Životní styl T. G. Masaryka

Jednou z mých oblíbených knih jsou Čapkovy Hovory s T. G. Masarykem. Jsou to myšlenky, názory, rady příštím generacím i příběhy ze života od našeho prvního prezidenta. Tato kniha je dnes k dispozici i online. Kromě jiného mě v ní zaujala část, v níž Masaryk hovoří o svém životním stylu. Jaký byl ten jeho? Přečtěme si jeho slova:

„… Podívejte se na ten starý dub; prý je mu devět set let, ale jak je silný, kolik je v něm života! Ta velikost ani to stáří mu nebrání vyrážet v nové listí ani kvést. Člověk by měl stárnout podobně. Žít do sta let, to by neměl být žádný kumšt – to se rozumí, těmi umělými, nepřirozenými zásahy se toho nedosáhne. Růst na zdravém vzduchu a v sluníčku, rozumně jíst a pít, žít mravně, pracovat svaly, srdcem, mozkem, mít starosti, mít cíl – to je celý recept makrobiotiky. A neztratit živý zájem: protože zájem, to je právě život sám, bez zájmu a bez lásky není života.

Měříme život příliš jednostranně: podle jeho délky, a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak jej opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že oni sami a tolik jiných žijí de facto jenom položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti. V poznání pravdy, v mravním řádu, v účinné lásce máme už v tomto životě podíl na věčnosti – prodlužujeme svůj život ne o dni nebo o léta, ale o věčnost. Je dobře, že hledíme život člověka prodloužit; ale nadto jej máme zhodnotit. Někdy se mi vracívá sen, nevím, odkud se mi vzal, snad z nějakého obrazu: na moři loď a nad ní se naklání anděl s hodinami; čas po čase skane z těch hodin krůpěj do moře a anděl praví: Zas jedna minuta uplynula. Ten sen si vždycky uvědomuju jako výstrahu: Dělej, pracuj, dokud tvé minuty plynou.

Mnoho lidí stárne jen z pohodlnosti, že už nechtějí nic dělat. Nestárnout, to není jen udržet se, ale pořád růst, pořád získávat; každý rok má být, jako by člověk vystoupil o příčli na žebříku výš. Sám dávám pozor, stárnu-li; kontroluju své duševní schopnosti, paměť, kombinačnost a ostatní. Jak bych viděl, že ztrácím nějakou hlavní schopnost, udělám hned místo mladším.

Péče o tělo: kdyby to šlo po mém, hleděl bych se obejít bez doktorů; ale neumí-li se někdo starat o své zdraví sám, o toho se musejí starat lazebníci. Vzdělaný člověk se má pozorovat, má přemýšlet o své dietě; to není materialism – materialism je nemyslet a jíst a pít, co hrdlo ráčí, přes míru a proti rozumu. Především tedy střídmost; jíst a pít mnohem méně, než se zpravidla pije a jí. Chcete-li to vědět, tedy jím třikrát denně: k snídani napřed něco ovoce, ždibec másla a zavařeniny na topince, občas kousek opékané slaniny a tak asi půl sklenice neslazeného čaje; jídával jsem někdy i vejce naměkko, ale není prý to moc zdravé. K obědu několik lžic bílé polévky, malý kousek masa, víc zeleniny, kousek moučníku, ovoce a černou kávu. K večeři jsem si zvykl na talířek kaše nebo kousek buchty s mlékem obarveným kapkou kávy. To stačí. Ani svým hostům nepředkládám k obědu víc, až na jednu koncesi, že dostanou takzvané entrée, obyčejně rybu nebo tak; prý taková zákuska podněcuje apetyt – nevím, k čemu je toho třeba: stačí ukojit přirozený hlad. Mezi tím trojím jídlem nepožívám nic, leda o páté doušek holého čaje, je-li společnost. Žaludek si potřebuje odpočinout, jako každý pracující úd, a toho se mu dostane vyhladověním. Většina lidí nechává svůj žaludek dřít do úmoru – přejídat se je jako nosit nad své síly těžká břemena. Dnes už i medicína varuje lidi před tloušťkou; tlouštíci se nedožijí dlouhého věku, protože ukládají většině svých orgánů přílišnou námahu. A nadto tloušťka není pěkná na pohled. To se rozumí, i to patří k programu humanitnímu, aby lidé byli krásní.

Pokud se pití týká, nikdy jsem nepil kořalky; víno jsem píval od chlapectví, narodil jsem se ve vinném kraji; pivo jsem se naučil pít až ve městě. Teprve před svým padesátým rokem jsem poznal, že alkohol není k ničemu dobrému, ale spíš k zlému, a přestal jsem jej pít vůbec. Po mé poslední nemoci mě doktoři nutili, abych pil před jídlem skleničku vína; nechutnalo mi a konečně jsem pokusy zjistil, že to jde bez vína také a ještě lépe. Jako prezident chtěl jsem i své hosty nutit, aby jedli bez vína nebo piva, ale nešlo to. No, dobře, myslím si, ať každý dělá, jak se mu líbí; abstinence není mým náboženstvím, ale občas se pokouším své spoluobčany upozornit, jak nemírné pití je, stručně řečeno, hloupé.

Další má životospráva je prostá. Když ráno vstanu, vykoupám se ve studené vodě a pak sokoluju – mám na to svůj vlastní systém. Denně hodinu až dvě chodím nebo si vyjedu na koni; snesu teď v sedle dobře dvě až tři hodiny, ale před několika léty jsem jezdíval i pět hodin. Čistota je stejně důležitá – čistota zubů a úst, čistota těla a čistota vzduchu. Kouření: jako kluk jsem si hrál na mužského – to bylo v roce šedesátém šestém; chtěl jsem Prušákům ukázat, že jsem Čech, a tož jsem si urobil cigarety z bílo-červeno-modrého papíru a z těch jsem před nimi bánil. Později na univerzitě jsem chvíli kouřil cigarety (víc mě těšilo je dovedně udělat). Kouření, pití a nestřídmost, to nejsou potřeby, ale jen návyky. Chceme-li vychovat zdravé děti, nestačí jenom kázat, co je zdravé a co ne, nestačí poučovat, ale prakticky v nich vypěstit zdravé návyky. Četl jsem kdesi, že smrt je zlozvyk; nechci se přít o smrti, ale jistě předčasné stárnutí a mnoho nemocí jsou jenom zlozvyky. Věřím, že tak jako přírodní síly, i své zdraví a zvyky budou mít lidé víc a víc v moci a že se jednou budou ohlížet na mnohé naše choroby se stejnou hrůzou jako my na středověké nebo asijské morové rány. Moderní medicína má pravdu, že přestává být jen léčením a stává se profylaxí – a výchovou.“

Zdroj: (str. 149-151; Hovory s T. G. Masarykem; Karel Čapek)

http://search.mlp.cz/?lang=cs&tovarna=1&action=sTitul&key=3347588

Proč pořád žijeme v tomto Matrixu?

Budík, vstávání, snídaně, laciná zábava v rádiu bez možnosti si vybrat seznam písniček, cesta v zácpě nebo v davu, několik hodin v práci, jasná pravidla, minimální možnosti, chvilka na rodinu, zprávy, růžovka, na zájmy, na koníčky, na umění, na moudrost a filozofii nemáte čas. Co měsíc pár korun na živobytí. Žijete tento průměrný nalinkovaný život? Baví vás to?
Osobně tak žít nehodlám. Je mi celkem jedno, jak toho dosáhnu – jestli si to zařídím sám (třeba pasivními příjmy), nebo se společnost posune k větší vyspělosti nebo ještě nějak jinak, ale prostě promarnit život přežíváním mi přijde marné a zbytečné.
Jsem člověk, který bude velice bránit kapitalismus před horšími možnostmi. Neexistuje totiž lepší systém. Prý. Zatím. Možná. Pravděpodobně. Volný trh a svobodné podnikání, obojí podepřené vládou práva, spravedlností a svobodnou solidaritou a silnou morálkou ve společnosti, je skvělý systém, který se v mnoha zemích ukázal po staletí jako funkční. Ten tu ale nemáme. Nemáme ho dnes asi nikde. Neexistuje svobodná kapitalistická země. Máme zde socialismus pro bohaté nebo pro parazity, nadvládu korporací, bank a mafií na jedné straně, na druhé vládu lůzy, nevzdělanosti, průměrnosti, bulvárnosti a příživnictví. To není kapitalismus! A teď se nabízí otázka – bude vše docela dobře fungovat, když se ke kapitalismu, morálním hodnotám a svobodné solidaritě vrátíme, nebo dokážeme vymyslet ještě nějaký lepší systém (a tu se zase nabízejí dvě připomínky – je kapitalismus vymyšlený, nebo přirozený? A opravdu nedokážeme nic lepšího vymyslet?)…
Ono je velice pravděpodobné, že se věci změní. Tedy nejen pod tíhou globální mediální propagandy o velkých změnách v roce 2012, ale prostě se změní, protože jinak to nepůjde. Šílená nezaměstnanost v jihoevropských zemích, totální ekonomický kolaps Řecka, nehorázná zadluženost, totálně rozvrácená morálka nejen v západním světě atd. To logicky a nutně povede ke změně. A ty změny mohou být dobré, ale i špatné. Nebo něco mezi tím. Třeba to bude pokus o zavedení základního příjmu, třeba to budou násilné komunistické, socialistické, nacistické nebo jiné fašistické revoluce. Jaká je ale ta nejlepší cesta? Nechci odpovídat. Chci klást otázky a dávat podněty k zamyšlení.
Proč jezdíme na drahou, ekologicky nepřijatelnou a neudržitelnou ropu, když už dávno máme jiné zdroje energie? A mohli bychom mít ještě větší? Opravdu se necháme zatáhnout do půl století světových válek o poslední zbytky ropy? Nemyslím si to, a pokud někdo předpokládal, že si k tomu západní mládež vycvičí v agresivních počítačových hrách nebo filmech, tak se podle mě hodně spletl – jsme líní – a lenost vede mj. také ke kreativitě. Vymyslíme něco lepšího, najdeme jiné způsoby. Tedy možná – pokud to uděláme.
Proč jíme nekvalitní potraviny? Proč nemáme v každé domácnosti na světě přijatelnou životní úroveň, přestože bychom mohli mít? (Jak to zařídit je věcí druhou). Proč žijeme zavřeni v betonu a skle, když příroda je pro naši duševní pohodu evidentně lepší? A proč se vůbec tolik stresujeme? Zbytečně. Pro někoho jiného. A zase zbytečně. Proč chodíme dnes do práce spíše proto, abychom mohli mít nějaké peníze, ne proto, že by bylo potřeba tam něco skutečně dělat? Vždyť se podívejme na to, kolik existuje zbytečných povolání, která ani nikdo dělat nechce – především proto, že nemají smysl – telefonní operátoři, přímí prodejci, exekutoři, pokladní v supermarketech, dělníci, makléři atd. atd.
K čemu to je? Proč promarníme třetinu svého života spánkem, polovinu toho života vydělávaním peněz? A mnoho lidí takovým, které je nebaví, které je nudné, nemá smysl, a bylo by potřeba dělat daleko důležitější věci – filozofovat, vzdělávat se, poslouchat hudbu, trávit čas se svými blízkými, cestovat, číst si, psát, kreslit, tvořit, hrát si, objevovat planetu a poznávat vesmír, duchovně růst, žít náboženský život, věnovat se politice – veřejným a občanským záležitostem, starat se o svůj osobní rozvoj, o kvalitní životní styl – jak fyzicky, tak psychicky! Proč už jsme dávno ty zbytečné činnosti nepředali robotům? Vždyť toho jsme schopni! Opravdu jen proto, že lidská pracovní síla je levnější?
Ano, pořad Planeta Země 2012 na ČT 24 byl velice zájímavý, přínosný, měl by být častěji, a měli bychom se na děj dívat a zapojovat se do něj všichni! Stejně tak zajímavý byl čtvrteční Hyde Park s Petrem Václavkem. Ale objevujte i jiné zdroje – třeba web peoplecomm.cz.
A hlavně to chce evoluci, ne revoluci! Člověk, ten je důležitý – naším smyslem není sledovat reklamy, laciné filmy plné jedu, primitivní zprávy na Nově, promarnit život v práci, která nás nebaví, která nás nenaplňuje, která nám bere, ne dává! Nevím, jak to zařídit, ale dejme hlavy dohromady, přemýšlejme, diskutujme, vytvářejme. A když to nepochopí celé lidstvo, vždy to můžete pochopit aspoň vy sami, jako svobodní jednotlivci se schopností vlastního kritického myšlení a zařídit si svůj život podle sebe. Byť si myslím, že by nám mělo jít o víc, ale zase s vědomím citátu, který nedávno koloval na Facebooku – „všichni chtějí vaše dobro, nenechte si ho vzít.“