň s tím i bezpáteřní pragmatici, co chtějí být neustále u moci a zajišťovat si koryta pro svou lidoveckou kastu. A v neposlední řadě i eurohujeři, co pro pár pravdo-láskařských hlasů přistoupí na každou bruselskou zvrácenost podlamující naše tradiční hodnoty.

V nálepkách a nadávkách nebo i věcné kritice našich lidovců by se jistě dalo pokračovat. Častěji bychom našli jen povrchní předsudky, které s realitou nemají nic společného, ale samotní lidovci nejlépe vědí, zda může být na řadě věcí i trochu pravdy. Jde ale o to, aby si křesťanská demokracie v naší zemi dokázala své ideje a hodnoty pojmenovat. Občas se o to snaží, ale ví veřejnost, voliči, příznivci nebo i samí její členové a politici, jaké ty ideje skutečně jsou?

V čem se například moderní středoevropská křesťanská demokracie liší od klasického i moderního liberalismu, od paternalistického i umírněného konzervatismu, od socialismu a sociální demokracie, od zelené politiky i od neomarxismu? Než zkusím její hodnoty a jejich pořadí definovat, je důležité si říct i to, čím naše dnešní křesťanská demokracie není nebo být nemá.

Není tady od toho, aby prosazovala zájmy (katolické) církve. Není stranou klerikální, konfesní ani nábožensky fundamentalistickou. Jejím úkolem není prosazování svých náboženských představ skrze stát. Není stranou křesťansky socialistickou, konzervativně paternalistickou, ale nemůže být ani levicově liberální a v našem prostředí se odlišuje i od stran liberálně konzervativních. Je možná více konzervativní než liberální, ale musí trvat na tom, že není anti-liberální.

Jaké jsou tedy její skutečné ideje a hodnoty?

V prvé řadě jimi musí být podpora rodin s dětmi, právního státu, spravedlnosti, lidských práv a fungující demokracie. Svobody, a to i té ekonomické. Důstojnost každého jednotlivce a význam každého člověka, jeho osobní odpovědnost i jeho odpovědnost vůči druhým a vůči celku. Taktéž i subsidiarita a solidarita – a to jen s těmi, kteří si skutečně sami pomoci nemohou, a s těmi, co se o sebe snaží postarat sami.

Křesťanská demokracie musí trvat na tom, aby velikost vlády byla co nejmenší, aby podmínky na trhu byly co nejrovnější, aby naše země byla co nejlepším místem pro svobodné podnikání, ale aby zároveň existovaly rozumné tržní regulace, nezbytná, ale ne přehnaná ochrana zaměstnanců a spotřebitelů.

Může podporovat mírné státní přerozdělování bohatství nebo zmírňování extrémních nerovností a vytváření rovnosti šancí pro děti ze znevýhodněných rodin, ale jejím cílem není rovnostářská společnost. Sociální vrstvy mají být zachovány, ale také vedeny k tomu, aby plnily svoji roli. Důležité je taktéž kvalitní a dostupné vzdělání, podobně jako univerzální zdravotní péče.

Společnost je nutné skrze kvalitní zákony, vzdělání, veřejnoprávní média a především občanskou společnost vést k morálním hodnotám, ale není úkolem vlády a státu je lidem proti jejich vůli vnucovat a úkolem křesťansko-demokratických politiků není moralizovat. Stát musí být sekulární a nábožensky svobodný. Pro křesťanskou demokracii má být důležitá také kultura a zdravý patriotismus, stejně jako evropská myšlenka a zodpovědnost za vlastní obec a svůj region.

Její politika by měla být umírněná a snažit se o vyvažování zájmů různých částí společnosti. Není možné zapomínat ani na kultivaci veřejného prostoru a důležitou roli neziskového sektoru, charit, církví, nadací atp. Podstatné je taktéž občanské vzdělávání, preference zastupitelské demokracie založené na skutečných politických stranách, evoluční vývoj politiky a trvale udržitelný lidský rozvoj.

Křesťanská demokracie nemůže ignorovat ani výzvy dnešní doby a zůstávat němá nebo rigidní v tématech, jako je rovnost manželství, ochrana nenarozeného života, genetické inženýrství, humanizace robotů atp. A v inteligentní západní civilizaci vycházející z osvíceneckých principů nepostačí jen argumenty typu – říká to tak církev, papež, píše se to v bibli. Je třeba umět skutečně vysvětlit, proč nebo do jaké míry je něco nepřijatelné, případně umět vysvětlit, na základě jakých argumentů něco pro křesťanské demokraty již nepřijatelné není.

Cílem křesťanské demokracie má být humánní společnost, která se skládá ze skutečně svobodných jednotlivců a rodin. Nelze opomenout ani její přirozenou skepsi ke konzumu, přehnané komerci, materialismu, povrchnosti atp. Dokázali bychom ale najít řadu dalších hodnot křesťanské demokracie – od rozpočtové odpovědnosti a měnové stability, přes svobodný zahraniční obchod i ochranu životního prostředí až k podpoře tradic a venkova. To je ale její dlouhodobé směřování. Teď ještě něco k současnosti.

Jakým směrem se vydat nyní?

Mnoho věcí, které dělá tato vláda, jsou již teď nepřijatelné. Myslím si však, že zatím není důvod ji položit. A to i přesto, že já osobně bych jí důvěru nevyjádřil. Poslaneckému klubu KDU-ČSL bych doporučil udělat mírně taktické gesto. A sice zajistit, aby díky jeho hlasům vláda dále pokračovala, ale aby to bylo těsné. Aby pár poslanců nebylo v sále nebo se zdrželo. Aby si Babiš s Faltýnkem nebyli lidoveckou trpělivostí a klidem až tak moc jistí.

A taky by se lidovci měli připravovat na to, že příště by bylo daleko vhodnější, aby byli součástí pravicové opozice vůči potenciální vládě premiéra Babiše a sociální demokracie. KDU musí začít dělat mnoho pro to, aby opět získala důvěru středopravicových voličů. Kdyby se totiž sněmovní volby konaly nyní, tak bych asi nejen já dnes ve své volbě upřednostnil spíše opoziční ODS nebo TOP 09.

Čtěte dále:

Komu chce ČSSD vlastně pomáhat?

Spřízněným oligarchům, nadnárodním korporacím a privilegovaným byrokratům? Nebo tvrdě a poctivě pracujícím obyčejným lidem a rodinám s dětmi? Jaká chce naše sociální demokracie ve skutečnosti být?

Mnohé hodnoty máme společné. Humanitní ideály, osobní svobodu, solidaritu, rovnost před zákonem, úsilí o snižování nerovností, přesvědčení o nutnosti co největší sociální mobility, úctu k poctivé práci, snahu o to, aby každý člověk mohl žít důstojný a kvalitní život, aby se zlepšovaly životní podmínky nízkopříjmových a těch nejchudších, aby v zemi existovala silná a vzdělaná střední vrstva, abychom pomáhali rodinám s dětmi, aby lidé mohli žít důstojné stáří.

Teď jde ale o to, že se často neshodneme na tom, jak se tyto hodnoty dají nejlépe prosazovat. Jako obdivovatel staré dobré Ameriky, v níž se dařilo skloubit ideje klasického liberalismu s morálně vyspělou společností, bych byl rád, kdybychom to co nejvíce nechali na jednotlivci, jeho rodině, občanské společnosti, svobodném trhu a co nejštíhlejším státu. Jenže dnes stát zasahuje na mnoha místech, řada lidí je na něm závislá, žijeme v postkomunistické České republice a v Evropě a je docela dobře možné, že k naplnění těchto hodnot stát musí nebo může udělat něco více, než jen plnit právní a obrannou funkci.

Samozřejmě, že tento text nemá smysl pro ty sociální demokraty, kteří jsou spíše socialisty, a kteří by si přáli rovnost výsledků nebo snad svržení kapitalismu a svobody. Nicméně pro ty, kteří v sobě mají liberalismu více, a kteří prosazují spíše rovnost příležitostí, dodávám, že v určité rovině s nimi souhlasím. Myslím si například, že určitá míra pozitivní svobody je nutná v tom smyslu, že každý člověk by měl mít přístup ke kvalitnímu vzdělání, k univerzální zdravotní péči, k čistému životnímu prostředí atp.

Že by zároveň zaměstnanci měli mít kvalitní pracovně-právní ochranu, spotřebitelé právo na kontrolu potravin a dalšího zboží. A především si myslím, že by český stát měl zvýhodňovat rodinu a v rámci demokratického konsensu taky podporovat morální hodnoty. Možná jste si ale všimli, že v těchto věcech se od klasického liberalismu neposunuju nutně ani tak k sociální demokracii, jako spíše ke konzervatismu či křesťanské demokracii.

Kdo je nepřítel obyčejného člověka?

Asi se shodneme na tom, že to jsou často velké nadnárodní korporace, případně i čeští a východní oligarchové. Kde už ale asi budete mít problém souhlasit, je to, když řeknu, že je to i velká vláda, byrokracie a vydávání veřejných peněz na cokoliv, co by bylo možné zajistit efektivněji na svobodném trhu nebo v rámci občanské společnosti.

Možná se totiž domníváte, že je v pořádku pomáhat středním vrstvám tím, že se vytvářejí tisíce umělých pracovních míst ve veřejném sektoru, že je v pořádku vytvářet jiná umělá pracovní místa skrze státní stimuly a kvůli tomu se zadlužovat, a že je v pořádku pomáhat nízkopříjmovým a chudým tím, že je uvrhneme do závislosti na sociálních dávkách, přestože by většina z nich žádnou státní podporu nepotřebovala.

Problém je totiž v tom, že na toto přerozdělování jak k chudým, tak ke středním vrstvám, ale konec konců někdy i k bohatým, se musejí někomu vzít peníze. Musíme vybírat daně. Zbytečné daně. Od těch, kteří tvrdě a pod velkým stresem pracují na tom riskantním a nejistém volném trhu, před nímž chcete obyčejného člověka co nejvíce chránit. A tito tak musejí pracovat ještě tvrději a déle, aby jiní měli pohodlnější život. Vše s posvěcením státní nespravedlnosti.

A já se vás ptám – jste si jistí, že víte, jak funguje trh? Že tím, že koláč spíše přerozdělujeme, nevytváříme větší koláč? Že pokud máme vysoké daně pro firmy, tak máme taky menší platy pro obyčejného člověka? Že pokud je velké daňové zatížení na jeho mzdu, tak jej činíme chudším? Že pokud máme vysokou DPH, daň z nemovitostí, vysoké zdanění pohonných hmot atp., tak to opět jeho materiální podmínky nezvyšuje?

Skutečně jste přesvědčeni, že je morálně správné obyčejnému člověku brát někdy i více než polovinu jeho peněz skrze zdanění, a následně velkou část z toho utrácet za věci, které by mohly být efektivněji učiněny skrze svobodnou směnu? Nemluvě o tom, jaký potenciál pro další plýtvání nebo přímo pro korupci vytváří jakékoliv státní přerozdělování vůbec.

Ale pojďme dál. Nejhorším způsobem, jak (nejen) sociálně-demokratické vlády v naší zemi bojují proti obyčejným lidem a nízkopříjmovým rodinám s dětmi, je ten, že zemi zadlužují. A každý si umí domyslet, že dluhy nejsou nic jiného, než další zbytečné budoucí daně a další státem posvěcené okrádání – i proto, že se jednou budou řešit hyperinflací, znehodnocováním měny, a tedy i úspor a majetku širokých vrstev.

Další věc je státní přeregulovanost a přebujelost byrokracie. Ano, určitá regulace je nutná, ale abychom ji ospravedlnili, měli bychom dělat vše pro to, aby byla skutečně jen tam, kde nemůže nebýt. Uvědomte si, že velké nadnárodní korporace si mohou dovolit najmout drahé poradce a právníky, kteří jim s tím vším poradí. Ale co malí, střední a rodinní podnikatelé? Skutečně si myslíte, že zlepšení životních podmínek pro obyčejné lidi dosáhneme tím, že pozornost podnikatele budeme od vytváření přidané hodnoty a bohatství odvádět k vyřizování byrokracie, kterou by vyřizovat nemusel?

Kdy už sociální stát škodí?

A snad nejhorší věc, která bývá důsledkem dobře míněné sociálně-demokratické politiky, je široký sociální stát. Ke kvalitě života obyčejného člověka nepatří pouze to, že je dobře materiálně zajištěn, že mu stát poskytuje určitou rovnost příležitostí, že má dostatek volného času. Patří k tomu – a chtělo by se říci, že především – to, že je soběstačný a nezávislý.

Že si je vědom své osobní odpovědnosti, a že jeho smysl pro pospolitost a solidaritu není nastaven tak, že druzí (rodina, stát, korporace) jsou tu od toho, aby mu všechno zajistily (protože na to má přece právo, tedy nárok). Ale má být nastaven tak, že on sám má morální povinnost se v rámci svých sil postarat sám o sebe způsobem, který považuje za čestný a poctivý, a následně se dívá, komu všemu by mohl ještě pomoci. Je to tedy individualismus ve spojení s altruismem. Ne kolektivismus projevený v egoismu.

Potřebujeme totiž společnost svobodných, soběstačných a morálně vyspělých jedinců rovných před zákonem, nikoliv stádo nesvéprávných, nedospělých, nesoběstačných a zadlužených přerostlých dětí s nárokovou mentalitou, které na každém kroku hledají, co by mohly vyždímat ze státu skrze sociální dávky, daňové úlevy nebo dotace.

Mohl bych dál rozebírat další aspekty toho, na čem se shodneme, nebo neshodneme. Mohl bych se dotknout i témat, jako je přehnaný konzum (a že je to dost možná spíše levice, které vyhovuje, protože činí lidi méně svobodnými, a tedy lépe manipulovatelnými). Mohl bych se zeptat, proč by na sociální stát měli mít nárok jen čeští občané, proč ne všichni Evropané, a konec konců – proč ne všichni lidé – v sociálně-demokratickém pojetí světa dost možná – občané planety. Mohli bychom se bavit, jaké nerovnosti jsou prospěšné, a jaké nebezpečí v tomto smyslu představují nové technologie.

A nebo taky o tom, zda chce být naše ČSSD stranou pro obyčejné rodiny, pro velký byznys, stranou lůzoidního populismu či snad stranou pro privilegované intelektuální elity napojené na státní rozpočet. O tom ale někdy příště.

Budoucnost ČSSD? Rozumná, zodpovědná a pro-rodinná

Jestli tedy chcete skutečně pomáhat obyčejným lidem, nízkopříjmovým rodinám a domácím malým a středním podnikatelům, jestli vám skutečně více záleží na nich, než na zájmech velkých korporací, oligarchů a byrokratů, pak se prosím při svých politikách držte následujících zásad.

Nezadlužujte zemi. Nevytvářejte takovou byrokracii, která je zbytečná. Nezavádějte nové daně, ty stávající nezvyšujte, nekomplikujte je a vytvořte jednoduchý, přehledný a transparentní elektronický systém na jejich výběr. Chcete-li progresivní zdanění, učiňte na jeho rozumné a nedemotivující míře dohodu napříč celým politickým spektrem, nebo si přiznejte, že i rovná daň už je z absolutního hlediska progresivní. Nedělejte opatření na buzeraci slušných lidí. Neposunujte naši zemi směrem na východ a na Balkán.

V oblasti sociálního státu podporujte jen taková opatření, která pomohou rodinám s dětmi, zvýší soběstačnost jednotlivců, přenesou odpovědnost na občanskou společnost a dobrovolnou solidaritu tam, kde je to možné. Nedopusťte, abychom opakovali chybné politiky západoevropských zemí, například v oblasti kulturně nekompatibilní imigrace či vytváření nových pseudopráv typu kvóty. Především taky začněte zodpovědně řešit problém s průběžným důchodovým systémem.

A nezapomeňte si číst Burka, Tocquevilla, Bastiata, Misese, Hayeka, Euckena, Röpkeho, Friedmana, Reada, Boaze či Jocha. Já se taky pokusím číst si více Meyera, Keynesse, Marxe, Pikettyho, Rawlse, Žižega, Kellera nebo vaši čítanku. Hodnoty můžeme mít podobné, věřím, že nám všem záleží na tom, aby naše země byla tím nejlepším místem k životu. Jen musíme věnovat značné úsilí v rozpoznávání toho, jaká politická opatření nás tam skutečně dovedou.

Související články: