Rubrika: Česká politika

Problematická role KDU-ČSL v Babišově vládě

Je správné, že lidovci do této vlády vstoupili? Měli by ji i nadále podržet? Co dělají ve vládě špatně? A o čem jsou vlastně hodnoty a ideje křesťanské demokracie?

Jsem toho názoru, že nejméně nejhorší možnost, která mohla z této sněmovny vzejít, je stabilní středolevicová vláda za účasti lidovců. A to i přesto, že je to také vláda prosazující socialistické nesmysly a na úkor daňových poplatníků i zájmy Agrofertu. Nicméně je to pořád lepší než vláda s podporou komunistů nebo taková, která by stála na něčem tak nestabilním, jako byl Úsvit.

KDU-ČSL v ní má možnost prosazovat svůj program. Ten, který je ve prospěch většiny občanů naší země. Může tak být prvkem, který zaručuje, že zůstaneme právním státem (že se např. nezruší církevní restituce), a zároveň to, že zůstaneme stabilní zastupitelskou demokracií (že nebudeme jen poddanými profesionálně řízené korporace). Jenže lidovce nelze za toto vládní angažmá pouze chválit. Než přejdu k tomu, co dělají špatně, a na co by za žádnou cenu neměli přistupovat, tak je tu nejdříve pár věcí, které je třeba pochválit.

Pro podporu rodiny může být dobré zvýšení slev na dani za více dětí, stejně jako snaha snížit na podobném principu platby důchodového pojištění. Taktéž je na místě ocenit větší boj proti hazardu, postupné zvyšování transparentnosti státní správy, konečné prosazení služebního zákona, posílení některých práv spotřebitele, řešení problému obchodu s chudobou i napravování některých nekoncepčních chyb předchozích vlád.

Co dělá KDU-ČSL ve vládě špatně?

Tak a teď k tomu, co je dle mého z hlediska idejí a hodnot křesťanské demokracie nepřijatelné. Je sice hezké, že lidovci nechtějí registrační pokladny (tzv. EET) pro všechny živnostníky a podnikatele, problém je ale v jejich argumentaci. Působí to, jako by jim vadilo jen to, že by celoplošné zavedení postihlo i jejich voličskou skupinu. Jenže tady je třeba nahlas říkat, že celý tento koncept je z ideového hlediska ve svobodné zemi naprosto nepřijatelný. Že je to nehorázná státní buzerace, šmírování, byrokracie, nebezpečí sbírání klíčových dat o konkurenci a jejich prodávání větším hráčům atd.

Další nepřijatelnou věcí je podpora Babišova byznysu skrze hlasování pro další podporu biopaliv. Argumenty to obhajující, jsou velice slabé a nepřijatelné. Je-li pro naše lidovce vzorem německá CDU, pak by si měla uvědomit, co bylo klíčovou politikou stojící za úspěchem poválečného Německa. A sice svobodný trh a volný obchod zamezující zavedeným hráčům deformovat skrze stát tržní prostředí ve svůj prospěch. A podobných nesmyslů znesnadňující podnikání chystá tato vláda více – ať už je to povinnost podnikatelů hlásit pracovním úřadům volné pracovní pozice, podpora pohlavních kvót v radách velkých firem nebo snad kvóty na české potraviny v supermarketech.

Tato vláda ale chystá i opatření, která jdou ve skutečnosti proti spořádaným rodinám. Zákaz domácího vzdělávání na základních školách, zavádění povinného předškolního ročníku, placení náhradního výživného státem atp. Nemluvě o nesmyslech typu povinnosti obcí zajišťovat lidem ubytování. Vím, že křesťanští demokraté jsou často proti tomu, ale pokud to prosadí vláda, v níž sedí, tak to bude do určité míry i jejich „zásluha“.

Je-li hodnotou křesťanské demokracie vláda práva a fungující právní stát, pak mi není jasné, jak může uvažovat o zavedení nutnosti prokazovat svůj majetek na základě presumpce viny. Záleží-li jí na budoucích generacích, pak nechápu, jak může podporovat schodky státního rozpočtu a – nepočítáme-li nezodpovědný Babišův účetní trik – i to, že se celkové zadlužení stále nezačalo řádně snižovat. A proč KDU podporuje komplikaci daňového systému zaváděním další sazby DPH, když má zároveň v úmyslu ji následně zrušit?

Proč podporuje vznik nových státních úřadů a zvyšování počtu úředníků, když by její hodnotou měl být boj proti přebujelé byrokracii? Proč ruší osvědčené regulační poplatky ve zdravotnictví, je-li zastánkyní osobní odpovědnosti a odpovědnosti jednotlivců vůči celku? Navíc bych pochopil spíše snahu o to, aby byly třeba poloviční nebo žádné poplatky pouze pro děti, seniory či chronicky nemocné. V zahraniční politice se k naší západní orientaci i důrazu na lidská práva hlásí, a to nahlas i v rámci koalice, ale skutečně je to dostatečné?

Neuvěřitelný střet zájmů, zneužívání peněz daňových poplatníků a obrovská koncentrace politické, ekonomické a mediální moci v rukou předsedy koaličního partnera je na pováženou. Nutno poznamenat, že pro CDU/CSU by něco takového bylo patrně nepřijatelné. Otázkou je, kdy lidovecký pohár přeteče.

Má křesťanská demokracie vůbec nějaké ideje?

Někdo si myslí, že lidovci jsou jen banda pokryteckých socialistů chodících do kostela, černoprdelníci, klerofašisti či netolerantní zpátečníci. Zároveň s tím i bezpáteřní pragmatici, co chtějí být neustále u moci a zajišťovat si koryta pro svou lidoveckou kastu. A v neposlední řadě i eurohujeři, co pro pár pravdo-láskařských hlasů přistoupí na každou bruselskou zvrácenost podlamující naše tradiční hodnoty.

V nálepkách a nadávkách nebo i věcné kritice našich lidovců by se jistě dalo pokračovat. Častěji bychom našli jen povrchní předsudky, které s realitou nemají nic společného, ale samotní lidovci nejlépe vědí, zda může být na řadě věcí i trochu pravdy. Jde ale o to, aby si křesťanská demokracie v naší zemi dokázala své ideje a hodnoty pojmenovat. Občas se o to snaží, ale ví veřejnost, voliči, příznivci nebo i samí její členové a politici, jaké ty ideje skutečně jsou?

V čem se například moderní středoevropská křesťanská demokracie liší od klasického i moderního liberalismu, od paternalistického i umírněného konzervatismu, od socialismu a sociální demokracie, od zelené politiky i od neomarxismu? Než zkusím její hodnoty a jejich pořadí definovat, je důležité si říct i to, čím naše dnešní křesťanská demokracie není nebo být nemá.

Není tady od toho, aby prosazovala zájmy (katolické) církve. Není stranou klerikální, konfesní ani nábožensky fundamentalistickou. Jejím úkolem není prosazování svých náboženských představ skrze stát. Není stranou křesťansky socialistickou, konzervativně paternalistickou, ale nemůže být ani levicově liberální a v našem prostředí se odlišuje i od stran liberálně konzervativních. Je možná více konzervativní než liberální, ale musí trvat na tom, že není anti-liberální.

Jaké jsou tedy její skutečné ideje a hodnoty?

V prvé řadě jimi musí být podpora rodin s dětmi, právního státu, spravedlnosti, lidských práv a fungující demokracie. Svobody, a to i té ekonomické. Důstojnost každého jednotlivce a význam každého člověka, jeho osobní odpovědnost i jeho odpovědnost vůči druhým a vůči celku. Taktéž i subsidiarita a solidarita – a to jen s těmi, kteří si skutečně sami pomoci nemohou, a s těmi, co se o sebe snaží postarat sami.

Křesťanská demokracie musí trvat na tom, aby velikost vlády byla co nejmenší, aby podmínky na trhu byly co nejrovnější, aby naše země byla co nejlepším místem pro svobodné podnikání, ale aby zároveň existovaly rozumné tržní regulace, nezbytná, ale ne přehnaná ochrana zaměstnanců a spotřebitelů.

Může podporovat mírné státní přerozdělování bohatství nebo zmírňování extrémních nerovností a vytváření rovnosti šancí pro děti ze znevýhodněných rodin, ale jejím cílem není rovnostářská společnost. Sociální vrstvy mají být zachovány, ale také vedeny k tomu, aby plnily svoji roli. Důležité je taktéž kvalitní a dostupné vzdělání, podobně jako univerzální zdravotní péče.

Společnost je nutné skrze kvalitní zákony, vzdělání, veřejnoprávní média a především občanskou společnost vést k morálním hodnotám, ale není úkolem vlády a státu je lidem proti jejich vůli vnucovat a úkolem křesťansko-demokratických politiků není moralizovat. Stát musí být sekulární a nábožensky svobodný. Pro křesťanskou demokracii má být důležitá také kultura a zdravý patriotismus, stejně jako evropská myšlenka a zodpovědnost za vlastní obec a svůj region.

Její politika by měla být umírněná a snažit se o vyvažování zájmů různých částí společnosti. Není možné zapomínat ani na kultivaci veřejného prostoru a důležitou roli neziskového sektoru, charit, církví, nadací atp. Podstatné je taktéž občanské vzdělávání, preference zastupitelské demokracie založené na skutečných politických stranách, evoluční vývoj politiky a trvale udržitelný lidský rozvoj.

Křesťanská demokracie nemůže ignorovat ani výzvy dnešní doby a zůstávat němá nebo rigidní v tématech, jako je rovnost manželství, ochrana nenarozeného života, genetické inženýrství, humanizace robotů atp. A v inteligentní západní civilizaci vycházející z osvíceneckých principů nepostačí jen argumenty typu – říká to tak církev, papež, píše se to v bibli. Je třeba umět skutečně vysvětlit, proč nebo do jaké míry je něco nepřijatelné, případně umět vysvětlit, na základě jakých argumentů něco pro křesťanské demokraty již nepřijatelné není.

Cílem křesťanské demokracie má být humánní společnost, která se skládá ze skutečně svobodných jednotlivců a rodin. Nelze opomenout ani její přirozenou skepsi ke konzumu, přehnané komerci, materialismu, povrchnosti atp. Dokázali bychom ale najít řadu dalších hodnot křesťanské demokracie – od rozpočtové odpovědnosti a měnové stability, přes svobodný zahraniční obchod i ochranu životního prostředí až k podpoře tradic a venkova. To je ale její dlouhodobé směřování. Teď ještě něco k současnosti.

Jakým směrem se vydat nyní?

Mnoho věcí, které dělá tato vláda, jsou již teď nepřijatelné. Myslím si však, že zatím není důvod ji položit. A to i přesto, že já osobně bych jí důvěru nevyjádřil. Poslaneckému klubu KDU-ČSL bych doporučil udělat mírně taktické gesto. A sice zajistit, aby díky jeho hlasům vláda dále pokračovala, ale aby to bylo těsné. Aby pár poslanců nebylo v sále nebo se zdrželo. Aby si Babiš s Faltýnkem nebyli lidoveckou trpělivostí a klidem až tak moc jistí.

A taky by se lidovci měli připravovat na to, že příště by bylo daleko vhodnější, aby byli součástí pravicové opozice vůči potenciální vládě premiéra Babiše a sociální demokracie. KDU musí začít dělat mnoho pro to, aby opět získala důvěru středopravicových voličů. Kdyby se totiž sněmovní volby konaly nyní, tak bych asi nejen já dnes ve své volbě upřednostnil spíše opoziční ODS nebo TOP 09.

Čtěte dále:

Komu chce ČSSD vlastně pomáhat?

Spřízněným oligarchům, nadnárodním korporacím a privilegovaným byrokratům? Nebo tvrdě a poctivě pracujícím obyčejným lidem a rodinám s dětmi? Jaká chce naše sociální demokracie ve skutečnosti být?

Mnohé hodnoty máme společné. Humanitní ideály, osobní svobodu, solidaritu, rovnost před zákonem, úsilí o snižování nerovností, přesvědčení o nutnosti co největší sociální mobility, úctu k poctivé práci, snahu o to, aby každý člověk mohl žít důstojný a kvalitní život, aby se zlepšovaly životní podmínky nízkopříjmových a těch nejchudších, aby v zemi existovala silná a vzdělaná střední vrstva, abychom pomáhali rodinám s dětmi, aby lidé mohli žít důstojné stáří.

Teď jde ale o to, že se často neshodneme na tom, jak se tyto hodnoty dají nejlépe prosazovat. Jako obdivovatel staré dobré Ameriky, v níž se dařilo skloubit ideje klasického liberalismu s morálně vyspělou společností, bych byl rád, kdybychom to co nejvíce nechali na jednotlivci, jeho rodině, občanské společnosti, svobodném trhu a co nejštíhlejším státu. Jenže dnes stát zasahuje na mnoha místech, řada lidí je na něm závislá, žijeme v postkomunistické České republice a v Evropě a je docela dobře možné, že k naplnění těchto hodnot stát musí nebo může udělat něco více, než jen plnit právní a obrannou funkci.

Samozřejmě, že tento text nemá smysl pro ty sociální demokraty, kteří jsou spíše socialisty, a kteří by si přáli rovnost výsledků nebo snad svržení kapitalismu a svobody. Nicméně pro ty, kteří v sobě mají liberalismu více, a kteří prosazují spíše rovnost příležitostí, dodávám, že v určité rovině s nimi souhlasím. Myslím si například, že určitá míra pozitivní svobody je nutná v tom smyslu, že každý člověk by měl mít přístup ke kvalitnímu vzdělání, k univerzální zdravotní péči, k čistému životnímu prostředí atp.

Že by zároveň zaměstnanci měli mít kvalitní pracovně-právní ochranu, spotřebitelé právo na kontrolu potravin a dalšího zboží. A především si myslím, že by český stát měl zvýhodňovat rodinu a v rámci demokratického konsensu taky podporovat morální hodnoty. Možná jste si ale všimli, že v těchto věcech se od klasického liberalismu neposunuju nutně ani tak k sociální demokracii, jako spíše ke konzervatismu či křesťanské demokracii.

Kdo je nepřítel obyčejného člověka?

Asi se shodneme na tom, že to jsou často velké nadnárodní korporace, případně i čeští a východní oligarchové. Kde už ale asi budete mít problém souhlasit, je to, když řeknu, že je to i velká vláda, byrokracie a vydávání veřejných peněz na cokoliv, co by bylo možné zajistit efektivněji na svobodném trhu nebo v rámci občanské společnosti.

Možná se totiž domníváte, že je v pořádku pomáhat středním vrstvám tím, že se vytvářejí tisíce umělých pracovních míst ve veřejném sektoru, že je v pořádku vytvářet jiná umělá pracovní místa skrze státní stimuly a kvůli tomu se zadlužovat, a že je v pořádku pomáhat nízkopříjmovým a chudým tím, že je uvrhneme do závislosti na sociálních dávkách, přestože by většina z nich žádnou státní podporu nepotřebovala.

Problém je totiž v tom, že na toto přerozdělování jak k chudým, tak ke středním vrstvám, ale konec konců někdy i k bohatým, se musejí někomu vzít peníze. Musíme vybírat daně. Zbytečné daně. Od těch, kteří tvrdě a pod velkým stresem pracují na tom riskantním a nejistém volném trhu, před nímž chcete obyčejného člověka co nejvíce chránit. A tito tak musejí pracovat ještě tvrději a déle, aby jiní měli pohodlnější život. Vše s posvěcením státní nespravedlnosti.

A já se vás ptám – jste si jistí, že víte, jak funguje trh? Že tím, že koláč spíše přerozdělujeme, nevytváříme větší koláč? Že pokud máme vysoké daně pro firmy, tak máme taky menší platy pro obyčejného člověka? Že pokud je velké daňové zatížení na jeho mzdu, tak jej činíme chudším? Že pokud máme vysokou DPH, daň z nemovitostí, vysoké zdanění pohonných hmot atp., tak to opět jeho materiální podmínky nezvyšuje?

Skutečně jste přesvědčeni, že je morálně správné obyčejnému člověku brát někdy i více než polovinu jeho peněz skrze zdanění, a následně velkou část z toho utrácet za věci, které by mohly být efektivněji učiněny skrze svobodnou směnu? Nemluvě o tom, jaký potenciál pro další plýtvání nebo přímo pro korupci vytváří jakékoliv státní přerozdělování vůbec.

Ale pojďme dál. Nejhorším způsobem, jak (nejen) sociálně-demokratické vlády v naší zemi bojují proti obyčejným lidem a nízkopříjmovým rodinám s dětmi, je ten, že zemi zadlužují. A každý si umí domyslet, že dluhy nejsou nic jiného, než další zbytečné budoucí daně a další státem posvěcené okrádání – i proto, že se jednou budou řešit hyperinflací, znehodnocováním měny, a tedy i úspor a majetku širokých vrstev.

Další věc je státní přeregulovanost a přebujelost byrokracie. Ano, určitá regulace je nutná, ale abychom ji ospravedlnili, měli bychom dělat vše pro to, aby byla skutečně jen tam, kde nemůže nebýt. Uvědomte si, že velké nadnárodní korporace si mohou dovolit najmout drahé poradce a právníky, kteří jim s tím vším poradí. Ale co malí, střední a rodinní podnikatelé? Skutečně si myslíte, že zlepšení životních podmínek pro obyčejné lidi dosáhneme tím, že pozornost podnikatele budeme od vytváření přidané hodnoty a bohatství odvádět k vyřizování byrokracie, kterou by vyřizovat nemusel?

Kdy už sociální stát škodí?

A snad nejhorší věc, která bývá důsledkem dobře míněné sociálně-demokratické politiky, je široký sociální stát. Ke kvalitě života obyčejného člověka nepatří pouze to, že je dobře materiálně zajištěn, že mu stát poskytuje určitou rovnost příležitostí, že má dostatek volného času. Patří k tomu – a chtělo by se říci, že především – to, že je soběstačný a nezávislý.

Že si je vědom své osobní odpovědnosti, a že jeho smysl pro pospolitost a solidaritu není nastaven tak, že druzí (rodina, stát, korporace) jsou tu od toho, aby mu všechno zajistily (protože na to má přece právo, tedy nárok). Ale má být nastaven tak, že on sám má morální povinnost se v rámci svých sil postarat sám o sebe způsobem, který považuje za čestný a poctivý, a následně se dívá, komu všemu by mohl ještě pomoci. Je to tedy individualismus ve spojení s altruismem. Ne kolektivismus projevený v egoismu.

Potřebujeme totiž společnost svobodných, soběstačných a morálně vyspělých jedinců rovných před zákonem, nikoliv stádo nesvéprávných, nedospělých, nesoběstačných a zadlužených přerostlých dětí s nárokovou mentalitou, které na každém kroku hledají, co by mohly vyždímat ze státu skrze sociální dávky, daňové úlevy nebo dotace.

Mohl bych dál rozebírat další aspekty toho, na čem se shodneme, nebo neshodneme. Mohl bych se dotknout i témat, jako je přehnaný konzum (a že je to dost možná spíše levice, které vyhovuje, protože činí lidi méně svobodnými, a tedy lépe manipulovatelnými). Mohl bych se zeptat, proč by na sociální stát měli mít nárok jen čeští občané, proč ne všichni Evropané, a konec konců – proč ne všichni lidé – v sociálně-demokratickém pojetí světa dost možná – občané planety. Mohli bychom se bavit, jaké nerovnosti jsou prospěšné, a jaké nebezpečí v tomto smyslu představují nové technologie.

A nebo taky o tom, zda chce být naše ČSSD stranou pro obyčejné rodiny, pro velký byznys, stranou lůzoidního populismu či snad stranou pro privilegované intelektuální elity napojené na státní rozpočet. O tom ale někdy příště.

Budoucnost ČSSD? Rozumná, zodpovědná a pro-rodinná

Jestli tedy chcete skutečně pomáhat obyčejným lidem, nízkopříjmovým rodinám a domácím malým a středním podnikatelům, jestli vám skutečně více záleží na nich, než na zájmech velkých korporací, oligarchů a byrokratů, pak se prosím při svých politikách držte následujících zásad.

Nezadlužujte zemi. Nevytvářejte takovou byrokracii, která je zbytečná. Nezavádějte nové daně, ty stávající nezvyšujte, nekomplikujte je a vytvořte jednoduchý, přehledný a transparentní elektronický systém na jejich výběr. Chcete-li progresivní zdanění, učiňte na jeho rozumné a nedemotivující míře dohodu napříč celým politickým spektrem, nebo si přiznejte, že i rovná daň už je z absolutního hlediska progresivní. Nedělejte opatření na buzeraci slušných lidí. Neposunujte naši zemi směrem na východ a na Balkán.

V oblasti sociálního státu podporujte jen taková opatření, která pomohou rodinám s dětmi, zvýší soběstačnost jednotlivců, přenesou odpovědnost na občanskou společnost a dobrovolnou solidaritu tam, kde je to možné. Nedopusťte, abychom opakovali chybné politiky západoevropských zemí, například v oblasti kulturně nekompatibilní imigrace či vytváření nových pseudopráv typu kvóty. Především taky začněte zodpovědně řešit problém s průběžným důchodovým systémem.

A nezapomeňte si číst Burka, Tocquevilla, Bastiata, Misese, Hayeka, Euckena, Röpkeho, Friedmana, Reada, Boaze či Jocha. Já se taky pokusím číst si více Meyera, Keynesse, Marxe, Pikettyho, Rawlse, Žižega, Kellera nebo vaši čítanku. Hodnoty můžeme mít podobné, věřím, že nám všem záleží na tom, aby naše země byla tím nejlepším místem k životu. Jen musíme věnovat značné úsilí v rozpoznávání toho, jaká politická opatření nás tam skutečně dovedou.

Související články:

Může mít hnutí ANO nějaké ideje?

Pravicová strana se sociálním cítěním? Středopravicoví liberálové? Nebo banda bezhodnotových kariéristických StBáků z Agrofertu? Hnutí s Babišem stojí a padá. Nebo ne?

Možná bych tento článek neměl psát. Proč pomáhat k úspěchu zrovna Babišovu hnutí? Jakékoliv ideje, které bude mít, budou zřejmě jen kecy, které nikdo nebere vážně, podle nichž nikdo nejedná, ale které občas pomohou v marketingu. Chtělo by se dodat – tak jako tomu řadu let bývalo i u ODS a ČSSD.

Jenže vždycky existuje šance, že v členech a voličích ANO se objeví smysl pro demokracii a čest. Že jakmile si všimnou, že Babiš škodí (ačkoliv aktuálně stále aspoň v marketingové rovině pomáhá), tak jej prostě odstaví od moci a my budeme mít v pravém středu ideově zajímavou stranu. A alespoň ta malá šance, která tu je, by se měla využít.

Slušní nebo poslušní?

Tak a teď k tomu, proč si myslím, že se to nepodaří. Ve vedení ANO by měli zasednout lidé jako Ivan Pilný, Jiří Hlavatý či Martin Stropnický. Místo toho tam s největší pravděpodobností budou Faltýnek a Kleslová. Oba svého času politici za ČSSD. První Babišův člověk z Agrofertu, druhá bývalá příslušnice StB.

Pokud bude do vedení ANO zvolena Kleslová, očekávám, že všichni slušní lidé, kteří to v ANO myslí dobře, okamžitě ukončí své členství a zákonodárci založí nový klub. Prostě není možné, aby v čele strany, která se označuje za pravicovou a liberální, byl někdo s takovouto minulostí. Už to, že nikomu nevadí, že je v čele pražské organizace, je ovšem zarážející a napovídá nám to, že procitnutí se v ANO bude konat asi až později. Ironicky se chce dodat – až začnou klesat preference a ubývat koryta.

Ale o tom, co je na hnutí ANO problematického, jsem psal už několikrát. A nejen já. Nehorázný střet zájmů a napojení na Agrofert, podmaňování si masmédií, násilné vyhazování kritiků z debaty, extrémní propaganda, vymývání mozků a profesionální marketing. Kult vůdce, řízení shora, absence vnitřní opozice. A dalo by se pokračovat. Nicméně tento článek je spíše o idejích a programu.

Politické ideje

Když jsme u toho, tak ANO se hlásí k pravici se sociálním cítěním, k modernímu evropskému liberalismu, je členem evropské frakce ALDE. Možná by rádo vypadalo jako dánská Venstre, britští Liberální demokraté, němečtí Svobodní demokraté, rakouští NEOS, australští Liberálové a možná tak trochu i jako američtí Demokraté. Ostatně s nimi toho mají v současnosti dost společného. Například charismatického populistu v čele a tehdejší étos změny a naděje.

Ve skutečnosti je ale ANO spíše stranou, která by se dala ideově zařadit jako středový/centristický populismus. Tedy bezhodnotový marketingový projekt okolo výrazného (a často bohatého) lídra, který je schopen jít do koalice s každým. A skutečně i v tomto dokáže být konkurencí ČSSD. Jít ve městech velikosti Havířova do koalice s komunisty a označovat se za protikorupční středopravicovou stranu, to chce odvahu. Nebo aspoň zvýšenou schopnost odolat vlastní soudnosti. Už se těším na krajské volby.

Každopádně zpět k politice ANO. Babišovy výmluvy, že musí zvyšovat daně, zvedat minimální mzdu, prosazovat více regulací, najímat více státních zaměstnanců, zvyšovat sociální dávky, rušit regulační poplatky a ztěžovat život živnostníkům a malým podnikatelům jen proto, že je v koalici s levicovou ČSSD, jsou samozřejmě trapné a liché.

Jeho preference jsou takové, že kdyby mu na této zemi a jeho voličích záleželo více, než na svém korytu, tak by mohl okamžitě vyvolat předčasné volby a sestavit koalici s pravicovými stranami. Ostatně s TOPkou toho má ANO společného víc, než si myslíme. Konec konců ke středopravicové koalici by ani nové volby nepotřeboval.

Jenže Babiš má patrně větší ambice. Snad věří, že se mu podaří ty volby vyhrát absolutně nebo změnit volební systém tak, aby mohl vládnout sám. I to se teoreticky může podařit. Cílená diskreditační kampaň na politiky z demokratických stran spojená s dokonalou prezentací pár vlastních úspěchů a je to. Ostatně i mezi svými by asi našel pár lidí, kteří se sbíráním kompromitujících materiálů na opozici mají bohaté zkušenosti.

Rozdíl mezi ANO a ODS

Nicméně k tomu, co středové a pravicové voliče u ANO ještě stále drží. Ta strana symbolizuje něco, co zejména ODS stále nechápe. A sice úsilí o transparentní a úspornou správu státu. Že to zní z úst divize Agrofertu směšně, je samozřejmě druhá věc. Jenže Babiš má i výsledky.

Nějak si nepamatuju, že by za vlády ODS bývaly zvykem věci typu, že policií obviněný politik okamžitě odstoupí a než bude soudem očištěn, tak je ze strany vyloučen. Že by ministerstva pod jejím vedením začala na internetu zveřejňovat smlouvy a faktury. Že by se začalo dělat něco s tím, že se firmy po léta vyhýbají daňovým kontrolám skrze umístění svého sídla v Praze.

Stejně tak za vlády ODS nebyl přijat služební zákon, nepodařilo se odkoupit pozemky od farmářky Havránkové, neřešilo se větší zdanění hazardu, problém s ubytovnami, nezveřejňovaly se digitálně platy a odměny úředníků, nevyvíjelo se úsilí na snížení vlivu lobbistů v parlamentu atp.

A to jsou věci, které středopravicoví voliči dnes na hnutí ANO a této vládě mohou právem oceňovat. Navíc skrze osobnost Babiše jim dává něco, co od dob Klause a trochu i Topolánka nezažili. Úspěšného a sebevědomého alfa samce, který v životě něco dokázal, který je ukázkovým archetypem pravicového lídra. Vstává brzo ráno, aby cvičil a udržoval si zdravý životní styl, je bohatým podnikatelem, který zaměstnává stovky lidí.

ANO proti zájmům svých středopravicových voličů

Tak a abych nás v opojné náladě z Babišových úspěchů nenechával příliš dlouho, tak teď k tomu, čeho se takový volič naopak musí děsit, kvůli čemu musí ANO přestat volit, nebo do něj vstoupit a hlasitě křičet, že je to špatně a musí začít usilovat o to, aby se to okamžitě začalo dělat jinak.

Pojďme na to. Jak může strana, která se označuje za liberální a pravicovou zavádět jednotné přijímačky na střední školy, prosazovat povinný předškolní ročník, vytvářet povinnost firem hlásit pracovním úřadům volná pracovní místa, nutit podnikatele, aby každý měsíc hlásili DPH, zavádět registrační pokladny, nutit zákazníky, aby si brali účtenky, prosazovat nutnost prokázat vlastní majetek na základě presumpce viny, chtít kvóty v dozorčích a správních radách velkých firem, plošně zakazovat kouření v soukromých restauracích a ještě to nelegitimně označovat za veřejný prostor?

Jak může taková strana do očí lhát, že po mnoha letech snižuje státní dluh, a to způsobem, že naprosto hazarduje s penězi, které ministerstvu financí vůbec nepatří? Jak může vůbec středopravicová strana dělat v době ekonomického růstu stomiliardové schodky rozpočtu? Jak může vůbec nějaký schodek dělat a jak je možné, že už konečně nezačíná dluhy splácet? Jak může rušit druhý pilíř důchodového systému, aniž by přicházela s řešením problému, který za pár let způsobí státní bankrot?

Jak může vytvářet další komplikaci typu třetí sazba DPH, aby ji v zápětí měla v úmyslu hned zrušit? Jak může jinde lhát o tom, že nebude zvyšovat daně, přičemž tak činí. Navíc porušuje sociální dohody nejen na tripartitě při rozsáhlejším zvyšování minimální mzdy, ale i tím, že ponechává v platnosti onu (prý) dočasnou 7% solidární přirážku pro lidi s vyššími příjmy.

Jak může zároveň zvyšovat počet úředníků a stejně tak vytvářet zákony, které jen dále zvýší rozsah státní správy a byrokracie? Jak se může chlubit tím, že zlepšila výběr daní, když to podle všeho není pravda? Jak může říkat, že zvyšuje investice, když jsou nižší než za předchozích vlád?

Jak může rušit regulační poplatky ve zdravotnictví, odmítnout vytvořit lepší podmínky pro zadávání státních zakázek, pár dní před koncem roku nevědět, jaké daně od prvního ledna vlastně budou? Jak může podporovat nečitelnou či někdy až škodlivou zahraniční politiku? Jak může umožnit sedět ve vládě bývalým StBákům a především a ze všeho – jak může tolerovat tak obrovský střet zájmů, který Babiš a jeho lidi prostě předvádějí, a který v civilizovaných demokraciích nemá obdoby? To se pak ta aura úspěšného alfa samce trošku rozpouští, je-li závislá na nemorálních normalizačních kontaktech a dnešních morálně rozporuplných státních dotacích.

Stane se ANO zavedenou stranou?

Kde jsou všichni ti demokraté, liberálové a středoví pravičáci se sociálním cítěním, aby tuto politiku svých vládních a parlamentních představitelů hlasitě kritizovali? Ano, jsem přesvědčen, že hnutí ANO může mít politické ideje. Leccos už jsem naznačil výše. U koho v Evropě a jinde na západě hledat inspiraci. Většina voličů, na které ANO cílí, se pravděpodobně považuje za středopravicové liberály. Potenciál převzít je ODS na delší dobu, tady podle mě existuje.

Jen mám dva velké důvody se domnívat, že se to nepodaří. Nepatří mezi ně ani tak to, že by se ODS dokázala výrazně vzpamatovat. K té voliči ANO možná znovu přejdou, ale asi ne proto, že by většina lidí v ODS pochopila, proč jsou dnes 7% stranou. Ten důvod je v tom, že na sněmu uspěje Babiš, Faltýnek a Kleslová. Že nepůjde o to, zalíbit se středopravicovým liberálům, ale vyhrát volby, a tedy brát voliče i socanům a komunistům. A těmto stále více.

A druhý důvod je ten, že český středopravicový volič je velice nestálý. Bylo by sice hezké mít tady ideově ukotvenou stranu tohoto typu, jenže takový volič přebíhá od Občanského fóra a ODS k ODA, přes US-DEU a SNK ED k zeleným, TOP 09 a Věcem veřejným a dnes skončil v ANO. A domnívám se, že kvůli Babišovým chybám a politické nevyzrálosti a zbabělosti českých středopravicových liberálních politiků opět jen dočasně.

Související články: