Premiérka Němcová jako naděje pro skutečné občany

Nebo taky ne. To záleží na nás. Českou demokracii čeká tvrdá zkouška. Stejně tak politickou kulturu, naše strany i současného prezidenta. Duchem svobodný občan z toho může vyjít posílen, nebo taky balit kufry. Proč je nominace Němcové na post premiérky dobrou zprávou?

Pochopitelně, politici za TOP 09 zuří. Stejně tak opozice. Prezident Zeman se taky neraduje. Kdo nadšený být může, jsou jen svobodně smýšlející občané. Ti, kteří byli rádi, když odpovědné orgány začaly konečně jednat. Ti, kteří ale začali střízlivět, když se dozvídali další informace. Nemravnost a ukázka nevyzrálé politické kultury v podobě trafik jako úplatek? Kmotři v zahraničí? A komu patří ty peníze? Ráj na zemi po razii čtyř stovek policistů ani po rezignaci Nečase asi nenastane.

Kdyby to jen byl Kuba

V kauze figuruje taktéž. Veřejnosti ani médiím sympatický není. Kontroverzní pověstí je však překypující. To by měla TOP 09 radost! S Kubou v čele by to ODS dotáhla leda tak… mimo poslaneckou sněmovnu. Naopak i její členové by v takovém případě radši znovu volili Karla. Ten by po volbách šel do důchodu. Místopředseda Kalousek by i formálně povýšil na předsedu a ministrem financí by zůstal. Tentokrát ve vládě s ČSSD. Tentokrát by se o komunisty neopíral, naopak by byl hrdinou, díky němuž by ve vládě nebyli.

Pochopitelně, pokud by v čele ODS byl pro příští volby ministr Kuba, pravicoví voliči by a) buď nešli k volbám; b) volili by Svobodné; nebo c) volili by menší strany, které by se taktéž nedostaly do sněmovny. Navíc by se tam nemusela dostat ani ODS. To by rudým možná vyšlo i na tu ústavní většinu. A to by možná začali přehodnocovat i ten kapitalismus (tak jako to poslední tři roky činí jejich intelektuálové i diskutéři na internetu).

A rád není ani prezident Zeman. Z mocenských důvodů pochopitelně zdůrazňuje, že Miroslava Němcová je pouze návrh ODS. Teď se ale ukáže, zda je skutečně státník s nadhledem, nebo pouhý vypočítavý levicový politik. Nejen, že mu nominace Němcové komplikuje sen o České republice jako semi-prezidentském systému (mohl by rok neformálně vést úřednickou vládu), ale taky by to ubralo hlasy levici. Jeho levici.

Premiérka Němcová jako záchrana…

Pokud bude v čele pravice Miroslava Němcová, zachrání to ODS. Zachrání ji to, aby se do sněmovny vůbec dostala. Aby ji ve volbách drtivě neporazila TOPka. Aby její členové a příznivci dostali naději pokračovat v její očistě. Zachrání to taktéž pravici. O pravicovosti ODS sice můžeme odůvodněně polemizovat. Z hlediska idejí, je to ale strana klasicky liberální a politicky a hodnotově konzervativní. TOP 09 je schopna se hlásit jak ke konzervatismu, tak někdy i ke křesťanské demokracii. Její politika však vykazuje spíše prvky neoliberalismu a sociální demokracie, tedy takové blairovské třetí cesty. A o profilu, mentalitě a konzervativnosti jejího voliče asi nejvíce svědčí nutnost dát Karlovi na billboardy pankáčské číro.

Němcová v čele vládní koalice může zachránit i politiku a demokracii a naši zemi od politického chaosu. Zachránit nás od případného úspěchu komunistů. Schopným a poctivým lidem svobodného ducha to dá naději, že to tady nemusejí po volbách zabalit. Že s Němcovou jako příštím lídrem opozice bude mít smysl s levicí politicky bojovat. Že tady levice nebude navždy. Že i my můžeme mít svoji železnou lady. A kdoví, třeba bude v následujícím roce jako premiérka úspěšná, získá si oblibu veřejnosti a podaří se jí vládu levice ještě o další čtyři roky odložit.

Teď nastal čas očistit politiku!

V naší zemi politiku nezachrání státní zástupci, ozbrojená komanda policistů, příští vláda levice, Tomio Okamura, Slávek Popelka ani Andrej Babiš. Nezachrání ji extrémisté, populisté ani plkání u piva nebo na Facebooku.

Zachránit ji ale může to, že v čele ODS bude důvěryhodná osobnost, které budou svobodní, demokratičtí a poctiví občané věřit. Skuteční pravicoví voliči budoucnosti. Ti, kteří chtějí politiku dělat v parlamentu. Ne na ulici. Ne podle instrukcí kmotrů. Tito lidé se přestanou bát. Začnou opět věřit, že má smysl účastnit se politiky, být v ODS a volit ji. Bojovat s kmotry, přehlasovávat je, nemuset být v jejich klientelistických sítích.

Sice není úplně důležité to, aby Němcová byla přímo premiérkou. Podstatné ale je, aby ona nyní byla lídrem ODS, pravice a příští opozice. Minulý čtvrtek sice zněla trochu hystericky, ale vzhledem k situaci se to dalo pochopit. A co argument, že v ODS je na vrcholných pozicích již několik let? V době panování kmotrů, a tak bychom se mohli zeptat – proč s tím něco neudělala? A jak by mohla? Ani v čele ODS s tím nic moc nezmůže. To je práce pro občany, pro voliče a pro členy ODS. Ti musejí kroužkovat, hlasovat a měnit zevnitř!

Kteří poslanci by měli zůstat? Rozhodněte i vy!

Na občanské sociální síti Deník politika byl spuštěn další zajímavý projekt, tentokrát ke sněmovním volbám, které se s největší pravděpodobností odehrají již za rok. Jde o to, že každý občan může hlasovat kladně, záporně nebo neutrálně pro jednotlivé poslance a vyjádřit tím, kdo z nich by měl ve funkci zůstat, a kdo by se měl naopak poroučet. Proč byste se měli zapojit i vy?

Je to zdarma, zabere to pár minut a ovlivníte tím veřejné mínění celého národa. Lidé si u nás často stěžují, že jako jednotlivci nemohou nic ovlivnit. Dovolím si tvrdit, že to není pravda. A tento projekt a sociální síť Deník politika vůbec je jen další ukázkou toho, jak můžeme naši zemi měnit k lepšímu. Z pohodlí domova, od počítače.

Kolik lidí tam bude hlasovat? Méně, než jich v naší zemi žije. Méně, než jich bude volit. Jenže ony tam nějaké výsledky budou. Už jsou. Bude se o tom mluvit. Budou o tom psát média a možná se o tom zmíní i Václav Moravec v přímém přenosu několik hodin před volbami. V těch ale máme hlas jenom jeden. Jenže vliv může mít každý z nás daleko větší. A toto je jedna z cest, jak jej znásobit.

Odkaz: https://www.denikpolitika.cz/projekty/poslanecke-volby-2014

Jde jim jen o vlastní prospěch! Že by projekce v praxi?

Češi jsou přesvědčeni, že lidem, kteří vstupují do veřejného prostoru, a stávají se tak politiky, jde jen o vlastní zviditelnění, o nabytí majetku či o získání moci. Odhalil to průzkum společnosti CVVM, podle něhož tyto názory zastává drtivá většina občanů (kolem 90 %). Není to ovšem pouze ukázka jednoho z nejznámějších pojmů v psychologii – projekce?

O projekci víme, že je to tendence připisovat druhým lidem vlastnosti a schopnosti podle nás samotných. Češi v tomto průzkumu ani tak nevypovídají o svých volených zástupcích, jako o sobě samotných. Často se setkávám s tím, že si tzv. obyčejní lidé stěžují, jak jsou ti jejich politici špatní, že by tam měli být lepší. A když přijde řeč na ně samotné – proč s tím tedy něco neudělají, proč nedají všanc své vlastní jméno, svou pověst a osobní značku, dozvídáme se něco v tom smyslu, že oni sami by si tam nakradli ještě více, akorát by to dělali chytřeji.

Ano, není to pouze o lidech, je to začarovaný kruh. Nemůžeme mít lepší politiky, než jsme my sami, protože v parlamentní demokracii si volíme sami sebe, své reprezentanty. Zároveň však tito reprezentanti ovlivňují nás samotné, jdou nám příkladem. Zvlášť u nás, kde prezidenta stále považujeme za nějakého krále, který tady je od toho, aby zajistil věčnou spravedlnost na zemi.

Přitom, kdybychom se vzdali naší naivní představy, že volený politik má být někdo svatý a bezchybný, kdybychom je přestali všechny házet do jednoho pytle – žvanit o tom, že všichni jsou stejní a všichni kradou, kdybychom si uvědomili, že demokratický politik není příslušník nějaké zvláštní nedotknutelné kasty, ale je to běžný občan, obyčejný člověk, jeden z nás, kterého si na nějaký čas volíme, aby se staral o veřejné záležitosti, tak by se i u nás politická kultura rapidně zlepšila.

Slušní a schopní lidé by se přestali bát do politiky vstupovat, protože by se jejich společenský status ze dne na den nezměnil z uznávaného vědce, špičkového chirurga či úspěšného podnikatele na úroveň prostitutky, tedy poslance.

Uvědomme si, že začít musíme každý sám u sebe. Že nic neměnící nadávání na ty, kteří to dělají špatně, správu našich veřejných záležitostí nezlepší ani neulehčí naším rodinným rozpočtům. Že naopak věcné a poctivé přemýšlení o problémech, kterým rozumíme, užitečné rady lidem, kteří mají svěřenou moc, jejich pečlivé rozlišování a především využívání všech demokratických nástrojů, včetně těch internetových, může naši zemi posunout zase o něco k lepšímu.

Miroslav Návrat,
autor je studentem Politologie a Psychologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně

Vyšlo v měsíčníku Psychologie dnes 5/2013