Rubrika: Nezařazené

Volby 2025: Má smysl jít volit, koho a proč? (ve stručnosti)

Vždy má smysl jít volit. Jde o náš život a o naše vlastní zájmy. Nyní můžeme ovlivnit, zda je bude prosazovat někdo pro nás nebo proti nám. Podle čeho se rozhodnout? A koho má smysl volit?

Ve zkratce: Nejlepší volbou jsou letos Piráti, protože patřit na Západ je pro ně víc než jen heslo na billboardu. Menším zlem je STAN a část SPOLU. Nedoporučuji volit ANO ani Motoristy a už vůbec ne vlastizrádné extremisty z SPD a komunisty ze Stačilo. Ostatní strany jsou vyhozený hlas. Pokud nevolíte, volíte vítěze. Tedy dost možná Babiše či rovnou Putina.

Ve stručnosti:

  • Osobně nemůžu volit SPOLU ani STAN, protože čtyři roky vládnou špatně.
  • Kromě potřebných výdajů do obrany a dopravy kašlou na strategické investice do vzdělávání, na klíčové reformy i chytřejší daně. Primárně prosazují vyvracené ideologické bludy na úkor budoucnosti a partikulární zájmy (svých lépe zajištěných voličů a šesti tisíc obcí). Západ je pro ně spíše jen heslo na billboardu, nikoliv rozpočtová priorita.
  • Piráti sice cca dva a půl roku vládli s nimi a měli udělat víc, ale se čtyřmi poslanci, která vláda nepotřebovala, toho tolik udělat nemohli.
  • Volit jednu z těchto tří stran má ale smysl. Jen je třeba, aby příště měly větší váhu reformní, liberální a sociální hlasy, ne kmotři a oligarchové.
  • Proto doporučuji pořadí: Piráti, STAN a kroužkovat lidovce nebo liberální lidi z TOPky a až pak případně reformní lidi z ODS.
  • Piráty budu volit mj. proto, že jsou jediná strana bez korupčních kauz, chtějí nakopnout modernizaci Česka, snížit daně 90 % lidem a postavit 200 tisíc nových domovů.
  • Nemá smysl volit menší strany (Volt, Kruh, Hnutí Generace, Levice, Voluntia). Je to vyhozený hlas, ale pořád lepší než nejít volit vůbec či házet neplatný hlas, protože vyšší účast prozápadních voličů může dostat komunisty a Motoristy pod 5 %.
  • Nebezpečí vlády populistů s proruskými extremisty je bohužel velmi reálné. Fakt není nutné, abychom se vydávali slovensko-maďarsko-srbskou či přímo běloruskou cestou.
  • Naše země v dalších čtyřech letech potřebuje něco úplně jiného, než je ještě větší chaos, než jaký Babiš předváděl minule.
  • Navíc premiérem nemusí být Babiš ani Fiala. Může to být Havlíček, Kupka, Výborný, Grolich, Hřib, Rakušan, Vlček či někdo jiný. V horším případě Okamura či Konečná. Ale to spíše až za 4 roky, pokud i příští vláda bude vládnout špatně.

Text je delší a obsahuje i mnoho odkazů. Je možné ho číst na etapy a je i rozdělen do několika kratších článků. Co v něm najdete?

Struktura článku:

Nakonec Jiřího Drahoše. Proč?

Protože stejně jako většina občanů nechci, aby byl nadále prezidentem Miloš Zeman, zvlášť v roce 100. výročí naší republiky.

Všechno může být jinak, ale v tuto chvíli nic nenasvědčuje tomu, že by měli Mirek Topolánek, Michal Horáček, Pavel Fischer nebo Marek Hilšer větší šanci porazit Zemana.

Ten podle mě minule nevyhrál proto, že by ho většina lidí nějak nadšeně chtěla, ale proto, že pro ně byl Karel Schwarzenberg až příliš nepřijatelný.

Po tom, co nám Zeman v uplynulých pěti letech předváděl, jak prezident v žádném případě nemá vypadat, jsem přesvědčen, že těch 5 relevantních kandidátů, o kterých jsem v posledních měsících přemýšlel, by bylo stokrát lepšími prezidenty než on. Pro první kolo si ale musíme vybrat jen jednoho a neriskovat, že žádné druhé ani nebude.

Proč ne někoho jiného?

Topolánka mám rád, chtěl bych ho ve vysoké politice, v řadě věcí s ním souhlasím, má sílu, odvahu a nejvíce politických a státnických zkušeností a znalostí. Přesto se ale bojím, že by pro jedny byl nepřijatelný svými místy až demagogickými výstupy proti EU a imigraci, pro druhé zase kvůli Dalíkovi, třicetikorunovým poplatkům atp. Osobně mi vadí nejvíce to, že byl na oslavě Nejedlého.

Horáčkovi, který si to celé platí sám, jsem fandil úplně na začátku, ale jeho přehnaná teatrální patetičnost působí falešně, nesympaticky, neprezidentsky. Navíc je až příliš vyhraněný a bojím se, že by v druhém kole nakonec neměl šanci.

O Fischerovi jsem pár hodin uvažoval, než vyšlo najevo, že před katolickým publikem říká jiné názory než před městskými liberály. Rozhovor na DVTV zcela nezvládl, navíc je příliš proevropský a elitářský, což by mu společně s tím, že ho tolik lidí zatím nezná, mohlo ve druhém kole uškodit.

Hilšer je mi dle všech volebních kalkulaček nejbližší a byla by to krásná pohádka, kdybychom měli mladý prezidentský pár, kterému by se možná narodily i děti. Navíc za sebou nemá velké sponzory, ale naopak zajímavý životní příběh – humanitní vzdělání, manuální práce v zámoří a nakonec práce ve vědě a v medicíně – a k tomu jasné hodnoty a názory, za které celý život bojuje. Jenže problém je, že nemá politické zkušenosti ani příliš dobrou angličtinu, lidi ho pořádně neznají a taktéž by mohl být až příliš vyhraněný, a nahrát tak Zemanovi.

Asi ale nejsem sám, kdo za ideálního nepovažuje ani Drahoše. Vadí mi, že s trapnými výmluvami odmítal některé duely i anglickou debatu, že jsme až do začátku kampaně neznali jeho politické názory, že ani teď nejsou zcela jednoznačné, že taky nemá politické zkušenosti, že v lidech nedokáže přirozeně vzbudit pozitivní emoce, abychom se pro něj nadchli a s nadšením za ním šli, že se nezbavil kontroverzního volebního manažera, že si vzal na kampaň peníze od vlivných podnikatelů.

Nelze ale ignorovat úvahy (např. tu a zde či tady), že pokud nám jde především o to, aby nevyhrál Zeman, tak by v druhém kole neměl být někdo, kdo ho pak neporazí.

Zkrátka hrozí, že pokud bude hodně lidí volit Fischera a Hilšera, tak akorát seberou hlasy Drahošovi, a nakonec se do druhého kola může dostat Topolánek. Proto je strategicky nejvýhodnější volit Drahoše, přestože nám nemusí být nejbližší.

A to nám má jako stačit jen takový chladný racionální kalkul?

Ne! Proto si vzpomeňme na to, proč jsme Drahoše chtěli volit původně. Je to náš občanský kandidát, kterému jsme my lidé pomohli získat nejvíce podpisů (skoro o čtyřicet tisíc víc, než jich má Zeman). Je to slušný a reprezentativní člověk, který nemá žádné kauzy, a který má za sebou celoživotní práci ve vědě. Především je ale na straně liberální demokracie a je jasně prozápadní, přestože neignoruje problémy EU a masové imigrace. Zároveň nepůsobí jako elitář, je z mého regionu a ty emoce občas taky ukáže – třeba při zpěvu.

Zkrátka a dobře – Drahoše budu volit nejen proto, že má největší šanci porazit Zemana, ale i proto, že jsem přesvědčen, že bude patřit mezi nejlepší prezidenty, jaké jsme zatím měli.

Podle čeho se rozhodnout, koho volit?

Jedna věc jsou nástroje, které pro své rozhodování můžeme použít. Zde najdete odkazy. Ale druhou věcí jsou hodnoty a priority. A o tom je tento článek především.

Nástroje a aplikace:

– rozšířená volební kalkulačka se 100 otázkami
– malá volební kalkulačka s 35 otázkami
– inventura hlasování za poslední 4 roky

– volební test od Aktuálně.cz
– volební dotazník jedné ze stran
– starší projekt EUVOX – tři dimenze – ekonomika, společnost, EU

Žebříčky:

– skóre poslanců dle toho jak liberálně či neliberálně hlasovali
– jak jednotlivé strany a kandidáti podporují LGBT práva
– dle podpory zákonům prosazovaným Rekonstrukcí státu
– hodnocení transparentnosti kampaní dle Transparency International
– srovnání stran s tím, co prosazují Zelení
– interaktivní kandidátky podle vzdělání, věku či podílu žen

Debaty:

– superdebata na ČT1 a ČT24 ve čtvrtek 19. října od 21:30
– duel Babiše a Zaorálka na Nově
– 14 tématických debat o programech na ČT24
– debaty v Radiožurnálu
– debaty na Primě
– Duel na TV Barrandov
– debaty vysílané Seznamem
– superdebata na iDnes.cz

Rozhovory s volebními lídry:

– na DVTV + volební apely
– v Českém rozhlase
– 10 minutové v Událostech komentářích
– pořad Výzva na Seznamu
– předvolební dotazníky na Finmag.cz
– vizitky kandidátů v jednotlivých krajích

Volební spoty na ČT:

– na Youtube brněnské katedry politologie nebo tady

Volební programy:

Průzkumy:

– kdovyhrajevolby.cz + anglická wiki + ČTK
– mapa voličů – co máte s voliči jednotlivých stran společného?

Priority a hodnoty:

To byly nástroje, ale co vaše a naše společné zájmy? Informací máme dost. Ale podle čeho se máme skutečně rozhodovat? Nechci vám nic vnucovat, tak napíšu, co je důležité pro mě osobně a co je dle mého důležité pro nás všechny.

1) Liberálně-demokratický vs. autoritářsko-populistický režim

Zjednodušeně řečeno: demokratické strany vs. Babiš, Okamura, Zeman a komunisti. Chceme mít svobodu a demokracii, nebo být poddanými autoritářsko-populistických oligarchů? Chceme, aby rozhodovali demokraticky volení občané, nebo nějaký šílený vůdce? A chceme mít právní stát a vládu práva, nebo být řízení nějakým holdingem?

2) Geopolitická orientace na Západ. vs. na Východ

Chceme být vyspělou západní zemí, nebo se chceme stát východní despocií ve formě ruské či čínské gubernie? Chceme zůstat v NATO, nebo být loutkou východních diktátorů?

3) Členství v EU vs. vystoupení skrze referendum

Nelze tvrdit, že chceme zůstat v EU, a zároveň být pro možnost obecného referenda. Zkrátka – kdo chce referenda, chce i to o vystoupení z EU, a tedy vystoupení. Nebo věříte, že v době nízké popularity naší Unie často pramenící ze lživé demagogie, v době silné ruské propagandy a v době vysoké pravděpodobnosti teroristického útoku na našem schenghenském území těsně před hlasováním, by Češi v referendu hlasovali pro setrvání v EU?

4) Lidská práva a tolerance vs. nesnášenlivost a nenávist

Přejeme si společnost, kde si každý, pokud tím neškodí druhým, může žít po svém a být sám sebou? Žít a nechat žít? Chceme pluralitní, rozmanitou a otevřenou společnost? Nebo chceme být banda rasistických, přehnaně xenofobních, homofobních či šovinistických barbarů? A dokážeme to zvládnout i bez kriminalizace svobody slova a přehnané politické korektnosti?

5) E-government a digitalizace vs. byrokracie a netransparentnost

Sliby, kecy, žvanění a blábolení. Roky ve vládě a nic. Pětkrát menší postsovětská země má už několik let to, co jsme my mohli mít už dávno. Zůstaneme-li demokratickou a západní zemí, tak právě toto je hlavní téma a práce pro příští volební období. Elektronizace státní správy, naprostá transparentnost do poslední koruny a radikální omezení přebytečné byrokracie.

6) Zachování bezpečnosti vs. opakování chyb západních zemí

Patříme mezi nejbezpečnější země na světě a tak by to mělo i zůstat. Za naši bezpečnost nesou politickou odpovědnost čeští politici, ne ti evropští. Nemůžeme si nechat vnutit kvóty ani připustit masovou imigraci z kulturně nekompatabilních zemí spojenou se vznikáním ghett, vyloučených lokalit či no-gone zón. Ty, které mezi nás přijmeme, musíme umět úspěšně integrovat a ideálně asimilovat.

Musíme na západoevropské země zároveň tlačit, aby odhalovaly a likvidovaly potenciální radikály a teroristy, pomáhat jim chránit naše schenghenské hranice, řešit příčiny imigrace a uprchlictví už mimo evropské území. Třeba i tím, že konečně začneme plnit své závazky v NATO (2 % HDP na obranu) či v EU a OSN (0,33, resp. 0,7 % HDP na rozvojovou spolupráci).

7) Tvrdé jádro vs. periférie EU

Měli bychom se vzdát naší měnové suverenity a nahradit korunu eurem? Budeme mít větší vliv, když s těmi, co povedou Evropu, budeme sedět u jednoho stolu, nebo naopak? A neměli bychom se stát lídrem reformy naší EU, když jako země střední Evropy máme zkušenost jak se západním, tak východním světem?

8) Svoboda a důvěra vs. státní buzerace a šmírování

EET, kontrolní hlášení, zajišťovací příkazy, cenzura internetu, plošné odposlechy telefonních hovorů, mazání názorů na sociálních sítích či sledování osobních bankovních účtů. Povinnosti, zákazy, příkazy, omezení a přebytečné regulace. Opravdu chceme v takovém světě žít?

9) Vysoká politická kultura vs. vláda s Babišem

Poslední čtyři roky ukázaly, že i díky lidovcům a sociální demokracii a především díky aktivní opozici demokratických pravicových stran lze liberálně-demokratický režim a parlamentní systém zachovat i s Babišem ve vládě. Půjde to ale i teď? Pokud by byl otevřený či skrytý premiér? A měl by v této funkci být policií obviněný člověk? Je lepší pohlídat klíčové ministerstvo vnitra ve vládní koalici, nebo ho nechat vládnout s Okamurou a komunisty?

10) Dlouhodobé systémové reformy vs. kašlání na to

Neřešit další čtyři roky důchodovou reformu je tak nebezpečný a nehorázný morální hazard, že jen málo věcí bude tak moc moje generace a hlavně ty budoucí vyčítat generacím předchozím a současným. Všechny strany si musí sednout a konečně konsensuálně najít nejlepší kompromis, který vydrží desítky až stovky let. A to samé potřebujeme udělat se vzdělávacím a zdravotním systémem.

11) Zastupitelská parlamentní demokracie vs. experimenty s tou přímou

Mají rozhodovat demokraticky zvolení občané ve spolupráci s odborníky, nebo se mají své politické odpovědnost vzdát, a budeme u nás rozhodovat podle aktuálních nálad lidu, příp. autoritářsko-populistických vládců, kteří dokážou dostatek lidí zmanipulovat? Už tak oslabujeme volební účast a význam voleb tím, že je máme téměř každý rok.

A skutečně chceme referenda v zemi, která si neprošla desítkami let občanského vzdělávání, poznáním vlastní i světové historie, mediální výchovou či kurzy kritického myšlení? V době, kdy dlouhodobě nejpopulárnějšími politiky jsou Zeman, Babiš a Okamura? A nebudeme rozhodovat rovnou v anketě na tn.cz?

12) Princip subsidiarity vs. centralizované řízení shora

Co může udělat nižší jednotka, nemá dělat vyšší. Co lze udělat v soukromém sektoru, nemá dělat ten státní. Stát se nemá řídit, má se spravovat. Zdola nahoru, ne naopak. Jedinec > spolupráce jedinců (rodina, trh, občanská společnost) > obec > okres/kraj > stát > EU > mezinárodní a globální spolupráce.

13) Jednoduché a férové podnikání vs. stát jako nepřítel podnikatelů

Levice by měla pochopit, že silný sociální ani spravedlivý a demokratický stát není možný bez fungující tržní ekonomiky, v níž lidé tvoří skutečné hodnoty. Pravice by si zase měla přiznat, že velké koncerny a nadnárodní korporace mají větší moc a silná a dlouhodobě stabilní střední třída stojí na malých, středních, rodinných a začínajících firmách. Při zachování rozumné ochrany zaměstnanců a životního prostředí bychom se měli co nejrychleji stát zemí, kde se lidem podniká nejlépe na světě.

14) Pravice vs. levice

Ve standardní vyspělé demokracii by toto bylo téma číslo jedna. To dneska bohužel není skoro nikde. I přesto je to důležité. Jak moc má stát zasahovat do tržní ekonomiky a do jaké míry má přerozdělovat bohatství? Jaké daně jsou spravedlivé? Jak štědrou a solidární máme mít sociální politiku? Jak zajistit sociální spravedlnost a vysokou sociální mobilitu?

15) Osobní svoboda vs. vynucování morálky skrze stát

Máme zrovnoprávnit manželství stejnopohlavních párů a přestat jim zakazovat osvojování a adopce dětí? Měli bychom legalizovat a třeba i zdanit marihuanu? Povolit přísně regulovanou asistovanou sebevraždu a eutanazii? Jak snížíme počet umělých potratů? Máme mít kvóty dle pohlaví? Můžeme použít stát k redukci alkoholismu a nezdravého životního stylu? Zachováme si zákaz kouření v restauracích? A máme mít zavřené obchody během svátků?

16) Systémové zvýhodnění rodin vs. vymírání českého národa

Nejde jen o důchody, ale i o českou a naši západní kulturu. Možná je na světě celkově moc lidí, ale my potřebujeme více těch vzdělaných a civilizovaných. Spasí nás přídavky a daňové úlevy, nebo se zaměříme i na flexibilitu pracovního trhu a sociální služby? O jakých nástrojích z úspěšné zahraniční praxe víme, že lidi motivují mít děti? A je nutno říct, že rodina není jen hodnotou sama o sobě, ale pokud je zdravá, tak i dobrou zárukou pro co největší svobodu jednotlivce.

17) Zavedené vs. nové strany

Skutečně je nutné vymýšlet pro každé volby nové strany? Možná je naše politická kultura i naše systémové mechanismy stále na tak slabé úrovni, že k očistě potřebujeme pokaždé nové projekty. Ale nebylo by lepší, kdybychom v těch stranách byli a dokázali si je vždy očistit zevnitř? A vůbec – fakt těch stran potřebujeme mít ve sněmovně tolik? Neplýtváme zbytečně odborné lidské zdroje tím, když se štěpíme na detailech?

18) Politici nového vs. starého stylu

Je tady ještě pořád někdo zvědavý na bývalé normalizační komunisty? Na mafiány, co si nakradli v devadesátých letech? Na pohrobky opoziční smlouvy? Na kmotry, co zneužívají naše evropské dotace? Na nevzdělance, co dělají ostudu v zahraničí tím, že neumí ani anglicky nebo nedokážou zůstat střízliví? Na nabubřelá ega, co si ze sebe neumí udělat srandu? Na papaláše, co nedokážou jít mezi obyčejné lidi? Na kariéristy, co by se mimo politiku tak dobře nebo vůbec neuživili?

Těch konfliktních linií a hodnotových sporů, podle nichž se lze v těchto volbách rozhodovat, bychom mohli najít více. Tyto mi přijdou nejviditelnější a nejdůležitější. A to v pořadí, v jakém jsem je uvedl.